Recenze

Ittle Dew - recenze

Ittle Dew slibovalo roztomilou grafiku, spoustu humoru a hlavně hodně zábavy při hledání cesty dál skrz velký labyrint, což zahrnuje především mlácení potvor a řešení hádanek. A to vše v perspektivě 2D akční adventury. Sliby to jsou hezké, a proto jsem si u hry už při prvotním oznámení udělal mentální poznámku, že si ji chci zahrát. Poučení zní – občas je lepší se netěšit.

Ratchet and Clank: All 4 One - recenze

Ratchet s Clankem se po PlayStation platformách prohání dlouhých devět let a za tu dobu si získali slušnou popularitu. Aby taky ne, když téměř všechny jejich hry mají na Metacritic mezi 80 - 90 %, což je na sérii o osmi dílech hodně solidní vizitka. Zdá se tedy, že výjimkou, která potvrdí pravidlo, je zatím poslední kus s podtitulem All 4 One, který na ty nejlepší prostě nemá. Jak je to možné?

Destiny 2 - recenze

Filmeček, filmeček a do třetice všeho dobrého ještě jedna předrenderovaná nádhera sršící břitkým humorem a osobitým audiovizuálním zpracováním. Ne, opravdu jste se nespletli a nečtete recenzi nové adventury či interaktivního filmu. Čtete recenzi Destiny 2, pokračování hry, která se mimo jiné proslavila absencí vyprávěného příběhu či nedostatkem obsahu. To vše je ale věcí minulosti, protože Destiny 2 povědomí o této značce od základu mění. Plnohodnotný příběh, nával parádního obsahu, opravené základní herní mechanismy. To vše a mnohem více na vás čeká v dlouhém dobrodružství, které přenáší hráče do promyšleného a strhujícího herního světa, jež nepřestane překvapovat ani po desítkách hodin.

Dungeon Faster – recenze oceňované české hry

Českým mobilním hrám dominuje brněnské studio Madfinger, nejde ale o jediné úspěšné vývojáře her pro Android a iOS. Máme tu například vydařený Chameleon Run nebo poměrně neznámý klenot od autora, jehož jednomužné studio si říká Old Oak Den. Tímto klenotem je dungeon crawler Dungeon Faster, který si vysloužil nominace i ocenění na Google Play.

SimplePlanes – recenze

I když už dobrou dekádu můžete slyšet varování, že letecké simulátory jsou mrtvé, v poslední době znovu zažívají nečekanou renesanci jak skrze arkádovější hry, tak i tituly, v nichž si můžete letadlo či jiný dopravní prostředek postavit sami. Po fenomenálním úspěchu Kerbal Space Program se o něco podobného snaží rámcově velmi podobná hra SimplePlanes.

Warhammer 40k: Space Marine - recenze

Co se může pokazit na hře, ve které bojujete v kůži a zbroji ultramariňáka z Warhammer 40,000? Vždyť by to měla být čirá radost: střílej, sekej, nechej se omývat vlnkami teplé krve a do toho sem tam recituj trochu náboženských pouček. Zabíjej, protože zítra už nemusíš být naživu, což pořádně naštve Císaře, jemuž tvůj život patří stejně, jako ta zbroj, co nosíš. Prostě to musí být ničím nespoutaná zábava, nebo ne? Bohužel, v tomto případě je to taková zábava, že by z ní veteráni jednotky páchali sebevraždy kvůli nekonečnému stereotypu.

GoldenEye 007 - recenze

Agent s povolením zabíjet se vrací v remaku jedné z nejznámějších konzolových FPS. Stejně jako kdysi nabízí velkolepou výpravu, obrovský arzenál i našlápnutý multiplayer s podporou split-screenu. Od dob Nintenda 64 se ale hodně změnilo. Budou staré ingredience v dnešní době stačit na vydatný hlavní chod?

The Cave - recenze

Představte si takového mile šíleného profesora v tajné podzemní laboratoři. Postavil si v ní komorní urychlovač herních žánrů s cílem najít Higgsovu hru. V jednom z experimentů hodil do urychlovacího válce skákačku s adventurou a stiskl červené tlačítko START. Ale co se nestalo, urychlovač měl zrovna slabou chvilku, místy urychloval, jindy zpomaloval a nakonec vybuchl. Profesor stihl na poslední chvilku hru zachránit. Nebyla sice Higgsova, ale nezbylo nic jiného, než s ní jít na trh. Profesor se jmenuje Ron Gilbert. Hra se jmenuje The Cave.

Bientôt l’été - recenze

Zajímá vás poezie? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás možnosti herního média, vyvázané z ohmataných schémat? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás city? Pokud ne, můžete přestat číst. Ušetříte si něco málo minut svého života a poděkovat mi můžete jindy. Nashledanou, potkáme se pro změnu s bouchačkou v ruce a budeme jistě zachraňovat svět. Rád jsem vás viděl.

Time Crisis 4 & G-Con 3 pistole - recenze

Má klasická automatová střílečka v dnešní době ještě co nabídnout? A jak si přibalená světelná pistole stojí vedle Wii Zapperu v Resident Evilu?

Ratchet & Clank: Rift Apart - recenze

Kterak Pavel udělil svou první desítku

Genshin Impact – recenze neuvěřitelného RPG

A překvapením roku se stává…

Resistance 2 - recenze

Tlačí na rozlehlost prostředí a počty nepřátel, velikost bossů, více filmečků, epický příběh a syrovost alternativní druhé světové války. Bohužel ale samotná čísla a velkolepé nápady nedělají automaticky skvělou hru.

Warcraft III: The Frozen Throne recenze

Přesně rok po Warcraftu III vychází první datadisk, který rozšiřuje nejlepší fantasy real-time strategii současnosti o spoustu nových kampaní, hrdinů, speciálních jednotek nebo dalších vylepšení.

Sonic & SEGA All-Stars Racing - mega-recenze

Největší hvězdy stáje SEGA vyzývají na souboj Mario Kart v bitvě o krále arkádových motokárových závodů. Parta okolo ježka Sonica má ale tu výhodu, že se neštítí ani PCček a to je dobře.

Blood: Fresh Supply - recenze remasteru kultovní střílečky

Klenot z dílem Monolith Productions jménem Blood se již ve své emulované, na moderních systémech hratelné, podobě objevil v nabídkách GOG i Steamu. Pokud jste jej však na některé z uvedených platforem vyzkoušeli, jistě jste si všimli, že v mnoha ohledech nezestárl zrovna nejlépe. Atari, které vlastní práva, proto zajistilo remaster titulu, jenž nakonec dostal podtitul Fresh Supply.

Yonder - recenze kombinace Zeldy a Stardew Valley

Dostali jste se někdy do životní fáze, kdy jste si uvědomili, že toho násilí ve hrách je už nějak moc? Najednou vám zabíjení desítek, stovek a tisíců virtuálních nepřátel přišlo jaksi cizí, zbytečné a nesmyslné? Pokud je vaší odpovědí hlasité „ANO!“, pak možná naleznete útěchu v mírumilovném putování, které nabízí Yonder: The Cloud Catcher Chronicles.

Oxenfree - recenze

Pohlazení příjemných pastelových barev, klidné mořské vlny objímající trajekt a parta náctiletých, kteří si chtějí náležitě užít volno. Co tomu chybí? No jistě, skupinová fotka na levoboku a pak už vzhůru na pláž s chladicím boxem plným piv a veselými sušenkami v ruksaku. Taková je startovní premisa adventury Oxenfree od studia Night School Studio tvořeného převážně ex-zaměstnanci Telltale Games a Disney.

Serpent in the Staglands - recenze

Ne nadarmo se říká, že člověk se nejlépe naučí plavat, když jej hodíte po hlavě do vody. Uč se sám, nebo zemři, takhle nějak by se to dalo shrnout. Přesně to odpovídá filozofii, kterou vyznává Serpent in the Staglands - nekompromisní old-school izometrické RPG, odehrávající se v prostředí fantasy variace na dobu bronzovou. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že při takovém učení se by měl člověk vždycky mít, pro jistotu, někde po ruce záchranný kruh.

Titan Souls - recenze

Čím menší herní projekt, tím větší mají autoři chuť tvořit nekonvenčně. Titan Souls je proto hrou v dokonalém přestrojení. Svým retro designem, skromnými rozměry map a velmi úzce zaměřenou hratelností působí až dětinským dojmem, ale přitom v ní zuří vysoká obtížnost i frustrace, a pouze nejodolnější hráči, kteří jsou schopní překonat obrovské výzvy, si užijí opravdovou zábavu. Titan Souls je vlkem v rouše beránčím, ale i přes svoji kontroverznost a orientaci na "masochistické" publikum stojí za vyzkoušení. Už jen kvůli rozšíření obzorů.

Crysis 3 – recenze multiplayeru a konečné hodnocení

V recenzi singleplayerové části Crysis 3 bylo zdůrazněno, že tato série budí pozornost především svým skokovým grafickým zpracováním. Crytek však své nynější multiplayerové ambice dával hlasitě najevo a online složce jsme se tudíž rozhodli věnovat zvláštní prostor. Ostatně, když hlava studia už dlouho před vydáním Crysis 3 řekne, že svou budoucnost vidí na internetu a promuje při tom svou úspěšnou free-to-play střílečku Warface, člověk si domyslí, že by se toto směřování mohlo týkat i završení známé série.

Fate - recenze

Fate je tak trochu jako zjevení z nebe, protože za ním nestojí žádný známý vydavatel. Jedná se nejen o pekelný, ale i parádní obšleh nejchytlavějšího akčního RPG všech dob s řadou zajímavých nápadů.

Battlefield Hardline - recenze

Jestliže jsem dojmy ze singleplayeru končil výčtem negativ, v případě multiplayeru začnu s pozitivy. Navzdory rozporuplným dojmům z bety nakonec zvládla hra více hráčů udržet Battlefield Hardline nad vodou, a přestože výsledek není perfektní, je až překvapivě dobry. Pokud tedy kupujete Battlefield jen kvůli multilayeru, pak nemusíte ztrácet naději. Autoři totiž na rozdíl od singlu v multiplayeru tolik neexperimentovali, přerod klasické BF hry v něco nového realizovali jen napůl, a přes dílčí chyby dokáží s odřenýma ušima nabídnout poměrně zábavná multiplayerová klání.