Autor: Mikoláš Tuček Publikováno: 23.září 2005 |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Před vámi je jeden ohromný dungeon o téměř padesáti poschodích a nespočtu monster, která musíte jak jinak než porubat. Potvor není tolik a po chvíli se opakují, ale vždycky s sebou vezmou nového parťáka, takže nemáte pocit, že rasíte armády klonů. Podobně jako v Restricted Area máte pod jejich jménem i úroveň, takže stejný ksicht může být o několik pater níže o mnoho silnější, stejně tak jsou zde k vidění i rezisty, na něž extra pozor, protože pižlat sekerou monstrum imunní na fyzickou damage, to je hodně frustrující. Nicméně snad poprvé v podobných hrách fungují potvory opravdu rozumně. Nečekejte zázraky, znamená to jen, že se všichni snaží dostat na krk vašemu hrdinovi – žádné zasekávačky o čokly jako v Bard’s Tale, ani odlákání hlavního náporu na sidewingera, jak to je často vidět jinde. Opravdu se jedná jen o patra jedné ohromné jeskyně, takže kromě startovního města zapomeňte na venkovní prostory, a i když se autoři hodně snažili měnit podklady od kamenného po lávový a každé poschodí je udělané trochu jinak, po několika hodinách se nejen klaustrofobikům dělá trochu úzko. Jinak ovšem hra vypadá pěkně, ať už ji spustíte na jakékoliv rozlišení (tedy screenshoty 640x480 si asi do rodinného alba dávat nebudete), rozhodně barevně, a protože brzy se rozjedou na obou stranách kouzelné efekty, tak i atraktivně. Zvuk jsem téměř nevnímal, a to znamená jediné – ke hře ladí a neškodí, což naprosto postačuje. Nicméně vás jistě zajímá, jak je na tom vaše postava. Je to věc názoru, ale mně u podobných her mnohem více sedí jízda s jedním charakterem, protože starání se o celou partu bývá v reálném čase často honička, a jak jsme viděli třeba u Dungeon Siege, je nutné pak jejich myšlení automatizovat, takže se o ně nakonec nemusíte starat vůbec a většinu hry vyřeší za vás. No nebudu se tvářit, že hrám rozumím, a popojedu konečně k našemu hrdinovi. Kromě jména si můžete zvolit ještě obtížnost (celkem 4), vzhled vlasů (celkem dost), ksichtík (celkem málo) a pohlaví (2). Na nějaké rasy a povolání zapomeňte, k odlišnostem se teprve dostanete. Když řekneme čtyři základní vlastnosti, vypočítá i vysloužilý dřevorubec na prstech své ruky sílu, obratnost, vitalitu a magii. Teprve získáváním zkušeností se dostanete k bodíkům schopností, a pokud jste v tuto chvíli čekali výstřik pravého šampaňského v podobě ohromných a košatých stromů schopností, musíte vzít za vděk spíše dětským sektem Avanti s minimálním obsahem alkoholu. I takový Dungeon Lords se omezil jen na pár odnoží, ale každou alespoň rozvedl do více kategorií, zde naopak pouze vrážíte bodíky do meče, sekery, štítu, obouručních zbraní, útočné, obranné nebo té třetí a těžko zařaditelné magie. Samozřejmě je zde ještě pár typů, ale pro ukázku to stačí. Zábavnější nám proto přijdou kouzla, protože u každé kategorie jich máte přes 10. I když podobné hry jsou hodně o výběru té správné taktiky, velmi podstatnou roli hrají předměty. Neříkejte nám, že jste Diablo II dohráli dvacetkrát z toho důvodu, že finální souboj byl tak hrozně zábavný. Lhali byste si do kapsy, a co je horší, lhali byste nám. K Diablovi, Baalovi i k dalším místům, kde byl vyšší výskyt „pojmenovaných potvor“, jste se vraceli proto, že zde byla vyšší šance na vypadnutí speciálního předmětu! Kšeftíčky a šmelina Pokud máte rádi sbírání předmětů a následné prodávání ve městě, budete zde v sedmém nebi. Loading mezi dungeonem a městem sice není kdovíjak lubrikovaný (rozuměj – jde to ztuha), ale později si řekneme o jedné dobré fintě, kterou ho můžete urychlit. Předměty jsou obyčejné bílé, lepší fialové a ty nejlepší jsou buď nazlátlé nebo zeleno-tyrkysové. Poslední barvou si nejsem jistý a musel bych to hledat ve vzorníku, pro vás je ale důležité, že vlastností má každý lepší habaděj a dost podstatnou část hry tvoří promýšlení, co s čím zkombinovat. Nutno dodat, že častokrát proto, aby vám podpůrné předměty jako prsteny nebo amulety daly dohromady požadovanou úroveň síly (většinou sečné zbraně), obratnosti (střelné) nebo magie (hučky, hole, hábity atd.). Již zde se ovšem začínají objevovat první známky invence autorů. S předměty si totiž můžete opravdu pohrát, kupříkladu na severu města najdete zaklínače, který vám může za drobný obnos zbraň vylepšit nebo přidat socket. Ne jednou za uherský rok, jak tomu bylo v případě Imbue v DII, ale klidně několikrát za sebou!!! A je fakt boží utrácet poctivě vychozené prachy za naskakování bodíků na vašem oblíbeném meči, byť nejlepší předměty samozřejmě najdete. Jen abyste nedopadli jako ten dědeček v pohádce, který tak dlouho měnil, měnil, až si jednou nevyměnil trenky... sakra, vlastně dědeček měnil, měnil, až vyměnil. Stejně tak můžete skončit i zde a při mamonu za nejlepšími bonusy se vám také může stát, že vám místní kouzelník všechny věci odčaruje a nebudete mít nic. Mně se to stalo po tom, co jsem utratil za upgrady asi půl milionu, a věřte, že jsem si pak trenky vyměnil. K tomu jsou ještě navíc přítomni dva skřeti, kteří vám buď vyrazí drahokamy ze socketů (a zničí původní zbraň) nebo naopak zničí gemy, ale uvolní přihrádky pro lepší. S předměty se parádně vyblbnete, a pokud vás tohle nechytne, tak jste vyjeli špatným směrem a až do Fate raději nejezděte, neboť postava samotná tak nosná není. Kdo říkal, že Diablo II nejde vylepšit? Zatímco doposud by se dalo Fate popsat nevábným sloganem „Diablo II s lehce barevnější grafikou“, pár věcí je zde mnohem vychytanějších! Kupříkladu u questu hned vidíte, co vás čeká za odměnu, a to je milé, protože si můžete najednou nabrat jen tři, a když máte pocit, že s nějakým nechcete ztrácet hlavu, můžete ho vesele vymazat. To ostatně občas doporučujeme. Po čase je trochu nevábné, že je jen pár lidí, co vám úkol může zadat, a vy jen koukáte na minimapu po červeném (nebo zlatavém) puntíku, kam si máte dojít pro další homework či odměnu. My jsme v odstavci vylepšení, tak se podle toho taky chovejme. Hodně nás nadchlo rybaření. Co??? Pokud jste hráli nějaké MMO (kupříkladu World of Warcraft), určitě vás nepřekvapí ohromný troll posedávající na břehu čehokoliv s malým klacíkem (tak vypadá prut v jeho ohromných tlapách), číhající na kořist. Nebuďte vyplašení, že by vás někdo nutil uhánět si revma posedáváním u vodních toků, zde můžete lovit ve městě, občas narazíte i na místečko na cestách. Prostě přijdete k vodě, u níž jsou blikající jiskřičky, a jdete na to. Jednoznačně hafana! K ruce, či v tomto případe spíše k noze, si budete moci povolat domácího mazlíčka. Vím, že se najdou zvrhlíci, kteří sáhnou po kočce (víte, že kdybyste umřeli doma, po čase by vás možná snědla?) a ne po psovi (věrný přítel člověka, statečný a oddaný!), ale stejně tak existují lidé, kteří volí komunisty, snídají bůček nebo nosí do sandálů ponožky. S tím ale tahle recenze nic neudělá. Váš mazlík bude nejen ke štěkání (nedej bože k mňoukání), nýbrž se po vašem boku bude statečně bít. Můžete mu dokonce dát amulet a dva prsteny (řekněme, že je nosí na obojku, jinak to asi nevysvětlíme), aby se posílil. Co víc, můžete mu dát rybu, která ho promění v některou z příšer. Vzhledem k tomu, že převezme i její vlastnosti a hafík sám moc nadupaný není, rozhodně toho v pozdějších fázích hry využijete. Psík má navíc nákladní prostor, takže funguje trochu jako mula v Dungeon Siege, jenže zde ho můžete jedním klikem poslat do města a za chvíli se vrátí s utrženými penězi! Zvířátko je prostě moc prima, i když chvílemi může mít díky rybí transmutaci podobu černé vdovy nebo ohromného trola. Fat(e)ální rozsudek Dalším příjemným vylepšením je, že si můžete libovolně upravovat měřítko na minimapě, aniž by tato zabírala více místa na obrazovce, a ještě pár dalších drobností bychom mohli vyjmenovat, ale jestli se ptáte, zda vás bude Fate bavit, a to je ostatně otázka pro každého recenzenta, tak věřte, že bude! Neustále máte kolem sebe nějaké příšery, když nejsou příšery, jsou zde krabice a truhlice a odevšad vypadávají zajímavé předměty, jejichž vlastnosti je radost zkoumat. Až narazíte na něco většího, hurá si to vylepšit, a kdyby na vás padl splín, stále si můžete jít zalovit k rybníčku a vytáhnout něco pro svého hafana. A proč „fate“? Inu to zjistíte brzy, tedy přesněji, jakmile poprvé zhebnete. Právě v tu chvíli si totiž můžete vybrat vlastní osud. Buď se můžete za ztrátu zkušeností a popularity reinkarnovat přesně na místě, kde se vám stala drobná nehoda (pokud se tak dá o chcípnutí mluvit), nebo ztratíte jen peníze, ale vyplivne vás to o patro jinde, nebo přeskočíte o tři patra výš... prostě máte možnost libovolně se rozhodnout co dál. Každý z výše uvedeného doufám pochopil, že zhebnout je hodně nepříjemné, a právě to vás udrží ve střehu po dobu celé hry. Pokud se nyní ptáte, proč tedy není finální hodnocení vyšší, pak tím jediným argumentem je, že Fate neobsahuje ani sebemenší náznak multiplayeru! Ačkoli jsme spokojeni z kvalitního obšlehu, do nějž je ovšem přidáno mnoho zajímavých novinek, hodnotit výše prostě nemůžeme. Milovníci lonewolfovských dobrodružství, majitelé platebních karet a obstojného připojení však budou naprosto spokojeni! Hafo příšer a předmětů, magické fontánky, rezisty a jejich pokoření – to vše zde najdete ve vrchovaté míře. Tento článek původně vyšel v časopisu Stáhněte si: Demo, Patch |
Mikoláš Tuček | |
autor je zástupcem šéfredaktora časopisu SCORE |