Recenze

Shadow of the Colossus (PS2) - recenze

Volné pokračování legendární akční hry ICO je ve stejně okouzlujícím hávu a s ještě originálnějším námětem - o boji s šestnácti obry, kteří žijí v opuštěném prokletém údolí. Ale není až příliš originální a netradiční?

Knights of the Temple 2 - recenze

Když už to vypadalo na klid, noční můry plné démonů se vrátily. Templářský rytíř tedy opět musí vytasit svůj meč a předvést bojová komba, aby v této akci říznuté RPG prvky zachránil středověký svět. P.S. Made in Slovakia.

The Matrix: Path of Neo - recenze

Nástupce kontroverzní hry Enter the Matrix opět prožijete v kůži Vyvoleného, avšak nepůjdete do vily, nýbrž do světa filmové trilogie bratří Wachowských, kteří vám milostivě dovolí si to všechno prožít ještě jednou.

House of the Dead 3 - recenze

Rozpáraný hrudník, kutálející se hlava, vyhřezlá střeva, stažená kůže a řádně vyvařený pajšl. To není idylická siesta staročeské masopustní slavnosti, ale náhodná scéna z arkády House of the Dead 3.

Children of the Nile CZ - recenze

Fanoušci budovatelských strategií se dočkali. Oproti Pharaohu došlo v Dětech Nilu ke koncepčním změnám, ale opět mají to nepopsatelné fluidum, které nutí hráče piplat se s městem a plnit všechny vrtochy jeho obyvatel.

URU: Path of the Shell - recenze

Aby se alespoň nějak využil obsah ze zrušené multiplayerové části URU: Ages Beyond Myst, byl přepracován do datadisku. Pro příznivce logických adventur by však bylo lepší, kdyby raději vůbec nevznikl.

Aura: Fate of the Ages - recenze

Už jste dohráli Schizm II a dali byste si nějakou další adventuru s logickými hádankami? Ale beze všeho. Jmenuje se Aura: Fate of the Ages a opět je určena pro trpělivé hráče, které baví řešit komplikované hlavolamy.

Lords of the Realm III - recenze

Lords of the Realm III se odehrávají v době středověku mezi lety 850-1350 našeho letopočtu, ale narozdíl od dřívějších tahových dílů probíhá dobývání nepřátelských hradů v reálném čase a na více frontách najednou.

SpellForce: The Order of Dawn - recenze

Kombinace RPG prvků s real-time strategií už dnes není žádným převratem, ale ještě žádné hře se tyto žánry nepovedlo tak mistrně skloubit, jako právě SpellForce pocházející od člověka, který vymyslel známé Settlers.

LOTR: War of the Ring - recenze

V době vrcholící mánie kolem třetího filmu na motivy Pána Prstenů se i Vivendi snaží ukousnout část z koláče tržeb s první real-time strategii z prostředí Středozemě. Je v něčem lepší než kralující Warcraft?

LOTR: Return of the King - recenze

Který fanoušek Pána Prstenů aspoň jednou netoužil dostat se do role Aragorna při bojích na pláních Peleonoru nebo Gandalfa při obraně Minas Tirith? Ti všichni se dočkali v mlátičce podobné Golden Axe.

Age of Mythology: The Titans - recenze

V datadisku pro úspěšnou real-time strategii Age of Mythology budou muset vaše ramena unést tíhu celého světa, když pod vaší mocí budou takoví titánští bohové jako Atlas, Prometheus či Cronus.

LOTR: Fellowship of the Ring - recenze

Zatímco se do kin pomalu chystá druhý díl filmového zpracování Pána prstenů s názvem Dvě věže, Vivendi nám přináší svou verzi Společenstva prstenu v podobě akční adventury podle knižní předlohy.

The Sum of All Fears - recenze

Jméno spisovatele Toma Clancyho dodává produkci Red Stormu punc a tak nás zajímalo, zdali hra The Sum of All Fears k příležitosti stejnojmenného filmu jde ve stopách Rainbow Six a Ghost Recon.

Cossacks: The Art of War - recenze

Historická válečná strategie Cossacks: European Wars trpěla přehnanou obtížností a chybami, ale to vše je minulostí, neboť přichází datadisk The Art of War s několika novými kampaněmi a národy.

Gorasul: Legacy of the Dragon - recenze

Žánr RPG nyní zažívá nebývalý rozkvět, po Wizardry 8 je dalším přírůstkem do rodiny těchto her dračí příběh s názvem Gorasul, který spadá mezi jasné klony Baldurs Gate - je to dobře nebo špatně?

House of the Dead 2 - recenze

Skomírající Sega se rozhodla převést na PC svůj další dávný hit z Dreamcastu, střílečku na způsob Virtua Copa - House of the Dead 2.

Ghost of Tsushima – recenze PC verze

Samurajská radost podruhé

Immortals of Aveum – recenze kouzelnické řežby

Není to špatné, ale mohlo to být lepší

The Crew Motorfest – recenze povedené závodní arkády

Kvílení pneumatik v tropickém ráji

The First Descendant – recenze korejského etalonu grindování

Skvělá střelba, hloupé dialogy, unylý grind

Total War Saga: Thrones of Britannia – recenze

Domníval jsem se, že nová dílčí strategická série Total War Saga má být experimentálním prostorem. Že má zkoušet různé variace, ohýbat pravidla, hrát si se zažitými koncepty tak, jak by si to klasický díl nemohl dovolit. Že zkrátka bude vypadat trochu jako Rise of the Tomb Kings, vynikající DLC k druhému Warhammeru. Ale Thrones of Britannia takové nejsou. I přes pár celkem zajímavých inovací jde o překvapivě předvídatelného dědice, který ve mně žádné vzrušení nevyvolal.

Super Mario Odyssey - recenze

Super Mario Odyssey je typickou hrou od Nintenda. Využívá léty prověřenou a poctivě vycizelovanou herní formuli – skákání přes překážky a řešení drobných logických rébusů. Vybroušený základ je pak dále doprovázen symfonií originálních nápadů, které každých několik desítek minut přinesou něco nového a hráči se na tváři usadí lehce přihlouplý úsměv. Jeho mozkové buňky jsou totiž co chvíli stimulovány k trochu odlišné činnosti a parádně u hry relaxuje. Pokud totiž mluvíme o hraní si a o hravosti obecně, není v současné době ve videoherním průmyslu lepší příklad než Super Mario Odyssey.

Distraint - recenze korporátního hororu

Když se řekne horor, většina si představí nemrtvé, duchy, šílené vrahy a všudypřítomné lekačky. Vzápětí si obvykle povzdechneme, že si nejsme jistí, kolik porcí těch samých témat dokážeme strávit než se nadobro omrzí. 2D horor Distraint od Jesse Makkonena (Silence of the Sleep) naštěstí na hororovou tématiku nahlíží z psychologického hlediska a vedle nadpřirozené hrůzy je mrazivě reálný.

Patapon 2 Remastered – recenze

Lítá vřava. Oštěpy a šípy létají vzduchem. Štítonoši se krčí za jedinou dostupnou ochranou a odrážejí útoky nepřátel, stejně jako drápy jejich monster. Že to zní jako záběr z epické fantasy bitvy? Zamyslete se znovu a nechte se unášet bojovým pokřikem, který velí jednotkám k posunu vpřed – pata, pata, pata pon! Patapon je zpět!

Trine 3: The Artifacts of Power - recenze

Finští vývojáři z Frozenbyte mi byli odjakživa sympatičtí. Mají za sebou od svého založení v roce 2001 několik zajímavých titulů, mezi nimiž svého času notně zazářil projekt Trine. Psal se rok 2009, to, čemu se běžně a dost vágně říká "indie scéna", dosahovalo díky Steamu vrcholu a kvalitní projekty dláždily cestičku současným tunám nezávislého balastu z Greenlightu. Trine mezi ně rozhodně zapadal, a to včetně úspěšného druhého dílu.