Recenze
Alder’s Blood – recenze
6. 5. 2020
|
Václav Pecháček
Nezabíjejte boha. Zabít boha je pěkně blbý nápad. Nietzsche to udělal, a co se mu stalo? Umřel. Stejně jako umírají všichni kacíři a bezvěrci, kterým se ve strategii Alder’s Blood poštěstilo zavraždit svého otce a stvořitele, protože z posvátné krve se rodí monstra s jediným cílem. Celkem podobným tomu, jaký kdysi měla Potopa světa.
Someday You'll Return – recenze
4. 5. 2020
|
Jan Slavík
Utíkat je snadné. Je o tolik lákavější najít si výmluvu a odejít, jako by se vás to netýkalo, než se složitě potýkat s trápením. Problém je, že se skoro vždycky nakonec musíte k problému postavit čelem a o co později k tomu dojde, o to to bývá horší. Právě v takové situaci je hrdina české hororové adventury Someday You’ll Return od studia CBE software. Vy v jeho kůži zjistíte, proč se do lesů okolo Cimburka rozhodně ani trochu nechtěl vracet.
Sakura Wars – recenze
1. 5. 2020
|
Pavel Skoták
Zkusme si na chvíli představit, že by slučování ministerstev překročilo hranice průmyslu a dopravy a spojila se, dejme tomu, ministerstva obrany a kultury. O zábavu by se tak lidem starali vojáci i jiným způsobem než prostřednictvím vtipů o Pandurech a hráli by kupříkladu ochotnické divadlo. Tím bychom se mohli přiblížit k Sakura Wars, jejichž hlavní část se odehrává v prostředí tokijského divadla, kde sídlí speciální vojenská jednotka známá jako Flower Division.
Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie
27. 4. 2020
|
Miloš Bohoněk
V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.
MotoGP 20 – recenze
24. 4. 2020
|
Patrik Hajda
Italské studio Milestone zvládá najednou vyvíjet dvě série offroadových motorek, MXGP a Monster Energy Supercross, a dvě série silničních motorek, Ride a MotoGP. Většinu z nich dodává každý rok v lehce obměněném stavu a dá se říct, že se s každým dalším dílem zlepšují. Platí to i o letošním MotoGP 20, ale evoluce je natolik střídmá, že by se tvůrci měli zamyslet nad kadencí vydávání svých her.
XCOM: Chimera Squad – recenze
23. 4. 2020
|
Adam Homola
Na XCOM 3 čekám jako na smilování, a tak jsem v redakci minulý týden s nadějí zadržel dech. Firaxis totiž najednou oznámili jakýsi XCOM: Chimera Squad s tím, že hra vychází zhruba za týden. Jenže to netrvalo dlouho a já zase vydechl, protože jsem si krátce po spuštění uvědomil, že tohle není ten XCOM, který hledám.
Bleeding Edge – recenze týmové mlátičky
10. 4. 2020
|
Šárka Tmějová
Týmové multiplayery založené na spolupráci jsou dohasínajícím trendem posledních několika let, který z herního chvostu velmi nekompromisně vyšouply battle royale. Skupinovky to mají těžší: Ne vždycky máte po ruce pár kamarádů ochotných si s vámi zahrát, měly by tedy stejně dobře dokázat propojit a bavit cizince, kteří se zrovna potkali, i partu přátel, kteří se chtějí odreagovat společně. Přijít s něčím novým a hráče pořádně nadchnout je čím dál tím těžší s každým odehraným titulem, v žánru kooperací snad ještě těžší než jinde. Mám přes 300 hodin v Overwatchi a v Bleeding Edge jen 15. A teď už do něj nechci investovat ani minutu navíc.
Panzer Corps 2 – recenze
9. 4. 2020
|
Patrik Hajda
Druhoválečná strategie Panzer Corps z roku 2011 si dala za cíl navázat na legendární sérii Panzer General a v mnohém se jí to podařilo. Od jejího letošního pokračování se proto očekávalo mnohé, a pokud doufáte, že tato recenze bude plná přímého srovnání se zmíněnými hrami, pak vás radši rovnou zklamu. V textu vás totiž čeká pohled nováčka dříve nepolíbeného tahovými válečnými strategiemi, který má ale jasné poselství: nebojte se toho, vystupte ze své komfortní zóny a zažijete něco skvělého! Panzer Corps 2 je pro novopečené stratégy jako dělaný.
Call of Duty: Modern Warfare 2: Campaign Remastered – recenze
7. 4. 2020
|
Václav Pecháček
Moderní válka je zpátky. Call of Duty pokračuje s oživováním původní série Modern Warfare a navazuje na tři roky starý remaster prvního dílu předělávkou dílu druhého, respektive jeho kampaně, která je to jediné, co vás v „nové“ hře čeká. Po multiplayeru byste toužili marně, ale jestli chcete vyplenit gulag a projet se na sněžném skútru, jste na správném místě.
TT Isle of Man 2: Ride on the Edge – recenze
1. 4. 2020
|
Patrik Hajda
V odvětví motorsportu je spousta bláznivých a nebezpečných disciplín, ze kterých se tají dech a tvoří husina už jen v pozici diváka. Jednou z nejděsivějších je soutěž motorek TT na ostrově Man, který se nachází mezi Velkou Británii a Irskem. Druhá videoherní adaptace tohoto šíleného podniku ve vás vyvolá pocit, že něco takového může absolvovat jen naprostý blázen. Ještě teď se mi z toho zvedá žaludek, ale touha vrátit se na nebezpečné silničky je větší.
Iron Danger – recenze unikátního taktického RPG
26. 3. 2020
|
Václav Pecháček
Her, v nichž můžete vracet čas, je plus minus nekonečno, ale žádná z nich není jako Iron Danger. Tahle realtimová, ale zároveň tahová, sólově kooperační RPG strategie se vymyká přirovnání. Nejbližší, co mě z vlastní zkušenosti napadá, je hudební program Audacity, jen místo tracků mixujete úskoky, výpady a kouzla – a výsledkem je symfonie zabíjení. Zní to divně, hraje se to skvěle.
Call of Duty: Warzone – recenze
18. 3. 2020
|
Václav Pecháček
Odstřelovač leží v trávě a optikou pušky trpělivě pozoruje soupeře. Sleduje jejich rutiny, učí se zvyklosti, vstřebává triky. Nechce se unáhlit, nechce udělat chybu, protože ví, že další šanci nedostane. Nadechne se, počká si na ideální moment… a zmáčkne spoušť. Kulka, která vyletí z jeho hlavně, se jmenuje Call of Duty: Warzone. A její trajektorie končí přímo uprostřed terče.
Ori and the Will of the Wisps – recenze
10. 3. 2020
|
Jan Slavík
První dobrodružství zářivého ducha lesů Oriho přišlo před lety vcelku nenápadně, ale okamžitě se vyšvihlo mezi nejsilnější žánrovky vůbec. Určitě jsem proto nebyl sám, kdo se pokračování nemohl dočkat daleko víc než řady jiných, větších a prominentnějších titulů. Čekání je u konce, vůle bludiček je konečně tady a... Stálo to za to. Jsem spokojený. Ale ne úplně se vším.
Tank Mechanic Simulator – recenze simulace, která se bojí hloubky
3. 3. 2020
|
Patrik Hajda
Duše člověka, který žije druhou světovou a jejími bojovými stroji, si ve hrách musí libovat. Free-to-play hry jako World of Tanks a War Thunder mu umožňují řídit desítky ikonických i méně známých tanků, případně jich ovládá několik najednou v různých strategiích. Ještě nikdy ovšem nemohl být válečným bestiím tak blízko jako v Tank Mechanic Simulatoru. Ale zatímco obdivovatel obrněné techniky ve mně taje blahem, můj vnitřní milovník simulací se docela nudí.
Beautiful Desolation – recenze
28. 2. 2020
|
Ondřej Švára
V izometrické adventuře Beautiful Desolation se cestuje až na konec světa a do skonání věků. V ozvěnách budoucnosti vznikla podivuhodná krajina s bizarními obyvateli a lákavými existenčními paradoxy. Kořením umělecké sci-fi hry je nelineární příběh, její slabinou přímočaré questy a váhavější interface. Milovníci interaktivní výstřednosti si každopádně přijdou na své.
Conglomerate 451 – recenze
27. 2. 2020
|
Vilém Koubek
Představa dungeon crawleru říznutého cyberpunkem opírajícího se o hluboce propracovaný RPG systém a roguelike prvky vypadá na první pohled velmi zajímavě. Pokud se ale realizace ambiciózní myšlenky zhostí nezkušené studio, může vzniknout nezáživná slátanina – což je také případ Conglomerate 451.
Wolcen: Lords of Mayhem – recenze
25. 2. 2020
|
Pavel Skoták
Vzpomínáte na Greedfall? To bylo povyku kolem epického RPG, které bylo tak skvělé, že o něm pro jistotu nebyla při udílení cen za loňský rok pořádně nikde ani zmínka. A co si budeme povídat, bylo to právem. Hra byla v mnoha ohledech nedodělaná, její kvality nevyrovnané a přehnané ambice ji srazily na kolena. A právě na Greedfall jsem si vzpomněl při hraní Wolcenu. Bohužel to není lichotivé přirovnání.
Dreams – recenze
21. 2. 2020
|
Patrik Hajda
Rok od roku je pro jednotlivce snazší pustit se do vývoje her. Herní enginy jsou uživatelsky přívětivější, internet je plný návodů na tvorbu grafiky i programování veškerých potřebných funkcí. Přesto nejde o nic vyloženě snadného a proniknout do tajů spousty potřebných programů chce obrovskou časovou investici. Studiu Media Molecule se ale podařilo něco neuvěřitelného. Všechny takové nástroje vložilo do jednoho balení Dreams, které je mnohem jednodušší na pochopení, přesto podobně mocné. Mohlo by jít o revoluci v tvorbě her, kdyby tu nebylo jedno velké omezující „ale“.
Dungeon Faster – recenze oceňované české hry
14. 2. 2020
|
Pavel Skoták
Českým mobilním hrám dominuje brněnské studio Madfinger, nejde ale o jediné úspěšné vývojáře her pro Android a iOS. Máme tu například vydařený Chameleon Run nebo poměrně neznámý klenot od autora, jehož jednomužné studio si říká Old Oak Den. Tímto klenotem je dungeon crawler Dungeon Faster, který si vysloužil nominace i ocenění na Google Play.
Through the Darkest of Times – recenze
12. 2. 2020
|
Mars Vertigo
Je 1. února 1933 a v ulicích německé metropole vládne vzrušená, v jistých kruzích přímo slavnostní nálada. Ten ukřičený džentlmen s patkou a komickým smetáčkem pod nosem byl totiž včera jmenován kancléřem Německa. Berlín však ani zdaleka není takovou baštou národního socialismu jako například bavorská metropole Mnichov. A zatímco se nad nic netušícím Německem začínají pomalu stahovat temná mračna, ve sklepě jednoho činžáku v berlínské čtvrti Kreuzberg se v tento chladný a chmurný den schází odhodlané trio občanských odpůrců diktátu národního socialismu.
Warcraft III: Reforged – recenze
10. 2. 2020
|
Václav Pecháček
Když elfští kováři znovu zkuli zlomený meč Narsil, byla to ve Středozemi veliká událost. Aragorn pobíhal od bitvy k bitvě, hulákal něco o Plamenu západu a žádný skřetí kapitán ani bohatýr mu nemohl stát v cestě. Kdyby se vykování Andúrilu zhostili v Blizzardu, rozčarovaný syn Arathornův by Helmův žleb bránil s pozlaceným klacíkem v přibližném tvaru meče, a ještě by za něj Elrondovi musel vypláznout měsíční plat hraničáře.
Commandos II - HD Remaster: recenze jedné hereze
2. 2. 2020
|
Michal Vojkůvka
Ano! Sny se plní! Desetiletý kluk ve mě tak zajásal, když mu Ježíšek v lednu nadělil HD verzi už skoro dvacet let staré klasiky taktických strategií Commandos 2: Men of Courage. O to větší bylo moje zklamání, když jsem zjistil, že právě kuráže těmto veteránům už moc nezbylo. Studiu Yippee se totiž podařila až neuvěřitelná věc. Vzít výbornou předlohu, na které není co zkazit, a následně zkazit prakticky všechno.
Vampire: The Masquerade – Coteries of New York – recenze
16. 12. 2019
|
Mars Vertigo
Ta nejtemnější tajemství je nutné strážit přísněji než sebedražší poklad. Jak byste se například tvářili, kdyby se profláklo, že je po soumraku možné někde na ulici potkat vybledlého jedince, jemuž nebije srdce, nedýchá, ale zato nekonečně lační po vaší krvi? A aby to bylo ještě divnější, tahle podivná choroba jej dokonale konzervuje přesně v té podobě, v níž ho postihla. Ne, opravdu nechcete vědět, že existují upíři.
Unity of Command II – recenze perfektní druhoválečné strategie
6. 12. 2019
|
Mars Vertigo
Váleční stratégové se zase po čase mohou radostně tetelit, protože Unity of Command II se po právu zařazuje do síně slávy toho nejlepšího, co kdy žánr napříč svými dlouhými dějinami vyprodukoval. Tahle velice komplexní, ale přitom překvapivě přístupná strategie vás posadí do pohodlného generálského křesla, z něhož se vám nebude chtít vstát.
Moons of Madness – recenze lovecraftovského hororu
29. 11. 2019
|
Vilém Koubek
Howard Phillips Lovecraft je takový otloukánek videoherního hororu a kdykoliv se objeví nový titul stavějící na jeho jménu, vyplatí se k němu přistupovat ostražitě. Pokud navíc do rovnice zamícháte tajemství, Mars a monstra, vaše skepse by měla dosáhnout kritických hodnot – a v případě Moons of Madness by nebyla nespravedlivá.
Pokémon Sword & Shield – recenze
28. 11. 2019
|
Miloš Bohoněk
Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…
Age of Empires II: Definitive Edition – recenze
26. 11. 2019
|
Václav Pecháček
„Už zase?“ odfrkl si pohrdlivě skeptik, když se jeho sluchu doneslo oznámení Age of Empires II: Definitive Edition. „Byl tu originál, byla tu HD edice, tak k čemu ještě potřebujeme nějakou definitivní edici? Jenom chtějí vytáhnout z lidí prachy.“ Máte pravdu, pane skeptiku, to oni určitě chtějí. Jenže za ty prachy na oplátku nabízejí strategický poklad. Relikvii, která si zaslouží generovat zlato.
Rune II – recenze
20. 11. 2019
|
Pavel Skoták
Vymyslet dobrou časovou smyčku, to není jen tak. Zvlášť pokud nejste autoři Outer Wilds, Save the Date nebo scenáristé Hvězdné brány. A autoři Rune II, překvapivě odkládaného a neméně překvapivě zpracovaného pokračování severského RPG s runami přímo v názvu, jimi rozhodně nejsou. Začíná Ragnarok, konec světa. A ne jenom jednou.
Star Wars Jedi: Fallen Order – recenze
18. 11. 2019
|
Matěj Svoboda
Konec roku 2019 je pro fanoušky Hvězdných válek hodně zajímavý. Na Disney+ začal ambiciózní seriál The Mandalorian, za pár týdnů zamíří do kin devátá filmová epizoda s podtitulem Vzestup Skywalkera a po letech čekání došlo konečně i na singleplayerovou hru – Star Wars Jedi: Fallen Order.
MediEvil – recenze
8. 11. 2019
|
Jan Pikous
PlayStation má jednu velikou výhodu. Když náhodou není k dispozici žádná ze žhavě očekávaných novinek, není nic snazšího než sáhnout do bohaté pokladnice archivních kousků a nechat hráče užít si trochu nefalšované nostalgie, případně jim předvést, co je kdysi minulo. V případě remaku MediEvil budou ovšem spokojení spíš staří pařani než mladí neználkové.