Tahle promo akce však nebyla spuštěna jen pro srandu mazáků - provázel ji masivní patch, který hru převedl bezplatně do Game of the Year verze a zásadně změnil charakter hraní. Hlavně je ale konečně možné z Red Orchestra 2 strhnout samolepku zabugované hry a naplno si ji užít. Jak uvedl sám šéf vývoje Tripwire Interactive John Gibson, takto měla Red Orchestra 2 vypadat při vydání. Co se tedy s hrou konkrétně stalo?

Prvním velkým vylepšením je optimalizace enginu. Zaručuji vám, že oproti předchozí verzi poskočí počet snímků za sekundu o 20 a více jednotek. Doslova mě šokovalo, jak se hra bezvadně hýbe a je stabilní. Další novinkou jsou dva nové herní módy, které se vztahují k nastavení obtížnosti. Dosud nejhranější mód Realism (pokud neberu v potaz servery se speciálním nastavením) doplnily dva další, které jsem pořádně prověřil.

zdroj: tisková zpráva

A co děti? Už mají si kde hrát!

Red Orchestra 2 je tvrdá k nováčkům, což byl důvod, proč se objevil herní mód s názvem Action. Začínající hráči si ho možná oblíbí, protože získají zásadně větší odolnost proti kulkám, snadněji se míří přes umístěný zaměřovací kříž a hra je celkově více akční. To pocítíte třeba při tvrdých a rychlých bojích v troskách domů, kdy automatické zbraně nabírají na síle a pušky hodně ztrácí.

Jako RO2 veterán si však nemyslím, že je dominance automatů správná a hře prospěšná. Každého zkušeného hráče také naštve, že nepřítel nelehne po jedné ráně. Skoro budete mít pocit, že jste ho netrefili, i když tomu tak není - hráč zkrátka více vydrží. Ale budiž, výhodou tohoto módu a jeho podstatou je, že si nováčci mohou bez nepříjemně častých úmrtí projít mapy a osvojit si velmi specifický styl boje.

zdroj: Archiv

Návrat klasika

Opačným směrem jde nový způsob hraní s názvem Classic, který měl být splněným přáním matadorů série. Hraní v něm je připodobněno k Red Orchestra: Ostfront 41-45. Přežití v něm je ještě z několika důvodů obtížnější. Na délce virtuálního života nepřidá třeba zpomalený běh, na který mnoho hráčů nadává, ale osobě mi nepřišel tak přehnaně plouživý. V realitě je voják vyčerpán, zatížen výstrojí i výzbrojí a neběží jako v trenclích oblečený Usain Bolt.

Zmizela také možnost zoomu, což má asi nejzásadnější vliv na boj. K tomu si ještě připočtěte skutečně silný třes zbraně při střelbě ze stoje i pokleku, sníženou odolnost a je vám jasné, že každý zásah nepřítele můžete oslavit šampaňským. Z osobní zkušenosti ale musím říct, že to není stresující zážitek, naopak. Hratelnost se odklizením zoomu a přitvrzením v realističnosti tak nějak očistila a poskytuje uspokojující výzvu. Sice mě tento mód neodvedl od hlavního Realism, ale občas si ho s chutí dám.

zdroj: tisková zpráva

Bunkry a zákopy

Závěrečným potěšením je nová mapa Mamayev Kurgan simulující náročný a hlavně krvavý boj o pahorek uprostřed města. Mapa je parádní, má zcela jinou atmosféru, než ty ostatní, je na ní spousta místa pro boj na blízko i dálku, a přestože jsem měl pocit, že ještě není zcela vyvážena, bitva je napínavá a vyžaduje zkušenost i taktický přístup. Za mapu Mamayev Kurgan si autoři zaslouží potlesk, je chloubou hry a doufám, že ještě pár takových přibude.

Je škoda plýtvat místem na popis všech drobnějších změn jako účinnosti zbraní, posunutí některých spawnpointů a menších úprav stávajících map. Red Orchestra2: Heroes of Stalingrad udělala skrze GotY patch pořádný skok vpřed a nyní je skutečnou špičkou mezi multiplayerovými hrami. Ostatně, podívejte se na úvod recenze - lesk a slávu jsem jí předpovídal již vloni, teď si ji konečně můžu po právu užít.