Recenze
Dread Templar – recenze démonické střílečky, která nevyčnívá nad konkurencí
25. 1. 2023
|
Dominik Valášek
Zpátky do devadesátek
Grand Theft Auto: The Trilogy Definitive Edition – recenze největší ostudy letošního roku
19. 11. 2021
|
Pavel Makal
Tak takhle ne, panáčkové!
Super Mario 3D All-Stars – recenze
9. 10. 2020
|
Patrik Hajda
Tři historií prověřené hry na jedné konzoli
Expeditions: Viking - recenze
1. 5. 2017
|
Patrik Hajda
Prakticky přesně čtyři roky nazpátek vydalo dánské studio Logic Artists povedený titul Expeditions: Conquistador, který nabídl příjemné spojení prvků z klasických RPG a tahových strategií, uvozené bouřlivou kolonizací Severní Ameriky. Tentokrát se v pokračování s podtitulem Viking podíváte několik století před výše zmíněné kolonizování do dob, kdy severním mořím vládli Vikingové. A v kůži jednoho takového svalovce si projdete strastiplnou cestu za spravedlností.
Chaos Reborn - recenze
12. 4. 2016
|
Lukáš Grygar
Mohl bych napsat, že jsem tuhle recenzi lepil dva měsíce, protože mi nešlo odlepit se od výborné hry, a byla by to dokonce poloviční pravda. Chaos Reborn je výborná, avšak následující text vznikal v obtížích, daných krom jiného nastavovaným vývojem. Kickstarterem zafinancovaný projekt jste mohli v jeho rozpracované fázi hrát celý loňský rok, ale měsíce po vydání plné verze její plnost dál bobtná. Hrnečku dost, volal bych, kdyby mi hrneček o hlavu dávno neroztřískal šéfredaktor – i proto pojďme vše zapíchnout tady a teď a říct si, jak moc je Chaos Reborn výborná v rozpuku jara.
Florence – recenze
22. 1. 2019
|
Jan Hrdlička
Jistěže se ti Florence bude líbit, milý čtenáři, jak by také ne? Pokud v sobě nosíš alespoň kousek člověka, a to určitě nosíš, je to docela nevyhnutelné. Nejde ani tak o hru, věcně vzato tu toho příliš k provádění nenalezneš. Spíše se jedná o zážitek. Zážitek, který ví, že chce být krásný a tklivý, a na tom přeci není nic špatného, jen se takhle jednou zasnít a jednoduše prožívat.
Westworld – recenze
3. 8. 2018
|
Jan Hrdlička
O Westworld, mobilní strategii ze stejnojmenného světa, je skutečně složité vytvořit si vlastní, a především celistvý obrázek. Jak naložit se hrou, která vyrůstá z úspěchu Fallout Shelter? Není to asi zcela přesný popis, daleko od pravdy ovšem také nemá. Westworld do kapsy tu vystupuje jako pouhá nápodoba, tu potěší množstvím originality a tu zase klouže ke stereotypu.
Kona - recenze
20. 4. 2017
|
Pavel Válek
Kanada, to není jen země plná milých lidí a javorového sirupu. Velkou část země tvoří nebezpečná příroda, kde každý krok může být ten poslední, a málokdo by se do těchto míst dobrovolně vydal beze zbraně. Podobné myšlenky má i detektiv Carl Faubert, který je na cestě do malé vesnice právě na severu Kanady. Nejede si sem ale odpočinout, pozval si jej významný podnikatel, kterému neznámí vandalové poničili majetek, a on cítí, že by se mu hodil bodyguard. Po cestě však do Carla málem nabourá protijedoucí auto, a navíc jej zastihne bouře, která celé okolí zahalí pod sněhovou pokrývku. Vskutku ideální první pracovní den.
Blade & Bones - recenze
19. 1. 2017
|
Pavel Skoták
Určitě znáte hry, ve kterých musíte jít až na krev ve snaze úspěšně projít level nebo porazit bosse. V případě akčních her je takovým zářným příkladem série Dark Souls, která stála nervy a získala si srdce nejednoho ostříleného hráče. Není proto divu, že Blade & Bones vzhlíží (přiznaně) ke svému idolu a doufá, že bude jako on.
Tharsis - recenze
31. 1. 2016
|
Pavel Dobrovský
Minulý týden jsme zabili kapitána a snědli ho. Pak vypukl požár v nemocničním modulu. Po cestě za opravou dostal mechanik zásah sluneční erupcí ve skleníku. Velínem prosvištěl roj mikrometeoritů, takže se nemůžeme po večerech dívat na Gravitaci. Lékař zablokovaný ve strojovně nezvládl narovnat zlomenou komunikační anténu. Specialista má depresi. Všechno špatně? Ano. Anebo jinak: Všechno jde k čertu. Neustále.
1428: Shadows over Silesia – recenze husitského dobrodružství
4. 10. 2022
|
Jakub Malchárek
Ktož jsú boží bojovníci
Lost Judgment – recenze vynikajícího bratříčka Yakuzy
20. 9. 2021
|
Pavel Skoták
Návrat japonského soukromého očka
Star Renegades – recenze tahového RPG v časové smyčce
5. 10. 2020
|
Jakub Kovář
Žijte. Bojujte. Zemřete. A žijte znovu
Recenze křesla Omen od HP aneb Kterak mi židle zachránila zadnici
18. 6. 2020
|
Patrik Hajda
Půlky si zaslouží pohodlí
New Super Mario Bros. U Deluxe - recenze
9. 1. 2019
|
Adam Homola
V herní branži není snad žádná větší jistota než Mario. Jeho nejnovější velká Odysea vyšla předloni a byla takřka perfektní. Nintendo teď sáhlo do nepříliš dávné minulosti a vytáhlo z klobouku 2D Maria z roku 2012, který tehdy vyšel na Wii U, byl skvělý a díky svému nestárnoucímu designu je skvělý pořád. Pod krkolomným názvem New Super Mario Bros. U Deluxe se totiž skrývá velmi elegantní plošinovka s reálným potenciálem zabavit prakticky každého, kdo se nechá.
Okami HD - recenze
29. 12. 2017
|
Vincent Olejník
Právě letos je tomu 10 let co Okami poprvé vyšla v Evropě (a Austrálii), ačkoliv v Japonsku a Spojených státech se hra prodávala již o rok dříve. Okami se velmi rychle stala miláčkem kritiků, ale bohužel ani nadšené recenze hře nepomohly k oslnivým prodejům. Můžeme spekulovat, zda na vině mohlo být mimo jiné rozhodnutí vydat hru na PlayStation 2, i přesto, že PlayStation 3 již klepal na dveře. Naštěstí Capcom nenechal tento klenot zapadnout, a od svého vydání se Okami dočkala resuscitace hned několikrát. Tentokrát v rámci titulu Okami HD.
Dying Light 2: Bloody Ties – recenze DLC, které si klidně můžete nechat ujít
24. 11. 2022
|
Pavel Makal
Tenhle návrat nebyl potřeba
Starship Troopers: Terran Command – recenze strategického masakrování Arachnidů
16. 6. 2022
|
Jakub Malchárek
Mrtvý brouk je dobrý brouk
Surviving the Aftermath – recenze budovatelského survivalu
30. 5. 2022
|
Pavel Skoták
Vítejte na zdevastované Zemi
Ghostrunner – recenze nemilosrdného kyberpunku
14. 12. 2020
|
Patrik Hajda
Wake the fuck up, Ghostrunner
Werewolf: The Apocalypse – Heart of the Forest – recenze vlkodlačího příběhu
18. 11. 2020
|
Zbyněk Povolný
Gamebook v herní podobě
Sakura Wars – recenze
1. 5. 2020
|
Pavel Skoták
Zkusme si na chvíli představit, že by slučování ministerstev překročilo hranice průmyslu a dopravy a spojila se, dejme tomu, ministerstva obrany a kultury. O zábavu by se tak lidem starali vojáci i jiným způsobem než prostřednictvím vtipů o Pandurech a hráli by kupříkladu ochotnické divadlo. Tím bychom se mohli přiblížit k Sakura Wars, jejichž hlavní část se odehrává v prostředí tokijského divadla, kde sídlí speciální vojenská jednotka známá jako Flower Division.