Výsledky hledání pro: saints row 2

Sonic Mania - recenze

9. 9. 2017 | Lucie Jiříková

Ježek Sonic patří mezi největší videoherní celebrity. Dlouhé roky zaštiťoval herní mašiny od Segy a jejich majitele bavil ultra rychlými skákačkami. Jelikož se jednalo o zlatý věk arkádových her, osud mu do cesty stavěl mnoho překážek. Ze své pozice se musel o fanoušky přetahovat s dalšími výraznými postavami té doby, například s instalatérem Mariem. A uspěl.

Rez Infinite - recenze PC verze

8. 9. 2017 | Ondřej Švára

Rez Infinite je arkáda, jakou si nespletete. Možná snad jen s loňskou verzí téže hry pro PlayStation 4, s devět let starou HD verzí pro Xbox 360 nebo s originálem z roku 2001 pro Dreamcast a PlayStation 2. Unikátní herní zážitek nese rukopis designéra Tecuji Mizugučiho, který je blázen do tanečních rytmů a alternativní grafiky, a podle toho také moderní Rez Infinite zní a vypadá. Je to hra, ve které audiovizuální zážitky znovu předčily hratelnost, což je velký trumf, ale zároveň i malé prokletí.

The Escapists 2 - recenze

25. 8. 2017 | Mars Vertigo

Zatímco Jiří Kajínek letos basu opustil vcelku legitimním způsobem ve svém, dnes už legendárním, křiklavého trikotu, na vás coby hráče v útěkářském simulátoru číslo dvě čekají zas a jenom krev, pot a slzy. Troufl bych si tvrdit, že ti, co hráli předchozí díl, spadají zpravidla do dvou kategorií. Skupinu A tvoří útěkářští labužníci, kterým hra posloužila jako zábavné naplnění jejich odvěkých tužeb, vyvolaných filmy jako například Velký útěk či seriál Prison Break, popřípadě vlastní vězeňskou zkušeností. Skupinu B pak tvoří hráči frustrováni repetitivními mechanikami a obtížností, kteří hru předčasně opustili. Již v úvodu vás proto musím upozornit, že pokud vás jednička nebavila, tak s dvojkou se velmi pravděpodobně neskamarádíte.

Agents of Mayhem - recenze

21. 8. 2017 | Pavel Skoták

Elitní týmy, zachraňující svět před nepřeberným množstvím padouchů, jsou snad starší než lidstvo samo. Jenže, vymyslet novou týmovku, vytvořit dostatek zajímavých postav, zasadit je do fungujících reálií, to není žádná legrace. Není proto divu, že vycházet z jiné úspěšné série se může jevit jako skvělý nápad pro začátek. Agents of Mayhem se rozhodli odštěpit od Saints Row a vyzvat na zákulisní souboj jeden velice podobný tým.

Halcyon 6: Lightspeed Edition - recenze

17. 8. 2017 | Mars Vertigo

Téměř po roce od vydání původní hry na velitele vesmírné stanice se k nám přiřítil její remaster. Halcyon 6: Starbase Commander slavil svého času u hráčstva nemalý úspěch (a u nás taky – viz recenze) především proto, že se tvůrcům podařilo poměrně precizně namíchat pixel-artový koktejl z toho nejlepšího, co žánr vesmírných strategicko-taktických her v posledních letech nabídl. Je libo budování základny ve stylu XCOM? Zoufalou obranu vesmírné stanice před stále narůstající flotilou nepřátel à la FTL? Kvalitní 4X strategii ve střihu loňské Stellaris (a řady předchůdců)?

Walden, a game - recenze simulátoru filozofova života

9. 8. 2017 | Patrik Hajda

Studio Game Innovation Lab se zhostilo vznešeného úkolu představit životní dílo amerického filozofa Henryho Davida Thoreaua, knihu Walden aneb Život v lesích, pomocí interaktivního vyprávění v survival adventuře Walden. Malý tým vývojářů se do tohoto projektu pustil již před deseti lety a na hře je to dobře vidět. Bohužel, ne v dobrém slova smyslu.

Zafehouse Diaries 2 - recenze

2. 8. 2017 | Jan Slavík

První díl Zafehouse Diaries vyšel již před pěti lety (nenechte se zmást, na Steam se hra dostala až rok po vydání) a okouzlil hráče zajímavě minimalistickým pojetím zombie apokalypsy. Vývojáři ze studia Screwfly nedávno přišli s pokračováním, které se, ruku na srdce, na trailerech jevilo velice podobně svému předchůdci. Tvůrci ale také slibovali nové systémy vztahů mezi postavami, více možností a bohatší obsah, který zaručí rozmanitější a trvanlivější zábavu. Povedlo se jim dostát svým závazkům?

Splatoon 2 - recenze

31. 7. 2017 | Jakub Kovář

Splatoon 2 je pořád ta stejná netradiční střílečka z pohledu třetí osoby, ve které hraje prim multiplayerová složka a originální idea proměny z humanoida, co střílí z vybraných zbraní inkoust, na oliheň, jež naopak ve své barvě inkoustu umí rychleji plavat, schovávat se a zdolávat vertikální překážky. Znamená to rychlost, obratnost, hravost a možnost využít jinde nevídané taktiky. Což stačí na výrazné odlišení se od zástupu generických stříleček. Oproti prvnímu dílu přináší dvojka už od začátku více herních módů, více zbraní a vyladěnější herní zážitek.

Steel Division: Normandy 44 - recenze

28. 7. 2017 | Václav Pecháček

Hrozně rád bych se někdy podíval do Normandie. Procházel bych se půvabnými severofrancouzskými městečky, zíral přes kanál na břehy Albionu, schovával se před bouřlivým počasím, představoval si, kam bych umístil těžký kulomet, do kterého lesíka bych uschoval jednotku parašutistů a jakou silničku bych zvolil tepnou své ofenzivní operace. Tohle trošku znepokojivé fantazírováni mi do hlavy nasadila Steel Divison: Normandy 44. Tahle výborná real-time strategie z druhé světové války před vás totiž (jakmile proniknete její tvrdou, špatně poživatelnou slupkou) postaví takovou iluzi generálského řemesla, až vám jedna ruka automaticky vklouzne do kabátu.

Rising Storm 2: Vietnam - recenze

18. 7. 2017 | Ondřej Švára

Rising Storm 2: Vietnam je povedená akce s parádním poměrem zábavy a autenticity. Jako by se v herním byznyse přeci jen děly zázraky, když Tripwire Interactive zdokonaluje virtuální válčení už spoustu let a prakticky bez škobrtnutí. Jejich „Vietnam“, na kterém pracovali společně s týmem Antimatter Games, je na počítačových monitorech stejně děsivá řež jako byl ve skutečnosti, možná až moc. Bez sehraného týmu se i ve hře zatraceně snadno umírá.

Inner Chains - recenze

12. 7. 2017 | Jan Slavík

Nitro tak temné a plné pokřivených běsů, až z něj mrazí do morku kostí. Děsiví obyvatelé myšlenek proti poutníkovi, který je sveřepě odhodlaný své (možná) pomyslné vnitřní řetězy zpřetrhat. Inner Chains se od svého oznámení jevila navýsost zajímavě. Potemnělý náboj, co tolik okouzloval v trailerech, si sice nakonec zachovala, jenže při tvorbě všeho ostatního napáchali vývojáři takové množství přešlapů, až člověka napadá, že to snad museli udělat schválně. Zplodit takhle nudnou a špatnou hru omylem by totiž vyžadovalo nadlidský kumšt.

Crash Bandicoot N. Sane Trilogy – recenze

3. 7. 2017 | Adam Homola

Nintendo má Maria, Sega Sonica a Sony Crashe Bandicoota. Svého času ikonického vačnatce, který válel na PSX, jen aby pak vývojáři nejen ze studia Naughty Dog rozmělnili kvalitně rozjetou sérii mezi řadu zbytečných pokračování a spin-offů včetně Team Racing, Bash, Twinsanity, Mutant Island a další kousky. Před těmito pokusy ale vyšla výborná jednička, neméně povedená dvojka a docela fajn trojka. Podle mého názoru jsou první tři hry z celé série nejlepší, a právě ty dostali fanoušci na zlatém podnose v rámci Crash Bandicoot N. Sane Trilogy pro PS4.

Blitzkrieg 3 - recenze

27. 6. 2017 | Patrik Hajda

Druhá světová válka se vrací do módy, alespoň ve hrách. Zejména zavedené série se do tohoto úseku historie začínají pomalu ale jistě vracet a zřejmě největší takový návrat můžeme očekávat od Call of Duty: WWII. Pokud se ale necítíte na hrůzy války tváří v tvář, možná bude lepší na celé bojiště nahlédnout shora – v realtimové strategii. V tomto žánru se po dlouhé absenci setkávají dva odvěcí rivalové v podobě Sudden Strike 4 a Blitzkrieg 3. První jmenovaná hra však vyjde až 11. srpna, zatímco Blitzkrieg 3 se pokoušela získat přízeň hráčů celé dva roky v předběžném přístupu. Moc se jí to zrovna nedařilo a obavy z kvality výsledné hry tak byly na místě. Nakonec to ale nedopadlo vůbec špatně.

Guardians of the Galaxy - recenze 2. epizody

21. 6. 2017 | Miloš Bohoněk

Tvůrci z Telltale jsou nepoučitelní. Už roky vydávají hry epizodického formátu, už roky jim hráči spílají, že dvouměsíční pauzy mezi epizodami nejsou dobré, a už roky na tom vývojáři nic nemění. Platí to i o jejich nejnovější sérii, která čerpá z marvelovských Strážců Galaxie. První epizody jsme se dočkali v polovině dubna, druhá vyšla na začátku června, téměř o dva měsíce později. Když ji tedy člověk spustí, pomalu už ani neví, co se minule událo. To je přesný opak toho, co by se v éře „binge watchingu“ (sledování několika epizod libovolného seriálu naráz) mělo dít.

DiRT 4 - recenze

18. 6. 2017 | Václav Rybář

Protože tuhle recenzi budou číst závodníci, kterým jde s gamepadem nebo volantem v ruce o desetinky, a navíc už ve verdiktu hledají odpověď na jednu jedinou otázku, vezmeme to trochu zkratkou. Ne, DiRT 4 rozhodně není DiRT Rally 2. A pokud z něj zkusíte něco takového udělat, bude se vám vzpírat, a nakonec to bude mrzet obě strany. Zkráceně lze říct, že v Codemasters vyhodili kritizované kousky z DiRT 3 a postavili základ hry na tom, co publikum chválilo v DiRT Rally. Zní to jako recept na „jezdili spolu bokem šťastně až do smrti“, ale všem hráčům se zavděčit nelze. Já osobně po minutce štelování nastavení považuju jízdní model DiRT 4 za jeden z nejlepších vůbec, pokud jde o oslovení široké hráčské obce. Rozhodně není bez chyby, rozhodně vyvolá spoustu plamenných debat, ovšem motto samotných vývojářů „Hlavně se nebojte a užívejte“ naplňuje takřka beze zbytku.

Injustice 2 - recenze

8. 6. 2017 | Václav Rybář

Filmoví superhrdinové před přibližně deseti lety uchvátili popkulturní prostor a jejich popularita naznačuje, že ho jen tak neopustí. Marvelovské celovečeráky se staly synonymem pro blockbuster a jejich úhlavní sok, DC Comics, jen horko těžko dobývá v tomhle derby ztracené pozice – navzdory tradici svých hrdinů v čele s Batmanem a Supermanem. U Wonder Woman, která právě přichází do kin, je situace o něco lepší, ale Marvel přesto vede v propracovanosti a dosahu svého filmového multiverza o několik délek. Ve světě videoher se ovšem role obrací. A je to především díky sérii bojovek Injustice od studia NetherRealm. Sérii, která si v tomhle žánru sebevědomě vyšlapala svou vlastní cestičku.

Arms - recenze

7. 6. 2017 | Adam Homola

Arms je jako Switch. Kouzelná a fungující, uspěchaná a někdy i frustrující. Namísto nástupce Punch-Out!! přišli vývojáři z Nintenda s úplně novou bojovkou pro Switch, jenže konkurenta pro aktuální Injustice 2, nebo jakoukoliv jinou velkou bojovku nevytvořili. Arms se sice na první pohled tváří jako člen stejné váhové kategorie, ale opak je pravdou. Za plnou cenu totiž nabízí obsah, který je sice v základu zábavný, ale je ho příliš málo.

Tokyo 42 - recenze

31. 5. 2017 | Jan Slavík

Kdyby vám někdo nabídl pilulku nesmrtelnosti, nebylo by moc o čem přemýšlet, že? Horizonty se otevírají, přichází záplava nepřeberných možností, konec základního lidského strachu. Ve futuristické japonské metropoli je podobný medikament opravdu k mání, ale samozřejmě nic není, jaké se na první pohled zdá být. Nevšední a lehce kyberpunková akce Tokyo 42 (www.tokyo42.com) vám o tom povypráví.

Outlast 2 - recenze

4. 5. 2017 | Pavel Válek

Po třech letech čekání, loňské demoverzi a půlročním odkladu konečně vyšlo pokračování překvapivě kvalitní hororovky z prostředí ústavu pro choromyslné. Daří se Outlast 2 děsit hráče natolik, že budou muset několik dalších dní spát s rozsvíceným světlem? V zásadě ano, ale ne způsobem, který by se dal označit za bez výhrad uspokojující, bohužel.

Thimbleweed Park - recenze

24. 4. 2017 | Pavel Dobrovský

Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.

I am Setsuna - recenze

29. 3. 2017 | Miloš Bohoněk

„Mám pro tebe úkol, žoldáku. Nedaleko od pobřeží se nachází malý ostrov a na něm malá vesnička. Žije tam mladá dívka, která letos oslaví osmnáctý rok věku,“ vypráví hlavnímu hrdinovi záhadný posel, který se zničehonic objevil uprostřed zasněženého lesa. Člověk v ten moment čeká, že dostane za úkol dívčinu zachránit před hladovým drakem nebo něco podobného. Jenže úkol zní docela jinak: „Tvým úkolem, Endire, je tuto dívku zabít.“

The Keep - recenze PC verze

23. 3. 2017 | Jan Slavík

Česká hra The Keep vyšla před necelými třemi lety pro Nintendo 3DS. Nabízela prolézání kobek ze staré školy, okořeněné o svěží systémy boje i magie, které dobře využívaly obou displejů handheldu, což ocenil Aleš v recenzi a společně s ním i řada kritiků ze světa. Nedávno ale hra vyšla na PC, a nejenom že tam má k dispozici jen jednu obrazovku, ale hlavně se musí vypořádat s mnohem větší konkurencí a daleko rozmazlenějším publikem.

1-2-Switch – recenze

17. 3. 2017 | Miloš Bohoněk

Nintendo Wii mělo Wii Sports, výbornou a dodnes vzpomínanou kolekci sportů, která skvěle demonstrovala schopnosti konzole, byla nekonečně zábavná a s konzolí jste ji dostali gratis. Nintendo Wii U mělo Nintendo Land, o něco slabší kompilaci miniher, která ale v konečném důsledku také slušně ukazovala vlastnosti Wii U a většina lidí ji také dostala gratis v rámci Premium bundlu. No a Nintendo Switch má 1-2-Switch, bizarní směsku 28 hříček, která se brzy přejí, někdy ani pořádně nefunguje a gratis ji nedostane nikdo, neboť autoři si ji cení na přepálených 1 299 Kč.

Halo Wars 2 - recenze

8. 3. 2017 | Vilém Koubek

U výhradně konzolových titulů není neobvyklé, že fanoušci zakládají petice, kterými se snaží přesvědčit vývojáře, aby nedostupný klenot vydali také ve verzi pro osobní počítače. Halo Wars 2 nicméně dokazuje, že ne všechny konzolové hry musí nutně fungovat také mimo svou domácí platformu…

Poi - recenze

27. 2. 2017 | Miloš Bohoněk

Banjo-Kazooie. Crash Bandicoot. Croc. Super Mario 64… Zpozornili jste? Prohnaly se vám před očima sladké vzpomínky na zlatou éru 3D plošinovek? A rádi byste si zkrátili čekání na Yooka-Laylee, staronového Crashe nebo na dalšího Maria? Pak právě pro vás je Poi. Tahle hříčka je milostným dopisem právě všem těm ikonickým plošinovkám z 90. let. Akorát je vidět, že ten dopis nepsal žádný Karel Hynek Mácha, nýbrž školák, který se i přes své velké srdce teprve učí řemeslu.

For Honor - recenze

21. 2. 2017 | Jan Slavík

Čas od času se poštěstí. Od tvůrců, kteří sou známí spíše stavěním na již existujících základech (ačkoliv nedávné snowboardové experimenty tento předsudek lehce nahlodávají), spatří světlo světa něco opravdu neotřelého. Taková chvíle nadešla právě teď. Můžeme děkovat, že se někdo odhodlal dát vývoji středověké multiplayerové řežby For Honor zelenou, protože výsledek stojí za to. Pod slupkou technických patálií a diskutabilního zpoplatnění se skrývá, co se týče hratelnosti, skutečný briliant.

Gravity Rush 2 - recenze

19. 2. 2017 | Petr Prošek

Gravitační královna z originální handheldové akční adventury Gravity Rush se přes remasterovanou verzi pro PlayStation 4 konečně vyšvihla až k dlouho očekávanému pokračování. Nové dobrodružství atraktivní blondýnky Kat je větší, hezčí a zároveň se nese na stejné vlně jako první díl. Fanoušci chrochtají blahem, japonská Gravity Rush 2 splňuje jejich troufalé sny. Ale co na poněkud svéráznou akční adventuru v otevřeném fiktivním světě řeknou nováčci? Ustojí její osobitý styl? Prvních pár hodin rozhodne, ale pak - když ji miluješ, není co řešit.

The Dwarves - recenze

9. 1. 2017 | Pavel Dobrovský

Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.

Euro Truck Simulator 2: Vive la France! - recenze

6. 1. 2017 | Pavel Válek

Rok 2016 byl k fanouškům virtuálních kamionů více než štědrý. Nejprve dostali nový přírůstek do série v podobě American Truck Simulator, a před Vánoci navíc rozšíření pro Euro Truck Simulator 2. V něm si vývojáři dali za cíl proměnit původně osekanou verzi Francie na verzi plnohodnotnou.

Picross 3D Round 2 - recenze

5. 1. 2017 | Jiří Pavlovský

Logická hra Picross představovala jednoduchý, ale geniální vynález. Šlo vlastně o klasickou křížovku, jen jste místo vyplňování písmenek začerňovali políčka. Působilo to spíše jako omalovánka než jako hlavolam, ale nenechte se zmást. Vtip byl v tom, že jste měli vždycky v každém sloupci napsáno, kolik je tam černých políček, a jestli jsou v kuse, nebo rozdělené na několik částí. A to bylo všechno. Kde přesně jsou, na to jste už museli dedukcí přijít sami. A pak někoho napadlo převést tento geniálně jednoduchý a návykový koncept do třech rozměrů. A byl to dobrý nápad. Není nic uspokojivějšího než z kvádru složeného z očíslovaných kostiček vyzobávat nepotřebné dílky, aby tam nakonec zůstala nějaká „socha“. Bylo to jednoduché. Picross 3D Round 2 tento koncept rozvíjí, ale navrch samozřejmě přichází s něčím novým – opět jde o trefu do černého, respektive v tomto případě spíše barevného.

Recenze