Recenze

The Lord of the Rings: Adventure Card Game – recenze

„Zase další karetní hra,“ vzdychla aspoň půlka čtenářů nalákaná na krásný tolkienovský obrázek a odvrátila se od obrazovky, mrmlajíc: „Copak není na světě dost Hearthstonů a Magiců?“ Ale ne tak rychle, milí přátelé. Být zbrklý se nevyplácí, jak by vám určitě připomněl jeden moudrý starý pastýř stromů. The Lord of the Rings: Adventure Card Game není další free-to-play přírůstek do kompetitivní rodiny, ale pěkně dopředu placené příběhové dobrodružství pro jednoho nebo dva hráče.

God of War: Ragnarök – recenze PC verze

Konec světa přichází na novou platformu

Avatar: Frontiers of Pandora – recenze technického paskvilu

Když si místo hraní trháte vlasy 

Lies of P – recenze soulsovky, která nelhala

Korejci na nás neudělali dlouhý nos

Obrázky z Disciples II: Dark Prophecy

Tahová strategie Disciples II: Dark Prophecy bude navazovat na první díl v této sérii - Disciples: Sacred Lands - a patrně vyjde ve stejné době, co nejnovější díl podobně laděné hry Heroes of Might and Magic.

Napoleon: Total War - recenze

Snad každý milovník historie aspoň jednou zatoužil vyzkoušet roli slavného Napoleona. Ve strategii na enginu Empire můžete. A třeba vyhrajete i u Waterloo.

Total War: Warhammer - recenze

Střed obrany drží jak middenheimská víra, dělostřelectvo probírá soupeřovy řady přesně metanými projektily, křídla jsou zabezpečená, nic se nemůže stát. V Total War hrách doposud platilo, že jste v určité chvíli poznali, kdy máte bitvu plně pod kontrolou, a složení soupeřových jednotek nepředstavuje pro vaši formaci vážnější ohrožení. Při hraní Total War: Warhammer na to ale zapomeňte. Střed obrany se totiž zhroutí v okamžiku, kdy k němu doběhne banda mizerných kostlivců, na které někdo přičaroval Terror, jedno křídlo vaší armády utrhne terrorgheist, který se během pár chvil přemístil z okraje mapy, dělostřelci mají dost práce s hejny netopýrů a těžkou jízdu právě vysává do nicoty vyčarovaný Vortex. Total War: Warhammer zkrátka hraje podle jiných pravidel než předchozí hry v sérii.

Diablo IV: Vessel of Hatred – recenze fajn datadisku

Prastará nenávist v srdci džungle

The Last of Us: Part II Remastered – recenze

Když je slovo remaster na škodu

Planet of Lana – recenze krásné a idylické adventury

Nezapomenutelná cesta mladé dívky a jejího zvířátka

Etherium - recenze

Cože jsem to psal před čtvrt rokem v recenzi Grey Goo? Že se žánr real-time strategií motá v kruzích recyklované nostalgie? Ačkoliv na to mnozí odpovědí "No a co?", rovněž další novinka v RTS vodách s názvem Etherium (homepage) tento trend potvrzuje se snad až přílišnou vervou. Jenže, kde Grey Goo jako "duchovní remake" StarCraftu nabízela alespoň obstojnou zábavu, Etherium bohužel svůj inspirační zdroj kopíruje podivně a vlastně zcela zbytečně. Alespoň pro ty hráče, které nebaví simulace armádního zásobování.

Call of Duty: Black Ops 6 – recenze nového dílu největší akční série

Když je kampaň delší a multiplayer akčnější

The First Templar - recenze

Historie bez příměsi fantasy nebo sci-fi, to je ve hrách nedostatkové zboží. First Templar takovou hrou klidně být mohla, kdyby… No, ono těch kdybysmů je opravdu požehnaně a při hraní téhle solidní akční adventury se budete občas cítit jako na tobogánu. Na strategie specializovaní tvůrci z bulharského týmu Haemimont (Tropico 3, Tzar, Celtic Kings, Glory of the Roman Empire a další) totiž ve své první nestrategické hře nepochopitelně zkombinovali mix příjemných i záludných překvapení, že z toho jde jednomu opravdu hlava kolem.

Sea of Stars – recenze jednoho z nejlepších JRPG roku

Když se skloubí nostalgie s novými nápady