Recenze

House of the Dead 3 - recenze

Rozpáraný hrudník, kutálející se hlava, vyhřezlá střeva, stažená kůže a řádně vyvařený pajšl. To není idylická siesta staročeské masopustní slavnosti, ale náhodná scéna z arkády House of the Dead 3.

Children of the Nile CZ - recenze

Fanoušci budovatelských strategií se dočkali. Oproti Pharaohu došlo v Dětech Nilu ke koncepčním změnám, ale opět mají to nepopsatelné fluidum, které nutí hráče piplat se s městem a plnit všechny vrtochy jeho obyvatel.

URU: Path of the Shell - recenze

Aby se alespoň nějak využil obsah ze zrušené multiplayerové části URU: Ages Beyond Myst, byl přepracován do datadisku. Pro příznivce logických adventur by však bylo lepší, kdyby raději vůbec nevznikl.

Aura: Fate of the Ages - recenze

Už jste dohráli Schizm II a dali byste si nějakou další adventuru s logickými hádankami? Ale beze všeho. Jmenuje se Aura: Fate of the Ages a opět je určena pro trpělivé hráče, které baví řešit komplikované hlavolamy.

Lords of the Realm III - recenze

Lords of the Realm III se odehrávají v době středověku mezi lety 850-1350 našeho letopočtu, ale narozdíl od dřívějších tahových dílů probíhá dobývání nepřátelských hradů v reálném čase a na více frontách najednou.

SpellForce: The Order of Dawn - recenze

Kombinace RPG prvků s real-time strategií už dnes není žádným převratem, ale ještě žádné hře se tyto žánry nepovedlo tak mistrně skloubit, jako právě SpellForce pocházející od člověka, který vymyslel známé Settlers.

LOTR: War of the Ring - recenze

V době vrcholící mánie kolem třetího filmu na motivy Pána Prstenů se i Vivendi snaží ukousnout část z koláče tržeb s první real-time strategii z prostředí Středozemě. Je v něčem lepší než kralující Warcraft?

LOTR: Return of the King - recenze

Který fanoušek Pána Prstenů aspoň jednou netoužil dostat se do role Aragorna při bojích na pláních Peleonoru nebo Gandalfa při obraně Minas Tirith? Ti všichni se dočkali v mlátičce podobné Golden Axe.

Age of Mythology: The Titans - recenze

V datadisku pro úspěšnou real-time strategii Age of Mythology budou muset vaše ramena unést tíhu celého světa, když pod vaší mocí budou takoví titánští bohové jako Atlas, Prometheus či Cronus.

LOTR: Fellowship of the Ring - recenze

Zatímco se do kin pomalu chystá druhý díl filmového zpracování Pána prstenů s názvem Dvě věže, Vivendi nám přináší svou verzi Společenstva prstenu v podobě akční adventury podle knižní předlohy.

The Sum of All Fears - recenze

Jméno spisovatele Toma Clancyho dodává produkci Red Stormu punc a tak nás zajímalo, zdali hra The Sum of All Fears k příležitosti stejnojmenného filmu jde ve stopách Rainbow Six a Ghost Recon.

Cossacks: The Art of War - recenze

Historická válečná strategie Cossacks: European Wars trpěla přehnanou obtížností a chybami, ale to vše je minulostí, neboť přichází datadisk The Art of War s několika novými kampaněmi a národy.

Gorasul: Legacy of the Dragon - recenze

Žánr RPG nyní zažívá nebývalý rozkvět, po Wizardry 8 je dalším přírůstkem do rodiny těchto her dračí příběh s názvem Gorasul, který spadá mezi jasné klony Baldurs Gate - je to dobře nebo špatně?

House of the Dead 2 - recenze

Skomírající Sega se rozhodla převést na PC svůj další dávný hit z Dreamcastu, střílečku na způsob Virtua Copa - House of the Dead 2.

The Crew Motorfest – recenze povedené závodní arkády

Kvílení pneumatik v tropickém ráji

Total War Saga: Thrones of Britannia – recenze

Domníval jsem se, že nová dílčí strategická série Total War Saga má být experimentálním prostorem. Že má zkoušet různé variace, ohýbat pravidla, hrát si se zažitými koncepty tak, jak by si to klasický díl nemohl dovolit. Že zkrátka bude vypadat trochu jako Rise of the Tomb Kings, vynikající DLC k druhému Warhammeru. Ale Thrones of Britannia takové nejsou. I přes pár celkem zajímavých inovací jde o překvapivě předvídatelného dědice, který ve mně žádné vzrušení nevyvolal.

Ghost of Tsushima – recenze PC verze

Samurajská radost podruhé

Immortals of Aveum – recenze kouzelnické řežby

Není to špatné, ale mohlo to být lepší

Distraint - recenze korporátního hororu

Když se řekne horor, většina si představí nemrtvé, duchy, šílené vrahy a všudypřítomné lekačky. Vzápětí si obvykle povzdechneme, že si nejsme jistí, kolik porcí těch samých témat dokážeme strávit než se nadobro omrzí. 2D horor Distraint od Jesse Makkonena (Silence of the Sleep) naštěstí na hororovou tématiku nahlíží z psychologického hlediska a vedle nadpřirozené hrůzy je mrazivě reálný.

Evoland - recenze

Ať už patříte mezi herní veterány nebo ne, možná na YouTube sledujete video kompilace či dokumenty, které mapují historii interaktivní zábavy. Už ze základní školy ale všichni víme, že z pouhého přednesu si člověk toho dějepisu příliš nezapamatuje, protože vědomosti se do hlavy nejlépe vryjí autentickými zážitky. Právě proto přichází ke slovu Evoland. Nejde sice o stroj času, tak daleko to francouzští tvůrci ze Shiro Games nedotáhli, ale je to hra o hrách.

Eisenwald: Blood of November - recenze

Od vydání středověkého dobrodružství Legends of Eisenwald už uplynul rok a půl, což je poměrně dlouhá doba. Rozhodně dostatečná na to, aby tvůrci při tvorbě přídavku opravili nedostatky původní hry a přidali nový obsah. Od rozšíření s názvem Eisenwald: Blood of November tedy nebylo scestné očekávat povýšení sympatického mixu strategie a RPG, který ale měl své mouchy, na opravdovou pecku. Realita je bohužel jinde.

Patapon 2 Remastered – recenze

Lítá vřava. Oštěpy a šípy létají vzduchem. Štítonoši se krčí za jedinou dostupnou ochranou a odrážejí útoky nepřátel, stejně jako drápy jejich monster. Že to zní jako záběr z epické fantasy bitvy? Zamyslete se znovu a nechte se unášet bojovým pokřikem, který velí jednotkám k posunu vpřed – pata, pata, pata pon! Patapon je zpět!

The First Descendant – recenze korejského etalonu grindování

Skvělá střelba, hloupé dialogy, unylý grind

StarCraft II: Legacy of the Void - recenze

Touhle dobou už možná tušíte, jestli StarCraft II: Legacy of the Void chcete hrát. Třetí a poslední část druhého StarCraftu, nebo druhý datadisk chcete-li, toho mění hodně. Nic však natolik, aby k sobě přilákal hráče sérií nepolíbené. Pořád se jede ve stejných kolejích, vlak jen dostal nový nátěr, lepší výbavu a mašinfíra si dal pořádně silnou kávu, aby působil energicky a mladě. Konkurence možná přeřadila na jinou kolej, ale StaCraft II jede s vypnutou hrudí pořád dál po té své.