E3 dojmy: Splinter Cell Blacklist není tak blbý, jak si myslíte
Tradiční heslo venkovských babek „vyčůrat, pomodlit a spát“ pro mě dostává na letošní E3 nový význam s důrazem na to pomodlení, protože s ním odchází usmíření, odpuštění a hlavně pokání. Zač? Za to, že odolat pokušení hodnotit pár her jen podle trailerů jsem nedokázal a zásoboval twittery a podcasty hodnotícími soudy, které si teď obřadně strkám za klobouk. Ale zatímco u Tomb Raidera jsem navzdory změně pohledu na hru zůstal u toho, že už to není Tomb, u Splinter Cell: Blacklist jsem sám sebe musel přešaltovat úplně.
E3 2012 dojmy: Sebejistý Dishonored poprvé na vlastní ruce
Malou chvíli zvažuju různé varianty, ale nakonec pošlu krysy, aby za mne poslední stráž před cílem mise vyčistily rychle a bez hluku. Bylo to moje „poprvé“, co se právě krys týče, přestože jsem měl za sebou prakticky celý level v Dishonored a zrovna tuhle schopnost jsem v akci viděl nejméně po páté. I když, tentokrát jsem ji konečně nejenom viděl, ale měl ji plně pod kontrolou. Pouhých pět měsíců před vydáním jsem se poprvé dostal k hraní jedné úrovně Dishonored a neměl po ruce ani Harvey Smithe ani Rafa Colantonia, aby mi ukazovali, co je pro danou situaci nejlepší dle jejich vývojářských srdcí.
E3 2012 dojmy: Lego City Undercover si troufne i na GTA
Vyženu ženskou ze sporťáku, sešlápnu plyn až k podlaze, na křižovatce smetu omylem nepozorného chodce a na kopci zastavím uprostřed silnice. Je tam hezká vyhlídka na celé město. Pokud vám tento popis připomíná situaci z GTA, kde k něčemu podobnému dochází dnes a denně, nejste daleko od pravdy. Jen si místo charismatického geroje představte kostičkovanou karikaturu policisty, který stejně kostičkované spoluobčany přejíždí a okrádá o dopravní prostředky ve jménu zákona, taktéž kostičkovaného.
E3 2012 dojmy: Nový začátek Tomb Raidera
V krabičce zbývá poslední sirka a navlhlé chrastí, nahrabané v rychlosti na malou hromádku, dostává poslední šanci. Ruce se neovladatelně klepou zimou, nervozitou a strachem a oči přitom neustále bezelstně sklouzávají k hluché vysílačce, která leží opodál. Ale podaří se. Oheň se rozhoří a vyděšená Lara Croft získává alespoň trochu naděje, že přežije noc. Najednou se ale z vysílačky ozve chrapot... "Conráde, jsi to ty?? Prosím tě, dostaň mě odsud!"...
E3 2012 dojmy: Fable se pokouší zkrotit Kinect
„Jak jsem nepropadl kouzlu Kinectu, ale naučil se jej dále neignorovat,“ by vlastně mohl znít titulek článku o dojmech z hraní Fable: The Journey, kdyby nebyl moc dlouhý a o ničem. Poslední z řady Fable her totiž o něčem je a zaslouží si tedy lepší titulek, možná i lepší text, s největší pravděpodobností i lepší dobu a rozhodně lepší Kinect.
Spec Ops: The Line je válečná hra tělem i duší - dojmy z hraní
Bylo by pokrytecké nemít z The Line alespoň rámcovou radost, když přece tolik skuhráme, že všechny ty válečné Call of Whatever jsou nejenom hry vyráběné sériově, podle univerzálního mustru, ale že jsou to především upíři, vysávající mediální obrazy skutečných konfliktů, aniž by se při tom někdo pokoušel tyto konflikty jakkoli reflektovat, podat hráči cokoli nad plán samotného aktu virtuálního zabíjení. Ano, je to únavné srovnání, ale film má dávno kromě Komanda také Apokalypsu, Četu, Stezky slávy. Hry? Když už to některá naoko zkouší jinak, jsou z toho zase jen marketingové kecy (restartovaná Medal of Honor) a komu přijde Black Ops jako strhující příběh, pro toho mám skvělou zprávu: Zdeněk Troška už zase natáčí.
První dojmy z akčního RPG Krater
Původně jsem měl z hraní Krater napsat plnohodnotné dojmy, nicméně po spuštění údajné bety se ukázalo, že je to vlastně alfa verze a vlastně ani není moc o čem psát. Povím vám tedy aspoň to málo, co se o ní povědět dá.
Nerovný boj s lákadly Carrier Command - dojmy z hraní bety
Hraju a přispívám, ale zatím jenom poznámkami na fóru, finančně ještě ne. Nejsem tedy typický fanoušek Carrier Command, který si musel (respektive chtěl) za přístup do současné beta verze hru de facto koupit. Logicky si z toho můžete odvodit, že jsem původní Carrier Command viděl leda tak z rychlíku, dokud to necuklo (ale vím, oč jde), což vysvětluje, proč jsem jako zelenáč po každé noční schůzce s hrou padal do pelechu s příjemným pocitem násilně tlumené radosti. Prostě se mi nestává často, aby mě v oblasti klasických větších her dokázalo něco nachytat ve spodcích překvapeného a dětsky rozjuchaného díky svěžímu přístupu, který je minimálně neokoukaný.
Guild Wars 2 beta zvládá questy a obtížnost na jedničku
Uzavřená beta Guild Wars 2 před časem naznačila, jakým směrem se tvůrci rozhodli ve svém konceptu vykročit. Otevřená beta, která proběhla minulý víkend, pak mohla v mnohých zapálit pořádně silný oheň emocí, které lze uhasit snad jen rychlým vyřízením předobjednávky. A to prosím těch několik týdnů mezi neveřejným a otevřeným nepřineslo žádné razantní změny. Jen se pomalu a jistě ukazuje, že dvojka bude opravdu vychytaná.
Borderlands 2 - dojmy z kooperativní řezanice
Autor má horečku, letadlo dvouhodinové zpoždění a Oyster karta se válí zapomenutá doma. Posílat mě do Londýna hrát nevydané hry je záležitost očividně proklatá, ale vysvětlujte to šéfredaktorovi, když o vás dobře ví, jak máte rádi Borderlands. Nebudu zapírat, že mi tahle Diablem nakažená střílečka sedla až neuvěřitelně, když je svým způsobem blbá jak poleno a já nejsem z těch, kdo by blbost považovali za přidanou herní hodnotu. Borderlands naštěstí od prvních minut na Pandoře kouzlí atmosféru, míchající sci-fi a western způsobem veskrze odzbrojujícím. Hra přitom zbraněmi paradoxně přetéká a najít si tu vlastní (a pojmenovat ji třeba "Vera") je s prvním headshotem začátek krásného přátelství.
První kroky v betatestu Guild Wars 2
Každý z nás si některé věci spojuje s určitým zážitkem. Když se řekne Guild Wars 2, tak si jako první vybavím největší reklamní tašky na světě, které na Gamescomu rozdávali německým fanouškům vývojáři. Uhrovití adolescenti se s nimi potulovali po veletrhu a zarputile do nich ukládali kvanta propagačních materiálů. Po víkendové betě jsou ale tašky zapomenuty a na přetřes se dostává konkrétní dojem ze hry, který je...velkolepý.
Assassin's Creed III na vlastní oči aneb zdání klame
Americká revoluce nemůže být pro Evropana zajímavá a hopsání v korunách stromů namísto průzkumu zákoutí krásných historických měst je krok zpět větší, než Brno. S podobnými myšlenkami v hlavě, i když nevyřčenými, jsem seděl v improvizovaném kinosálu a poslouchal hudbu z Posledního mohykána.
Karlovy Vánoce: Konečně si zahrál betu Diablo III
Ty pocity nelze popsat jedním slovem nebo snad jednoduchou větou. Každý hráč s trochou nadhledu moc dobře ví, že nejde o žádné propracované RPG, že hra je jednoduchá jako facka a postrádá hlubší rozměr. Jenže, sednete k počítači a už během stahování hromady dat z Battle.net cítíte, že právě děláte něco zcela nepochopitelného a výlučného, že zrovna vy budete hrát Diablo III. A v břiše začne takové to příjemné šimrání.
Dojmy z hraní Risen 2 - co o hře napověděla preview verze?
"Dobré ráno, vojáku. Trochu nesvůj, heh? Já též, máš tady, jako když se selka odkope. To jsi důstojník inkvizice? Spíš mecenáš lihovarníků. Zahoď láhev a kmitej ke kapitánovi, máme problém. V zátoce si dal titánský kraken další loď k obědu. Tohle musí přestat. Caldera se bortí v základech, v téhle vesnici už nás zítra nikdo neuvidí. Možná proto, že jsme tu zůstali úplně sami..."
Tera - dojmy z nadějné akční onlineovky
Čtenáře Games máme rádi z mnoha různých důvodů, jedním z nich jsou i články na různá témata, které nám posílají a my je pak rádi vydáme, když to má smysl. Několik článků ohledně chystané onlineovky Tera jsme tedy vzali všema deseti. Pokud vás hra zaujala, budou se vám články, koncipované čtenářem s nickem „Ringwraith“ jako dojmy z hraní několika testovacích fází, možná hodit. Dnes tedy něco na úvod.
Hodina a půl s (téměř) finální verzí Mass Effect 3
Za 90 minut čistého času se dá zvládnout leccos, a kdybych se hodně snažil, stihnul bych v téměř finální verzi Mass Effect 3 odehrát mnohem více, než „jenom“ dva úvodní segmenty na Zemi a Marsu. Když už to ale nejde v reálu, tak alespoň ve hrách se přísně držím toho, že nerozhoduje množství, ale kvalita. Prostě jsem si tu hodinku a půl v klidu užil a na to, že z toho pak budu chtít napsat článek pro vás, jsem s prominutím zvysoka kašlal.
Dojmy z demoverze Darkness 2 nejsou temné ani světlé
Když jsem se snažil příběhovou střílečku The Darkness protlačit (tehdy ještě v Levelu) mezi nominace na překvapení roku, potažmo akční hru roku 2007, nestačily moje dvě ruce proti lesu jiných paží, jejichž majitelé měli jiné favority. Pravda, hra nevyšla na PC, což do dnešního dne považuji za zločin hodný odsouzení a byl to možná jeden z důvodů, proč jsem byl sám.
Kingdoms of Amalur: Reckoning - dojmy z hraní úvodu
Už jste někdy někoho nenápadně propíchli zezadu v plné zbroji a přitom ani necinknuli? Tedy ve hře, v reálu to ani nezkoušejte. V Kingdoms of Amalur: Reckoning máte šanci a vůbec to nevypadá hloupě! Tohle ambiciózní RPG, nad kterým už se v jedné chvíli stahovala hodně černá mračna, sice na první pohled vypadá možná až moc barevně a stylizovaně, ale věřte mi, během hraní vás ani nenapadne, že je něco nepatřičné. Z téhle hry se postupem času vyklubal takový černý kůň letošních RPG a po prvních hodinách hraní mohu zodpovědně prohlásit, že rozhodně tenhle titul nedrží omylem. Reckoning má obrovský potenciál a podle toho, co jsem měl možnost hrát, jej úspěšně naplňuje.
Zaklínač 2 aneb obsahové novoty z updatu 2.0 v praxi
Patchování her se bere spíše jako otravná nutnost, kterou hráči tolerují jen se skřípěním zubů a nadávkami, proč to autoři nemohli udělat pořádně už před vydáním. Jediná chvíle, kdy jsou opravy ochotni skousnout, nastává, když tvůrci nabídnou něco navíc, nebo přidají dlouhou žádanou featuru. A Zaklínač 2 verze 2.0 toho nabízí opravdu hodně. S menším zpožděním jsme se proto updatu podívali na zoubek - spousta z vás si koupi hry naplánovala na konec roku a informace o významných nových prvcích v updatu vám možná přijdou vhod.
Trine 2 - dojmy z hraní betaverze
Trine byla jedna z prvních nezávislých her, o nichž se mluvilo napříč všemi médii. Originální 2D plošinovka uchvátila hlavně logickými puzzly s různými způsoby řešení a hraním za tři odlišné postavy, které bylo nutné často střídat, abyste se vůbec dostali dál. A to celé bylo zasazeno do pohádkového světa plného muchomůrek, hnusných skřetů a houpajících se kmenů stromů. Trine 2 nechystá žádné zásadní změny ve zpracování herního světa ani herních mechanismech – trojice hlavních charakterů zůstává ve stejném složení mág/zlodějka/rytíř a jediné, čeho se dočkáte, je hrstka nových schopností a spousta nevyřešených hádanek.
