Producent Martin Capel působí skromně. Nesměle naznačuje, že by se chtěl bavit o hře, o které nesmí nic moc prozradit. Roky prověřené praktiky, jak ze smlouvou umlčených producentů a vývojářů něco vyrazit, narážejí na obezřetný úsměv a slova: „Rád bych, ale víte, nemůžu nic říkat.“ Z repertoáru zvuků, které vydávám při nespokojenosti, vybírám číslo #37 – povzdechnutí kombinovaném se zavrčením na okraji slyšitelnosti a vracím se ke hře.

Žena s mačetou

Aveline de Grandpré běží bažinou u New Orleans. Přeskakuje mezi stromy nad nebezpečnými aligátory a blíží se k vojenské posádce střežící malou vesnici. Aveline ví, že nesmí vzbudit pozornost. Schovává se do křoví, vytahuje foukačku a jednoho po druhém zabíjí otrávenými šipkami vojáky, kteří se zatoulali daleko od ostatních.

Samozřejmě, může použít mačetu, pistoli nebo granát, ale tím by vzbudila moc pozornosti. A to se přeci pro dámu s vražednými sklony nehodí. Ano, Aveline je asasínka (konečně!), zabíjí nejen templáře, ale tím podobnost s velkou sérií končí.

zdroj: tisková zpráva

Desmond Miles jako médium pro návštěvu minulosti tu nemá žádnou roli, stejně jako žádný jiný protagonista série. „Na konci hry se Aveline potká s Connorem... ale o tom nemůžu nic říkat.“ Aveline musí dobrodružství ustát na vlastních nohách, a ty se zdají být po hodinovém testování poměrně pevné.

zdroj: tisková zpráva

Jeden engine vládne všem

Capelovo studio z bulharské Sofie není žádným začátečníkem. Z mnoha úspěšně vydaných her zmiňme třeba Ghost Recon: Shadow Wars pro Nintendo 3DS nebo remake Mechnerovy Prince of Persia pro PlaySation 3.

„Poprvé pracujeme na značce Assassin's Creed. Zároveň nejsme svázaní s tím, co dělají v montrealském Ubisoftu, takže máme poměrně svobodu,“ říká Capel a dodává, že pro vývoj Liberation použili engine AnvilNext, který pohání Assassin's Creed III. Nejen to. Vývojáři přezvali i zvuky, hudbu a animace a tím si vytvořili čas pro vymýšlení samotného obsahu.

zdroj: tisková zpráva

Dáma v nesnázích

Svobodou, konkrétně ženskými právy, je inspirován celý příběh. New Orleans nebylo na konci osmnáctého století zrovna trendy destinací. Jen málo evropských žen bylo ochotno odjet z pohodlí starého kontinentu do pionýrských usedlostí v Lousianě. Proto se francouzská vláda rozhodla udělit speciální povolení, které umožňovalo neformální sňatky mezi Francouzi a ženami s africkými nebo indiánskými kořeny. Jedině tak se dalo zaručit udržení a zvyšování populace v koloniích a děti, které se z podobných svazků narodily, měly speciální postavení ve společnosti.

V žilách Aveline koluje francouzská a africká krev. Možná proto se v džungli pohybuje svižně jako opice a zároveň má luxusní dům v New Orleans, který jí slouží jako základna. „Chtěli jsme zdůraznit, že jde o samostatnou mladou ženu, která se umí pohybovat jak v divočině, tak ve společnosti. Proto má k dispozici šatník s řadou převleků,“ říká Capel.

zdroj: Archiv

Móda nebude samoúčelná – převleky pomohou Aveline dostat se do ostře hlídaných lokací nepozorovaně, ale zároveň omezí její jindy svižný pohyb. Zkoušeli jste někdy lézt přes zeď v korzetu nebo se houpat na okapu s kosticí? Tak vidíte. Pakliže bude odhalena, musí Aveline při útěku přemýšlet o jiných cestách, než o těch, které vedou přes střechy domů.

Stejně jako u série na velké platformy jsou autoři historicky akurátní a všechny kostýmy odpovídají lousianskému životnímu stylu v osmnáctém století. „New Orleans tehdy a dnes se nedá srovnávat. Šlo v podstatě o velkou vesnici bez historie, byla nudná a nezajímavá,“ říká Capel.

„Přitom politicky a ekonomicky bylo město žhavou zónou. Pašovalo se tu snad všechno, co se dalo naložit na lodě. Francouzská vláda posílala kolonistům velké peníze a ti zpětně žádali ještě víc na rozvoj obchodu.“ Strategicky položené město během krátké doby změnilo majitele z Francie na Španělsko – a opět zpátky na Francii. Patnáct turbulentních let od roku 1765 zažijeme s Aveline v přímém přenosu a řady historických zlomů se přímo zúčastníme, jak je v sérii zvykem.

zdroj: tisková zpráva

Zpátky v bažinách

Hratelné úkoly jsou poměrně fádní – úkolem je někoho najít, zabít nebo se někam nepozorovaně dostat. Capel slibuje, že během patnácti hodin herního příběhu se objeví mnohem zajímavější mise a dokonce vedlejší úkoly. „Jaké budou? O tom nesmím mluvit. Ano, s voodoo pracujeme, ale o tom... však víte.“

Ovládání na PS Vita je přirozené a dokonce podporuje dotykové ovládání, třeba při veslování na loďce nebo otevírání dopisů – to je nutné odtrhnout horní hranu obálky stisknutím Vity na vrchní straně dvěma prsty a rychlým pohybem. Jde o jednoduché a milé zpestření, které má naštěstí daleko do jakékoliv experimentální šílenosti, jaká by dokázala herní zážitek zabít.

zdroj: tisková zpráva

Začátek něčeho hezkého

Assassin's Creed III: Liberation vychází 31. října 2012, ve stejný den jako Connorova dobrodružství na konzolích. Jak je patrné, nepůjde o druhý vývar jedné polévky. Ubisoft uvádí do AC univerza novou postavu s vlastní historií a schopnostmi, které jí odlišují od chlapáckých zabijáků Altaira, Ezia a Connora. Skoro se zdá, že v případě úspěchu je tu naděje na rozvíjení samostatné asasínské linky na PS Vita. „Další díl? Budoucnost? No... o tom nesmím mluvit,“ přidává Capel. Ach jo.

Nutno podotknout, že když o deset minut relaxujeme na kafi, tak se Capel rozhovoří o tom, jak má rád neanglické hry, protože je v nich vidět jiných druh přístupu. To by ale bylo na úplně jiný článek.