Recenze
Martha Is Dead – recenze znepokojivého psychothrilleru
24. 2. 2022
|
Jakub Malchárek
Co se stalo v rodině nacistického generála?
Shadow Tactics: Blades of the Shogun – Aiko’s Choice – recenze
3. 12. 2021
|
Adam Homola
Malý nášup v podobě tří misí
Warcraft III: Reforged – recenze
10. 2. 2020
|
Václav Pecháček
Když elfští kováři znovu zkuli zlomený meč Narsil, byla to ve Středozemi veliká událost. Aragorn pobíhal od bitvy k bitvě, hulákal něco o Plamenu západu a žádný skřetí kapitán ani bohatýr mu nemohl stát v cestě. Kdyby se vykování Andúrilu zhostili v Blizzardu, rozčarovaný syn Arathornův by Helmův žleb bránil s pozlaceným klacíkem v přibližném tvaru meče, a ještě by za něj Elrondovi musel vypláznout měsíční plat hraničáře.
Orwell: Ignorance is Strength – recenze
11. 5. 2018
|
Patrik Hajda
Státem provozovaný Velký bratr se vrací v pokračování simulace slídění příhodně nazvané Orwell. Prvnímu dílu se podařilo šokovat hráče, kteří se octli v roli ne nutně záporné, ani ne nutně kladné. A byl to nevšední zážitek plný morálních dilemat. Dvojka s podtitulem Ignorance is Strength je v podstatě o úplně tom samém. Nutno dodat – bohužel.
NHL 17 - recenze
15. 9. 2016
|
Martin Bach
Pokud by měl kvalitu a zajímavost nového ročníku herní série NHL předznamenat první zápas, který v něm absolvujete, v mém případě by se NHL 17 zařadila mezi nejlepší díly všech dob. Napínavý duel českého nároďáku s Kanadou na úvod Světového poháru, který po dvou vydřených gólech v oslabení skončil těsnou prohrou našich v poměru 2:3, mi hned z kraje předvedl to nejlepší, co hra nabízí - rychlý hokej, drsné souboje před brankou a góly, jaké jsme v hokeji od EA Sports dlouho neviděli. Jenže určitá zdrženlivost a zdravá dávka skepse je letos namístě. NHL 16 se nadmíru povedla a vývojáři musí vytasit pořádné trumfy na to, aby hráče donutili k dalšímu každoročnímu přepřáhnutí.
Mario & Sonic at the Rio 2016 Olympic Games - recenze
6. 7. 2016
|
Jakub Kovář
Virtuální sportování je ideální zábavou na večírky, kdy se osazenstvo vyvalí do křesel před televizi s pivem v jedné a brambůrkami v druhé ruce. Menší revoluci kdysi přineslo Wii, které lidi vyhnalo z křesel aspoň do vzpřímené polohy (tedy aspoň do chvíle než jste přišli na to, že tenis se dá hrát v pohodě i ze sedu). Mario a Sonic nicméně v Riu na pohybové ovládání na rozdíl od minulých dílů zcela zapomínají a vrací se ke klasickému ovládání pomocí tlačítek a analogů nebo D-Padu. Koncept ale zůstává stejný jako v předchozích hrách - jde o sbírku nepříliš náročných miniher, které mají za cíl pobavit bez rozdílu věku, pohlaví nebo herních preferencí.
Loop Hero – recenze nečekaného hitu
7. 4. 2021
|
Pavel Bareš
Hades, Dark Souls a Carcassone v jednom
Ashes of Singularity - recenze
11. 4. 2016
|
Pavel Skoták
V lednovém povídání o ambiciózní strategii Ashes of Singularity jsem věštil několik věcí. V prvé řadě multiplayerové zaměření, dále pak zrádnou umělou inteligenci, ale také technologickou nadřazenost zajištěnou enginem, který podporuje masové bitvy, z nichž by i Peter Jackson měl radost. V něčem jsem měl pravdu, v něčem o poznání méně. Ashes of Singularity ale pořád platí za kvalitní RTS a hned si řekneme proč.
Forza Motorsport 6 - recenze
8. 9. 2015
|
Václav Rybář
Skoro pět stovek aut, tři desítky tratí, závodění v noci, v dešti, v sedmdesátkách, šedesátkách, dokonce i třicítkách (mluvíme o dekádách, nikoliv o maximální povolené rychlosti). Čistě papírovým výčtem novinek šesté Forzy bychom mohli "objektivně" tuhle recenzi uzavřít hned v prvním odstavci. Ano, šestka je o notný kus lepší než pětka. Víc všeho, méně mikrotransakcí a napravení dávných křivd. Díky, díky, díky... a můžeme jít domů, oprášit volant a jezdit až do konce věků. Nebo ne?
Tooth & Tail - recenze zvířecí RTS války
15. 1. 2018
|
Pavel Skoták
Snad od dob legendární S.W.I.N.E. tu nebyla žádná podobná hra. Hra, která proti sobě v realtime strategii staví válčící zvířecí frakce, to vše okořeněné humorem a lehkostí. Nabízená třaskavá kombinace v podobě Tooth and Tail bere hráče na exkurzi světa, v němž se skupina pracujících krys pokouší o převrat a svržení tyranské krysí buržoazie. Nezní to povědomě?
Age of Solitaire - recenze
17. 11. 2017
|
Jan Hrdlička
Prohlášení “Age of Solitaire je solidně zpracovaný solitaire s boží hudbou” v sobě ve skutečnosti obsahuje jak největší devízu hříčky, tak jedním šmahem zatracuje všechno, čím mohla vystupovat z řady. Jestliže totiž “Age of” součástka slibuje trochu zamíchat kartami v oblíbené kancelářské hře, doufat, že v ní opravdu vybudujete něco smysluplného, to je asi jako stavět si vlastní vzdušné zámky.
Walden, a game - recenze simulátoru filozofova života
9. 8. 2017
|
Patrik Hajda
Studio Game Innovation Lab se zhostilo vznešeného úkolu představit životní dílo amerického filozofa Henryho Davida Thoreaua, knihu Walden aneb Život v lesích, pomocí interaktivního vyprávění v survival adventuře Walden. Malý tým vývojářů se do tohoto projektu pustil již před deseti lety a na hře je to dobře vidět. Bohužel, ne v dobrém slova smyslu.
Aven Colony - recenze
25. 7. 2017
|
Ondřej Švára
Jednou bude lidstvu ve Sluneční soustavě těsno a dojde na scénář z budovatelské strategie Aven Colony. Děti našich dětí v ní osidlují planetu kolem vzdálené hvězdy ve výpravném herním sci-fi s nápaditým řízením kolonie a novým pohledem na život v souladu s exotickou přírodou. Až na drobné vady v ovládání, přehlednosti a příběhu je Aven Colony příklad hry, která vkusně modernizuje svůj žánr.
Thea: The Awakening - recenze
16. 12. 2015
|
Václav Pecháček
V dávné minulosti temných let stěhování národů byl život pro lidi v mnoha ohledech jednodušší. Starosti běžného dne se obvykle smrskly na otázky, z čeho uvařit dnešní večeři, kde po ní složit hlavu a jestli rozdělání ohně a příjemné teplíčko stojí za riziko, že vás v noci ze spánku vytrhnou vlčí tesáky. Krátký život, nenadálá smrt - to byl rozsah jistot, se kterými se dalo celkem jistě počítat.
Paradise Lost – recenze zahozené příležitosti
24. 3. 2021
|
Pavel Makal
Polské dítě v nacistickém bunkru
Rebuild 3: Gangs of Deadsville - recenze zombie strategie
18. 8. 2015
|
Lucie Jiříková
Jak nás naučily mnohé postapokalyptické knížky a filmy, po každém zdánlivém zániku civilizace následuje revitalizace v čele s opětovným osidlováním Země. A o tom je i Rebuild 3: Gangs of Deadsville. Vůbec bych se nedivila, kdyby vás původní verze Rebuild minula. Původně drobná, ač velmi nadějná webovka se v druhém dílu rozrostla do mobilního mrňouse, který znatelněji expandoval až nyní, s Kickstarterem v zádech v dílu třetím. Ten sice stojí na silných základech původního titulu, ale pro svou premiéru v rámci tradičních PC titulů nabral mnohem komplexnější prvky a bohatší obsah.
Sudden Strike 4 - recenze
27. 9. 2017
|
Václav Pecháček
Jak se ve druhé světové válce přesvědčili vojáci i generálové wehrmachtu, hezký kabátek není všechno, protože ani v nejpěkněji střižené uniformě nemusíte vyhrát válku. A ani nejkrásnější exploze, nejpřitažlivější požáry a nejvtipnější fyzika těl letících vzduchem nemusí dát dohromady dobrou hru, jak dokazuje Sudden Strike 4. Na tuhle druhoválečnou strategii se moc hezky kouká, ale pokud od ní čekáte hluboký taktický zážitek, budete zklamáni jako maršál Paulus, čekající ve Stalingradu na zásoby od Göringa.
Resident Evil 7: Biohazard - recenze
25. 1. 2017
|
Vilém Koubek
Když vás ztrapňují nebo nějakým jiným způsobem trápí vaši příbuzní, obvykle jejich chování okomentujete rčením, že rodinu si člověk zkrátka nevybere. A v případě Bakerových z nového přírůstku do série Resident Evil to platí dvojnásob, jak se vám pokusí vysvětlit vývojáři z Capcomu. Životní lekce je to relativně dlouhá, propracovaná, děsivá, ale hlavně velmi zábavná!
Spellforce 3 - recenze hybridu RPG a realtime strategie
27. 12. 2017
|
Mars Vertigo
Se záplavou zajímavých her, které na hráče útočí ze všech stran, je někdy dost obtížné si vybrat, co si zahrajete příště. Bude to strategie? Nebo radši nějaké pěkné RPG? Pokud jste obětí přesně takového dilematu, určitě vás potěší nedávno vydaná Spellforce 3. Ta totiž pokračuje v úctyhodné tradici své série a přináší hybridní hratelnost, v níž občas vedete skupinku dobrodruhů po vzoru Baldur’s Gate, ovšem pak se přepnete do strategického módu připomínajícího třeba Age of Empires II. Takový hybrid by jistě mohl dopadnout velmi špatně, zmateně a nepřehledně, ale to se tentokrát naštěstí nestalo.
WRC 5 - recenze
9. 1. 2016
|
Václav Rybář
Situace okolo WRC série je natolik zamotaná, že by bylo vůbec nejlepší zahodit veškeré číslování a značit ji ročníkem jako v případě sousední F1. Považte sami - začala v roce 2001 jako World Rally Championship a slavnostně se dopracovala až ke čtvrtému dílu, aby byla následně resetována a začala zase hezky od jedničky (2010), tentokrát v režii Milestone a s oficiální licencí, což je vždy zdůrazněno v podtitulku. Pětka, vydaná loni v říjnu poprvé pro konzole současné generace a režírovaná novým studiem Kylotonn Games, měla možnost ten zamotaný číslovkový kruh konečně rozbít a vyjít jako WRC 2015. Ale možná se prostě jen producenti nechtěli dostat pod ročníkový bič, kdy by museli vydávat novou verzi rok co rok. Stávající WRC epizodky opravdu spíš připomínaly sprint updatovaných statistik a mírně potuněné grafiky, která však zaostávala za mainstreamem v jiných virtuálních závodničkách. Teď je tu ale nový začátek a nová technika. Je na čase si vyhrnout lokty a dát WRC další šanci.
Uncharted: Drake Fortune - mega-recenze
16. 11. 2007
|
Redakce Games.cz
Trojlístek sympatických hrdinů pátrá po pokladu a v patách má dotěrné gangstery. Aneb Tomb Raider v pánských kalhotech schopný krýt se jako v Gears of War. Či spíš Indiana Jones v opravdové next-gen grafice...?
Samurai Shodown – recenze
8. 7. 2019
|
Jan Pikous
Bojovky jsou žánr specifický. Nic v nich totiž nenafejkujete. Jak to myslím? Jednoduše. V dnešních obrovských open worldech a mnohahodinových hrách s RPG prvky můžete na první pohled docela snadno vykompenzovat nepříliš dokonalou hratelnost. Přidáte pár desítek questů, zvýšíte počet lokací, hratelných postav nebo dopravních prostředků – a alespoň na první zdání se vaše dílo může tvářit jako lepší, zábavnější, pompéznější, přinášející zábavu na desítky a stovky hodin. To v případě bojovek tak úplně neplatí.
Tannenberg – recenze
18. 2. 2019
|
Václav Pecháček
„Něco visí ve vzduchu,“ říkali si znepokojení obyvatelé v ulicích evropských měst. A měli pravdu – byla to první světová válka. „Něco visí ve vzduchu,“ říkali si znepokojení vojáci v rozbahněných zákopech. A měli pravdu – byl to jedovatý plyn. V Tannenbergu se stanete těmi druhými, rozklepanou bandou chlapíků, co se snaží nedýchat smrtící vzduch a neumřít po zásahu jedinou kulkou. Je to zábava.
Repressed – recenze
29. 10. 2019
|
Ondřej Švára
Spojit umění a zábavu v povedenou hru je oříšek, na kterém si autoři puzzle adventury Repressed vylámali zuby. Zajímavý potenciál a pár atraktivních nápadů jsou v ní zardoušeny frustrací a nudou. Ve snaze o ušlechtilou myšlenku a originalitu vzniklo dílo s mělkou pointou ve špatném zpracování.
Dying Light: The Following - recenze
6. 5. 2016
|
Daniel Kremser
Před rokem jsem Dying Light (recenze) označil za zbytečnou hru s tím, že tvůrci sice měli ambice, ale nedokázali je v plné míře převést do praxe. V Techlandu se však za ten rok nepoučili a namísto, aby problémy původní hry řešili, je opakují v pokračování, které je převlečené za masivní datadisk. Jeho podtitul The Following napovídá, že pokračuje v marné krasojízdě ambicí, které znějí lákavě, ale ve skutečnosti zase tak skvělé nejsou.
Cinco Paus – recenze
9. 2. 2018
|
Pavel Dobrovský
Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.
Gothic II: Night of the Raven - recenze
10. 3. 2005
|
Redakce Games.cz
Jste nadšení fandové série Gothic a stále netrpělivě čekáte na datadisk, který je v Německu už více než rok v prodeji? V tom případě pro vás máme dvě zprávy: pochopitelně dobrou a špatnou. Dozvíte se je v recenzi.
The Outer Worlds – recenze
23. 10. 2019
|
Pavel Skoták
Před dávnými časy, v jedné předaleké galaxii se zrodil nový Fallout. A nebyl to ledajaký Fallout. Pocházel z dílny autorů Knights of the Old Republic II, South Park: The Stick of Truth a Tyranny. Ale všichni jsme byli zrazeni. The Outer Worlds totiž vůbec není nový díl postapokalyptické série od (v tuhle chvíli) Bethesdy, i když se v mnoha ohledech opravdu tváří jako zrušený projekt navazující koncepčně na Fallout: New Vegas. Jen je zcela originální ve svém zasazení.
Pathfinder: Kingmaker – recenze
17. 12. 2018
|
Jiří Svák
Hned v úvodu přiznám barvu: mám slabost pro RPG založená na systému D&D. Kromě nespočtu seancí Dračáku už ani nepočítám, kolik hodin jsem utopil v prvním a druhém díle Neverwinter Nights. Pathfinder: Kingmaker má ke jmenovaným RPG velice blízko. Hra přímo vychází z gamebooků Pathfinder, což jsou dobrodružství ve stylu D&D s mírně modifikovanými pravidly. Hráči zběhlí v házení dvacetistěnkou se tu budou cítit jako doma.