Recenze
Ultimate General: Civil War - recenze
7. 9. 2017
|
Mars Vertigo
Manassas, Shiloh, Antietam, Chancellorsville, Fredericksburg, Chickamauga či Gettysburg. To jsou jen některá z dlouhého výčtu míst, nesmazatelně vepsaných šarlatovým inkoustem do kroniky nejkrvavějšího konfliktu amerických dějin. A ať už jsou vaše sympatie na straně Yankeeů v modrém, nebo rebelů z Dixielandu, tato strategická simulace legendárního konfliktu Jihu proti Severu zaručeně potěší srdce nejednoho klávesnicového generála. Dynamická kampaň vám umožní tažení v čele vojsk konfederace či unie napříč celým obdobím americké občanské války. Tady to znamená účast ve více než padesáti provázaných historických (a hypotetických) bitvách, přičemž řada z nich je přístupná i v samostatných scénářích.
Arc Raiders – recenze extrakční střílečky, která do žánru přináší svěží vítr
6. 11. 2025
|
Michal Krupička
Spojte se ve válce proti robotům!
Driver 3 - recenze PS2 verze
21. 7. 2004
|
Redakce Games.cz
Akčně-závodní Driv3r byl hodně očekávaný i díky masivní propagační kampani Atari, ale to je jak známo dvojsečná zbraň, která společně s řadou nedostatků skoro pohřbila recenzovanou verzi hry pro konzoli PlayStation 2.
Forza Motorsport 6 - recenze
8. 9. 2015
|
Václav Rybář
Skoro pět stovek aut, tři desítky tratí, závodění v noci, v dešti, v sedmdesátkách, šedesátkách, dokonce i třicítkách (mluvíme o dekádách, nikoliv o maximální povolené rychlosti). Čistě papírovým výčtem novinek šesté Forzy bychom mohli "objektivně" tuhle recenzi uzavřít hned v prvním odstavci. Ano, šestka je o notný kus lepší než pětka. Víc všeho, méně mikrotransakcí a napravení dávných křivd. Díky, díky, díky... a můžeme jít domů, oprášit volant a jezdit až do konce věků. Nebo ne?
Lara Croft GO & The Shard of Life - recenze
8. 12. 2015
|
Adam Homola
Mobilní tahovka Lara Croft GO vyšla už v srpnu, ale vydání bezplatného datadisku The Shard of Life nabídlo ideální příležitost se ke hře vrátit. Po hubených letech už totiž není možné Laru ignorovat v žádné formě: v klasické tříáčkové (Tomb Raider), v kooperativní (Lara Croft and the Temple of Osiris), ani v mobilní. Zároveň je třeba zmínit o rok starší Hitman GO, který nastavil kurz, jakým se slavná archeoložka vydala.
Battlefield 6 – recenze návratu multiplayerového giganta
14. 10. 2025
|
Aleš Smutný
Na bojišti je hej
Wuchang: Fallen Feathers – recenze soulsovky z Číny
23. 7. 2025
|
Jakub Malchárek
Imitace je nejupřímnější lichotka
Doom: The Dark Ages – recenze zbytečné modernizace
9. 5. 2025
|
Jakub Malchárek
Nová kapitola v temném středověku
Sonic Mania Plus – recenze
1. 8. 2018
|
Lucie Jiříková
Loňský návrat klasické arkádové hry ze starých konzolí od Segy sklidil úspěch na všech frontách. Sonic Mania zachovala původní tvář ježka Sonica a přitom do základu dokázala zamíchat mnoho novinek a moderních prvků tak, že jste chvílemi ani netušili, co je původní a co je nové. Hra díky tomu nebrnkala jenom na strunu nostalgie, ale přinesla potřebný přesah a hodnotu také pro mnohem mladší hráče.
Grid Autosport - recenze PC verze
24. 6. 2014
|
Ondřej Švára
Herní domy při vědomí nutné ekonomické návratnosti svých produktů nejeví o experimenty v oboru zájem, takže chce-li mistr virtuálního volantu napumpovat své žíly novou dávku adrenalinu a zároveň si netroufá na ostré a dlouhověké alternativy typu Live for Speed, nezbývá mu než pravidelně česat nikterak košatý strom značek Need for Speed, Forza či Gran Turismo. Mezi tyto giganty se málokdy dostane úplná novinka a Grid Autosport je vlastně jen potvrzením vyřčeného. Také jde o koně z prověřené stáje.
Super Mario Maker 2 – recenze
10. 7. 2019
|
Patrik Hajda
Dalo se očekávat, že další hra se jménem Mario v názvu bude naprostá pecka? Dalo. A je to nakonec naprostá pecka? Je. Je to jenom komplexní editor pro hráče, kteří upřednostňují tvoření věcí před jejich hraním? Ani náhodou. Tedy přesně takový editor tu je, ale můžete ho bez obav ignorovat. Super Mario Maker 2 je totiž navzdory svému názvu plnohodnotná singleplayerová plošinovka.
The Godfather - mega-recenze
23. 3. 2006
|
Redakce Games.cz
Udělám vám nabídku, kterou nebudete moci odmítnout. Filmová trilogie Kmotr konečně přichází v neředěné herní podobě a s licencí v zádech. Podrobte se ještě dnes, jinak budete zítra ráno nuceni vyměnit povlečení!
Wreckfest – recenze
4. 7. 2018
|
Patrik Hajda
Na poli arkád vyjde každý rok spousta závodních titulů, ale vesměs se podaří zaujmout jen zavedeným AAA značkám. Hry ze série Dirt a Forza Horizon za sebou zanechávají v prachu kousky jako Gravel, WRC nebo třeba novodobý FlatOut. Wreckfest je ale důkazem, že i menší tým plný vášně s mořem času na vývoj dokáže vytvořit něco, co zaplní obrovskou díru na trhu a bez výčitek se nazve duchovním nástupcem starých dobrých FlatOutů.
Sun Dogs - recenze
4. 4. 2016
|
Ladislav Loukota
Nebesa samotná jsou vám limitem v textové adventuře Sun Dogs (Steam, homepage) od studia Royal Polygon. Hra na první pohled nabízí fenomenální, hlavně textová, dobrodružství z futuristické sluneční soustavy. Ne nadarmo se tedy nabízí srovnání s parádní adventurou 80 Days, jejíž PC verze lehce pokulhává, především na telefonech však nabízí jeden z nejlepších zážitků (před)loňského roku. Podobný přístup k látce ovšem ještě nezaručuje stejně kvalitní výsledek.
Warhammer 40,000: Rogue Trader – Lex Imperialis – recenze rozšíření se superpoldou
7. 7. 2025
|
Aleš Smutný
S odznakem, pistolí a kyberpsem
Driver 3 - recenze PC verze
22. 3. 2005
|
Redakce Games.cz
Doufáte navzdory fiasku třetího Drivera na konzolích, že jeho PC verze dopadla lépe? Raději si nejdříve přečtěte naši první českou recenzi, než se do Tannerova dobrodružství v Miami, Istanbulu a Nice pustíte.
Deliver Us the Moon – recenze
14. 10. 2019
|
Patrik Hajda
My lidé se k naší planetě chováme jako k poslední bonboniéře na světě. Ale místo toho, abychom si jejích sladkých plodů vážili a šetřili si je na horší časy, chamtivě se jimi ládujeme, jako by existovala možnost koupit si novou. Jenže až nám tahle bonboniéra dojde, co nám zůstane? Prázdný, pustý obal, ze kterého se pokusíme vysypat drobečky. Obal v podobě Měsíce.
Nidhogg 2 - recenze verze na Switch
12. 12. 2018
|
Adam Homola
První Nidhogg položil natolik silné základy jednoduché 2D šermovačky, že by bylo s podivem, kdyby studio Messhof u pokračování šláplo vedle. Puritáni by sice mohli volat po čistotě designu a návratu ke spartánskému jádru prvního dílu, ale dvojka má co nabídnout i jim. Majitelé Switche navíc nemají na výběr – k mání je jen Nidhogg 2, jehož silné stránky naštěstí nová konzole od Nintenda perfektně akcentuje.
GRID 2 - recenze
28. 5. 2013
|
Václav Rybář
Závodní žánr se mezi prvním a druhým dílem GRID změnil k nepoznání. Všichni jako by pochopili, že polorealistické, ale přeci jen mírně odosobněné simulátory sice vyhrávají ceny, ale jejich tržby nevypadají příliš sexy v powerpointových koláčích. A tak se i největší hráči na trhu ženou za co nejširší cílovkou a snaží se balancovat na hraně obecného zájmu a pověsti vybudované na seriózním závodění. Není to jen o věčném a celkem černobílém rozdělování na simulace a arkády - je to především o snaze nějak to závoděním hráčům pocukrovat. A v tomhle směru zatím všichni slaví spíše rozpačité úspěchy.
The Sinking City – recenze
27. 6. 2019
|
Patrik Hajda
Pokud vlivem nesnesitelných veder panujících za okny (bohužel z obou stran) toužíte po několika kapkách vody, které by se snesly z nebe a zavlažily naši rozpálenou betonovou džungli, pak vám asi nezbude nic jiného než se vydat do Oakmontu. V The Sinking City totiž prší pořád. A tamější déšť má tendenci odhalovat jak ty skvělé, tak i stinné stránky rádoby hororové detektivky.
Dirt Rally 2.0 – recenze
20. 3. 2019
|
Patrik Hajda
Závodní hry patří mezi mé nejoblíbenější herní žánry, proto se DiRT Rally 2.0 dostalo do úzké trojice her, které jsem si letos chtěl rozhodně zahrát. Tři roky stará jednička mi dokázala, že žílami Codies stále teče ta stará dobrá benzinem obohacená krev s příchutí pořádného rally, která se z arkádové série DiRT lehce vytratila (aby se v posledním díle zase vzepjala). Od DiRT Rally 2.0 jsem očekával hodně a díky výbornému zpřevodování ve vývoji jsem to naštěstí i dostal.
Spintires - recenze
25. 8. 2014
|
Lukáš Grygar
Nikdy jsem si nepotrpěl na auta, protože vedle Mercury Park Lane z devětapadesátého mi máloco přijde jako auto. A řídit v 21. století Mercury Park Lane z devětapadesátého není zrovna to nejpraktičtější, co můžete se svými úsporami dělat. Rád ale vzpomínám na náš rodinný Wartburg - modrý kombík, se kterým jsme se škrábali Podkrkonoším nebo Jeseníky, a ta rezavá bestie všechno dala, ošlehaná od jedlových větví a zabahněná lesními cestami kolem Rejvízu. Proč tak obšírně? Protože na Spintires se tak musí.
Slender: The Arrival - recenze
6. 5. 2013
|
Lucie Jiříková
Opouštím auto a vydávám se z kopce dolů po prašné cestě. Okolní krajina je plná vzrostlých stromů i čerstvé vlahé trávy a halí se do nádherného naoranžovělého západu slunce. Z nějakého neznámého důvodu však i přes svou kouzelnou povahu nevěstí vůbec nic dobrého. Slyším kroky. Otáčím se doleva. Nikoho nevidím. Otáčím se doprava. Ani tady nikoho nevidím. Že by se mi to zdálo? Slender: The Arrival hraje přesně na tu správnou notu instinktivního strachu a pocitu, že vás někdo sleduje, ale vy jej nevidíte. A bojíte se. Hodně.
Midnight Club Los Angeles - mega-recenze
9. 12. 2008
|
Redakce Games.cz
Takhle mělo vypadat poslední Need for Speed! Rozlehlé město, spousta závodů, honičky s policií, louže a chodci na ulicích… to vše v parádním zpracování a s chytlavou hratelností. Má toto veledílo na enginu GTA IV slabinu?
Fist of the North Star: Lost Paradise – recenze
1. 11. 2018
|
Vilém Koubek
Kultovní osmdesátková manga Fist of the North Star již napříč lety ožila nejen v podobě anime a filmů, ale také prostřednictvím mnoha ne zrovna povedených her. Tentokrát se však dobrodružství nezdolného bojovníka poznamenaného sedmi jizvami ujalo studio, které má na svědomí sérii Yakuza, a výsledek opravdu stojí za to.
Oddmar – recenze
19. 7. 2018
|
Jan Hrdlička
Upozornění na úvod. Následující odstavce obsahují řadu aluzí a srovnání s Mariem, Raymanem či Donkey Kongem, tedy nejzásadnějšími představiteli žánru dnešních plošinovek. Vikinská skákačka Oddmar by totiž chtěla být tím, čím oni. Po všech stránkách vyladěným dobrodružstvím, a to ještě do kapsy. Nu, základy zvládla perfektně, ne neprávem to jsou ale v konečném důsledku bezkloubí hrdinové a opičáci, kteří si u hráčů udrží nejsilnější pozici.
Warhammer 40,000: Inquisitor – Martyr – recenze
25. 6. 2018
|
Vilém Koubek
Jsou tomu tři roky, co pověstný Van Helsing přestal ve svém diablovkovém dobrodružství kosit hordy zrůd, zatímco kolem něj poletovala zesnulá Katarina. Studio NeocoreGames během této doby nespalo a pilně pracovalo na další rubačce Inquisitor – Martyr, tentokrát dokonce z oblíbeného univerza futuristického Warhammeru, v němž se zařadíte do obávané inkvizice. Jak však záhy zjistíte, její práce není zrovna nejzábavnější…
Crash Bandicoot N. Sane Trilogy – recenze
3. 7. 2017
|
Adam Homola
Nintendo má Maria, Sega Sonica a Sony Crashe Bandicoota. Svého času ikonického vačnatce, který válel na PSX, jen aby pak vývojáři nejen ze studia Naughty Dog rozmělnili kvalitně rozjetou sérii mezi řadu zbytečných pokračování a spin-offů včetně Team Racing, Bash, Twinsanity, Mutant Island a další kousky. Před těmito pokusy ale vyšla výborná jednička, neméně povedená dvojka a docela fajn trojka. Podle mého názoru jsou první tři hry z celé série nejlepší, a právě ty dostali fanoušci na zlatém podnose v rámci Crash Bandicoot N. Sane Trilogy pro PS4.
Steep - recenze
16. 12. 2016
|
Adam Homola
Sám vlastně nevím, kdy jsem naposledy sjel nějaký český svah. A mé virtuální já na tom není o mnoho lépe. SSX, Supreme Snowboarding a další podobné tituly už mají nejlepší léta za sebou - Ubisoft tak měl s novinkou Steep volné pole působnosti. Přesto mezi slepé tvůrci vypustili jen jednookého způsobem, jakým babička pouští na Moravě slepice. „Kšáá,“ řekl Guillemot, když pouštěl Steep bez větší marketingové podpory na trh a šel raději řešit důležitější věci. A zatímco se Guillemot musí nervózně rozhlížet kolem sebe, Steep se může bez problémů rozjet plnou rychlostí. Ve své kategorii nemá žádnou konkurenci, a byť je jednooký, vidí nejnovější titul studia Ubisoft Annecy velmi dobře.
Mario & Luigi: Paper Jam Bros. - recenze
10. 12. 2015
|
Vilém Koubek
Již dlouhá léta platí, že RPG ze světa Super Maria jsou stabilně zábavná a kreativní. Paper Jam Bros. se navíc chlubí kombinováním klasického hopsačkového univerza s tím, které znáte ze hry Paper Mario. Výsledek má tedy potenciál potěšit snad všechny RPG pozitivní fanoušky kníratých instalatérů. A asi nebudu prozrazovat příliš, když řeknu, že se to opět povedlo.