Recenze
Wolfenstein II: The Adventures of Gunslinger Joe - recenze
16. 1. 2018
|
Ondřej Švára
Na likvidaci nacistů už dávno není B.J. Blazkowicz sám. Série Wolfenstein mu v posledních letech přisoudila roli týmového hráče, za kterého spoustu špinavé práce odvedou jiní. O týmovém, vlastně partyzánském, způsobu osvobozování Ameriky, kam až Třetí říše ve fiktivní historii dokráčela, vypráví trojice nových příběhových dodatků k Wolfenstein II: The New Colossus.
This War of Mine: The Little Ones – recenze
2. 9. 2016
|
Aleš Smutný
Původní This War of Mine je jednou z nejpůsobivějších her posledních let. Nejen na konto povedeného systému managementu skupinky přeživších uprostřed občanské války, ale především kvůli silnému protiválečnému obsahu. Hra ukazovala nejen hrůzy, které číhají na civilisty ve válčené zóně, ale také to, jak velmi snadno jde sklouznout z civilizovaného chování k bezohlednému vraždění proto, abyste přežili o pár dní déle. Když tedy na PC vyšel datadisk The Little Ones, který do tohoto scénáře přivádí děti, přišel čas se do válečného pekla vrátit.
The Legend of Zelda: Twilight Princess HD – recenze
20. 3. 2016
|
Jakub Kovář
Původní The Legend of Zelda: Twilight Princess má poměrně pohnutý osud: jde o hru, která byla vyvíjena původně na GameCube, aby nakonec vyšla dříve na Wii a na původní platformu až o pár měsíců později. I tak se ale dá říct, že její vydání na Wii U v HD remasterované verzi je v podstatě již druhým remasterem. Tentokrát to ale není launchový titul nové konzole a nejde tak o hru zatíženou nutností využít všechny funkce nové konzole. Pryč je velká část pohybového ovládání, které dostalo větší smysl až ve Skyward Sword, stejně jako je pryč jakýkoliv tlak na to, aby hra za každou cenu předvedla něco revolučního. Twilight Princess HD tak hlavně ukazuje, že i po deseti letech stojí za zahrání a umí bavit.
Age of Mythology: Tale of the Dragon - recenze
6. 3. 2016
|
Pavel Skoták
Čína. Čína? Čína! Miluju Čínu! Kdybych se držel rétoriky Donalda Trumpa, musel bych Age of Mythology: Tale of the Dragon hodnotit minimálně jedenácti body z desíti. Copak by mohlo být na datadisku, velkolepém jako Čínská zeď, něco špatného? Mohlo a bohužel toho není málo.
Lara Croft GO & The Shard of Life - recenze
8. 12. 2015
|
Adam Homola
Mobilní tahovka Lara Croft GO vyšla už v srpnu, ale vydání bezplatného datadisku The Shard of Life nabídlo ideální příležitost se ke hře vrátit. Po hubených letech už totiž není možné Laru ignorovat v žádné formě: v klasické tříáčkové (Tomb Raider), v kooperativní (Lara Croft and the Temple of Osiris), ani v mobilní. Zároveň je třeba zmínit o rok starší Hitman GO, který nastavil kurz, jakým se slavná archeoložka vydala.
Way of the Samurai 4 - recenze samurajského sandboxu
13. 10. 2015
|
Jan Slavík
Polovina devatenáctého století, Japonsko. Na mořském horizontu rozkvétají první plachty britského námořnictva, zvěstující, že země vycházejícího slunce se brzy změní jednou provždy. Období Meidži a polovynucené přijetí Západu bylo na spadnutí. Ne každý se s tím ale chtěl spokojit. Pokusíte se dosáhnout smíru? Budete nacionalisté a cizincům ukážete jen nesmlouvavé ostří meče? Postavíte se na stranu šógunátu?
Metal Gear Solid V: The Phantom Pain - recenze
8. 9. 2015
|
Jan Olejník
Je konec. Právě se uzavřela další a zřejmě poslední kapitola ságy, kterou před 28 lety vytvořil Hideo Kodžima. Herní statistika ukazuje 82 hodin odehraného času a já tu v hrobovém tichu noci vstřebávám dojmy z díla, jaké tu snad ještě nebylo. Zpočátku jsem byl skeptický a nový Metal Gear troufale hodnotil po sotva pár hodinách. Jaká bláhovost! Všechno tu dává smysl, i ty nejmenší detaily a zdánlivě podivná designérská rozhodnutí. Kojima má totiž všechno naprosto suverénně pod kontrolou a v podobě The Phantom Pain servíruje nejlepší Metal Gear Solid všech dob.
Star Hammer: The Vanguard Prophecy - recenze vesmírné strategie
3. 8. 2015
|
Ladislav Loukota
Zůstává smutnou skutečností, že zdaleka nejlepší vesmírnou strategií poslední dekády je HD remaster skoro 16 let starého a dodnes nepřekonaného Homeworldu. Vyšla sice celá řada 4X strategií, kde půtky mezi kosmickými loděmi tvoří značnou část zážitku (Sins of Solar Empire, StarDrive a další), ale hry zaměřené jen na taktické bitvy, ať už jednodušší RTS jako byla Star Trek Armada či komplexnější věci právě typu Homeworldu, aby jeden pohledal elektronovým mikroskopem. Změnit by to chtěla simultální tahovka Star Hammer: The Vanguard Prophecy od Black Lab Games vydávaná pod záštitou Slitherine. Zaklíná se příslibem hlubokého taktického zážitku a nelineární kampaní z pohledu malé formace lodí. Dočkali jsme se konečně, když ne nástupce, tak alespoň podařené variace vesmírné taktické strategie?
LEGO The Lord of the Rings - recenze
16. 12. 2012
|
Lucie Jiříková
LEGO už dávno není jen povedenou stavebnicí, z níž jde postavit prakticky cokoliv. My hráči moc dobře víme, že vedle kostiček je LEGO i velice úspěšnou sérií her, která obvykle ztvárňuje ty největší filmové ikony. Po LEGO Star Wars III: The Clone Wars, LEGO Harry Potter: Years 5-7 nebo LEGO Batman 2: DC Super Heroes, jsme se proto celkem logicky dočkali také titulu LEGO The Lord of the Rings.
The Mummy
9. 12. 2000
|
Redakce Games.cz
The Mummy - recenzeAutor:LadisPublikováno: 10.prosince 2000 Podvádět se...
The Sims
17. 2. 2000
|
Redakce Games.cz
The Sims - recenzeAutor: ACEPublikováno: 17.února 2000 Každodenní rutina ...
Wolfenstein II: The Diaries of Agent Silent Death - recenze
16. 2. 2018
|
Ondřej Švára
Ve válečných zápiscích s podtitulem The Diaries of Agent Silent Death se odhalují další tajemství z okupované Ameriky. Pointa však chybí. Spíše se potvrdil podivný kurz bonusové série, která do akční pecky Wolfenstein II: The New Colosuss dodává recyklovaný obsah, krátkou herní dobu a čím dál nesmyslnější nápady, jak ničit nacisty. Po demoliční zábavě z minula se přihlásila stealth hratelnost, se kterou Machine Games ukázali, jak hluboko lze po tvůrčí stránce klesnout.
Dracula 4: The Shadow of the Dragon - recenze
8. 8. 2013
|
Lucie Jiříková
Drákula se nepromenuje ve hrách, filmech a divadelních představeních s takovou pravidelností, jako námět zombie apokalypsy. Na druhou stranu ale jde o téma dlouhotrvající, které se objevuje s nevyčerpatelnou pravidelností mnoho desítek let.
Kirby and the Forgotten Land – recenze velmi dětské skákačky
23. 3. 2022
|
Pavel Makal
Spíš pro hračičky než pro hráče
Syberia: The World Before – recenze poslední hry Benoîta Sokala
16. 3. 2022
|
Patrik Hajda
Počtvrté mezi automatony
Shadow Tactics: Blades of the Shogun – Aiko’s Choice – recenze
3. 12. 2021
|
Adam Homola
Malý nášup v podobě tří misí
Pathfinder: Wrath of the Righteous – obří recenze obřího RPG
11. 11. 2021
|
Jiří Svák
Megalomanské... a skvělé
The Forgotten City – recenze skvělé expedice do starého Říma
15. 10. 2021
|
Alžběta Trojanová
Herní rok časových smyček
Olympic Games Tokyo 2020: The Official Video Game – recenze
15. 7. 2021
|
Patrik Hajda
Klouzání po povrchu zábavné Olympiády
Control: The Foundation & AWE – recenze DLC pro paranormální střílečku
16. 10. 2020
|
Šárka Tmějová
Předzvěsti věcí budoucích
Wolfenstein II: The New Colossus - recenze verze pro Switch
12. 7. 2018
|
Jan Slavík
Wolfenstein II: The New Colossus od MachineGames vyšel loni v říjnu a za necelý rok svého života stihl posbírat řadu nominací i prestižních ocenění. Na hrudi se mu blyští třeba medaile za akční hru roku z The Game Awards 2017. Možnost vzít si s sebou takhle povedený titul na cesty či do postele sice zní na papíře úžasně, ale port na Nintendo Switch ukazuje, že ne všechny hry mají na handheldu smysl a že zkrátka není každý den posvícení.
Dragon Quest VII: Fragments of the Forgotten Past - recenze
16. 1. 2017
|
Jiří Pavlovský
A je to tu zase. Další masivní porce japonského RPG. Tak masivní, že je ideální před hraním opustit zaměstnání, školu, manželku, děti... v podstatě všechno, co neobnáší klikání do stroje od Nintenda. Jedinou změnou od zavedeného vzorce je to, že místo jednoho epického příběhu o záchraně světa dostanete celou haldu dobrodružství. Každý ostrov, na který se dostanete, přinese jeden příběh. Komický i tragický. Ano, v Dragon Quest VII budete putovat po ostrovech ztracených v čase. A pokud splníte mise, vynoří se ostrov v současnosti a vy ho budete moci znovu navštívit, abyste zjistili, co všechno se změnilo, a jak jste se stali součástí legendy.
Rise of the Tomb Raider: 20 Year Celebration - recenze
24. 11. 2016
|
Jan Olejník
Ještě pár týdnů a dvacetileté výročí budu slavit i já: téměř dvě dekády uplynuly od doby, kdy jsem poprvé zasedl ke konzoli PlayStation, a s vyvalenýma očima zíral na perfektní grafiku, fantastické úrovně a dech beroucí architekturu, kterou na obrazovky přinesl první Tomb Raider. Kdybych jen tehdy tušil, že za dvacet let budou vycházet další díly, a že i zbrusu nový a zmodernizovaný Rise of the Tomb Raider mě bude bavit skoro stejně jako ten první tenkrát.
Mario & Sonic at the Rio 2016 Olympic Games - recenze
6. 7. 2016
|
Jakub Kovář
Virtuální sportování je ideální zábavou na večírky, kdy se osazenstvo vyvalí do křesel před televizi s pivem v jedné a brambůrkami v druhé ruce. Menší revoluci kdysi přineslo Wii, které lidi vyhnalo z křesel aspoň do vzpřímené polohy (tedy aspoň do chvíle než jste přišli na to, že tenis se dá hrát v pohodě i ze sedu). Mario a Sonic nicméně v Riu na pohybové ovládání na rozdíl od minulých dílů zcela zapomínají a vrací se ke klasickému ovládání pomocí tlačítek a analogů nebo D-Padu. Koncept ale zůstává stejný jako v předchozích hrách - jde o sbírku nepříliš náročných miniher, které mají za cíl pobavit bez rozdílu věku, pohlaví nebo herních preferencí.
Pillars of Eternity: The White March - recenze 2. části
9. 3. 2016
|
Václav Pecháček
Když se na erpégéčko Pillars of Eternity loni na podzim nabalilo sněžné DLC The White March - Part I, nebyli jsme z toho v redakci zrovna nadšení, jak dokládá recenze a šestkové hodnocení. Přemíra tupého bojování se zasnoubila s chudým příběhem a jejich potomkem bylo nemastné a neslané rozšíření. Takové dítě bez duše. White March - Part II je na tom ale mnohem lépe. Právě proto, že se vydává úplně jinou cestou než starší bratříček.
Pillars of Eternity: The White March - recenze 1. části
11. 9. 2015
|
Václav Pecháček
Občas se stane, že vám v restauraci naservírují vynikající jídlo, na kterém si pochutnáte, až se oblizujete za ušima, a navíc je ho přesně tak akorát. Možná vám v žaludku ještě zbývá místo na jeden dva knedlíčky a sběračku omáčky, ale… spíš ne, spíš je všechno úplně tip ťop. Přibližně tak jsem se cítil po dohrání Pillars of Eternity, jehož hlavním chodem byl vynikající příběh, kvalitní dialogy a velmi dobrý soubojový systém. Chtěl jsem si po té baště dát dvacet, ale kuchtíci v Obsidianu se rozhodli, že mi přece jen ještě trošku té dobroty přidají. A tak mi na stole přistál první díl datadisku The White March.
Everybody’s Gone to the Rapture - recenze nástupce Dear Esther
10. 8. 2015
|
Vilém Koubek
Apokalypsa je jedno z nejprovařenějších popkulturních témat, protože je osvobozující. Dovoluje nám zničit vše, co známe, a na spálené zemi vystavět něco, co by mohlo být. Maže minulost, aby mohla vzniknout budoucnost. Jenže co když taková katastrofa není devastující, ani nepohne civilizací jakýmkoliv směrem? Vývojáři ze studia The Chinese Room, kteří mají na kontě povedenou Dear Esther a poněkud pokulhávající Amnesia: A Machine for Pigs, nám v Everybody's Gone to the Rapture nabízejí velmi osobitou vizi zániku světa, která ač je zalitá sluncem, dovede nahnat husí kůži.
Lord of the Rings: War in the North - recenze
24. 11. 2011
|
Karel Drda
Pán prstenů se po zdařilé filmové adaptaci Petera Jacksona proměnil ve výdělečný artikl, který stále dokáže nést zlatá vejce. Dlouhá řada herních titulů to jen dokazuje. Pravdou však zůstává, že kromě The Lord Of The Rings Online těch opravdu dobrých her mnoho nebylo. Je příjemným zjištěním, že Pán prstenů s podtitulem War in the North k těm dobrým po zásluze patří.
The Masterplan - recenze
7. 7. 2015
|
Jan Slavík
Pokud jste vždycky přemýšleli, jaké by to bylo přepadnout benzínku s punčochou na hlavě a pistolí v ruce, ale pud sebezáchovy vás pokaždé zastavil, mohla by vás hra od studia Shark Punch zaujmout. Ve shora viděné kriminální simulaci The Masterplan se vracíte v čase do sedmdesátých let minulého století a konečným cílem vašich gaunerských choutek není nic jiného než zdánlivě nedobytný Fort Knox.
The Room - recenze
21. 8. 2014
|
Daniel Kremser
"Další hloupá tabletová hra, která se prodává skoro zadarmo, a délkou nepřesáhne zábavu na jedno odpoledne. Určitě se blbě ovládá, vypadá odporně a je úplně o ničem." Podobně jste možná reagovali při zjištění, že recenzujeme konverzi původně mobilní hry. Vůbec se vám nedivím, ale stejně jde o předsudky živené špatnou pověstí mobilních her a pravdy je v nich opravdu málo. Ve skutečnosti je The Room hra s překvapivou hloubkou, která skvěle vypadá, a hravě strčí do kapsy kdejakou klasickou adventuru nebo zahloubanou nezávislou hru o smyslu života.