Je úplněk a já se probouzím uprostřed temného lesa. Absolutně netuším, jak jsem se sem dostal. Je mi hrozná zima, což je logické, protože na sobě nemám žádné oblečení. Ležím v mechu, tak, jak mě matka vyvrhla na svět, a v ústech mám pachuť krve. Čí je to krev? A kdo jsem vlastně já?
Měsíc září. A na vás je rozhodnutí, co se bude dít dál:
A) Podivíte se nad tím, co si autor článku vzal za návykové látky, a zavřete prohlížeč.
B) Půjdete vyvenčit mazlíčka, protože vás právě přepadla chuť nějaký ten les vidět na vlastní oči.
C) Budete pokračovat ve čtení téhle recenze.
Takhle nějak se hraje novinka s komplikovaným názvem Werewolf: The Apocalypse – Heart of the Forest. A všichni céčkaři se v odstavcích níže dozví, jestli stojí za to.
World of Darkness
Stolní RPG ze světa World of Darkness na videoherním poli tradičně reprezentuje především upírská část Vampire: The Masquerade, například její chystané pokračování Bloodlines 2. Nicméně v poslední době se s videohrami z tohoto univerza roztrhl pytel. Kromě Bloodlines se chystá čisté vlkodlačí RPG s podtitulem Earthblood nebo nově oznámená battle royale, které zatím oficiální název schází.
Jednoznačně nejmenším projektem je právě hříčka Heart of the Forest. Zajímavá jsou ovšem jména, která za ní stojí. Myslím tím dvojici Jacek Brzeziński a Artur Ganszyniec – oba dva se totiž podíleli na vzniku příběhu prvního Zaklínače. A to už něco znamená!
Heart of the Forest je unikátní projekt, který je spíše interaktivní knihou než hrou v klasickém smyslu. Jestli mám použít nějaké přirovnání, tak tohle vlkodlačí dobrodružství je gamebook doplněný o pár RPG prvků a zdařilé výtvarné znázornění atmosféry. V recenzi tedy nečekejte žádné stohy textu o herních mechanikách nebo technickém stavu, spíš příběhové hodnocení, jako kdybychom se zde bavili o knížce.
Kniha-hra
Veškerý gameplay spočívá v tom, že se po přečtení stránky (či několika stránek) textu rozhodnete, jestli půjdete tam, či onam. V každém případě na vás ale čeká další nálož textu. A protože rozsahem se tady skutečně blížíme kdejaké knížce, je klíčové, že text je napsaný zábavně a čtivě. Celou hru jsem odehrál v angličtině a můžu vás ujistit, že tu nečíhají žádné lingvistické záludnosti, což by mohlo vyhovovat i méně zdatným angličtinářům.
zdroj: Walkabout
Samotný příběh je celkem komorního rázu, ale především v prvních kapitolách nabízí hutnou a tíživou atmosféru, ze které se tají dech. V řádcích textu sledujeme příběh Maiy, která se vrací domů na polsko-běloruskou hranici, kde pátrá po svých předcích. Okolo naší hrdinky se děje spousta podivností, lidé ve městě na ni koukají skrz prsty, její rodina je zahalena tajemstvím. A navíc se jí zdají velmi divoké sny.
Na pozadí skutečného příběhu
Celé vyprávění je zajímavě naroubované na reálné události. Rodina protagonistky totiž pochází z oblasti Bělověžského pralesa rozpínajícího se mezi Polskem a Běloruskem. Tam se v letech 2016 a 2017 odehrávaly demonstrace proti těžbě dřeva a přesně tehdy se příběh odehrává.
Bělověžský prales je místo přímo ulité pro temné a uhrančivé vlkodlačí dobrodružství. Souboj mezi lidmi a přírodou se tu odehrává pomalu na každé stránce a mohlo by se zdát, že Maia je hlavním katalyzátorem toho všeho. Je to ale skutečně jenom zdání, což je dobře. Je příjemné, že se pro jednou ani tak nesnažíme zachránit svět, jak spíš pochopit dívčino spojení s lesem a přírodou v něm.
Ale má to jeden háček. Ač jsem byl nadšený z přemýšlivého začátku a z postupného objevování sebe sama (respektive Maiy), tenhle pocit mi nevydržel, protože posledních pár kapitol se změnilo v akční jízdu. Rychlé tempo autoři úplně nezvládli a naprosto zabili tu skvělou mlhavou atmosféru nejistoty.
Vztek a odhodlání
Náhle bleskurychlý děj navíc nenechává hrdince čas vstřebat důležité události. Je fantastické, když má melancholická Maia dost prostoru na to, rozjímat nad krásou města. Jenže později mávne rukou nad mrtvolou a vlastně to s ní ani trochu nehne. Mistrovsky vybudovat atmosféru a pak ji spláchnout do záchodu, to je hrdelní zločin.
Aspoň ale máte celou dobu všechno ve svých rukou. Hra je prošpikovaná volbami, kdy se Maia musí rozhodnout, co řekne a jak se zachová. Záleží hlavně na její míře vzteku a síle odhodlání, protože právě ty odemykají další dialogové možnosti.
Maiina náladovost se skrze dialogy dá korigovat a její odpovědi mají doprovodný účinek na další postavy. Ovlivnit se tím dá ale i samotný les, který zde působí jako nadpřirozený živý organismus. Kromě ovlivňování okolí jsou odpovědi i katalyzátorem pro vývoj hrdinčiny osobnosti, ale během hraní jsem úplně nepocítil rozdíl mezi Maiou statečnou a Maiou analytickou.
Vlčí hrátky
Hra se jmenuje Werewolf, takže vlkodlaci samozřejmě nemůžou chybět. Mají dokonce několik forem a lze mezi nimi v určitých chvílích přepínat. Nicméně mi vždy přišlo, že pro danou situaci je volba naprosto jasná. Těžký batoh plný věcí přece neponese vlčí štěně, ale pořádně silný a rychlý vlkodlak ve formě Glabro!
Je to dalším příkladem jedné poněkud nemilé skutečnosti: Všechny podobné volby mi v celkovém kontextu přišly spíš jako omáčka okolo, jen aby se dalo říct, že Werewolf: The Apocalypse – Heart of the Forest je hrou. Čistě gamebooková forma bez průhledných přívěšků by jí slušela daleko více.
Ale sluší jí to i takhle. Celé vyprávění je podpořené skvostným obrazovým doprovodem a ambientními zvuky zachycujícími, co se právě v daném textovém okně děje. Běhal mi mráz po zádech, když jsem četl, jak se skupina lidí toulá po lese a najednou mě ze sluchátek vylekal zvuk křupající větve. Napětí se i díky podpoře zvuků dalo krájet a občas jsem měl doopravdy nahnáno. Což je skvělé a na poměry interaktivní knihy skutečně úctyhodné.
Ve finále tak nejsem ani úplně spokojený, ale ani rozčarovaný. Hutná atmosféra podpořená skvělým audiovizuálním zpracováním funguje víc než dobře, ekologická tematika kácení lesů propojená s nadpřirozenem jakbysmet. Škoda jen, že některé části hry, například povrchní, zdánlivé volby, tak dobře provedené nejsou. A hlavně mě mrzí nezvládnuté tempo, protože poslední fáze hry v porovnání se zbytkem zkrátka neobstojí.
