Recenze

Darwinia - recenze

Takovou netradiční hru jsme tu ještě neměli. V retro-grafice ve stylu demíček od nezávislé scény přichází Darwinia, v jejímž virtuálním světě budete mít pod palcem počítačové programy ve směsi akce a strategie.

American Civil War: Gettysburg recenze

Pořádnou tahovou strategii s námětem americké občanské války, respektive přímo bitvy u města Gettysburg mezi Severem a Jihem z roku 1863, jsme tu už dlouho neměli, a nejen to patří mezi klady této hry.

Sonic Heroes - recenze

Byly časy, kdy si děti myslely, že je ježek modrý, nosí červené tenisky a běhá rychleji než gepard. Sonic zdatně konkuroval Mickey Mousemu v bitvě o nejoblíbenější kreslenou postavu. Navrátí mu tato plošinovka slávu?

Combat: Task Force 121 - recenze

Magické slůvko sleva začíná požírat celý náš svět. Všichni ji hledají, ale jen pár vyvolených za své peníze dostane to, co čekali. Chcete FPS alá Counter-Strike na Unreal enginu s nervy drásající kampaní i multiplayerem?

Warhammer: Dawn of War CZ - postřehy

Tato real-time strategie na motivy veleznámé stolní a karetní hry Warhammer 40 000 u nás vyšla v české verzi a proto vám, jako doplněk k říjnové recenzi, přinášíme pohled jiného autora a jeho dojmy z úrovně překladu.

Athens 2004 - recenze PC verze

Tak říkajíc „s křížkem po funuse“ přichází oficiální hra letní olympiády Athens 2004 také na platformu PC. Může i přes svou neaktuálnost něčím zaujmout nebo se hodí jen jako ideální nástroj k rozmlácení staré klávesnice?

URU: Path of the Shell - recenze

Aby se alespoň nějak využil obsah ze zrušené multiplayerové části URU: Ages Beyond Myst, byl přepracován do datadisku. Pro příznivce logických adventur by však bylo lepší, kdyby raději vůbec nevznikl.

Aura: Fate of the Ages - recenze

Už jste dohráli Schizm II a dali byste si nějakou další adventuru s logickými hádankami? Ale beze všeho. Jmenuje se Aura: Fate of the Ages a opět je určena pro trpělivé hráče, které baví řešit komplikované hlavolamy.

M.Schumacher WT Kart 2004 - recenze

Michaela Schumachera, mnohonásobného mistra FIA Formule 1, zná asi každý. Možná už ale nevíte, že začínal na motokárách, jejichž závodům ve hře World Tour Kart propůjčil své jméno i v aktuálním ročníku 2004.

The I of the Dragon - recenze

Ve fantasy titulech se dost často vžijete do role chrabrého rytíře nebo jiného pošuka, jehož jediným cílem je zabít strašlivého draka. V novém akčním RPG The I of the Dragon je to ovšem trochu opačně...

Paradise Cracked - recenze

Taktické RPG, které představuje ruské pojetí cyberpunku, je konečně venku. Udělali soudruzi někde chybu, nebo se jedná o propracovanou pecku s atmosférou Neuromancera nebo Blade Runnera?

Pure Pinball - recenze

V posledních letech jsou počítačové simulace pinballů ve velkém útlumu, ale to se snaží zvrátit Pure Pinball, který disponuje realistickým grafickým zpracováním tří hracích stolů s různou tématikou.

Whiteout - recenze

Zatímco v domácích podmínkách se sněžné skútry používají jako dopravní prostředek pro zraněné nebo společensky unavené lyžaře, jinde se s nimi pořádají závody a právě ty jsou náplní Whiteout.

Virtua Tennis - recenze

Sportovním hrám na PC dominují EA Sports se svým fotbalem a hokejem, ale čas od času se objevi i něco vydařeného od jiného výrobce a to je právě případ tohoto skvělého tenisu původem z Dreamcastu.

Serious Sam: Second Encounter - recenze

Železný chlapík s ocelovými pažemi a syrově suchým smyslem pro dřevorubecký humor - Serious Sam, se vrací, aby ukázal, že dokáže zlikvidovat ještě více odporné mimozemské havěti, než v prvním dílu.

Legends of Might & Magic - recenze

Napadlo vás někdy představit si Counter-Strike ve fantasy hávu? Přesně to jsou Legends of M&M;, ale žádné zázraky nečekejte.

Stunt GP - recenze

Pamatujete si ještě na Re-Volt, skvělé závody autíček na vysílačku? Stunt GP se snaží o něco podobného, ale na jinak pojatých tratích.

ReCore - recenze

Ještě několik měsíců zbývá, ale ReCore je pro mě jedním z největších překvapení roku. Až na úvodní trailer neudělaly v mých očích videa hře moc dobrou službu, a po vyloženě špatně vybrané hratelné ukázce na E3 jsem už skoro ztratil naději. Nepomohlo ani oznámení Microsoftu o nižší ceně, kde šel mezi řádky vycítit strach o kvality titulu. ReCore je naštěstí ten vzácný případ, kdy se obavy ukázaly jako liché, a pod neznámou slupkou vás čeká slušná porce zábavy.

Titan Souls - recenze

Čím menší herní projekt, tím větší mají autoři chuť tvořit nekonvenčně. Titan Souls je proto hrou v dokonalém přestrojení. Svým retro designem, skromnými rozměry map a velmi úzce zaměřenou hratelností působí až dětinským dojmem, ale přitom v ní zuří vysoká obtížnost i frustrace, a pouze nejodolnější hráči, kteří jsou schopní překonat obrovské výzvy, si užijí opravdovou zábavu. Titan Souls je vlkem v rouše beránčím, ale i přes svoji kontroverznost a orientaci na "masochistické" publikum stojí za vyzkoušení. Už jen kvůli rozšíření obzorů.

Shadowgate - recenze

Nostalgie je sázka na jistotu. Obzvláště když chcete vydat novou verzi svého času (1987) dobře hodnocené a všeobecně populární adventury Shadowgate. Nabízí se proto otázky, zda se nejedná o možná až vypočítavě snadný úkol, případně jestli se dá na oživení klasické hry pro současnou generaci vůbec něco pokazit. A hned si také na obě dvě otázky odpovíme.

Tropico 5 - recenze

Série budovatelských strategií Tropico si získala srdce mnoha nadšených stavitelů a diktátorů vládnoucích ocelovou pěstí. Tisíce závislých hráčů má na svědomí především pohodová atmosféra a skvěle zvládnuté dávkování nového obsahu i problémů, které vás nutí stále reagovat a něco ve vaší říši upravovat. K tomu přidejte nutnost budovat stát na rozdílných ostrovech a plnit svěřené úkoly s pomocí různých odvětví průmyslu v závislosti na dostupných surovinách, a dostanete nejen karibský, ale i stratégův ráj. Otázkou ovšem je, jestli to může fungovat už popáté v řadě.

The Wolf Among Us – recenze 4. epizody

Bigbymu je co závidět. Vidí jako rys, čmuchá jako žralok a mluví charizmatickým hlasem Adama Harringtona, který by lámal dívčí srdce i přes telefonní drát. Co je ale nejdůležitější, Bigby toho hodně vydrží, což je pro šerifa Fabletown klíčové. Kumpáni do něj mohou vyprázdnit půl kila olova a on jim beztak zakroutí krkem. Bigby to moc dobře ví a svou dominanci si užívá. Jenže pak schytá jednu stříbrnou kulku a skácí se k zemi jako upír. Čert vem otevřenou zlomeninu předloktí, ta se za pár hodin zhojí, ale stříbro, to vážně bolí. Na první minuty čtvrté epizody The Wolf Among Us se vám zkrátka nebude koukat dobře.

Sir, You Are Being Hunted - recenze

Hollywoodská klišé nás učí, že z loveného se stává lovec, štvaná zvěř nakonec nahání pronásledovatele a pomsta je díky tomu vždycky sladká. Požehnaní budiž všichni, kdož se snaží tuto naivní představu, okleštěnou o beznaděj a bezmocnost, jakkoliv podrývat a zkoušejí nám zprostředkovat adrenalinový zážitek z toho, že jsme skutečně loveni a žádná změna rolí se nekoná. Pokoušejí se o to třeba tvůrci hry Sir, You Are Being Hunted, která láká nejen speciálním zážitkem, ale též unikátní stylizací a náhodným generováním obsahu při každém novém rozehrání. 

Child of Light - recenze

Pohádky nemusí být jen naivně hloupé, přeslazeně růžové a retardované jako Teletubbies. Pohádky mohou být i surové. Kápněte božskou, kdo jako malý odmítal chodit do sklepa, protože co kdyby tam číhal třeba Otesánek? Ani Child of Light není jen povrchní pohádka o malé dívence, nýbrž krátký hořkosladký epos o dospívající princezně, která upadla do bezvědomí, jen aby se probudila v kouzelném království Lemuria a bojovala za jeho svobodu. Motivace má Aurora na rozdávání. Její otec, rakousko-uherský kníže, leží na smrtelné posteli a čarokrásná Lemuria je pod nadvládou temné královny.

Goodbye Deponia - recenze

Třetí a zřejmě i finální Deponia konečně spatřila světlo světa a hned zkraje vám říkám, že revoluce se nekoná - Deponia je pořád Deponia. Ano, takhle rychlý spád to dneska bude mít. Ale co už, stejně svižné, nekorektní a někdy i dost neohrabané je i celé tohle srdceryvné loučení s jednou etapou adventurního dějepisu. A když říkám neohrabané, tak tím skutečně myslím místy hodně nešikovně uchopené gejzíry košilatých hlášek a nemístných vtipů.

Army of Two: The Devil's Cartel - recenze

První a druhý díl série Army of Two jsem měl rád. Obě hry kombinovaly ujeté charaktery ústřední dvojice postav s béčkovou akcí a patřičně nepatřičnými vtípky, ale hlavně kladly velký důraz na kooperaci, kterou dnešní střílečky z pohledu třetí osoby nepropagují v takové míře, v jaké by mohly. Když byla oznámena Army of Two: The Devil's Cartel, začal jsem se tudíž těšit na pořádnou dávku propracované kooperace.

Proteus - recenze

Jedno je jisté: ostrov Proteus se o vás nezajímá. Je mu úplně jedno, kdo jste, co děláte a kam jdete. Existuje v rozporu: jen sám pro sebe a pro všechny zároveň. Stojí mezi dimenzemi, časem i prostorem. Nejste v něm důležití, ale máte se od něj co naučit o hrách a možná sami o sobě. Stejně jako inteligentní oceán v Lemově Solaris vás jeho existence začne provokovat, budete se ho ptát, zkoumat a uplatňovat na něj logiku a dekonstrukci.

Farming Simulator 2013 - recenze

Je zvláštní, jak mnohdy naprosto bizarní hry slaví velké úspěchy, a přesto se na ně převážná část herní komunity dívá skrze prsty. Všelijaké simulátory lidského konání, farmaření a jízdy na kdečem mají po obchodní stránce v poslední době na růžích ustláno, ale my hyeny se jim stejně vždycky budeme smát. V případě titulu Farming Simulator 2013 by však stálo za to udělat menší výjimku.

Torchlight II - recenze

O Torchlight se v žertu říkalo, že jeho největší přeborníci se rekrutují z řad nemocných Parkinsonovou chorobou. Zuřivé klikání myší těmto lidem prý sedne nejlépe. Jasně, je to trochu černý humor, ale pokud si myslíte, že druhý díl přišel s nějakou převratnou novinkou, tak se šeredně pletete. Jenže jinakost by nikdo dvojce nepřál a zároveň neodpustil.

Unmechanical - recenze

Vrcholem bambuláctví pro mě byla vždycky čepička s vrtulkou a asi není náhoda, že ji nejčastěji nosili chudáci medvědi ze sovětských cirkusů nebo Vlkovi kreslení kamarádi z "Jen počkej, zajíci". Tedy ti s nižším inteligenčním kvocientem. Hrůza mě proto kousla do levé hýždě, když jsem zjistil, že mým společníkem v ambiciózní nezávislé plošinovce Unmechanical bude něco, čemu z hlavy trčí větrník. Ostatně z ničeho jiného ani nemohl. Ten drobeček neměl ruce ani nohy, byl to létající lebkoun. Hrůza.