Mezi menšími hrami se jednou za čas objeví hit. Většinou hra, o které nikdo předem neslyšel a najednou ji hraje snad každý. Podobně je na tom i Escape from Duckov. Sólová extrakční střílečka viděná shora a plná kachen. Určitě vás napadne otázka, co je na ní tak výjimečného. Popravdě, asi nejvíc to, že pochází z Číny, kterou obývá i většina jejích hráčů. Všichni víme, že jde o specifický trh a občas stačí, že je hra prostě „jejich“. Je utíkání z Kačerova dobrou hrou, nebo jen parodií odkazující na známý Tarkov?
Útěk z Kačerova
První, co vás v Duckově uvítá, je tvorba postavy, tedy vašeho bojového opeřence. Nutno říct, že dostatečně komplexní. Samozřejmě vám nic nebrání si vyrobit klasickou kachnu, kuře nebo prostě vypustit vnitřního kreativního umělce a vytvořit si podivného lidského hybrida či zrůdičky všeho druhu. Čistě z profesionální povinnosti jsem zkusil vytvořit i něco, co by se dalo přirovnat k panu Hankeymu ze South Parku nebo velký, růžový… ano, penis. Obojí jde, děkuji za optání.
zdroj:
Team Soda
Ať už ale vypadáte jakkoliv, hra vás vypustí do první lokace, kde se začne odvíjet příběh země, kterou většina obyvatel opustila. Popravdě asi po deseti minutách zapomenete, že má Duckov nějaký příběh. Stejně je roztroušený přes papírky a texty úkolů od NPC se odvíjejí od zadání typu: Přines mi med, abych tě naučil, jak se o sebe starat, a nezapomeň na balíček cigaret. Nebo sejmi pět černých kachen přímo do hlavy. Budete je zkrátka plnit jenom kvůli odměnám.
Když se ale poprvé dostanete ven, možná vás přeci jen překvapí, že hra je zpočátku velice zábavná. Můžete střídat dva úhly kamery. Jedna je víc nakloněná a druhá ukazuje svět zcela svrchu jako třeba Alien Swarm. Nakonec jsem kvůli přehledu využíval hlavně ten druhý. Nepřátele totiž vidíte jen ve výseči před sebou a přehled je tedy alfou i omegou vašeho postupu. Několik kachních banditů s vámi totiž dokáže udělat velice rychlý proces.
Jinak je vlastně Duckov klasickou extrakční střílečkou. Budete prohledávat okolí. Sbírat výbavu a kořist, dostávat lepší zbraně a dál je modifikovat. Nakonec vám nezbude než utéct jedním z východů pryč z mapy nebo cestou padnout. Pokud se tak stane, můžete si dát druhý pokus o získání svých věcí, které budou ležet na místě skonu. Třetí šance ale nejsou a pokud po cestě opět zemřete, můžete jen smutně kvákat.
Podzemní hnízdečko
Nedílnou součástí herního zážitku je i váš bunkr. Kromě skříně, kam odkládáte přebytečné vybavení, se totiž časem rozroste na kompletní centrální hub. Postavíte tam stánky obchodníků, teleportační stanici nebo třeba kuchyň a tělocvičnu. Budete vylepšovat ponky, ukládat recepty, ale i vylepšovat svou nosnost, střelbu i fyzičku.
Vývojových stromů existuje poměrně dost. Jen většinou zaplatíte poměrně tučnou částku v penězích i surovinách za pár procent k přesnosti nebo životy, které neobstojí ani proti ráně z pistole. Ano, je to postup. Je zábavný a odměňující? Moc ne. Časem si odemknete i několik tříd, které upravují herní styl. Jsou rozhodně zajímavější, ale na zadek si nesednete.
zdroj:
Team Soda
Důležité je ale i to, že se v bunkru můžete vyspat. Během noci totiž vylézají nebezpeční roboti, které zpočátku vůbec nemáte šanci ustřílet a jednou za čas povrch zahalí anomálie, ve které bez speciálního vybavení z konce hry nemáte šanci přežít.
Co mi na celém systému podzemního útočiště nedávalo ale smysl nejvíc, je fakt, že upgrady vyžadují čas. Takže třeba na posílení výdrže musíte jak v nějakém mobilním klenotu počkat pár reálných minut. Už jsem jen čekal, kdy na mě vyskočí možnost se podívat na reklamu nebo si koupit diamanty, které dobu zkrátí. Navíc se pak vždy musíte vrátit a vylepšení manuálně aktivovat. Na což jsem pravidelně zapomínal.
Zakvákaná náhodnost
První lokace velkou výzvu nenabídne, všechno bez problémů ustřílíte. Ve hře jsou sice i zbraně na blízko, ale nepřišel jsem jim na chuť a běžet vstříc někomu, kdo za bojového „gaga!“ dělá plně automatické „tatata!“, není úplně nejlepší nápad. Smrt může být vlastně jen důsledkem vaší nepozornosti, smůly nebo jednoho ze dvou bossů, kteří na mapě jsou.
zdroj:
Team Soda
Většina z východů je rozmístěná náhodně a kromě nepřátel vám klacky pod nohy háží i vaše potřeby. Potřebujete jíst a pít. Žízeň vás pekelně zpomalí a hlad rovnou zabíjí. Obsah kontejnerů je navíc náhodný, a tak se mi stalo, že i když jsem otevřel asi pět jídelních boxů, koukaly na mě jen balíčky chipsů, které sice nasytí, ale žíznivý zobák moc neuspokojí.
Problém nastává i v momentu, kdy hledáte něco nového. Hra totiž neumí zrovna napovědět, kde co je. Třeba jsem několik výprav hledal záhadnou propustku na černý trh, která byla potřeba ke stavbě nové stanice na základně. Nakonec jsem ji úplně náhodou našel po vykopání díry, ze které do té doby padali vlastně jen červi.
Určitě je objevování lootu v žánru jednou z hlavních zábav. Jenže Duckov ho umí měnit ve frustraci, kdy nevíte na jaké mapě, co a jak hledat. Navíc materiálů, kterých máte už stovky, se válí všude další desítky a ta jedna věc je někde schovaná. Naštěstí alespoň výrobní plány jsou často na stejných místech. Jenže víte co? Většinou za zamčenými dveřmi a klíče, jak jinak, padají v dost případech náhodně.
zdroj:
Team Soda
Nechybí ani náhodné rozmístění nepřátel. To si takhle běžíte a najednou se kolem vás šikuje kachní komando s automaty a jste vypečení víc než pekingská kachna. V druhé mapě zase hlídkuje boss-odstřelovač. Když se jeho červený ukazatel objeví, je ve většině případů lepší plánovat cestu pro vybavení spíš než útěk nebo ofenzívu.
Při prvních cestách vám nezbude nic jiného než se do mapy teleportovat. Teleport ovšem nemůžete zaměřit, takže váš batoh narvaný nejlepší výbavou leží někde v trávě a vy se objevíte na náhodném místě, podíváte se, kde jsou náhodné únikové cesty, a přemýšlíte, kde asi tentokrát jsou náhodní nepřátelé. V tom se objeví červená čára zaměřovače a vy si tak můžete svou zrezlou pistolku rovnou narvat do zobáku.
Naštěstí máte pár pozic v batohu, které jsou bezpečné a recepty se objevují na stejných místech znovu. Je pravda, že ke konci se z rádoby vojenské akce (s kachnami), stane trochu víc sci-fi (ale pořád s kachnami), ať už se bavíme o poslední lokaci nebo o speciálních zbraních, na které najdete poschovávané recepty. Vlastně to ale nevadí. Protože humor vám nikdo necpe. Slavné značky jsou sice vždy maličko přejmenované a některé texty obsahují víc kachních vtípků, než je vhodné, ale není to nic, co by rušilo celkový dojem.
zdroj:
BiliBili
Kachny a bouchačky
Dohrát Duckov vám zabere něco přes deset hodin, nebo taky mnohem víc, záleží, jak vám půjde sběr důležitých předmětů, stavba základny a plnění úkolů. Za mě by herní doba snadno mohla být i o něco kratší, protože hratelnost je zvlášť ke konci docela plochá. Nemůžete se plížit, nepřátelé moc inteligence nepobrali a jejich síla tkví v počtu a sebevražedných útocích. Já vím, že očekávat od podobné hry komplexitu jejích žánrových sourozenců je trochu naivní, ale i tak to zamrzí.
Zbraně a střelba jsou ale zábavné. Je sice škoda, že optiky a tlumiče se vizuálně neprojeví, ale i díky úhlu pohledu na podobné detaily rychle zapomenete. Tvůrci mohli ubrat lesů a zeleně a přidat víc rozmanitých oblastí.
Pokud ale máte rádi extrační střílečky a už vás nebaví, že vás Xxx_360_noscope_xxX zase sundal přes půl mapy vymazlenou odstřelovačkou, je Duckov ideální oddechovka. Protože pořád má všechny atributy toho, díky čemu je žánr zábavný. Stejně jako řadu jeho neduhů, kterým se ale mohla snadno vyhnout, protože neobsahuje právě kompetitivní složku.
Pokud ale chcete doopravdy obstojnou extrakční střílečku, kterou si zahrajete sami, musíte si počkat na vydání plné verze Incursion Red River nebo se vrhnout třeba na Zero Sievert.
