Jsou to asi už tři roky, co jsem na jednom fóru o Lineage II četl poprvé o nové hře jménem Tera: The Exiled Realms of Arborea, která mě hned zaujala. Za hrou stojí vývojářský tým Bluehole Studio, který založili lidé původně pracující na Lineage 3 pro NCSoft. V Jižní Koreji byla hra spuštěna již v lednu 2011, podrobné informace o všech možných aspektech hry se tedy válí na internetu a čekají, až si je najdete. Já se chci věnovat zejména dojmům z hraní, založených na hraní jednoho sneak peaku, jednoho zátěžového testu a první fáze closed beta testu, což dohromady dává kolem 50 hodin.
Hlavním tahákem hry je bezpochyby bojový systém. Před třemi lety, v době kdy jsem dobře znal pouze Lineage II, bych nevěřil, že je možné, aby se MMO s otevřeným světem ovládalo jako singleplayerová akční hra. Tera mě přesvědčila o opaku. Během sneak peaku a zátěžového testu jsem více či méně vyzkoušel všechna povolání, avšak nejvíce jsem se věnoval profesím archer a lancer. Profil archera (lučištníka) je zřejmý, ale lancer už tak jasný není – přitom se jedná o tanka s dlouhým dřevcem a štítem. Právě z pohledu lancera budu později v dalších článcích popisovat instance a PvP.
Základem je akce
Mým prvním úkolem byla likvidace nepřátelského stromu (nesmát se!). Už při této primitivní činnosti jsme měl ze soubojového aspektu hry skvělý pocit. Na soupeře musíte skutečně mířit a fyzicky jej trefit, ať už zbraní či fireballem. Nestačí jen zapnout příslušný skill a být tak nějak odhadem „docela blízko“. Jako lučištník jsem se tedy snažil dostat nepřátelům do zad a mířit na hlavu pro kritický zásah, zatímco u silnějších nepřátel jsem musel dávat pozor, aby letícímu šípu fyzicky neuhnuli.
V kůži lancera jsem naopak útočil hlavně zepředu, aktivně blokoval pomocí štítu a ve vhodných chvílích sám útočil. Nejlépe však akční systém demonstrují třídy slayer, berserker a warrior, jejichž zástupci trefí vše, co se jim připlete do cesty, švihem jejich zbraní. V případě slayera s obouručním mečem, ale i berserkera s velkou sekerou, můžete bojovat s několika nepřáteli zaráz, zatímco v případě warriora s dvěma meči zraňujete nepřátele v okruhu 360 stupňů. Abych to podal nějak nadneseně: "Ve WoW-like MMO své postavě přikazujete, co má udělat. V Teře to děláte sami."
Ovládání hry je jednoduché, lehce pochopitelné a navíc plně nastavitelné. K hraní doporučuji klávesnici a myš, neboť hra sice podporuje gamepad, ale jeho použití se ukázalo jako nespolehlivé. Hlavní je, že všechny prvky UI jsou naprosto volně přemístitelné dle vaší potřeby.
Ve dvou se to lépe táhne
Během sneak peaku a zátěžového testu byly dostupné pouze PvE servery, takže jsem si otestoval, jak zde funguje sólo hra. Hrát sám sice možné je, ale kolem levelu 20 se objeví první instance pro pětičlennou partu a i příběhové questy začnou vyžadovat spolupráci s dalšími lidmi, takže plně doporučuji nejít do hry sám, ale minimálně ve dvojici, což je také mnohem větší zábava. Před prvním closed beta testem proběhl wipe dosavadních postav a byl oznámen jeden nový PvP server, načež se guilda, kterou vytvořili návštěvníci jedné mé oblíbené stránky, rozhodla na něj přejít.
Po založení postavy (lancer) jsem utvořil minipartu s warriorem a společně jsme plnili questy na počátečním Isle of Dawn, který je stavěný pro levely 1-11, tedy polovinu obsahu dostupného v closed beta testu 1, kde byl maximální level nastaven na 22. Nebudu zapírat, že questy byly standardní "jdi, zabij, přines", ale nijak mi to nevadilo. Questy pro mě nejsou hlavním lákadlem této hry. Isle of Dawn jsme ve dvou velmi rychle proletěli, jelikož monstra nepředstavují žádnou výzvu a závěrečnou instanci, ač popsanou jako určenou pro pět lidí, zvládne bez problémů jedna postava samostatně.
Před onou instancí se k naší dvoučlenné partě přidala jedna lučištnice z guildy, takže jsme už byli tři. Na konci na nás čekal jednoduchý boss, který byl jen pouhou předzvěstí, co na nás dále ve hře čeká. Kolem levelu 20 se z Tery totiž stane konečně ten pravý mix akce a RPG, navíc v otevřeném a perzistentním MMO světě.
Úvodní ostrov tedy slouží jako pouhé nahlédnutí pod pokličku hry, respektive funguje jako tutoriál a seznámení se základními herními principy včetně tábořišť, obnovujících staminu, sběru a těžby různých materiálů atd. Po jeho dokončení jsme se ve třech vydali vstříc prvnímu velkému městu jménem Velika, kde teprve začíná ta pravá hra.
To si ale probereme v dalším článku, zaměřeném na PvE i PvP, potažmo chyby, které jsou zatím v Teře přítomné.
