zavřít

Midnight Club Los Angeles - mega-recenze

Vychází na platformách: PS3, X360

Verdikt: Nadmíru povedené arkádové městské závody, tahle parta prostě umí. Snad jediná vážnější výtka putuje na adresu poněkud vyšší obtížnosti, potažmo ne úplně fér jezdících soupeřů (to ale už řeší patch). Jízda na gumovém laně a případná nutnost opakovat neúspěšné závody, dokáže nejednoho hráče otrávit. Chuť si ale může spravit hned vzápětí - multiplayerem.

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

metacritic 82/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Takhle mělo vypadat poslední Need for Speed! Rozlehlé město, spousta závodů, honičky s policií, louže a chodci na ulicích… to vše v parádním zpracování a s chytlavou hratelností. Má toto veledílo na enginu GTA IV slabinu?

Autor: Marek Beniač
Publikováno: 9.prosince 2008
Verze: PS3/promo/anglická
Doba recenzování: 1 týden


Když se řekne Rockstar, většině hráčů se patrně automaticky vybaví série Grand Theft Auto. Tahle herní stáj má ovšem kromě GTA v rukávu i další trumfy, od pomyslných respondentů bychom se klidně mohli dočkat též odpovědí jako „Manhunt, ten byl brutální“ nebo „Midnight Club nakope NFS… ehm zadek“. A jelikož já tu jsem hlavně přes závody a mouše bych ani ocelovou strunou neublížil, je nabíledni, že dnes bude řeč právě o Midnight Clubu, jehož čtvrtý díl nese podtitul Los Angeles.

 L.A. jako živé
Hra tentokrát disponuje pouze jedním městem, zato ale jaksepatří propracovaným. Je jím samozřejmě prosluněné L.A. po jehož ulicích jsme se mohli prohánět již před lety (recenze Midnight Club 2). Od té doby však technologie pěkně pokročily, nakonec použitý engine RAGE se patřičně předvedl už v letošním GTA IV či sportovním Table Tennis. Virtuální Los Angeles je proto ve své aktuální podobě o poznání detailnější a plné života. Všudypřítomná okolní civilní doprava spořádaně brázdí silnice, chodníky jsou plné lidí, nechybí ani zaparkovaná auta po stranách ulic. Navrch si přidejte i plynulé střídání dne a noci, doplněné o proměnlivé počasí.

Pokud snad plánujete použít nový Midnight Club jako turistického průvodce, možná vás zklamu. Ačkoliv řada míst, staveb a památek odpovídá realitě, ve výsledku je model města přeci jen dost zjednodušený a přizpůsobený herně-závodním potřebám. Modeláři zpracovali převážně centrum metropole, přičemž obvod celé mapy lemují tradiční dálnice a na západě je hranicí Santa Monica, s pláží a oceánem. Ve zhuštěné podobě je tu Hollywood, Beverly Hills, Westwood… svezete se po Mulholland Drive i Sunset bulváru. Celkové uvěřitelnosti velmi napomáhají také licencované modely vozidel, spolu s řadou reálných společností, na jejichž reklamy či obchody lze narazit. Svoje prodejny tady má Best Buy, Virgin, GameStop… k vidění je i Pizza Hut nebo Pink's Hot Dogs.


oficiální obrázky od výrobce

 Povolání: pouliční závodník
Autoři se nově pokusili o začlenění příběhu. Nejde znovu o nic jiného, než cestu bezejmenného pouličního závodníka, ze samotného dna až na vrchol. Příběhová linka se proplétá hrou jen volně a na závodění prakticky nemá větší vliv. Jde spíše o milý doplněk, v podobě několika in-game animací, než o základní stavební kámen, jako v konkurenčním seriálu NFS. Opět tak jste odsouzeni do role nováčka, právě dorazivšího do města, s hrstkou peněz v kapse. Opět tu máte pár kamarádů, kteří vám na začátku pomohou a opět se musíte díky svým schopnostem a umu vypracovat na nejlepšího řidiče široko daleko.

Vaši přátelé jsou vážně celkem šprýmaři, když vám ochotně a grátis přenechají jeden ze tří polo-vraků, coby první přírůstek do garáže. Já měl výběr o to snazší, že Nissan 240SX (šmarjá, on je tu zas!) už opravdu nemusím, volba proto padla na stařičký Volkswagen Golf, rok výroby 1983. Rozjezd hry je tedy vskutku velmi pozvolný až líný, tahle popelnice totiž sotva jede a pro závody se nejeví moc použitelně. Na druhou stranu je alespoň šance poznat město a prozkoumat různá zákoutí a případné zkratky.

Jak se stalo dobrým zvykem, Los Angeles je ihned zcela přístupné a naprosto bez uměle vytvořených zábran, zajet prostě lze, kam jen vás napadne. K ruce máte GPS mapu i obligátního přítele na telefonu, první odkazy na možné závody tak obdržíte velmi brzy. Spousta soutěživých řidičů se však poflakuje i volně v ulicích, stačí k označenému soupeři přijet blíž a zablikat světly. Právě tihle dobrovolníci budou základním zdrojem vašich příjmů, jakožto i vzrůstajícího věhlasu, za každý závod totiž inkasujete kromě financí ještě bodíky reputace. Funguje to samozřejmě naprosto standardně. Jak roste vaše šoférské ego, zpřístupňují se pokročilejší závody. Pro úspěch v nich je ovšem nezbytné pořídit lepší součástky, případně nakoupit silnější vozy.


 Pestrý vozový park
Právě reputace je klíčem k odemčení nových vehiklů a pokud na ně vaše finanční hotovost stačí (stále lepší a lepší stroje stojí často pěkný balík) můžete směle nakupovat. Zdejší garáže a prodejny obsahují celkově málem padesátku aut, lépe řečeno strojů, jelikož jednu z několika tříd tvoří také motocykly. Motorky jsou vlastně jen tři, dvě Ducati a pak úžasná Kawasaki Ninja… se kterou si není radno zahrávat. Krok s ní udrží patrně jen zástupci kategorie Exotics (a to ještě občas) do níž spadají vesměs evropské supersporty jako Audi R8, Lamborghini Gallardo a Murcielago, či Ford GT a Saleen S7.

Chybět nemohou ani američtí svalovci, zastoupení převážně značkami Chevrolet, Dodge a Ford, jakož i tuneři z východu. Skupina označená Tuners je vůbec nejobsáhlejší, ale zároveň trochu okoukaná, vždyť tahle auta máme pomalu v každé druhé hře. Mazda RX7 a RX8, Mitsubishi Lancer Evo IX, Nissan 350Z i Skyline… alespoň že je tu také pár veteránů, typu Datsun 280Z nebo Volkswagen Scirocco. Manažerům a podnikatelům je pak určena poslední, pátá třída, zastoupená z většiny limuzínami od Mercedesu. Mimochodem s nákupy opatrně, lze sice absolvovat zkušební jízdu a nepotřebné vozy případně prodat, hodně aut se však dá získat též v závodech, kdy se hraje přímo o klíčky či o pěknou hromadu peněz.

 Závody mezi checkpointy
Rockstaři si přímo libují v otevřených světech a jen velmi neradi by hráče nějak omezovali. Nový Midnight Club proto nezná žádné teleporty a kromě garáží je nutno prakticky na všechna místa hezky jezdit. Systém GPS i praktická mapa sice s navigací pomohou, přesto pokud je start závodu na druhém konci města, pěkně se projedete. Nicméně není nutno dělat si násilí, já vždy prověřil nejdříve nejbližší okolí a teprve pak se rozhodoval, s kým a kde se utkám. Bez svazujících zátarasů vytyčujících trať a plexisklových přepážek přehrazujících boční ulice, se obejdou i vlastní závody. Všechny prakticky probíhají jako jízda mezi checkpointy, přičemž pravidla se různí a herních módů je spousta.


Nejčastějším typem soutěže je jízda z bodu A do B. Občas je blíže specifikována ještě několika „kontrolními stanovišti“, jak se k nim ale dostanete a které zkratky, ulice nebo odbočky využijete, je čistě na vás. Vítězí jen první v cíli. Varianta téhož, pojmenovaná Red Light Race, pak připomíná trochu drag race ala NFS. Jednak se jede na kratší vzdálenost a určena je pouze cílová destinace. S kolegou se prostě jen domluvíte, že až se rozsvítí na semaforu zelená, startujete… a kdo bude první kupříkladu před sportovní halou, vyhrál. Podobně funguje i Freeway Race, pořádaný pochopitelně jen na dálnicích a končící povětšinou dosažením konkrétního exitu.

Nesoutěží se však pouze ve dvojicích. Naopak, většinou se závodu účastní početný balík aut a zablikáním na kolegu mnohdy startujete jen jakýsi mini-závod, do místa konání. Teprve po příjezdu na provizorní sraz pouličních výtržníků následuje ostrý souboj o ulice města. Checkpointy však mají pokaždé hlavní roli. Jednou se jede „odněkud někam“, příště je závod pro změnu nastaven jako okruhový a vypsán třeba na dvě kola, hodně z disciplín je tvořeno i formou turnaje. Pouliční partička se tak sejde dejme tomu na tři závody, přičemž pořadí v cíli se boduje a kdo je ve finále nejúspěšnější, inkasuje odměnu. A nebo ještě jinak, počet závodů není omezen a králem bude ten, který jako první třikrát zvítězí. Tyhle variace jsou pochopitelně obzvlášť vypečené a do hry vstupuje i strategický prvek, když je kromě co možná nejlepšího umístění, neřku-li vítězství, nutno hlídat ještě pozice soupeřů.

 Doručování zásilek i likvidace nepřátel
Checkpointy zkrátka úřadují a jízda od kouře ke kouři (barevné sloupy z dřívějška nahradily dýmovnice) naplňuje valnou většinu herních módů. Kontroly se nejčastěji projíždějí v pevně stanoveném pořadí, dočkáte se ale opět i málem orientačních jízd, kdy se hned po startu rozhoří všechny ohně a bude pouze na vás, v jakém sledu a jak rychle je zvládnete pokořit. Závodů a různých turnajů je tu obrovské množství, aby snad dovádění ve městě nesklouzlo do stereotypu, v nabídce režimů jsou i různé kšeftíky a vedlejšáky pro Karola. Tenhle majitel obchodu s náhradními díly, prodejce vozů a možná taky trochu překupník, má totiž vždycky po ruce nějakou tu prácičku.



Trochu přivydělat si lze rozvozem luxusních aut po městě, naneštěstí jejich doručení k zákazníkům pokaždé hrozně spěchá a navíc je záhodno dodat je v použitelném stavu. Při plnění takových misí tak po očku sledujete nejen zbývající vteřinky z daného limitu, ale hlídáte i ukazatel poškození. Proplétat se hustou dopravou s plynem na podlaze je samozřejmě adrenalin, stejně jako projíždění křižovatek na červenou a řezání zatáček smykem, nejlépe za pomoci ruční brzdy. Mnohdy jsem byl opravdu rád, když jsem stihl dovézt vehikl na místo určení a zbyla mi celá jedna vteřina k dobru.

Jindy zase požádá Karol o vyřešení starých dluhů, namátkou s neplatícím zákazníkem. Odvézt si auto, splatit jen část ceny a pak dělat mrtvého brouka? To vážně není hezké, ale včera toho maníka viděli poflakovat se po Sunset bulváru. Peníze už z něj stejně nedostanu… tak mu tu káru alespoň rozflákej. Podobné úkoly jsou pravým opakem těch doručovacích, když se v zapůjčené kraksně od Karola snažíte dostat ukazatel poškození hříšníkova vozu na nulu. Na svoje si ale přijdou i příznivci rychlých časů a bezchybné jízdy. Po městě je rozeseto několik vytýčených tratí, jejichž zdoláním se rozpoznají kvality závodníka. Obecně vzato, někdy je nutno pokořit „okruh A“ v daném limitu (za pár dní vás ale někdo trumfne a jste nuceni se ještě zlepšit) jindy pro změnu dostanete zprávu, že „trať B se nedá v Mitsubishi 3000 udělat pod dvě minuty“ což je pochopitelně výzva a slovo do pranice.

 Vesměs bezchybní soupeři
Nejen výše zmíněné měřené okruhy a rozvoz aut k zákazníkům mají těsné časové ohraničení. Ona vůbec celá hra je docela drsná a rozhodně ne pro každého. Jestli máte se sérií Midnight Club nějakou zkušenost, jistě jen potvrdíte, že obtížnost vždy atakovala vyšší stupně a nejinak je tomu u čtvrtého dílu. Při závodech samozřejmě úřaduje catch-up a dozajista se zasahuje i do výkonu aut na startovním roštu. Inu závodní pole bývá povětšinou hodně pestré a má-li to být aspoň trochu fér, neberou se zrovna extra v potaz koňské síly nebo objem motoru.



Umělá inteligence má ovšem Los Angeles v malíku a rozsvítí-li se zelená, bez problémů vyrazí – ví totiž kam. Zatímco hráč možná nejede vždy úplně naplno a vyhlíží, kudy se trať bude asi dále ubírat (aktivní a rozsvícené jsou totiž pouze dva checkpointy v pořadí), AI má jasno a dupe na plyn, co to dá. Nejvíce markantní je to samozřejmě při variantě závodu „najdi na mapě všechny kontroly a projeď je“ ale to už je ohraná písnička z dřívějška. Startovní světla zhasnou, počítačoví soupeři se rozprchnou na všechny strany (mají různou taktiku a každý z nich volí jiný postup) přitom chudák hráč teprve pomalu začíná objevovat „kudy a kam asi“ nebo „z které strany by se to dalo nejlépe“.

Na řadu tak znovu přijdou restarty a mnohdy i opakování některých závodů, což samozřejmě nepotěší. U „orientačních jízd“ je to vcelku pochopitelné, bohužel repete si dáte často také u klasických závodů - zvlášť pokud uznávají jen první místo, jako jediné možné. Je potěšitelné, že catch-up není tak brutální a kolegům se dá i ujet. Tvůrci aplikovali spíše variantu gumového lana, proto po chybě i havárii máte stále šanci, avšak nesmí vás ukolébat ani velký náskok. Ti vzadu pak pekelně zrychlí. Občas uzříte dokonce v kotrmelcích a hromadné havárii také vůz počítače, je dobré vědět, že i on je pouze člověk a dělá chyby. ;) Přesto se raději snažte být neustále na špici, či alespoň v těsném kontaktu a využívejte hojně nitra, potažmo jízdy ve slipstreamu. Mimochodem, dnes vyšel patch, který řeší právě umělou inteligenci - um soupeřů se odteď bude přizpůsobovat výkonům hráče, neboť na přehnanou obtížnost si stěžovali snad všichni.

 Tož dobře to jezdí
Midnight Club a arkáda jsou dva nerozlučné pojmy. S ručičkou tachometru daleko za hranicí 200km/h (teď trochu kecám, hra zná jen míle, inu jsme v L.A.) a s těsnými průjezdy ulic i kličkováním ve šňůře aut, nelze čekat propracovaný jízdní model a fyziku simulátoru. Tím spíš při eskapádách na dvou kolech a skocích vzduchem. Chování všech aut je nicméně velmi povedené a znát jsou nejen rozdíly mezi třídami, ale i mezi modely. Taktéž motorky, navzdory jejich síle a zběsilosti, není velký problém ovládnout – řídí se rozhodně příjemněji, než jejich kolegyně třeba v Test Drive Unlimited. Stačí se trochu projet a přejdou vám rychle do krve, byť jsou o něco neposednější a hlavně zranitelnější než auta.


Ano, hra počítá s poškozením, jakkoli jen s tím vizuálním, které samozřejmě nemá vliv na jízdní vlastnosti. Lehce pochroumaná karoserie a snad i popraskaná okna jsou tu pouze na efekt, nicméně grafický ukazatel se plní. A pokud se naplní, závod pro vás končí. Oprava stroje v garáži nebo i rychlé sflikování na benzínce není problém, ovšem závodí-li se, musíte být opatrní a jezdit s citem. Princip dělové koule a odrážení se od překážek v téhle sérii opravdu nefunguje. Auta něco vydrží, ale motocykly jsou křehčí a jezdec v sedle ne zrovna přilepený. Při větších kolizích tedy padá, což stojí cenné vteřinky a Rockstar i trochu toho kreditu – animace motorkáře, jeho lety, pády a kotrmelce, působí totiž lehce strnule.

Mnohem povedenější jsou pak kolize vozů mezi sebou, zvlášť přímé srovnání s Need for Speed Undercover je pro EA dost tristní. Doprava jak z papíru, co po zásahu odletí bez skrupulí stranou, vskutku není případ Midnight Clubu. Ten předvádí na arkádu až obdivuhodné kolize, skoro jakoby se při nárazech počítalo s fyzikou a kinetickou energií. Okolní doprava působí náležitě hmotně a auta obyvatel L.A. vám mnohdy nepříjemně zavaří. Nestihnete-li se vyhnout a naboříte něčí zadní nárazník, váš vůz to pokaždé patřičně zpomalí, neřku-li rozhodí. Překážku je pak nutno objíždět, občas jsem musel i couvnout – to v závodě kde jde o každou vteřinu potěší. Ještě větší nervy pak znamená čelní srážka, po níž se auto několikrát otočí nebo rovnou odletí na chodník. Kéž by takhle nějak fungovaly všechny arkády.

Policie bdí
Hodně zábavy se dá užít také se strážci zákona. Na policejní sedany, líně křižující městem, narazíte prakticky kdykoliv. A je vcelku fuk, jestli se právě závodí a ručička tachometru ukazuje výrazně doprava nebo se jen kocháte známou metropolí a vyhlídkovým tempem projíždíte slavné bulváry. Místní sbor tu stručně řečeno chce mít pořádek, hlídá proto kupříkladu i povolenou rychlost. Podobně jako v české gangsterce Mafia, tak můžete dostat pokutu, to ovšem pouze v případě, zareagujete-li spořádaně na výzvu k zastavení.



Blikající majáky ve zpětném zrcátku se totiž dají řešit různě. Pokojná cesta znamená rozmluvu se strážníkem, mírnou pokutičku a typickou in-game animaci, podpořenou černobílým záběrem kamery z policejního auta. Tato pasáž je ale interaktivní. Poldu můžete nechat dojít až k vám a počkat na ono tradiční „Dobrý den pane řidiči, připravte si doklady od vozidla a řidičský průkaz“. Stejně tak je ovšem možno dupnout nečekaně na plyn a pokusit se ujet s tím, že pokud to nevyjde, bude to o hodně dražší.

Dojde-li k honičce, nebývá zrovna snadné se pronásledovatelů zbavit, tady nejsme v Need for Speed s Pursuit Breakery na každém rohu. Naopak, ve světě Midnight Club je nutno setřást policii klasicky, zkuste třeba nebezpečné manévry mezi okolní dopravou, případně rychlé změny směru za pomoci ruční brzdy. Důležité je pouze ztratit se poldům z dohledu a následně zapadnout někam stranou a v klidu přečkat horečné pátrání po neznámém pirátu silnic. Úspěšná honička přidá nejen na pohodě, ale vzroste též reputace hráče. Pakliže budete dopadeni, následuje zatčení (opět s dramatickou animací) a respawn u nejbližšího okrsku, s peněženkou o pár tisícovek lehčí, dejme tomu za kauci.

Káru si poladím... o trochu víc
Virtuální peníze se kromě pokut a útraty v autosalonech dají rychle prošustrovat také v dílně. Fandové NFS Underground 2 nebo Juiced 2 budou jistě nadšeni množstvím dílů a doplňků, jenž mohou na autech upravit. To máte bodykity, prahy, zadní nárazník, přední nárazník, mřížku chladiče, kapotu, přítlační křídlo, přední světla, zadní světla, otvírání dveří, koncovku výfuku – tu doporučuju chromovou, speciální poznávací značku, brzdy, ráfky, pneumatiky… Dále neon na podvozek, neon pod palubní desku, sportovní volant, měřák kompresoru na palubku, lepší sedadla, tónovaná okna…



Jak vidno, případným úpravám neujde ani interiér, patřičně vyřádit se mohou též lakýrníci a příznivci vinylů. Nakonec kdo bude chtít, může se s výsledkem pochlubit na internetu, soutěž Rate My Ride probíhá nonstop a ostatní váš výtvor známkují. Tuning ale nekončí jen u vizuálu, vylepšit jdou také součástky pod kapotou. Nákup lepších brzd, pneumatik, tlumičů, spojky, převodovky, elektroniky nebo výkonnějšího motoru probíhá znovu formou balíčků s čísly jedna až tři, ovšem pro lepší pocit je možno volit konkrétního výrobce. A zatímco bez metalízy nebo hezčích litých disků se obejdete, vyšší výkon bude díky síle soupeřů opravdu potřeba.

V nouzi nejvyšší uvítáte dozajista též několik speciálních udělátek, kterými lze protivníky poškádlit. Já nejvíce využíval služeb EMP, jehož odpálení dokáže při správném načasování kolegy závodníky pěkně pozdržet. To víte, nečekaný výpadek elektroniky na dálnici, a v plné rychlosti, není nic příjemného. K dispozici je též krátkodobé zpomalení času (zde zvané Zone) pro lepší kličkování mezi dopravou, mód Agro při němž váš vůz na malou chvíli dokáže odhodit vše, co mu přijde do cesty a hlasitý Roar. Ten představuje jakési hromové zahřmění motoru, v jehož důsledku vám raději každý uhne z cesty.

Téměř dokonalé zpracování
Co říct o technickém zpracování a nenosit dříví do lesa? GTA IV, pokrevného to příbuzného který používá stejný engine, viděli snad všichni a trailerů i obrázků je plný internet. Kromě modelů aut, jakožto i celého města (obé polygony nešetří) potěší především nasvícení a barevné provedení. Rockstar znovu používá o něco pestřejší paletu, ulice Los Angeles přesto vypadají za denního světla parádně. Dokonce ani v noci se nedostaví „NFS efekt“ a ačkoliv všude září neony a reklamní panely, silnice nepůsobí dojmem zrcadla a hra si zachovává relativně civilní dojem, nejen díky pouličním lapám a umírněným odleskům.


další obrázky v galerii

Do jisté míry se dá říct, že závody za tmy jsou i o něco snazší, podle světel hned poznáte kde stojí hlouček aut na semafor i kdo se řítí v protisměru… což ve dne trochu splývá s asfaltem. Radost udělá též počasí, občas sprchne, ale na ulicích se tvoří uvěřitelně vypadající louže. No sláva. Zbytečně přehnané nejsou ani efekty, tradiční bolístka dnešních her – motion bluru si skoro nevšimnete (v porovnání s NFS) zrovna tak bloom je střídmý, na Kalifornii ;) Plynulost, resp. ukazatel snímků za vteřinu si drží vysoké a stabilní hodnoty, hra lehce zpomalí jen opravdu výjimečně a povětšinou běží naprosto plynule. Tu a tam se opozdí jen načítání textur, tradiční neduh v podání Rockstaru.

Na druhou stranu, tohle zažijete převážně jen po vyjetí z garáže. Obvyklé pauzy na nahrávání dat tu vůbec nejsou a vše funguje podobně jako u Test Drive Unlimited. Při přepnutí na mapu se kamera jen vznese vysoko nad město, ale pořád jste ve hře a můžete plynule zoomovat a vše prohlížet. Mezi jednotlivými závody se záběr vždy jen efektně přesune nad konkrétní čtvrť a během těch dvou-tří vteřin natáhnou potřebná data. Na rozdíl od konkurence je možno shlédnout i replay celého závodu a mezi několika herními pohledy nechybí ani ten z interiéru, s volantem a palubní deskou. Co dodat, když se chce…

Poslední pochvala
Potlesk zaslouží editor závodů, díky němuž a multiplayeru (umí prakticky všechny režimy ze singlu a navrch přidává různé variace na Capture the Flag a souboje podpořené power-upy - více v dojmech) vám nový Midnight Club vydrží na velmi dlouho. Vtipné je, že budovat a editovat závody lze jak z ptačí perspektivy na mapě, tak i zpoza volantu. Stačí jen projíždět městem a sázet jeden checkpoint za druhým. Nejen při závodech, ale třeba právě u stavby tratí pak oceníte už obvykle vytříbený soundtrack, který naprosto dominuje ozvučení. Zvuky motorů, okolí i hecování a posměšky mezi řidiči jsou fajn, bez našlapané muziky by ovšem atmosféra závodů byla poloviční. Vyhrává tu rock, techno, hip hop, rap i elektronika, přičemž playlist lze upravit dle vlastních preferencí.

STARTOVNÍ TRAILER

Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: Dojmy z prezentace, Novinky, Midnight Club 3 recenze, Midnight Club 2 recenze

Marek Beniač
autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje



 
 
Marek Beniač

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.