Recenze

Life is Strange – recenze čtvrté epizody

Snad jste po konci minulé epizody stejně jako já tápali po tom, zda šlo něco udělat jinak a zdali šlo tomu tolik dramatickému cliffhangeru nějak předejít či snad jen zmírnit jeho následky, nicméně, prozatím to tak nevyznívá a nová epizoda začíná přesně tam, kde jsme před pár týdny s čelistmi mírně pokleslými skončili. Dalších detailů netřeba a raději bych kamkoli dále snad ani zabíhat nechtěl – mnozí jistě ještě nemají s epizodickým Life is Strange zkušenost a úkolem následujících řádků je podobné jedince přesvědčit, že možná dělají chybu. Těm přece nemohu cokoli z doposud tak bravurně vygradovaného příběhu prozrazovat.

Spacecom - recenze

Všichni dobře víme, jak jednoduché hry dokáží strhnout a pohltit. Jenomže, zahrávat si s jednoduchostí je také pekelně nebezpečné. Pokud nejste dostatečně opatrní, může nadějný titul právě díky jednoduchým pravidlům a principům vyhořet za pár hodin a zmizet z dohledu jako popel rozfoukaný větrem. Spacecom je svými principy jedna z nejméně náročných her, jakou jsem kdy vyzkoušel. Sestavujete armádu jen ze tří typů lodí, obsazujete hvězdné soustavy o podobném počtu druhů a navíc tvůrci všechno předkládají v triviální grafice. Předložit něco tak minimalistického je ze strany autorů skoro hrdinská odvaha. Jak to nakonec zvládli?

Final Fantasy X/X-2 HD Remaster - recenze

Pokud společně se mnou toužíte po návratu klasických japonských RPG, truchlíte nad skomíráním žánru v rámci západní distribuce (což se možná změní) a hlavně máte už dost podivných designových rozhodnutí, které mají za úkol „přiblížit žánr západnímu publiku,“ na chvíli ustaňte a pohlaďte se po duši s Final Fantasy X/X-2 HD Remaster. Třináct let stará hra se vrací v upravené edici a suverénně vypaluje „mlaďasům“ rybník.

Lost Planet 3 - recenze PC verze

Řeka blbosti jménem Gears of War si může přetékat klidně až po okna Pražského hradu, ale faktem je, že mechanismy krycí střílečky zpracovala jako žádná jiná. Mnozí se oblíbený koncept snažili napodobit a spousta z nich se spálila. Lost Planet 3 je toho ukázkovým příkladem. V křečovité snaze držet krok s dobou se třetí Lost Planet učí krčit za překážkami, jenže jí u toho praskají klouby a zároveň zapomíná na své dědictví. Ty tam jsou velkolepá third-person klání mezi mechy a mrakodrapovým hmyzem Akrid.

StarCraft II: Heart of the Swarm - recenze

Blizzard není schopný vydat hru včas. Většinou se dočkáme odkladu, prodloužení bety nebo jiných komplikací. Podobně tomu bylo i v případě StarCraft II: Heart of the Swarm. Zergské kampaně jsme se měli dočkat původně v druhé polovině minulého roku. Po půlroční betě hra vyšla až teď. Odkladu o pár měsíců a nezvykle dlouhé betě můžeme ale děkovat, protože díky tomu máme čest s něčím, co se v herním průmyslu nestává tak často.

Crysis 2 - recenze

Po letech čekání je to tady. Dočkali jsme se nové Krize! PC hráči se těší na další technologickou exhibici a konzoloví hráči na pořádné vymakané FPS s grafikou, jakou v životě neviděli. Vývojáři jsou zase celí žhaví na to, jak se předvede CryEngine 3, a EA s Crytekem zoufale doufají, že konečně vydělají nějaké pořádné peníze, protože komerčně to i přes aureolu Cryteku jako hvězdného studia zatím nebyla žádná sláva. Budou všichni spokojení a Crysis porazí Call of Duty nebo nás čeká po všech těch velkolepých PíáR prohlášeních jenom grandiózní zklamání?

Shadowrun: Dragonfall - recenze

Bez kontaktů jsi mrtvý, ale s nimi vlastně taky. Krutá rovnice bezpochyby nejlépe vystihuje charakter nového dodatku k loňskému Shadowrun Returns. Návrat do izometrického herního světa, který nebýt Kickstarteru, zůstal by už jen knihám a hrstce zaprášených stolních her, se jmenuje Dragonfall a zhostil se přetěžkého úkolu bravurně.

The Fall - recenze

Padá kosmonaut, něco si přej! A můžu si přát dobrou hru? Klidně. Dobrou a chytrou? Taky. The Fall je dobrá i chytrá zároveň, stojí za ní jediný člověk (Kanaďan John Warner) a úplně slyším to syčení z publika. Další nezávislá plošinovka? Ssss. The Swapper přes kopírák? Ssss. Hadi předsudků a skepse ale mohou zůstat ve svých doupatech. Ano, hrajete za kosmonauta. Ano, herní mechanismy jsou provázány s hlubší rovinou příběhu. Ne, The Fall není plošinovka. Ve skutečnosti jde o adventurní jednohubku na tři, čtyři hodiny, během kterých uvaří autor z jednoduché premisy překvapivě silný zážitek.

Chorus – recenze vesmírné střílečky

Proti mezihvězdným fanatikům

Gamedec – recenze RPG z kyberpunkové Varšavy

Nestřílejte. Diskutujte a dedukujte!

Black The Fall - recenze

Snad nikdo nepochybuje o tom, že život v totalitě není pro drtivou většinu obyvatelstva žádný med. Své k tomu chtějí říct i tvůrci z rumunského studia Sand Sailor, kteří s pomocí firmy Square Enix a její iniciativy Collective vydali logickou plošinovku Black The Fall. Jedná se o silně stylizované zpodobnění vzpomínek a zkušeností s komunistickým režimem v Rumunsku, zabalené do kabátku tradičního skákání, plížení a řešení různorodých rébusů.

Apocalyptica - recenze

Přichází apokalypsa a odvěký boj Dobra se Zlem. V našem případě se ale jedná o kooperativní third-person akci v bojových arénách, kde není nouze o jeptišky, anděly, droidy nebo pekelné zplozence.

Etherium - recenze

Cože jsem to psal před čtvrt rokem v recenzi Grey Goo? Že se žánr real-time strategií motá v kruzích recyklované nostalgie? Ačkoliv na to mnozí odpovědí "No a co?", rovněž další novinka v RTS vodách s názvem Etherium (homepage) tento trend potvrzuje se snad až přílišnou vervou. Jenže, kde Grey Goo jako "duchovní remake" StarCraftu nabízela alespoň obstojnou zábavu, Etherium bohužel svůj inspirační zdroj kopíruje podivně a vlastně zcela zbytečně. Alespoň pro ty hráče, které nebaví simulace armádního zásobování.

Blackhole – recenze české hardcore plošinovky

Loni v dubnu oznámená a nedávno vydaná plošinovka Blackhole (homepage, Steam) od FiolaSoftu dokazuje, že i malé české studio může vytvořit kvalitní projekt na světové úrovni. Odérem komunitního projektu zahalený Blackhole svým vývojářům rozhodně ostudu nedělá, i když to s avizovaným postavením hratelnosti na řešení logických hádanek není tak žhavé, jak by se na první pohled mohlo zdát. 

Galaxy Trucker - recenze

Galaxy Trucker je videoherní adaptace stejnojmenné deskové hry od Vládi Chvátila, jednoho z nejuznávanějších návrhářů deskových her na světě. A jelikož Vláďa Chvátil svého času hodně fušoval i do počítačových her a ve vývojářském portfoliu se mu skví tituly jako Original War nebo Fish Fillets, téhle předělávce nechybí žádný z prostředků, jimiž hráče oslovují i klasické videohry. Výsledek je natolik působivý, že jsme Galaxy Trucker ocenili i titulem nejlepší české hry za rok 2014.

Wolfenstein: The New Order - recenze

Původně měla recenze začínat konstatováním, že Wolfenstein 3D stal na začátku naší zkušenosti se střílečkami a snad i s hrami obecně. Pak jsem si ale uvědomil, že je rok 2014 a od vydání pradědečka „doomovek“ uplynulo přes dvacet let. Kdepak, všichni jsme u Wolfa 3D nezačínali. Jakou roli tedy hraje pro vás mladší fakt, že vyšel nový Wolfenstein? Vztáhnete si The New Order k odkazu první hry a jejích následovníků? Nebo se značka přežila, vyčpěla a B.J. Blazkowicz se zmítá v agónii jako Duke Nukem se svým Forever?

Mass Effect 3: Omega - recenze

Vrátit se po řadě měsíců do světa akčního RPG Mass Effect 3 (pokud nepočítám povedené DLC Leviathan) s sebou neslo poměrně velkou míru nostalgie a ještě větší nálož dat stahovaných z Originu. Ale povedlo se, nahrál jsem pozici před misí, z níž už není cesty zpět, a vydal se osvobodit vesmírnou stanici Omega, domov všech gangsterů a dalších pochybných existencí, ze spárů organizace Cerberus. Což je, jak si nejspíše vybavíte, organizace plná lidí, takže na souboje s exotickými druhy monster můžete v tomto DLC zapomenout.

Mass Effect 3: Leviathan - recenze

Mass Effect 3 většinu hráčů 95 % času královsky bavil, aby pak spoustu skalních fanoušků nakrknul kontroverzním koncem. I proto možná určitá skupina hráčů tohle DLC odsoudí, aniž by jej hrála, protože „přece nepřebije ani nevylepší ten hrozný konec.“ No, budiž, jejich boj. Připraví se tím ovšem o pár hodin velmi solidní zábavy, protože Leviathan je povedené rozšíření herního zážitku z ME3.

Syndicate - recenze

Jsem živoucí důkaz toho, že hry vedou člověka k zamyšlení a neplodí jen násilí a zkreslený pohled na svět okolo nás. Syndicate mě totiž chtě nechtě donutil k zamyšlení nad tím, co dělá různé virtuální světy ve hrách zajímavými místy ke strávení desítek nebo jen několika hodin (protože doba ani rozsah nerozhoduje), a co některým hrám chybí, protože jejich světy připomínají dětský bunkr z matrací, co pořád padá a večer se musí zase uklidit. Syndicate jednoznačně spadá do té druhé kategorie, přestože má zdánlivě všechny potřené předpoklady k tomu, abychom tuhle hru sežrali i s obalem.

E.Y.E: Divine Cybermancy - recenze

Chce to díl odvahy a dva díly drzosti, dát do své hry úkol: “Objevil se Deus Ex Machina. Zab ho.” Co na tom, že v Božské kybermancii má bůh ze stroje podobu dvoupatrového robotického samuraje, který by tykal spíš kyberdémonům, než bratrům Dentonovým – ten vzkaz v druhém plánu je jasně čitelný. Kde Human Revolution dupe jako vysokorozpočtový Goliáš, na dvaceti kolenou lepená E.Y.E dychtí být svéhlavým Davidem. Její prak? Ambice, nastřelené daleko za možnosti skromného týmu. Troufne si někdo sázet, že to znovu dopadne jako v knize Samuelově?

Frozen Synapse - recenze taktické tahovky

Ve Frozen Synapse se jmenuji Tactics. Žádné James Tactics, ale čistě jen Tactics. To je nejpitomější jméno, jaké moje postava ve hře kdy dostala. Na druhou stranu to dokonale vystihuje podstatu hry, její hlavní jádro a to, co vás k ní silně přitáhne. Je to brilantní taktický boj jednotek v jednoduchých prostorech a za zcela jasných pravidel. Ze strhujících bitev, trvajících mnohdy jen pár minut, čpí nádech soubojů z Jagged Alliance a trochu X-Com. Jdeme se na tuto zvláštní potvoru podívat.

Fallout New Vegas: Dead Money - recenze

Mám dojem, že Chris Avellone (MCA) je gambler, případně židobolševický agent nasazený svazem amerických kasin. Považte - designoval New Reno ve Falloutu 2, nejkomplexnější a zároveň tematicky nejmimóznější lokaci klasiky všech klasik. Vedl design celého Fallout New Vegas, autorského důkazu, že gambling je nezdolnější než švábi a škorpioni a že 3D Fallout z pohledu první osoby může fungovat, a dobře. A nakonec rozehrál sólo koncert v Dead Money, za drobný bakšiš stažitelné jednohubce o nevšední vloupačce do tajemného kasina Sierra Madre. Tedy aspoň tak to MCA v té nejstručnější verzi definoval sám.

Dead Space 2 multiplayer se moc nepředvedl - (ne)recenze

Rozšiřovat horor o multiplayerovou složku není úplně standardní a i v případě nadšenců z Visceral Games to až moc zavánělo marketingem. Krabička s nápisem „Multiplayerová akce nové generace“ je totiž daleko lepší jak krabička bez něj. K multiplayerové složce Dead Space 2 (recenze singleplayeru) jsme tedy přistupovali obezřetně a nenechali si zkalit úsudek přílišným očekáváním. A udělali jsme dobře. Některé hry zkrátka nejsou na multiplayer stavěné. Svým rozsahem totiž hra nemůže oslnit žádného multiplayerového nadšence a obsahem prakticky taky ne. Tvůrci se nepouštěli do žádných odvážných novot a vsadili na jednoduchou hratelnost, která je snadno proniknutelná, ale velmi rychle upadá do bahna stereotypu.

Gone Home - recenze

V prvním odstavci upneme Gone Home do svěráku faktických informací, aby následné popisování nepopsatelného nebylo pomíjivé jako letní vánek. Mladé studio Fullbright zatím neudělalo ani jednu hru. Fakt. Mezi čtveřicí členů najdeme vývojáře BioShock Infinite a DLC Minerva’s Den pro BioShock 2. Fakt. Společně s Dear Esther jde o hry určující směřování Gone Home. Fakt.

Ultimate Marvel vs. Capcom 3 (PSV) - recenze

V našich končinách se majitelé handheldu PS Vita pravděpodobně více zajímají a těší hlavně na kapesní verzi Mortal Kombat, než že by nějak zvlášť hltali informace a videa o Ultimate Marvel vs. Capcom 3. A přitom je to velká škoda, protože tento port konzolovky z minulého roku patří aktuálně k tomu nejlepšímu, co lze vlastně na PSV hrát. Menší zájem je však logický vzhledem k tomu, že Mortal Kombat, Street Fighter či Soul Calibur hry tu mají přeci jenom delší tradici a obecně spadají mezi klasické bojovky. A klasiku, tu máme my Češi rádi, nejenom k obědu :)

Red Alert 3 - recenze

Příběh se vždy točil kolem studené války západního světa s komunistickým Sovětským svazem a nejinak je tomu i tentokrát, ovšem s několika velmi podstatnými změnami v hratelnosti. PRVNÍ ČESKÁ RECENZE

City Life - recenze

Série SimCity ztratila monopol na strategické simulace o stavění velkoměst. Je ale City Life konkurenceschopné nebo se jedná jen o trapně parazitující klon? Hloubkové srovnání jednotlivých prvků obou her pouze u nás...

The Sims 2: Volný čas - mega-recenze

Simové se vracejí v sedmém a dost možná že posledním velkém datadisku, který rozšiřuje herní mechanismy o mnoho nástrojů pro účinné zabití nudy. Máte i vy přebytek volného času? + KOMENTOVANÉ VIDEO