Recenze

Dragon Quest VII: Fragments of the Forgotten Past - recenze

A je to tu zase. Další masivní porce japonského RPG. Tak masivní, že je ideální před hraním opustit zaměstnání, školu, manželku, děti... v podstatě všechno, co neobnáší klikání do stroje od Nintenda. Jedinou změnou od zavedeného vzorce je to, že místo jednoho epického příběhu o záchraně světa dostanete celou haldu dobrodružství. Každý ostrov, na který se dostanete, přinese jeden příběh. Komický i tragický. Ano, v Dragon Quest VII budete putovat po ostrovech ztracených v čase. A pokud splníte mise, vynoří se ostrov v současnosti a vy ho budete moci znovu navštívit, abyste zjistili, co všechno se změnilo, a jak jste se stali součástí legendy.

Chameleon Run - recenze

Snad ještě žádná hra mě nevrhla tak rychle do dění. Snad ještě žádnou hru jsem neodehrál v tak frenetickém tempu. Snad ještě v žádné úrovni jakékoli hry jsem si nedal tolikrát repete. Snad… V případě Chameleon Run nejde o výtky, nýbrž o klíčové znaky, které definují úspěch této originální mobilní autoběhačky. K příjemnému nabourání zavedených pravidel žánru se navíc přidává ještě původ z dílny tuzemského studia Hyperbolic Magnetism a čirá radost z pohybu v herním prostředí, kterou jsem naposledy zažil před lety v Mirror's Edge. A to už je dost důvodů, proč se o Chameleon Run zajímat.

Slain! - recenze metalové plošinovky

Tohle je trochu k pláči, zvlášť když člověk vidí, jak dopadla Salt and Sanctuary, a tedy ví, že to opravdu jde. Slain! je nicméně v zásadě další z velmi průměrných plošinovek od malého studia, tentokrát nazvaného Wolf Brew Games, které je evidentně tvořeno partou lidí, co mají blízko jak k metalové muzice, tak k temné fantastice a gotické estetice jako vystřižené z původních dílů série Castlevania. Ačkoli jde o svého způsobu estéty, jejich hra jednoduše není zdaleka tak zábavná, aby šla doporučit. Ale pojďme se na to podívat podrobněji.

The Walking Dead: Michonne – recenze 1. epizody

Přestože je The Walking Dead: Michonne v zásadě úplně stejná hra o tom samém jako posledně, její protagonistka se od té předešlé znatelně liší. Zatímco v druhé řadě The Walking Dead jsme sledovali a ovládali malou Clementine, v aktuální trojdílné minisérii se zhostíme role jednoho z největších řezníků, kterého svět Roberta Kirkmana pamatuje. Hlavy zombíků létají vzduchem jako vajíčka na politickém mítinku a drahá Michonne ani nemrkne. Vždyť je to vlastně jen shnilé, pomalu se šourající maso. Nemrtví nejsou nebezpeční. Zato živí… živí jsou mnohem horší.

Lara Croft GO & The Shard of Life - recenze

Mobilní tahovka Lara Croft GO vyšla už v srpnu, ale vydání bezplatného datadisku The Shard of Life nabídlo ideální příležitost se ke hře vrátit. Po hubených letech už totiž není možné Laru ignorovat v žádné formě: v klasické tříáčkové (Tomb Raider), v kooperativní (Lara Croft and the Temple of Osiris), ani v mobilní. Zároveň je třeba zmínit o rok starší Hitman GO, který nastavil kurz, jakým se slavná archeoložka vydala.

Wolfenstein II: The New Colossus – recenze

V tři roky staré střílečce Wolfenstein: The New Order starý dobrý BJ Blazkowicz kosil nácky na Měsíci, rozbíjel jim obrněné roboty, odvážil se až do samotného Berlína, připravil půdu pro revoluci, a nakonec se nechal hrdinsky odstřelit nukleárním kanónem. Člověk by řekl, že takové úspěchy musí tomu starému pardálovi stačit, ale ono ne. Wolfenstein II: The New Colossus našeho hrdinu nachází v ještě lepší formě. Dokáže vraždit národní socialisty dokonce i z nemocničního vozíku (kanón si přece jen vybral svou daň), navíc si našel brnění, co z něj dělá nadčlověka, a k tomu všemu se tentokrát podívá až na Venuši a samému führerovi do tváře. Zkrátka bombastické pokračování, jak má být.

Monument Valley II - recenze

Co se překvapivých vydání týče, Monument Valley II představuje jedno z těch vůbec nejpříjemnějších, s jakými jsme měli na mobilních platformách čest. Vývojáři ze studia ustwo se ke vzniku pokračování své okouzlující puzzle adventury z roku 2014 totiž stavěli poměrně skepticky. Pak však přišla letošní vývojářská konference společnosti Apple a bum – dvojka se zčistajasna zjevila na App Store. Majitelé zařízení s Androidem si musejí ještě nějakou chvíli počkat, rovnou jim však vzkazuji, že se mají na co těšit. Nejenže koncept Monument Valley dozrál jako víno, ono se dokonce jedná o jedno z nejlepších dobrodružství, jaké se kdy na dotykových displejích objevilo.

Day of the Tentacle Remastered - recenze

Mytí auta přivolá bouřku. Zvláštní informace, že? Pakliže se domníváte o opaku, pak jste stejní jako pan Grossman, který svému synu Daveovi tvrdil, že jde o nezlomný přírodní zákon. „Mytí auta přivolá bouřku, drahý hochu. Jakmile jednou umyju vůz, spustí se déšť a můžu začít znovu,“ tvrdil. Málo ten dobrý muž věděl, že jeho nonsense se zažere synovi do paměti tak silně, že ho o mnoho let později použije jako jednu z hádanek v Day of the Tentacle. Zamotal tím roku 1993 hlavy řadě hráčů, kteří se ptali, co je to za nesmysl. A na to samé se Davea Grossmana zeptá Tim Schafer v audio komentáři pro remaster. A vy se konečně dozvíte celou pravdu. Je remaster určený znalcům hry? Rozhodně. A těm tentaklem nepolíbeným? Nad ničím nepřemýšlejte a čtěte!

Praetorians – HD Remaster – recenze

V roce 2003 byli Praetorians kladně hodnocenou strategií, která vsázela na ve své době méně běžnou hratelnost postavenou spíše okolo taktizování než těžby surovin a budování základen. Fanouškům se její přístup k žánru líbil a jejich láska zřejmě přetrvává dodnes, protože nedávno vyšel remaster – a  bohužel nutno dodat, že ne zrovna povedený.

Rune II – recenze

Vymyslet dobrou časovou smyčku, to není jen tak. Zvlášť pokud nejste autoři Outer Wilds, Save the Date nebo scenáristé Hvězdné brány. A autoři Rune II, překvapivě odkládaného a neméně překvapivě zpracovaného pokračování severského RPG s runami přímo v názvu, jimi rozhodně nejsou. Začíná Ragnarok, konec světa. A ne jenom jednou.

Valfaris – recenze

Pokud patříte mezi devadesátkové a mladší ročníky a v mládí jste měli to štěstí, že jste vlastnili videohry, jistě znáte hru Contra. Každý chtěl herní kazetu s touto legendární plošinovkou. A jste-li ve skupině nešťastníků, kteří se ke Contra nebo videohrám vůbec nedostali, nemusíte zoufat. Je tu totiž Valfaris.

My Friend Pedro – recenze

Akce My Friend Pedro už od oznámení lákala na neuvěřitelně elegantní přestřelky, kterými se navíc táhla silná stylizace. Slibovala tak malebnou a chutnou řezničinu, až se nechtělo věřit, že balet doprovázený cinkajícími nábojnicemi prezentovaný trailery půjde napodobit – opak je však pravdou!

Splasher - recenze

Splasher je sofistikovanou alegorií na sociální sci-fi opus magnum Fritze Langa jménem Metropolis z roku 1927, kde vyšší kasta uvězněná ve zlaté kleci nekončící utopie nevidí každodenní tvrdou práci dělníků a... Ne, já nemůžu, měli byste vidět svůj pohled! Cha cha. Ale teď už vážně.

Epistory: Typing Chronicles – recenze

Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohl propadnout výukovému programu psaní na stroji. Ale stalo se, protože pohádkový příběh Epistory - Typing Chronicles zpracovává výuku psaní na stroji kouzelným a netradičním způsobem.

Silence - recenze

Inspirace je důležitá. Skladatelé nám díky ní přinášejí chytlavé songy, spisovatelé čtivé romány a vývojáři návykové hry. Jenže s inspirací se to, jako s čímkoliv jiným, nesmí přehánět, jinak zabijete osobitost svého díla. Exemplárním příkladem je třeba adventura Silence od tvůrců z Daedalic.

Sheltered - recenze

Hry už nás nechaly přežívat kdeco. Záplavy nemyslících chodících mrtvol, města vyhubená viry, noční nájezdy burtonovských monster i prostý hlad. Mezi evergreeny patří jaderná kataklyzmata, spálené světy a hrstky přeživších v krytech. Do takové situace vás postaví i survival strategie Sheltered.

Microsoft Flight Simulator – recenze

Až na kraj světa a ještě dál!

We Were Here Together – recenze jedinečného koopu

Studio Total Mayhem Games se už roky drží své série originálních kooperativních her We Were Here, kterou nedávno doplnil třetí díl We Were Here Together. Ten je po všech stránkách dál než oba jeho předchůdci a nastavuje mnohem zajímavější laťku dalšímu dílu, který sice ještě není oznámený, ale je okatě naznačený přímo ve hře. A já se vůbec nezlobím, že to trojkou neskončí.

Trine 4: The Nightmare Prince - recenze

Zlá novina, hrdinové, princ se nám ztratil! Jednoduchá pohádková premisa o ztraceném princi a stínu šířícím se královstvím konečně nabrala jasné 2.5D kontury s příchodem dlouho očekávané puzzlové adventury Trine 4: The Nightmare Prince. Ta se po nepříliš radostně přijatém třetím dílu snaží vrátit ke kořenům a servíruje hráčům to, po čem tak dlouho toužili. Stačí ovšem návrat do minulosti k úspěchu?

The Sinking City – recenze

Pokud vlivem nesnesitelných veder panujících za okny (bohužel z obou stran) toužíte po několika kapkách vody, které by se snesly z nebe a zavlažily naši rozpálenou betonovou džungli, pak vám asi nezbude nic jiného než se vydat do Oakmontu. V The Sinking City totiž prší pořád. A tamější déšť má tendenci odhalovat jak ty skvělé, tak i stinné stránky rádoby hororové detektivky.

Bloodstained: Ritual of the Night – recenze

Když Kodži Igaraši před čtyřmi lety prezentoval na Kickstarteru svůj nový projekt, nikdo ani na moment nepochyboval, že chce prostě udělat novou Castlevanii, jen pod jiným jménem. Přesně tak to i dopadlo. Bloodstained: Ritual of the Night je v jádru pravověrná klasika a svým konceptem vás tedy nepřekvapí. Místo toho to udělá tím, o jak nápaditý, bohatý a propracovaný titul se jedná.

FAR: Lone Sails – recenze

Patřím k těm věčně neposedným lidem, kteří dlouho nevydrží na jednom místě. Zavřete mě do domku se zahradou, zatíženého hypotékou, a sledujte, jak chřadnu, nebo mě posaďte k portálu s levnými letenkami a kochejte se jiskřičkami v mých očích, které si nezadají se skelným pohledem hazardního hráče. Touhu podlehnout vábení dálek máme s hlavní hrdinkou FAR: Lone Sails, myslím, společnou...

Detroit: Become Human – recenze

Přestože mám k zápletkám Davida Cage své výhrady, hry od studia Quantic Dream pro mě byly a budou srdeční záležitostí. A to navzdory častým kritickým hlasům, že víc než hry jsou to interaktivní filmy, na které se možná hezky dívá, ale s hraním mají pramálo společného. Naštěstí tu nejsem od toho, abych obhajovala definici toho opravdového hraní, ale proto, abych zhodnotila Detroit: Become Human.

Fe - recenze

Bohulibý projekt EA Originals po neskutečně krásné plošinovce Unravel vdechl život další charismatické skákačce, tentokrát s názvem Fe. Oba tituly se od sebe významně liší, ale najdete v nich i mnohé společné body. Tak například hlavním hrdinou je neidentifikovatelná příšerka s velkýma ušima, která je tak roztomilá, že byste ji chvílemi samou láskou sežrali.

Bridge Constructor Portal - recenze

Populární série Bridge Constructor nedávno oslavila čtyři roky. Podívali jsme se s ní i do středověku, který hru okořenil příběhem a tower defense mechanikami, a posledně také do kaskadérských kulis. Zbrusu nový kousek s přídomkem Portal si mimo jiné klade za očividný cíl zrekrutovat také fanoušky stejnojmenného hitu, k čemuž by se slušelo poznamenat, že Valve s vývojem hry nemá krom zdroje inspirace nic společného. 

The Long Dark - recenze

Zima, hlad, bolest a strach. To jsou poznávací znaky epizodické adventury The Long Dark, ve které nutno přežít v severokanadské divočině. Příběh člověka, který se po leteckém neštěstí stává trosečníkem v zemi vlků a omrzlin, doprovázejí fantastické survival prvky, i když za cenu slabší příběhové kampaně. První dva díly ze slíbené pětidílné ságy přinášejí dechberoucí zážitky jen díky skvěle zpracovanému boji o život.

Quern - recenze

Adventura Quern - Undying Thoughts ukrývá krásu v těžkostech. Jejím leitmotivem jsou náročné puzzly, které ovšem díky stmelující myšlence a hloubavé atmosféře vytvářejí pozoruhodné dílo schopné dokonale odtrhnout člověka od reality. Dobrodružství z tajuplného ostrova, kde se zastavil čas a neplatí přírodní zákony, patří k těm, které nevznikly pouze kvůli rébusům samotným, ale jsou dokonalé v každém ohledu. Logika se zasnoubila s uměním.