URU: Path of the Shell - recenze
3/10
zdroj: Archiv

URU: Path of the Shell - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

4. 8. 2004 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Aby se alespoň nějak využil obsah ze zrušené multiplayerové části URU: Ages Beyond Myst, byl přepracován do datadisku. Pro příznivce logických adventur by však bylo lepší, kdyby raději vůbec nevznikl.

Autor: Levis
Publikováno: 4.srpna 2004
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 1 týden

Zvětšit zdroj: Archiv
Sérii Myst vždy provázela skvělá atmosféra, tajemný příběh, logické hádanky a velice vydařené audiovizuální zpracování. Jenže prožitek z posledního dílu URU: Ages Beyond Myst (recenze), který vyšel vloni na podzim a byl poprvé ve 3D, zkazilo zrušení multiplayerové části hry kvůli nízkému počtu prodaných kusů a tedy potenciálních předplatitelů. Autoři z Cyan Worlds a UbiSoftu to podvedené a právem naštvané hráčské komunitě kompenzovali alespoň tím, že přepracovali obsah plánovaný pro URU Live do singleplayer podoby.

Nejprve vypustili zdarma šiřitelný přídavek To D‘ni, kterému jsme na konci tohoto článku věnovali trochu prostoru. A začátkem prázdnin se objevil druhý a poslední datadisk Path of the Shell, který je však už standardně prodáván v zahraničních obchodech za 20 dolarů. U nás se (stejně jako URU: Complete Collection) zatím neprodává a pokud to tak zůstane, možná to bude i lepší.

 URU: The Path of the Shell

Path of the Shell (dále už jen POTS) začíná opět na Reltu, hráčově malém ostrůvku v oblacích. Vedle sedmi knih z původní hry a dvou z To D’ni se tu tentokrát objeví postupně dalších pět nových. Tím se zaplní horní polička knihovny, zatímco dolní byla vyhrazená URU Live, a tudíž už s největší pravděpodobností navždy zůstane prázdná. Kromě KI zařízení, které už dříve sloužilo jako klíč pro pohyb mezi jednotlivými Věky, nyní hráč vlastní ještě deník, kam si může zapisovat poznatky ze svých cest. Ve skutečnosti jde o obyčejný textový soubor, který se dá jednoduše použít i mimo hru.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Er'Cana
Na úvod si můžete vybrat, ve kterém ze dvou nových Věků začnete. V mém případě to byla kniha nalevo, aneb pouštní Věk Er’Cana. Je to ta snesitelnější část hry. Prvním z úkolů je zde pobíhat po rozlehlých planinách pod kolejemi nadzemní dráhy a hledat, jestli někde neleží Journey Cloth, který v původním URU sloužil jako ukazatel postupu a zároveň jediné místo, kde se ukládala hra. Zádrhel je v tom, že cíl je schován ve stínu a nejde o stejnou značku, na kterou jsme byli zvyklí z dřívějška. Další novinkou v POTS jsou všudypřítomné nákresy, které si člověk vždycky musí pro jistotu načrtnout na papír (anebo udělat screenshot), protože vodítka tohoto druhu se hodí později ve hře a bez nich může být nutné vše projít znova. To samé se týká číselných kombinací, kterých jsem si musel opsat asi patnáct.

Po zprovoznění vlakové soupravy a uspokojující jízdě se hra přesouvá do rozlehlé vodní elektrárny, která částečně připomíná některé ze staveb první půlky 20. století. V porovnání s krásnými lesy, galeriemi a vyzdobenými místnostmi z původní hry je to zpočátku trochu šok, ale s přibývajícími hodinami si na to nejspíš zvyknete. Nad přístrojovými deskami musíte zjistit, jak celý mechanismus funguje, tentokrát bez pomoci knih nebo deníků.

Zvětšit zdroj: Archiv Na konci tohoto Věku jsem se ocitl uvízlý mezi třemi místnostmi, z nichž nebylo cesty ven, a někde jsem potřeboval zapnout elektřinu. Ve vší zoufalosti jsem před vypnutým přístrojem nechal moji postavu stát a šel jsem spát. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se probudil a stroj fungoval! Nechtěl jsem tomu věřit, ale jak se později potvrdilo, tento puzzle opravdu vyžaduje, aby hráč bez hnutí čtvrt hodiny stál před zhasnutou přístrojovou deskou a čekal. Snažil jsem se najít nějakou stopu nebo knihu, která by takové řešení nastínila, ale nepodařilo se mi to. Jde tedy zřejmě o jeden z nejkrutějších oříšků v historii podobných her. Ostatně šance, že se jí podaří splnit většině hráčů bez nahlédnutí do návodu, se pohybuje ve hvězdách, pokud URU opravdu neopustí čirou náhodou zrovna tam.

 Ahnonay
Jeden z moderátorů Uru fóra tomuto Věku trefně říká Ahnoying (od anglického annoying – otravný). Zdánlivá idylka, kterou vyvolá vstup do Věku, se totiž během několika minut rychle rozplyne. Hráč začíná na třičtvrtěkruhovém ostrůvku, kolem kterého je moře. Zbylou čtvrtinu vyplňují vodopády, které všechno kolem nemilosrdně odvádí do malého jezírka uprostřed Věku. Na tomto místě nastupuje na scénu největší novinka datadisku POTS, a to sice plavání. Avšak bohužel jde o ještě větší průšvih, než minule představovalo skákání.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Hlavní ostrůvek Ahnonay, kolem kterého je několik menších skal, zdánlivě žije. Pobíhají tu po zemi krabi, které můžete dostrkat až do vody a v úžasu zjistit, že se kvůli nedodělanému enginu propadají kamsi do temnot a nešťastně přitom třepetají klepety. Když se hráč poprvé odhodlá skočit do vody, kamera se automaticky přepne do pohledu třetí osoby. Nejprve mě zarazila animace plavání, protože postava působí trochu jako ryba na suchu aneb velice nezdařilá kombinace čubičky a kraulu. Ale to by bylo to nejmenší, kdyby systém plavání ve hře opravdu fungoval.

Horší to je ve chvíli, kdy hráč zjistí, že proud kolem ostrova je překvapivě silný. Někdy to dokonce vypadá, jako kdyby se obracel vždy tak, aby vám plavání zkomplikoval nebo aby hledání té správné cesty by bylo těžší. Často také narazíte na neviditelnou stěnu (klidně i metr vedle ostrova), kvůli které se nemůžete pohnout dál a celá námaha je tím pádem úplně zbytečná. Proti proudu se plavat nedá a jediné, co vám zbývá, je nechat se odvést kolem celého ostrova zpět do vodopádů a pak se pokusit vylézt na pevninu. Ani s tím to ale nebude tak slavné - uprostřed jezírka totiž stojí konstrukce, kolem které proud silou tsunami obíhá po směru hodinových ručiček.

Obrázek zdroj: Archiv

Obávám se, že úmyslem nebylo znepříjemnit ubohému hráči život, ale vytvořit jakési koupaliště pro stovky hráčů v multiplayeru URU Live, kteří by si tu mohli odpočinout (v To D’ni lze ostatně nalézt plážový míč, který původně pravděpodobně patřil sem). Často se tedy nepodaří vyškrábat na pevninu ani napodruhé a celý tenhle otravný postup bude hráč kvůli neviditelným stěnám a nedostatku informací nebo směrovek, kudy pokračovat, muset podstupovat znovu a znovu.

 Vzdálené světy?
Jakýmsi bonusem Ahnonay jsou vzdálené „světy“. Tento fígl se v URU bohužel používá poměrně často a to nejen s objekty v dálce, ale například i s květinami ve vulkanickém Eder Gira, které nejsou trojrozměrné, protože jde jenom o uměle plastické textury nalepené na zemi. Když už mi nezbývalo nic jiného než zkusit k jednomu z těchto obzorů doplavat, byl jsem překvapen. Celý „v mracích zahalený obzor“ je pouze obyčejný 2D obrázek, přilepený ze strany na podlouhlou lávku, na kterou se s trochou štěstí dá dokonce vyškrábat. Takové finty bych dnes čekal jen od budgetových her. O to více mě to děsí u URU, jehož herní filozofie spočívá právě v chození a šplhání, kam to jenom jde (a kvůli enginu vlastně mnohdy nejde).

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

Kladem datadisku je jako obvykle audiovizuální zpracování, které i přes pozadí v Ahnonay celkově zůstává nadprůměrné. POTS zde úspěšně pokračuje v trendu, který nastolil už Myst III: Exile. Hudba ve hře tentokrát prakticky chybí a pokud se už ozve, příliš se nesnaží upoutat pozornost. Kromě několika triček a jiných částí oděvu, které hráč může po cestě posbírat, už POTS nenabízí nic, co by stálo za zvláštní pozornost. Ovládání jinak zůstalo stejně špatné jako v originálu a logických hádanek ještě ubylo. Poslední trpký úsměv vyvolá flashová hra Myst: Jigsaw Puzzles, jejíž trial verze se nainstaluje spolu s datadiskem a za níž by autoři rádi chtěli získat nějaké další peníze.

 Pár slov o prvním datadisku To D‘ni
Instalační soubor má 180 MB a po rozbalení zabere několik set megabajtů. Rozlehlostí herních světů se To D‘ni zhruba přibližuje velikosti celého POTS. Z Relta se hráč přepraví do Bevinu, místa, na které se v původní hře už několikrát díval z vyhlídek. Odsud vede jediná cesta do malé místnosti zvané Nexus, kam se bude muset ze svého ostrůvku přepravovat pokaždé, když bude chtít do kterékoli z nových lokací.

Zvětšit zdroj: Archiv Jedním z nových míst je třeba Ae’gura, zbytky starého D’ni. Celkem hráč navštíví osm míst a na vlastní oči si ověří, jak smutně dopadly pokusy o oživení staré civilizace. Kdyby si tvůrci dali více záležet a přidali hádanky, určitě to mohlo dopadnout lépe. Stinnou stránkou věci navíc také je, že pro dokončení hry se hráč bude muset vracet do Věků z původního URU a hledat, co se změnilo, či jestli se předchozí hádanky najednou nedají vyřešit novým způsobem a tím tak získat přístup do dalších lokací. A protože ani zde není postup příliš jasný ani logický, jednoduše se vám může stát, že budete bezhlavě bloudit po Teledahnu a hledat další souřadnice do KI.

Stáhněte si: Demo, Trailer, To' Dni přídavek...

Související články: Novinky, Návod, URU: Ages Beyond Myst recenze

Levis
autorovi je 16 let, studuje v Praze a specializuje se na strategie/akce/adventury a cokoliv s tématikou Star Wars (všechny clánky autora)


 
 
Levis

Verdikt:

Tento datadisk bych nedoporučil, ani kdyby byl zdarma. Chtít za něj peníze je troufalost, stejně jako tvrzení, že hra nabízí pět obrovských Věků. Ve skutečnosti jde totiž kromě dvou výše popisovaných světů jen o pár místností, kudy hráč rychle projde, v lepším případě odsud něco opíše. The Path of the Shell je jen neúspěšný pokus o zpeněžení zbytků Věků, určených původně pro Uru Live. Snad Myst IV: Revelation dopadne lépe.

Nejnovější články