Prosadit se na poli extrakčních stříleček není snadný úkol. Nejedno studio si na tom vylámalo zuby. Žánru přitom vládnou tituly, které se hodně zaměřují na souboje mezi hráči a snaží se poskytnout co nejvíc hardcore kompetentivní zážitek. Arc Raiders původně měli být kooperativní záležitostí, ale tvůrci zjistili, že trochu toho PvP koření se jim skvěle hodí do krámu. Už beta v květnu ukázala, že vzniká něco unikátního. Povedlo se ale Embark Studios, kteří stojí i za multiplayerovou střílečkou The Finals, dotáhnout všechny nitky mechanismů do zdárného konce?
Apokalypsa ze všech nejkrásnější
Určitě vás jako první praští do očí, jak skvěle celá hra vypadá. Retrofuturistické zasazení výborně sedí a projevuje se od detailů světa, přes design nepřátel, zbraně a oblečky, až po pro samotné hráčské postavy. V mapách se také mění počasí a dočkáte se bouřek, mlhy nebo třeba dýmu a ohně z hořících lesů. Najdete noční i denní verze úrovní, elektrické bouře a chystají se i varianty zaváté sněhem.
zdroj:
Embark Studios
zdroj:
Embark Studios
Všechny variace navíc mají i vliv na hratelnost. Jinak se nese zvuk v dešti, dým z ohně snižuje viditelnost a neproniknutelná noc je ve skutečnosti speciální herní mód, do kterého není dobré vstoupit bez přípravy. Hlavně technologie global illumination je tady snad nejlépe využitá, co jsem zatím ve hrách viděl.
Se zapnutým DLSS mi hra bez problémů běžela na maximální detaily i na GeForce RTX 4070 s procesorem AMD Ryzen 5 7600 bez toho, aniž by klesla pod 150 FPS. O tom si i mnohem ošklivější hry můžou nechat tak leda zdát. Jde vidět, že optimalizaci se věnovalo dost času – za celou dobu jsem nepotkal jediný záškub, glitch nebo bug.
zdroj:
Embark Studios
Možná ale ještě důležitější než samotná grafika, je to, jak si tvůrci vyhráli se zvukem. Střelba se rozléhá podle počasí. Jinak zní, když jste v uzavřeném prostoru. A dokonce samotný déšť přichází v poryvech a připadáte si, že doopravdy stojíte uprostřed bouřky. Kroky se šíří jinak podle povrchů a nevybavím si hru, která by zvládala audio tak dobře. Ano, námatkou můžeme zmínit třeba takový Hunt: Showdown, který je na zvucích také postavený, ale Arc Raiders audiovizuální zážitek posouvají ještě na novou úroveň. Kolikrát jsme se na voice chatu divili, jaké detaily hra s audiem kouzlí.
Na povrchu i pod ním
Tvůrci toho naplno využili už při tvorbě map, kdy každá je hodně unikátní a velmi odlišně členěná. Na úvodní přehradě se střídají industriální komplexy s bažinami. Odpalovací stanice pro vesmírné rakety nabídne jak přestřelky v zástavbě kolem obří řídící věže, tak přebíhání mezi úkryty přes vyprahlé prostranství kolem. Město utopené v písku střídá intenzivní střety v domech s kličkováním v ulicích a kempováním na střechách domů. Poslední mapa zase představuje nepálské pohoří plné civilních staveb se základnou, která skrývá rozlehlý podzemní komplex táhnoucí se pod povrchem.
Mapy přitom nemají vyloženě unikátní loot, ale naučíte se, do jakých lokací je dobré chodit pro konkrétní druhy materiálu a součástek. Hlavní rozdíl je pak spíš v tom, jakou zvolíte výbavu podle náplně toho, co se zrovna chystáte podnikat. Základní kolečko hratelnosti se přitom extra neliší od žánrového standardu. Budete si plnit batoh komponenty na výrobu, cennostmi a zbraněmi nebo výrobními plány a samozřejmě se snažit s tím vším z mapy utéct. Každé kolo má kolem třiceti minut, po kterých ničivý útok zdecimuje vše živé.
Únikové poklopy se postupně zavírají, až v posledních minutách zbývá otevřený poslední, který k sobě láká pomalejší Raidery z celé mapy. Máte i možnost využít speciální kanály, které vám většinou umožní bezpečnější úprk cenou za ne zrovna levný klíč. Ostatně i různě po mapách najdete zamčené místnosti, do kterých se bez drahého konkrétního klíče nedostanete, ale jejich obsah za to doopravdy stojí.
Na nepřátelích je ale skvělé to, jak fungují jejich vzorce chování. Nemáte pocit, že jdete proti tupé potravě pro děla.
Rozmanitost map je jedním slovem skvělá. Učit se probíhat jednotlivé lokace je zábava a objevování skrytých zásobovacích místností, hledání sond nebo ukrytých zásob neomrzí ani po dlouhých hodiných. První výpravy na povrch jsou krátké a rychlé, ale jak hrou postupujete, budete mnohem víc plánovat a vybírat si, kam vyrazíte. Přesto plány mohou velmi rychle vzít za své. Výchozí bod vstupu do úrovně si totiž nevolíte, je náhodný. Jednoduše se může stát, že lokace, kam jste chtěli jít pro kořist, jež se vám hodí, je téměř kilometr daleko. Nebo z ní slyšíte z ní střelbu. Nebo se necháte zlákat „rychlým“ nakouknutím jinam a najednou je většina časového limitu pryč.
Arkádoví jezdci
Je důležité pamatovat na to, že Arc Raiders neaspirují být nejrealističtější hrou pod sluncem. Nebudete vnímat hlad, jak vás zranili ani čistit jednotlivé součástky zbraní nebo řešit částečné přebíjení a cpát jednotlivé náboje do zásobníků. Hra je čirou arkádou, která sází na přístupnost a zábavnost.
Klasické batohy nahradily augmenty. Každý má jinou nosnost, počet pozic pro vybavení, inventář a podporuje jinak silné štíty. Pozdější verze navíc poskytují i užitečná pasivní vylepšení, kdy třeba v případě zranění vypustí kouřovou clonu. Základní vybavení je přitom až směšně levné a většina smrtí vás tak nebude příliš bolet. Navíc ani zde nechybí bezpečná kapsa, kam můžete nějaký předmět schovat a zůstane vám i v případě nezdaru.
zdroj:
Embark Studios
Zajímavě fungují i štíty, které neblokují všechno zranění, ale jen jeho část. Kromě toho ale máte k dispozici hromadu užitečných předmětů od granátů až po obvazy, kouřové clony, zátarasy dveří nebo přenosné lano. Opět, základní verze seženete velmi snadno. Takové zneviditelňovací zařízení nebo granát Wolfspack, který vypustí salvu naváděných raket na nejbližší roboty, si už ale sakra rozmyslíte vzít s sebou, protože jsou extrémně vzácné a nákladné. Na druhé straně zásadně zvyšují vaše šance na přežití.
Skvěle využitelná je i možnost vyrazit na povrch s výbavou zdarma. Za cenu slabšího augmentu bez bezpečné kapsičky a náhodné základní výbavy dostanete možnost si dát výpravu bez investice, která vám při návratu navíc celá zůstane a augment si můžete potom i vylepšit u obchodníka na standardní zcela zdarma.
Přesto bych v oblasti zbraní ocenil trochu větší rozmanitost. Velkou část hry budete běhat se šedými kousky, tedy dvěma verzemi samopalů, jednorannou puškou, nebo útočnou puškou. Zelené zbraně jako revolver Anvil nebo dokonce fialové kousky se pro vás stanou dostupné až později. Navíc pořád budete přemýšlet, zda je brát s sebou kvůli nákladnějším opravám. I když vám časem tak jako mně dojde, že surovin máte dost a měli byste potlačit svého vnitřního paranoika, jen aby vás v příští misi totálně vysvačila letka robotů.
Celkově ale na Arc Raiders oceňuji jejich zábavnost a absenci frustrace. Ano, občas se všechno podělá. Jenže většinou je to vaší chybou – přestali jste dávat pozor, lezli, kam neměli nebo spustili palbu proti přesile. Navíc většinu času kupodivu nebudou vaším největším protivníkem další hráči. Přesně naopak.
Od první vlny až do Speranzy
Ano, bavíme se o robotech. Těm doopravdy uvěříte jejich nebezpečnost. Hlavně, když hrajete sami, tak i pár dronů vás dokáže slušně pošramotit. Jsou agresivní, nebezpeční a láká je zvuk. Jeden výstřel na Snitche může znamenat přivolání posil a během chvíle kolem vás sviští elektrické výboje, štěkají kulomety, a když se ozve svist rakety, nezbývá než se pomodlit.
Na nepřátelích je ale skvělé to, jak fungují jejich vzorce chování. Nemáte pocit, že jdete proti tupé potravě pro děla. Drony kličkují a obkličují vás. Navíc mají jiná zranitelná místa a je dobré vědět, co na ně platí. Když ustřelíte rotor, ještě to neznamená, že máte vyhráno. Nepřítel se sice s poplašným jekotem řítí k zemi, ale těsně nad zemí klidně nabere rovnováhu a bolestivě vás pokrop.
Větší nepřátelé pak vyžadují už speciální taktiku. Jejich zbraně vás dokáží roztrhat během mrknutí oka a bez plánu nemá cenu se ani snažit. Naštěstí se dlouho obejdete bez nutnosti je vyzvat na souboj. Většinu součástek z nich můžete s trochou štěstí najít i ve vracích a dalších místech.
Hra představuje zajímavou sebranku nepřátel. Kromě několika druhů dronů dojde i na plamenometné koule, klíšťové roboty, opancéřované kolosy, skákající pavouky a i na obří královnu, na níž si mohou troufnout jen ti nejsilnější. Počáteční výčet může působit, že by mohlo být oponentů přece jen víc, ale ve finále mi přišlo, že je druhů protivníků tak akorát.
zdroj:
Embark Studios
Hra také dobře vysvětluje jejich původ a účel. Máte k dispozici encyklopedii, ve které se vám postupně otevírají záznamy jak o světě, historii i nepřátelích. Nutno říct že Arc Raiders mají zajímavé a dobře vymyšlené. Samozřejmě dojde i na úkoly, které jsou spíše takovou výukou jednotlivých mechanik a nových map, ale najdou se v nich i fajn momenty. Třeba vyšetřování destrukce dálnice v Blue Ridge nese hezký příslib návratu titánů, vedle kterých výše zmíněná královna může působit doslova jako drobeček.
Tvůrci navíc slibují, že s novými mapami se příběh bude pravidelně vyvíjet a jejich inspirace by mohla pramenit třeba z Helldivers 2 a neustálé změně války, což by bylo naprosto skvělé! Ostatně už několikrát měli možnost hráči spatřit Emperora – dalšího z obřích robotů – aniž by k nim bylo nějaké oficiální vyjádření, což se velice podobá přidáváním novinek do výše zmíněné pecky od Arrowheadu.
Sociálně experimentujeme
Doposud jsem nezmínil PvP, tedy vrstvu interakce mezi hráči samotnými. Celá hráčská komunita mě vlastně na hře fascinuje snad nejvíc. Je totiž nečekaně přátelská. Od vydání hry se objevují na fórech příspěvky typu: „Raideři, spojte se proti ARCu!“ A fakt to funguje. Ve hře je docela malá pravděpodobnost, že na vás někdo začne jen tak střílet. Úplně nejmenší je paradoxně v sólo hrách a zvyšuje se s velikostí týmu, kdy maximum je trojice. Interakci hráčů totiž provází geniální systém komunikace.
Samotné emoty jsou navržené tak, aby umožnili základní komunikaci i beze slov. „Nestřílej!“ často stačí k tomu upozornit dalšího člověka, že máte přátelské úmysly. Následuje krátká výměna komplimentů a pak rozchod nebo klidně nabídka ke společné cestě dál. Podobně skvělý je i systém kontextuálních pingů, který je kompletně nadabovaný a umožňuje používání na mapě, v okolí, ale třeba i na seznamu úkolů nebo v inventáři. Stačí vám jen pár kliknutí, abyste vysvětlili váš záměr. Ping je sice nastavený primárně na soukromí party, ale velmi snadno jej přepnete tak, aby vaše znamení slyšeli všichni hráči v okolí.
Ano, najdou se lidi, kteří střílejí. Dokonce i tací, kteří systém zneužívají a perou to do vás hned po nabídce příměří, ale takoví hráči pořád patří mezi výjimky. I díky nim ale hra neztrácí napětí. Když se pak dva týmy v krytech a ozve se nabídka smíru, doopravdy rozvažujete, co dál dělat. Mají čisté úmysly, nebo je to jen smrtící past?
Potkal jsem dvojici Raiderů, kteří si přes voice chat povídali v krytu, zatímco čekali na extrakci. Jednou jsem s pár životy zalezl do budovy a chtěl se vyléčit, když v tom dovnitř vběhl další hráč. Instinktivně jsem vypálil, on střelbu opětoval a zabil mě. Najednou se ozval se slovy „Chlape, proč jsi střílel, já si sem jdu jen dobít štíty!“ Při jedné extrakci jsem už stál ve výtahu, když mě jiný hráč zastřelil. Najednou se objevil další, sundal agresora a pak nás oba krvácející svezl výtahem do bezpečí.
zdroj:
Embark Studios
zdroj:
Embark Studios
Když se ale nedohodnete a musíte mezilidské vztahy řešit zbraní, je PvP pořád zábavné a vyžene vám adrenalin na maximum. Kličkování, využívání předmětů a dobrá komunikace v týmů je základem přežití. Nutno ale říci, že všechny tři velikosti herní skupiny jsou zcela hratelné, a každá přináší jiný zážitek. Sólo budete opatrnější a partyzánský boj proti robotům střídá paranoidní ohlížení. Ve dvou si krýjete záda a budete odvážnější. Ve třech už máte možnost se vydat i na větší hrozby, ale to neznamená, že vás jediný větší robot nebude schopný rozprášit. Už je ale na internetu vidět, jak se většina mapy spojí, aby ji kompletně vyčistila od Arků nebo abyste naopak zažili pravou zákopovou válku ve víc PvP orientované lobby. Největší kouzlo je v tom, že nikdy dopředu nevíte, kdo je přítel a kdo vrah.
Smysluplný postup
Arc Raiders navíc přicházejí se skvělým systémem postupu. Z počátku jen stavíte a vylepšujete své craftovací stanice. Pravděpodobně budete i tápat, co vlastně nechávat v relativně malém skladišti, ale časem to začne všechno zapadat. Uvidíte, co obsahují recepty, které budete nejčastěji vyrábět. Se stálým přísunem základních materiálů vám navíc pomáhá jeden z nejlepších herních společníků roku, tedy váš cvičený kohout Scrapy.
Na patnácté úrovni budete mít naházených dost bodíků ve trojici dovednostních stromů, které jsou velice užitečné, a hlavně přijdou zkoušky. Tedy zdejší verze hodnocených žebříčků. Postup se přepočítává po týdnu a musíte získávat hodnocení v pěti kategoriích. Ty jsou navíc zatím vždy splnitelné bez boje s hráči. Úkolem je třeba zničit roboty nebo otevřít určitý druh kontejnerů. Postup se počítá podle toho, kolik té činnosti zvládnete vykonat v jediném zápase, ze kterého následně úspěšně extrahujete.
Za průběžné plnění výzev dostáváte i bedny s vybavením a na konci sezóny pak odměny v podobně kosmetických vylepšení podle dosaženého ranku. Celkově jsou zkoušky skvělá zábava, která vás drží v napětí a nutí vás běhat mapy jinak. Navíc jste každý týden náhodně přiřazení do skupiny stovky hráčů na stejné úrovni a s nimi bojujete o body.
Kromě toho nechybí ani denní úkoly, za které můžete odemykat položky ve zdejší verzi Battlepassu a kromě denních bonusů je můžete plnit dokola. Na dvacáté úrovni se pak otevře finální expedice. Možná jste zaslechli že Arc Raiders nebudou mít nucený reset jako jiné hry. Expedice je pak možnost, jak během jednotlivých časových období postavu poslat z bitevní zóny do důchodu. Výměnou za nové kosmetické předměty a pasivní bonusy přijdete o progress a začnete hezky od nuly jako nový Raider. Expedice má přitom šest kroků, kdy musíte investovat stále dražší materiály do svého pomalu vznikajícího únikového modulu.
Postup ve hře je smyslupný, je zábavný, a hlavně po vás nevyžaduje opustit práci a věnovat se jenom jediné hře. Po vzoru Helldivers nebudou ani mizet jednotlivé kosmetické Battlepassy a házet do nich svou herní měnu tedy můžete kdykoliv. Navíc první máte při koupi hry už odemčený.
Když se tvůrci snaží
Nakonec musím zmínit i celkový přístup Embark Studios, ze kterého mám pocit, že přesně vědí, co dělají. Do konce roku už oznámili nové mapy, sníh i příběh. Nejde ale jenom o to. Během jediného problému serverů hned odměnili hráče prémiovou měnou. Navíc celková monetizace není vůbec agresivní. Ano, je tu obchod s oblečky, ale kromě toho jich dost dostanete i samotným hraním. Dva za první Battlepass, jeden za úrovně, další dva za úkoly, a to platí i o dalších kosmetických předmětech.
zdroj:
Embark Studios
zdroj:
Embark Studios
Co mě ale překvapilo, byla chvíle, kdy jsem jednou zapnul hru a v poště našel zprávu s omluvou, že jsem narazil na někoho, kdo nehrál fér. V příloze pak byla moje kompletní výbava z kola, ve kterém jsem umřel na následky cheatera. Na fórech se zase proslýchá, že podobně na tom jsou i lidé, co zažili pád hry.
Každopádně ve zprávě stálo, že se snaží budovat férové prostředí, kde záleží na spolupráci, dovednostech a hlavní je zábava. No, a já z toho měl pocit, že se možná nejedná o klasické korporátní prázdné řeči. Měl jsem prostě pocit, že si někdo dal tu práci, aby se postavil za nebohého hráče a omluvil se za to, že někdo nebyl v jeho hře fér. To si prostě zaslouží alespoň trochu uznání.
Takhle se to dělá, přátelé
ARC Raiders jsou pro mě zjevením. Otevírají žánr obyčejným hráčům. Stačí už jen to, že oba spoluhráči, se kterými se na povrch vydávám, obecně ve hrách nesnáší PvP. Zároveň mě ale baví hrát i sólo. Všechno díky skvěle vymazlené hratelnosti, smysluplnému postupu i povedené audiovizuální stránce, která ze hry dělá takřka filmovou podívanou plnou zapamatovatelných momentů. Navíc se daří téměř odstranit toxicitu a vytváří mikrokosmos Raiderů, kteří se chovají téměř jako lidi.
Už poněkolikáté vzpomínám v tomhle právě na Helldivers 2, kteří zvládli vytvořit podobný pocit odboje ve válce proti většímu nepříteli. Navíc je všechno zatraceně návykové. Možná by si hra zasloužila lepší vysvětlení k čemu slouží jaká kořist, neuškodilo by víc zbraní a příslušenství k nim, ale všechno to jsou jen drobné vady na kráse něčeho, co v základech dokázalo zahýbat zkostnatělým žánrem. Třeba se potkáme na povrchu a zakřičíme na sebe o klidu zbraní. Každopádně: hodně štěstí Raideři!
