Poměrně velkou vlnu ohlasů vzbudilo nedávné oznámení Microsoftu o uvedení xboxové pecky Halo i na osobní počítače.

Ačkoliv velcí světoví vydavatelé se v souvislosti z ECTS zatím nesnaží nijak zviditelnit v médiích, přeci jen bylo u příležitosti této londýnské výstavy oznámeno několik nových titulů od ruského vydavatele 1C a proto se na ně nyní souhrnně podíváme: Borderzone Tento titul od studia Saturn+ (tvůrci Jazz & Faust) má být 3D akční bojovka, obsahující prvky RPG.

Pulp Fiction, aneb Historky z podsvětí - klasika, která má spoustu vyznavačů a možná ještě víc odpůrců.

Lidská fantazie nezná hranic.

Na výstavě E3 byl zveřejněn i kompletní line-up rakouského distributora JoWood.

Protože se toho v HW moc neděje, přicházím dnes s několika ovladači a softwarem týkajícím se více nebo méně počítačového železa.

Před mnoha lety vyšla série fotografií z podzemek. Byly v ní vyfocené stanice metra z velkých měst, od klaustrofobních londýnských koridorů až po barevné haly v Ulanbátaru. Jednoduchým porovnáním architektury z různých končin bylo jasné, že stanice metra v zemích bývalého Sovětského svazu jsou těmi nejprostornějšími na celém světě – komunista prostě kopal a budoval velké věci. I proto se může Metro: Last Light odehrávat po Metru 2033 znovu v tunelech moskevského metra - tak spletité a nekonečné bludiště vystačí ne na dvě, ale klidně na deset her. (Pozn. - V článku najdete i video s naším rozhovorem s tvůrci hry.) Bojíte se tmy?Každá prezentace má jedno slovo, které jí dokonale vystihuje. V případě Last Light je to „ponurost“. Nejen kvůli pocitům osamělosti a úzkosti ve vybydlené a zničené Moskvě, kterou se prohánějí smečky mutantů-démonů, ale především kvůli výrazům pánů z THQ. Ať už jim někdo zalil obličej zmražovadlem mimických svalů anebo jsou opravdu tak smrtelně vážní, vyvolávají dojem, že pod zem v Last Light nechcete ani nakouknout. A to byste přišli o hodně. „Naše hra je ve fázi, kdy je kompletně hratelná, vše v ní funguje a můžete jí projít od začátku do konce se všemi příběhovými animacemi,“ tvrdí jeden z vývojářů. Snad mu nějaký neviditelný démon drží pařát na tepně, protože dokáže v rámci ponurosti ještě mluvit rychle jako kulomet. „Vylepšili jsme všechny části hraní. Střílení, prozkoumávání, stealthování i RPG,“ snaží se zaujmout hrstku novinářů. Po tří minutovém monologu ponuře sjede publikum pohledem a s vážností funebráka se odebere za dveře. Obrazovka se rozsvítí, prezentace začíná. Vítejte v metru, dveře se zavírají. Galerie #14151

Není každý rok posvícení, ale loni bylo!

Jak se z přemíry stane rutina

Změnil se herní průmysl, nebo spíš my?

Potichu, ale jistě

PlayStation v posteli i na cestě

Jak se vůbec pozná typicky asijské MMO?

Jednotlivým žánrům herního průmyslu vládnou železnou pěstí těžko porazitelní obři. Když se řekne týmová střílečka, hned vás asi napadne Overwatch nebo CS:GO. Když se řekne battle royale, vytane vám na mysli nejspíš Fortnite. Kartičky: Hearthstone. Fotbal: FIFA. A tak dále. Nám se ale občas líbí menší, méně úspěšné projekty, o kterých se zas tolik nemluví. Pokud vás zajímá, kteří mrňousové podle názoru naší redakce prostřelili obrovi lebku prakem, čtěte dál.

Vstupuji do městského centra a přede mnou se tyčí masivní budova katedrály Urrotheka, Bezútěšné tlamy pouště. Její architektura připomíná další kaple tohoto náboženství, na které jsem narazil ve zbytku země, ale v mnohem větším měřítku. Propracovaná zahrada tvořená rostlinami a stromy je rozložena v geometrickém vzorci poblíž mnoha dvojitých dveří vedoucích dovnitř, jimiž neustále procházejí poutníci. Když těmi dveřmi projdu já sám, spatřím třpytivá, zrcadlící se jezírka, držáky na kadidlo s unikátními rytinami, množství pokřivených, znepokojivých oltářů zasvěcených Urrothekovi, kněží v Urrothekových náboženských róbách procházející se po budově, písaře pilně studující u stolů a lavic, a železnou bránu vsazenou do zdi za oltářem vedoucí do podzemní krypty, kde odpočívají ti nejvěrnější z Urrothekových svatých rytířů. A to všechno je samozřejmě procedurálně vygenerované.

Na jaře tohoto roku za sebou zavřela vrátka trilogie Mass Effect. Zakončila příběh Shepardovy záchrany galaxie, vyvolala salvy nevole, a s vypuštěním rozšířeného konce vyšuměla, aby uvolnila místo dalším makabrózním blockbusterům. Stejně zajímavá jako story o invazi Reaperů je však i jiná story – ta o tvorbě Mass Effectu a o všech prvcích, jež se ztratily v procesu tvorby.

Pamětníci jako my v redakci s nostalgií vzpomínají na oprýskané maringotky, které v osmdesátých letech společně s kolotoči a dalšími atrakcemi brázdily naší zemi za železnou oponou a pro několik generací znamenaly téměř jedinou možnost, jak se dostat k nejnovějšímu výdobytku imperialistické kultury – videohrám. Zlatou éru arkádových automatů si nyní můžete připomenout v nově otevřeném muzeu Arcade Hry jen pár kilometrů od Prahy. Na Games už jsme se o něm letmo zmiňovali, v tomto článku se na tuto bohulibou aktivitu mrkneme blíž, ale nejdříve dostanete malou nalejvárnu ohledně historie arkádových automatů.

Také vás rozčilují neproniknutelné zástupy lidí v supermarketech? Máte občas chuť popadnout nejbližší předmět z regálu a rozpoutat mezi tou sebrankou pořádný masakr? Právě máte ideální příležitost!

Luxusní vozy a rychlá jízda udělaly ze série Need for Speed kultovní pojem. Na co se letos můžete těšit v sedmém dílu, který se od předchůdců liší konceptem ilegálních závodů v ulicích nočních velkoměst?

27 tisíc jaderných zbraní a jedna chybí. Takový je námět hry The Sum of All Fears, která vzniká k premiéře filmu podle novely Toma Clancyho a v mnohém se podobá Rainbow Six nebo Ghost Recon.

Mezi hlavní devizy návratu na legendární Wolfenstein patří vedle technologie z Dooma III nově také propracovaná týmová hra po síti.

Vrací se i Beholder

Bude to velká pecka

Nový Level zkoumá herní romantismus i fanouškovské remaky

Nicnedělání se podceňuje

Utrpení s občasnou dávkou extáze

Hry už dávno nejsou apolitické

Simultánní online klání

Budete důvěřovat Putinovi?

Nové číslo herního magazínu LEVEL se věnuje Elden Ring