Recenze
World of Subways - mega-recenze
22. 1. 2010
|
Redakce Games.cz
Chtěli jste někdy řídit metro? Jedinečnou šanci vám nabízí hra, která věrně simuluje práci strojvůdce na přesně vymodelovaných tratích v Berlíně a New Yorku.
Halo - recenze PC verze
5. 10. 2003
|
Redakce Games.cz
Dva roky po Xboxové verzi přichází na naše PC hra Halo, která si stačila během exkluzívního účinkování na konzolích vydobýt až legendární pověst. Proč si ji i my v recenzi nemůžeme vynachválit? A má krapet zastaralá grafika nějaký vliv na skvělou hratelno
Mini Metro - recenze parádní logické hry
24. 11. 2015
|
Ondřej Švára
Kdo by nechtěl stanout v čele kolosálního inženýrského díla a postavit lidem třeba novou metropolitní podzemku. Šéfem dopravního projektu se můžete stát v taktické hříčce Mini Metro. Na starost ale paradoxně nedostanete téměř nic, co s takovou stavbou souvisí. Zajímat se budete jen o to, jak zefektivnit dopravu pasažérů. I přes svoji mimořádnou strohost vám ovšem Mini Metro přinese spoustu zábavy.
Shadows: Heretic Kingdoms - recenze
15. 3. 2015
|
Ondřej Švára
Celé desetiletí si museli fanoušci slovenského RPG Kult: Heretic Kingdoms počkat na pokračování. Trpělivost se ale vyplatila. Zatímco názvem se Shadows: Heretic Kingdoms liší od první hry jen kosmeticky, hratelnost, atmosféra a příběhové podání hry se změnily dramaticky - naštěstí k lepšímu. Druhý díl (vlastně jeho první část s podtiulem Book I: Devourer of Souls) fantasy ságy chytře propojuje tradiční RPG prvky s novými nápady, a nebýt některých chyb, byl by to úžasný mix moderny s klasickým stylem po vzoru Baldur's Gate.
The Keep - recenze českého dungeonu
3. 10. 2014
|
Aleš Smutný
Na začátek si musíme vyjasnit jednu věc. Krokovací dungeon je královský herní žánr. Co na tom, že je už nějaký ten pátek mrtvý a dnes jej nekromanticky vyvolávají jen tituly jako Legend of Grimrock nebo právě český The Keep. Zlatá éra her jako Dungeon Master, Chaos Strikes Back nebo Stonekeep je pryč. Snad právě proto tituly jako The Keep vženou nostalgickou slzu do oka sešlých starců mého ražení a mladší generaci ukáží, v čem spočívala krása a údernost tohoto žánru.
Shadow Warrior - recenze
7. 10. 2013
|
Ondřej Švára
Šestnáct let a šest gigabajtů dat. Tak hluboká propast zeje mezi dvěma hrami, které se stejně jmenují, podobně se hrají a přinášejí totožně pozitivní zážitky. Zbývá prozradit jméno - Shadow Warrior! Jak se povedl remake jedné z posledních akčních her z legendární éry doomovek? Inu, byl to kalup!
State of Decay - recenze
18. 6. 2013
|
Lucie Jiříková
Byl to nevinný výlet do Mt.Tanner. Chystal jsem se tam na pár dní upíchnout, abych si trošku odpočinul od spěchu velkoměsta. Tábořil jsem, chytal ryby a užíval si sluníčka. Letní idylka se ale prakticky přes noc stala noční můrou. Při jednom z výletů po okolí jsem potkal Eda, mého dovolenkového souseda, jak s někým zuřivě zápasí. Podivná osoba se na něj úpěnlivě sápala a snažila se mu zakousnout do krku. Nejdřív jsem se do toho nechtěl míchat, ale když jsem přistoupil blíž, abych mohl nerušeně proklouznout kolem přes vzrostlé mlází, všiml jsem si, že tady něco nehraje – ta osoba silně zapáchala a její oči žhnuly zářivým červeným světlem. A tak jsem zasáhl. Bylo to o fous, ale nakonec jsme ji společně zdolali.
FTL: Faster Than Light - recenze
22. 9. 2012
|
Aleš Smutný
Kapitánův deník. Dnes jsme překročili hranici druhého sektoru. Po bitvě s pirátskou lodí jsme museli opravovat systém distribuce kyslíku. Z nalezeného materiálu jsme vylepšili lodní štíty a energetické zásobníky, takže máme dost energie na to, abychom dokázali napájet i nalezený těžký laser, který jsme okamžitě nainstalovali. Vstupujeme do sektoru ovládaného rebely.
The Darkness 2 - recenze
15. 2. 2012
|
Vilém Koubek
Změna vývojářů není nikdy příjemná věc. Obzvláště u hry, která byla natolik specifická a charismatická, jako první The Darkness. Není proto divu, že se na druhý díl, který už nemá na svědomí studio Starbreeze ale Digital Extremes, dívala spousta fanoušků s nedůvěrou a někteří i skrze prsty. Když na povrch začaly vyplouvat další a další informace o změnách konceptu, zdálo se, že budou mít jednička a dvojka společného opravdu málo. A skutečně se tak i stalo. Samozřejmě, v zájmu zachování příslušnosti ke komiksové předloze jisté charakterové znaky jednoduše zmizet nemohly, ale změn bylo stejně více než dost. Důležitá je ale otázka, zda to byly změny k lepšímu, nebo naopak.
Joe Danger: Special Edition - recenze
24. 1. 2012
|
Pavel Válek
Starší mezi vámi si určitě pamatují na hru Excitebike, která vyšla na konzoli NES od Nintenda. Váš úkol zde byl prostý - měli jste motorku a před vámi byla trať plná překážek. Pokud jste chtěli vyhrát a odemknout si další závody, museli jste celou trať projet a překážky překonat v časovém limitu, čímž jste porazili ostatní závodníky, kteří se po trati proháněli s vámi. Co to má ale společného s aktuálně recenzovanou hrou? Jednu docela závažnou věc: pamětníci si při hraní Joe Danger: Special Edition (upgradovaná verze hry, která vyšla již dříve na PSN) na Excitebike nejednou vzpomenou.
Bulletstorm - recenze pestrobarevné sci-fi řežby
28. 2. 2011
|
Dan Vávra
Polští hoši z People Can Fly udělali svým Painkillerem takový dojem na Epic Games, že jim svěřili PC konverzi Gears of War (recenze). Tou udělali na hochy mající na svědomí Unreal Engine dojem znovu, a to takový, že se je Epic rozhodl koupit. Společně se pak pustili do svého posledního veledíla Bulletstorm. Co můžeme čekat od střílečky, kterou mají na svědomí tvůrci zběsilého arkádového béčka a autoři Gears of War? Udělá na nás takový dojem, že si jejich hru koupíme, tak jako Epic koupil People Can Fly?
BomberFun - recenze
8. 2. 2003
|
Redakce Games.cz
Jedním z důležitých milníků počítačové zábavy se před deseti lety stala akčně-logická hra Dynablaster, kterou se nyní pokouší napodobit BomberFun přenášející kladení bomb do třetího rozměru.
DOOM III - recenze #2
13. 8. 2004
|
Redakce Games.cz
Peklo vtrhlo i na domácí trh a v druhé, velmi podrobné recenzi máte šanci zjistit, jak dopadly vlastnosti DOOM III jako příběh, hratelnost, atmosféra, nepřátelé, zbraně nebo multiplayer z trochu jiného úhlu pohledu.
Nitro Kid – recenze lákavého návratu do osmdesátek
31. 10. 2022
|
Zbyněk Povolný
Stanete se Brucem Lee, nebo Mikem Tysonem?
Empyre: Dukes of the Far Frontier – recenze nešťastného RPG s originálním námětem
21. 7. 2022
|
Jakub Špiřík
Staromilci, nenechte se nalákat
Here Be Dragons – recenze
3. 2. 2020
|
Patrik Hajda
Žil, byl kdysi jednou jeden ctižádostivý mladík jménem Kryštof Kolumbus, který toužil vypravit se na moře a třeba tam objevit něco, co ještě nikdo jiný před ním neobjevil. Avšak v nezmapovaných vodách narazil na mořské příšery, které ho zahnaly do bezpečí všem známé pevniny. Svou cestu nakonec podnikl, ale až poté, co mu banda prazvláštních námořníků pročistila cestu. Škoda jen, že ono čištění je navzdory své zábavnosti velmi repetitivní a neoriginální humor mu na atraktivitě zrovna nepřidá.
The Church in the Darkness – recenze
16. 8. 2019
|
Mars Vertigo
18. listopad 1978 se zapsal do historických análů tragédií, jež neměla v amerických dějinách obdoby. Během odpoledne této černé soboty přišlo v jihoamerické Guyaně postupně o život 918 amerických občanů včetně zhruba tří set dětí. K události došlo poté, co se drogově závislý a zlomený duchovní vůdce a sociopat, reverend Jim Jones, rozhodl skoncovat se životem nejen svým, ale i všech věrných oveček pozemského ráje zvaného noblesně Zemědělský projekt Chrámu lidu neboli Jonestown. Tenkrát zahynula nejen většina členů komunity, ale také jeden americký kongresman a několik členů jeho výpravy čítající příbuzné obětí a reportéry ústředních amerických medií, kteří byli před vlastními kamerami doslova popraveni milicemi kultu krátce před hromadnou sebevraždou členů sekty.
Sea of Solitude – recenze
16. 7. 2019
|
Jakub Šindelář
Ahoj. Jmenuji se Kay. A mám problém. Nevím, kde jsem se to vyskytla. Jsem vůbec naživu? Asi ano. Myslím, mluvím, cítím. Ale nevypadám jako člověk. Mé oči září červeně. A podobám se stínu. Jsem tak zmatená. Ale tohle místo. Znám ho. Už jsem tu byla. Vypadá jako město, kde jsem žila. Nebo ne? A proč je celé zaplavené? Ještě že mám svou loďku.
Samurai Shodown – recenze
8. 7. 2019
|
Jan Pikous
Bojovky jsou žánr specifický. Nic v nich totiž nenafejkujete. Jak to myslím? Jednoduše. V dnešních obrovských open worldech a mnohahodinových hrách s RPG prvky můžete na první pohled docela snadno vykompenzovat nepříliš dokonalou hratelnost. Přidáte pár desítek questů, zvýšíte počet lokací, hratelných postav nebo dopravních prostředků – a alespoň na první zdání se vaše dílo může tvářit jako lepší, zábavnější, pompéznější, přinášející zábavu na desítky a stovky hodin. To v případě bojovek tak úplně neplatí.
Left Alive – recenze
26. 3. 2019
|
Pavel Válek
Left Alive je nejlepším kandidátem na nejhorší hru roku 2019. Je až s podivem, že se pod ni Square Enix podepsalo a vypustilo ji na světlo světa ve stavu, v jakém se právě nachází. Zvlášť, když koncem loňského roku vydalo jiný paskvil pod názvem The Quiet Man, který v porovnání s Left Alive najednou vypadá jako mnohem lepší hra.
Tales of Vesperia: Definitive Edition – recenze
22. 2. 2019
|
Pavel Válek
Psal se rok 2008 a Microsoft se snažil za každou cenu prosadit na japonském trhu, jak jinak než licencováním exkluzivních práv na velké značky. Díky tomu se dostal k pěkné řadě RPG titulů, mezi kterými byla i série Tales of Vesperia. Ta se stala hitem ihned po svém vydání jak v Japonsku, tak i ve Spojených Státech. Hráči v Evropě ostrouhali a hry se dočkali až o celý rok později, zrovna v době, kdy v Japonsku vycházela rozšířená verze na PS3. Ta se však za hranice Japonska nikdy oficiálně nepodívala. Stejně tak se nikdy nepodívala na žádnou z digitálních platforem – až dodnes.
Vane – recenze
23. 1. 2019
|
Šárka Tmějová
Už jsem si zvykla hýčkat ambivalentní pocity z umění. Najít si na něm ty dobré části, odfiltrovat dojmy z těch špatných, pátrat po příčinách. Dokonce jsem se naučila i oddělovat osobu umělce od konkrétních děl, což mi umožňuje sledovat a cenit filmy z produkce Harveyho Weinsteina, aniž bych z toho v noci měla výčitky svědomí. Co si ovšem počít s hrou, která vyniká právě tím uměním, ale ve všech ostatních škatulkách si vede tragicky?
Warhammer Quest 2: The End Times - recenze
2. 2. 2018
|
Jan Hrdlička
To takhle jednou kapitán, rytíř, temná čarodějka a elfí lučištník vejdou do hospody. A jelikož se nejedná o začátek povedeného vtipu, naše čtveřice usedne ke stolu, kde hodí řeč s vesničany. Jakže? Sužují vás monstra? Dobrá, podíváme se na to. Na cestě ke dveřím hrdinové možná zrekrutují někoho dalšího do party a hurá do kobek, čistit je od nestvůr. To je náčrt děje, který podbarvuje Warhammer Quest 2: The End Time. Je to bídné? Je, ale alespoň to nestojí v cestě alfě a omeze téhle mobilní hry – taktickým soubojům.
Wolfenstein II: The Adventures of Gunslinger Joe - recenze
16. 1. 2018
|
Ondřej Švára
Na likvidaci nacistů už dávno není B.J. Blazkowicz sám. Série Wolfenstein mu v posledních letech přisoudila roli týmového hráče, za kterého spoustu špinavé práce odvedou jiní. O týmovém, vlastně partyzánském, způsobu osvobozování Ameriky, kam až Třetí říše ve fiktivní historii dokráčela, vypráví trojice nových příběhových dodatků k Wolfenstein II: The New Colossus.
Rime - recenze
6. 6. 2017
|
Ondřej Švára
Vyprávět ve hrách příběh beze slov je velké umění. Tok myšlenek se musí dokonale vlévat do obrazu, zvuku, atmosféry a odpovídající herní mechaniky. Jakmile selže jediný detail, selže i celek, protože ho hráč nepochopí. Logická adventura Rime (Steam, PS Store) naštěstí pronikla až takřka k soutoku geniality a smíchala skvělou hratelnost s úžasnou atmosférou. Přestože hra není zcela originální, ani technicky skvěle vyladěná, strávíte v ní krásné chvíle.
What Remains of Edith Finch - recenze
14. 5. 2017
|
Ondřej Švára
Kdekdo tvrdí, že má v životě pech. Ale ruku na srdce, dokud si smůla nebrousí kosu, nestojí nářky za řeč. Své o tom ví virtuální rodina Finchových, která musela umřít, aby se narodilo jedno z nejpůsobivějších dramat mezi herními adventurami. V díle What Remains of Edith Finch se vžijete do role sirotka, hledajícího útěchu nad hroby svých předků, a čeká vás netypická hratelnost s dávkou srdceryvných emocí. Škoda, že učebnicový příklad dokonalé symbiózy hry a příběhu trvá tak krátce.
Orwell - recenze
26. 1. 2017
|
Ondřej Švára
„Soukromí je mrtvé, což lidem škodí“, sděluje hra se symbolickým názvem Orwell. Legendární Velký bratr v ní vstoupil do 21. století, kdy k nastolení společenské poslušnosti není třeba obhroublé propagandy a mučení, protože nejúčinnější je ovlivňovat lidi po internetu. A také je sledovat. Simulátor digitálního fízlování přináší nový pohled na společenskou nesvobodu, v níž se naivita ze sociálních sítí střetává s paranoidními myšlenkami George Orwella. Navíc je zabalený ve špičkové hratelnosti s originálními nápady.