| Autor: Mickey Mouse Publikováno: 4.června 2002 |
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
• Starý známý engine Nechci tu znovu detailně rozebírat engine hry, neboť jsem to dělal už dříve v recenzích Ghost Reconu a jeho datadisku. Pouze zmíním jeho hlavní rysy. Grafika není špatná, ale nic převratného a sexy ve hře nenajdeme, takový lepší průměr. Zvuky rovněž nijak nevybočují z průměru, což se dá řící i o hudbě. Audiovizuelní stránka hry tedy není zlá, ale slinit z ní asi nikdo nebude. To samé je možné napsat i o modelech hráčů i samotném zpracování map. Není to špatné, ale působí to celkově možná trochu sterilně. Co mi na enginu ale vadí víc, je přetrvávající nemožnost povyskočit, kterou jsem kritizoval již dříve. V SoAF lze chodit vzpřímeně či v podřepu a to jak pomalu, tak rychle, a kdo chce, může se i vyklánět. Opět sem tam naleznete v mapě onu nechvalnou neviditelnou zeď, která tvoří neprůchodnou bariéru v místech, jež autoři záměrně znepřístupňují, ale těchto situací díky interiérovému zasazení map je ve hře naštěstí minimum. Modely zbraní, které držíte v ruce, opět nevidíte a jejich držení supluje na HUDu pouze záměrný kříž, jenž je pro každou zbraň ztvárněn jiným způsobem. Nebudu se tajit tím, že mi toto zpracování moc neštymuje, čímž netvrdím, že z něj jiní hráči nemohou být nadšeni. Když už nic, tak určitě vidíte větší kus obrazu než když vám jeho čtvrtinu zabírá ruka svírající hlaveň vintovky. 
zdroj:
Archiv
Novinka oproti Ghost Reconu je malá satelitní obrazovka ukazující mapu, rozmístění spoluhráčů i některých nepřátel a zobrazující i trasu, kterou by se měla vaše mise ubírat. Mapa se dá zapnout i přes celou obrazovku a lze s ní zoomovat. Je to dobrý pomocník, jehož zásluhou zbytečně nebloudíte. Jedním z užitečných předmětů ve vaší výbavě je tzv. Heartbeat Sensor, jenž je schopen odhalit tlukoucí srdce a tudíž i polohu nepřátel ve vašem okolí, a to dokonce i skrz zdi. Ti se pak zobrazují právě na vaší mapce dřív, než je lze spatřit okem, kdy už dochází ke kontaktu.• Hratelnost... ... je třeba posuzovat ze dvou hledisek. Jednak z pohledu singleplayeru, který je základem hry, nemenší úlohu zde ale bude hrát i multiplayer, jehož volby mě příjemně překvapily. Začněme tedy singlem, jenž je nám předložen v podobě jedenácti misí, které lze hrát jako postupnou kampaň, anebo mise v kampani již odehrané lze opakovaně zapařit i jednotlivě. Jedenáctka není nijak velké číslo, které by nás posadilo na zadek a musím říct, že již tradičně ani čistý čas potřebný k odehrání takové mise nepřesahuje často deset minut. To už je holt u RedStormu taková „tradice“. Tím pádem si směle troufám napsat, že odehráním single kampaně vám zabere jedno dopoledne jako mně a nižší obtížnost než nejtěžší ani nezapínejte. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
• Umělá inteligence opět jako kámen úrazu? Podstatný vliv na hratelnost singlu má samozřejmě AI spoluhráčů (jste členem malého týmu) a samozřejmě i nepřátel. U obou musím s lítostí již tradičně konstatovat, že nebudete svědky nijak hlubokého fištróna. Spoluhráči fungují stylem: kam se vrtneš, tam jdeme s tebou, případně: kam nás pošleš, tam budeme trčet. Žádná snaha se krýt, ustupovat, hledat výhodnější pozici či nějak týmově se formovat. Když necháte tým chodit s vámi, často se pletou do výhledu a jediné, co oceníte, je aspoň to, že když vám zavazí, stačí do nich naběhnout a oni vám nějak uhnou, namísto aby se zasekli. Soupeři také nejsou nikterak mazaní - většinou jsou rozestavěni v mapě a čekají, až půjdete okolo. Nějaké strategické pozice nečekejte, většinou jsou sem tam strčeni do mapy a čekají, až si pro ně přijdete. I když vás pak zahlédnou, jednají hodně pomalu a máte moře času je poslat k pánu. 
zdroj:
Archiv
Vrznutí otvíraných dveří, kterých budete v každé misi otevírat desítky, nijak nepřítele neruší z klidu a tak často stojíte kousek od gangstera, který nijak vaši přítomnost nevnímá a stačí namířít a poslat jej k zemi. Jediný fungující smysl nepřátel jsou oči, takže teprve až vás zahlédnou, začnou něco provádět. Abych ale byl zcela upřímný, do každé mapy autoři nasadili i několik vykutálenců, kteří jsou umístěni tak, že koukají přímo tam, odkud musíte chtě nechtě vystrčit nos a tam vás občas potká nutnost hru znovu načíst a ono místo zkusít projít znovu, někdy i víckrát, než vám štěstí dovolí takovouto situaci přežít.Koncepce misí nijak nevyžaduje taktické plánování či strategické rozmísťování týmu, takže v praxi celá hra vypadá tak, že pobíháte od dveří ke dveřím, každé otevřete a čekáte, zda za nimi někdo stojí. Pokud ano, tak ho sejmete, pokud ne, juknete do místnosti, kde vás buď hned ve dveřích sejme ten, kdo na ně usilovně míří, anebo v pohodě sejmete toho, kdo v cimře byl, ale na dveře necivěl, takže si vás vůbec nevšiml. To je celé, nic víc na hře nehledejme. • Firefight a Lone Wolf Co mě mrzí nejvíc je asi to, že nepřátelé jsou v mapách rozmístěni pokaždé úplně stejně, takže kdo misi jednou zvládne, nemá žádný důvod ji opakovat. Aspoň já na tom nevidím nic zábavného prolízat mapou a předem vědět, kde mě kdo čeká. Autoři naštěstí rozšířili singleplayer o další dva herní mody, a to Firefight a Lone Wolf. Ve Firefightu nejsou vaším cílem úkoly, jež jste plnili v kampani, ale úkol je vždy jednoznačný - eliminovat (čili postřílet) úplně všechny soupeřovy vojáky. Mno, osobně mám s „eliminováním“ ne zrovna dobrou zkušenost, protože často přijde v závěru řehole najít toho posledního, kterého jste cestou někde přehlédli a jenž může být kdekoli. Přijde mi to pak jak příslovečná kratochvíle s jehlou a senem. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
To už se mi mód Lone Wolf, čili „vlk samotář“, líbí mnohem víc. Jde tu o to se dostat z místa objevení se v mapě do tzv. „záchranné zóny“ živ a zdráv. Je tedy jedno, jestli půjdete jako tank a koho uvidíte, ten lehne, anebo se budete snažit jít co možná nejméně na očích. Pro úplnost ještě dodám, že mapy, které jsou pro tyto mody k dispozici, jsou ty samé, jako jste hráli v misi, akorát se z nějakého důvodu jinak jmenují. Nepřátelé jsou v těchto modech rozmístěni jinak než při kampani, čili i tohle je aspoň nějaké plus, které hratelnost prodlouží. • Multiplayer Poměrně bohaté možnosti přináší multiplayer z hlediska nastavení serveru a herních modů. Navíc zde můžete oproti patnácti zbraním představeným v singlu (klasika od pistolí přes polo i automatické zbraně až po sniperky a granáty oslepující i výbušné) používat třináct zbraní dalších, čímž se jejich seznam rozrostl na osmadvacet. Pokud jde o singl, tam jsem si v praxi vystačil s jakoukoli automatickou puškou, která na pokropení kohokoli naprosto s přehledem stačila. Multiplayer je ale jiný a tam už je aspoň nějak rozdíl ve výbavě znát. Ve více hráčích je možné hrát jak po LAN, tak po internetu včetně oficiálního serveru přes Ubi.com. Milovníky masových bitek potěší možnost hry až v šestatřiceti hráčích, a to ve třech základních herních variacích, z nichž každá obsahuje několik dílčích herních modů. 
zdroj:
Archiv
TEAM sdružuje pětici týmových modů (až pro čtyři týmy), čili těch, kdy proti sobě nastupují barevně odlišené týmy. K dispozici máte „Domination“, „King of The Hill“, „Last Man“, „SAR“ a „Siege“. CO-OP je kooperativní multiplayerová varianta singleplayerových herních modů. „Mission“ představuje klasickou singlovou misi proti počítači s tím rozdílem, že v týmu s vámi jsou další živí hráči. Obdobně tomu je v modu „Firefight“ a „Recon“, což je vlastně přejmenovaný singlový „Lone Wolf“. SOLO je poslední variantou multiplayerového klání, kdy v modech nastupuje každý hráč sám za sebe. Vyřádit se můžete v modech „Cat and Mouse“, „King of The Hill“, „Last Man“ a „Sharpshooter“.V nastavení serveru lze volit i takové věci jako několik typů omezené výbavy (třeba jen primární zbraně, jen granáty, pouze pistole, bez sniperek apod. Rovněž lze volit třeba omezený počet respawnů hráčů či celých týmů, některé mody podporují i částečné zaplnění počítačovými boty apod. Co se týká rozsahu, je určitě multiplayer bohatší, než by se čekalo. Jeho kvalitu si netroufám zatím posoudit, to ukáže čas, nicméně nepředpokládám, že i přes vcelku bohaté volby nějak zatřese světovými hráčskými komunitami. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
• Celkové hodnocení SoAF je další mírnou modifikací taktických stříleček, jichž nám už Red Storm v nedávné minulosti pár naservíroval. V technickém zpracování hra zůstává zcela v mezích svých předchůdců a je tedy určena především těm, kdo si předchozí hry oblíbili. Slabinou je špatně zpracovaná AI jak protivníků, tak nevalné taktické schopnosti samotného počítačem řízeného komanda. Jako jednoznačnou slabinu bych viděl i krátký čas, který odehráním singlu strávíte s tím, že důvod k jeho opakování asi málokdo nalezne a tudíž poměr cena/výkon není v SoAF zrovna výhodný. Kdo má přístup na internet a hra ho nějakým způsobem zaujala, ten její hlavní hodnotu spatří hlavně zde. Líbí se mi rozmanité prostředí map, nicméně i přes tento klad mi přijde hra z velké míry stereotypní díky svému celkovému zpracování. Ony i úkoly, které plníte, sice zní rozmanitě, ale rozdíl mezi „umístěním nálože pod automobil“ či třeba „deaktivací bezpečnostního systému“ ve skutečnosti není vůbec žádný. Přijdete k autu nebo škatuli na zdi a klávesou, kterou pořád otevíráte nějaké dveře zde pro změnu umístíte nálož nebo provedete cokoliv jiného. 
zdroj:
Archiv
Hra jako taková nepřináší krom přesunu do interiérů v podstatě vůbec nic nového a viděl bych ji raději jako další datadisk než coby nový titul. Red Storm zatím na posunu dál pracovat asi nehodlá, stačí mu zatím vydávat varianty toho samého, což je podle mého názoru škoda.Stáhněte si: Demo (86 MB), Trailer (3 MB), Screenshoty, Cheaty Související články: Preview, Ghost Recon recenze (01/2001), Ghost Recon: Desert Siege recenze (04/2001), Novinky |
| Mickey Mouse připravil: jd |
