Recenze

Regalia: Of Men and Monarchs - recenze

Regalia je ručně kreslené strategické PRG od polského studia Pixelated Milk, které na Kickstarteru podpořilo 2710 přispěvatelů, což jednoznačně indikuje jistý hlad po taktických RPG, které ne nutně musí vznikat v Japonsku. Při pohledu na obrázky vás hned trkne nápadná podobnost taktické složky hry s úspěšnou sérii The Banner Saga, která nabídla nordickou variaci žánru. RPG část však zůstává věrná spíše japonským předlohám a půjčuje si designově ze sérií Persona či Disgaea.

Thimbleweed Park - recenze

Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.

Fire Emblem Fates - recenze

Jestliže vlastníte Nintendo 3DS a ještě jste si na něj nepořídili Fire Emblem Awakening, je to jako kdybyste si koupili auto a nedolili do něj benzín. Desítkové hodnocení udělené před třemi roky nadále samozřejmě platí a stále jde o výjimečně kvalitní tahovou strategii, která dodnes neměla na handheldech konkurenci. Její úspěch překvapil samotné tvůrce a tři roky nato tudíž ze svého vývojářského klobouku vytahují pokračování. Jmenuje se Fire Emblem Fates a jde vlastně o tři různé tituly, které je třeba pořídit zvlášť. Ještě než si to ale vysvětlíme, je důležité zmínit jednu věc: opět jsme se dočkali zatraceně dobré zábavy.

Stories: The Path of Destinies - recenze

Znáte ten pocit, který se nevyhnutelně dostaví po každém dobrém příběhovém zvratu? Je to kombinace úlevy z náhlého pochopení a frustrace, že jste na to nepřišli dřív. Jó, vědět tak od začátku, že váš nejlepší přítel je ve skutečnosti zrádce, nechali byste ho místo nějakého vysvobozování pěkně hnít v kobce. Kdybyste tušili, že pod vlivem prokletého meče budete za chvíli vesele mordovat nevinné obyvatelstvo, byli byste ho nechali zasunutý v kameni, v ledu nebo v libovolném jiném materiálu. RPG mlátička Stories: The Path of Destinies si tohle všechno uvědomuje. A umožňuje vám udělat přesně tohle: jít ve vlastních stopách, vědět, kam vedou, a ve správnou chvíli si vyšlapat novou cestičku.

SteamWorld Heist - recenze

Před třemi lety vydalo švédské studio Image & Form hornickou akci SteamWorld Dig, ve které autoři šplhali na vyšší příčky originality. Posuďte sami: Autonomní humanoidní roboti s parním strojem místo srdce obývají westernovou vesnici, pod kterou se rozkládají doly plné bohatství. Stačí vzít do parní roboruky krumpáč a pod diktátem úkolů, ale i svobodné volby, se vypravit na těžbu. Svižná kutací akce v osobité grafice a s dobře vyprávěným příběhem vzbudila ohlas, který jak známo rodí úspěch. Jen kdyby to tolik nepřipomínalo Spelunky říznutou Terrarií! Nicméně, Dig postavil Švédy na pevné nohy a nepřímé pokračování SteamWorld Heist jde jinou a výrazně zajímavější cestou. Ti samí kouřící roboti se potulují vesmírem a přepadávají lodě v tahových 2D bitvách, ve kterých je odraz kulky od zdi silnější než složité statistiky. Oproti předchozí hře tohle téma rozhodně vytěžené není.

Counter-Strike v1.6B - recenze

Otestovali jsme poslední verzi 1.6B Counter-Strike, jejíž magnetem jsou vedle upravených map nebo nové výzbroje a štítu hlavně boti - počítačem řízení protivníci. A jak rozchodit distribuční systém Steam?

Ghostrunner 2 – recenze skvělé kyberpunkové řežby

Blesková akce, co chytne a nepustí

Midnight Fight Express – recenze akční jízdy, která vám nedá vydechnout

Co mají společného John Wick, BoJack Horseman a Geoff Keighley?

The Sims 4 - recenze

Nedávno jsem na stránkách zahraničního webu viděla titulek: „Tvůrci The Sims 4 varují, že pokud se hra nebude prodávat, pátý díl nevyjde“. K Sims 4 jsem si proto podvědomě připsala obrovský vykřičník, který tam zůstal i potom, co se hra v Anglii vydrápala na první místo v žebříčku prodejnosti. Co jiného by taky mělo prodávat miliony kopií než právě značka The Sims, která kdysi (2000) dala vzniknout úplně novému žánru simulátorů lidského života, jemuž po celých 14 let vévodí?

The Last Tinker: City of Colors - recenze

Národní revoluce často získávají vzletná přízviska, jaká vůbec nereflektují napětí, kterým jsou v ulicích doprovázeny. Například Oranžová revoluce asi sotva připomene pravou barvu šrámů na hlavách protestujících, nehledě na to, že Ukrajinu tahle velká akce posunula jen k revoluci další (té současné) a ještě krvavější. Ale proč ten politický začátek - akční plošinovka The Last Tinker: City of Colors je ukázkový případ, kde barvy a zvolené téma opravdu sedí. I v Last Tinker totiž dojde k revoluci či spíše rovnou k občanské válce a bude se v ní bojovat o barvy, lépe řečeno barvy budou bojovat přímo mezi sebou.

Age of Mythology: Extended Edition - recenze

Lag. Málokdy lze hru vystihnout jedním jediným slovem, ale zrovna v případě Age of Mythology: Extended Edition není co řešit. Neodehrál jsem v ní jediný plynulý multiplayerový zápas. Sek-sek-sek. Po čase se z toho stal už takový předválečný rituál. Do chatu někdo napíše „lag?“, ostatní přikývnou, smutně konstatují, že jde o běžnou věc a se zaťatými zuby rozjedou budování svých impérií. Tahle předělávka nefunguje dobře, ale přeci jen mluvíme o jedné z nejlepších realtime strategií vůbec…

The Stanley Parable - recenze

Nečtěte to! Vykašlete se na text, mrkněte na číselné hodnocení, slepě mu věřte, kupte si The Stanley Parable, zahrajte si hru skrz naskrz, a pak si sem o ní přijďte popovídat. Pokud chcete o Stanley Parable mluvit stoprocentně bez spoilerů, akorát se to zvrhne v lavinu prázdných adjektiv. Anebo si aspoň stáhněte původní HL2 modifikaci či demo ze Steamu, které se od plné verze překvapivě liší.

Ni no Kuni: Wrath of the White Witch - recenze

Fandové JRPG žánru to v aktuální konzolové generaci neměli vůbec lehké. Namlsáni klenoty z „péesdvojky“ vzhlíželi k zářným HD zítřkům a těšili se na hutnou japonskou žranici. Pravda, na Xbox 360 i PlayStation 3 bychom napočítali několik kousků, které by stály za desítky hodin pestrobarevného hříchu, ale staré dobré časy nám nikdo nevrátil.

New Super Mario Bros U - recenze

Ke konci Sodovkové džungle měl Mario dvacet životů a spokojeně hopkal po plošinkách směrem k hradu s minibossem. A pak, na jednom ošemetném precizním skoku, přišel postupně o všechny životy a vrátil se na poslední checkpoint v polovině džungle.

(Retro) Decathlon 2012 - recenze

Přesně takto vypadají mé nejstarší a nejlepší vzpomínky na herní Desetiboj, a každý nový kousek s 20 let starými zážitky bezděčně srovnávám. Docela dlouho jsem k tomu ale neměl příležitost, protože klasický Decathlon už herní firmy nedělají a pouze jednou za čtyři roky vyplodí další nudný olympijský titul. Vyplývá z toho, že se Cinemax strefil do díry v nabídce her a šlo pouze o to, jak moc se jejich Retro Decathlon 2012 (na DSiWare jenom Decathlon 2012) přiblížil jednoduché, ale zabijácké, návykovosti vzorové hry v mnoha jejích variantách.

Asura's Wrath - recenze

Asura je vzteklý chlapík. Vlastně, říct, že je vzteklý, je tak trochu podcenění jeho stavu. Berserkové by se vedle něj dali označit za filosofující flegmatiky, Kratos je jen špatně naladěný kulturista a kdyby ve hře mohl řídit auto, pojem „road rage“ by dostal nový význam. Nicméně, je fakt, že Asura má k tomu vzteku důvod.

Chroma Squad - recenze

Pamatujete se na Strážce Vesmíru? Nejste sami. Na tomto obskurním seriálu (a filmech) zjevně vyrostla celá jedna generace, do které patří i autoři z brazilského studia Behold. Po originálním tahovém RPG Knights of Pen and Paper totiž hráčům nabídli další originální žánrovku, kterou si docela klidně přejmenujete právě na Strážce Vesmíru. Chybí už jenom válečný pokřik „Morfujeme!“, i když jeho napodobenina v Chroma Squad nechybí, samozřejmě.

Back to Bed - recenze

Na začátku vývoje Back to Bed možná stál zajímavý námět – logická hra obtočená kolem optických klamů. Podobně se profiloval i nedávný mobilní hit Monument Valley. Jenže během vývoje Back to Bed se zjevně něco pokazilo a výsledek zůstává hodně za očekáváním i příslibem z klávesnic autorů.

Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze 3. epizody

První dva díly zamýšlené čtyřdílné série Cognition: An Erica Reed Thriller nasadily laťku vysoko. Obavy z toho, že by tvůrci hry ze studia Phoenix Online v některém z pozdějších dílů mohli vyhořet, byly rozhodně na místě. Podobné série si jednu či dvě slabší chvilky vždycky vyberou a neunikla tomu například ani jinak parádní první řada The Walking Dead. Cognition však jako zázrakem ani napotřetí nezklamala. Třetí epizoda série, která byla nedávno schválena na Steam Greenlight, přikládá polínka do ohně a dává jasně najevo, že hodlá vysokou kvalitu držet až do samotného závěru.

Deadlight - recenze

Postapokalyptický svět je, snad i díky neutuchajícím předpovědím o konci světa, momentálně dost oblíbené téma. Vedle filmů nebo knih si ho za vlastní bere i spousta videoher. Také nezávislé španělské studio Tequila Works se rozhodlo přihřát si na této popularitě polívčičku, jen to vzalo trošku z jiného konce – na rozdíl od většiny titulů s tímto námětem nepřináší first-person akci ani RPG, ale velmi zajímavou 2D plošinovku Deadlight.

Super Meat Boy - recenze

Unesli mu Bandage Girl, životní lásku. A to neměli dělat. Protože on je Super Meat Boy, flák masa, který se nezastaví, i kdyby měl skončit jako sekaná. Tadá, to je celá zápletka téhle nezávislé plošinovky a řekněme si to na rovinu, nezáleží na ní. Jediné, co z ní plyne, jsou občasné, poměrně vtipné animace, ale jinak tu jde o něco naprosto jiného. O ten pocit Kur...doprd...já se z tý zas....pí...pos..., už mě to svinská věc zas zabila. Pevně usazený ve své roli vám totiž supramasitý chlapec přináší démonicky obtížnou, pravověrnou, nekompromisní a kvalitní 2D plošinovku, která jde až na dřeň žánru. Masitou dřeň. Krvavě masitou dřeň.

A Bird Story - recenze

Ačkoliv A Bird Story zdálky, zblízka i ze všech dalších úhlů vypadá jako 16-bitové JRPG, davy fanoušků herních příběhů nemohly do listopadového vydání projektu dospat. Jedná se totiž o další titul (otázkou je, zdali mu říkat "hra") od Kana Gao, tvůrce fantastické adventury To The Moon. Tentokrát nás tklivě melancholická A Bird Story zavede do dětství a vystřílí přitom opět pořádný zásobník emocí. Navzdory velmi krátké herní době a minimalistickému pojetí celkového zážitku se však hodnocení hry neobejde bez široké a ukecané cesty herními i jinými médii. 

Xenonauts - recenze

X-COM nebo také UFO zná každý fanoušek tahových strategií, který v devadesátých letech byť jen zavadil o nějaké herní zařízení. Obrana Země proti mimozemské hrozbě v čele organizace X-COM totiž přinesla několik revolučních a hlavně extrémně zábavných elementů, které se neokoukaly ani po mnoha rozehráních. Páteří hry byly tahové taktické boje proti mimozemšťanům v pozemních operacích, kde jste veleli výsadkovému týmu. K tomu se pak přidal jednoduchý management základen i globálního výzkumu a vyzbrojování s dodatkovou akční minihrou v podobě sestřelování UFO v reálném čase.

Hitman: HD Trilogy - recenze

Ačkoliv nedávno vyšel Hitman: Absolution, na rovinu se přiznávám, že posledního Hitmana jsem hrál před zhruba sedmi lety. Mám na sérii skvělé vzpomínky plné adrenalinu, ničím nezkalených zážitků a vědomí jisté dokonalosti, kterou už přece nikdo nemůže překonat. Hitman hry mám zkrátka pokryté milosrdným hávem nostalgie, a když se na ně dívám zpětně, tak jedině přes růžové brýle.

Aggressors: Ancient Rome – recenze české strategie

Zopakovat si dějiny, anebo je přetvořit? To je, oč běží ve strategiích s historickým aranžmá, jako je Aggressors: Ancient Rome. Tentokrát je v sázce nadvláda nad Středomořím v řecko-římské etapě starověku. Směsice Civilization a Europy Universalis pobaví dobře zpracovanou kombinací války a diplomacie v autentické atmosféře, a i když nemá ambice přispět do žánru 4X strategií něčím skutečně revolučním, chytře usazuje známé prvky do nového kontextu. Na druhou stranu trpí nedotažeností některých prvků. Naštěstí i tak nabídne příjemné herní zážitky.

Torment: Tides of Numenera – recenze

„Co může změnit povahu člověka?“ Tak zní ústřední otázka legendárního RPG Planescape: Torment. A já ji budu parafrázovat: „Co může změnit povahu herní série?“ A rovnou si odpovím: asi ledacos, od touhy po inovacích až po chamtivé byznysmeny. Ale v případě Torment: Tides of Numenera to nedokázalo ani moře času, ani technologická proměna průmyslu, dokonce ani přechod do zcela nového světa. Navzdory všemu, čím se od sebe navzájem liší, jsme se po dlouhých letech dočkali nefalšovaného nástupce jedné z nejmilovanějších her všech dob.

Red Orchestra 2: Rising Storm - recenze

Rising Storm je rozšíření populární multiplayerové střílečky Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad, k jehož hraní ale původní hru nepotřebujete. Zvedá omrzlé nohy vojáků a přenáší je z prochladlé východní fronty do bojů na tropických ostrovech v Tichomoří. Kromě toho, že přináší nové mapy, zbraně a spoustu jiných novinek, dělá Rising Storm z Red Orchestra 2 aktuálně nejrozmanitější multiplayerový válečný titul. Dohromady zahrnuje čtyři rozdílné národy, zhruba čtyřicet zbraní a skoro dvacítku různých aktivních map. Zhodnocení kvality Rising Storm jsem nakousnul již v preview, nyní ho po několika desítkách hodin hraní definitivně rozseknu - katanou.

Chivalry: Medieval Warfare - recenze

Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.

One Must Fall: Battlegrounds - recenze

Mortal Kombat, Tekken nebo Virtua Fighter jsou názvy, pod kterými si asi každý představí dnes už legendární bojovky. Jak si ve srovnání s nimi vedou roboti s lidskou posádkou, kteří mezi sebou zápasí ve 3D arénách?

The Council – recenze celé série

Často ve hrách postrádám pocit, že respektují moji inteligenci. Nenechávají mě hledat místa, lidi ani předměty na vlastní pěst a radši na všechno nalepí ukazatele, případně mají potřebu vysvětlovat sebezřejmější popkulturní odkaz. Vývojáři zkrátka z dnešních hráčů mnohdy dělají tak trochu nesvéprávné hlupáky. The Council rozhodně zvládne polechtat sebevědomí vašeho vnitřního intelektuála, dokáže ale být i kvalitní hrou?