S postupným prolínáním žánrů se plížení a tichý postup, stejně jako třeba RPG prvky, dostalo téměř všude. Někde jsou přítomny méně, jindy více, každopádně faktem je, že v dnešní době je výběr stealth akcí pestrý. Stealth totiž neznamená jen pomalé plížení se z jednoho stínu do druhého a podřezávání nepřátel.

Jak si ukážeme v různých příkladech níže, tichý postup může mít mnoho různých podob. Od pomalého a taktického, přes lineární, až po otevřené hřiště, ve kterém se můžete vloupat z takového směru, jaký vám zrovna vyhovuje. Hra přitom nemusí být striktní simulátor zloděje, ale musí mít stealth prvky natolik kvalitní a aktivně podporované herními systémy, až se stealth může stát primárním stylem hratelnosti. A my jsme pro vás vybrali podle nás ty nejlepší stealth kousky, které si dnes můžete zahrát.

Hitman: World of Assassination

(Vyšlo v lednu 2023 na PC, PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox One, Xbox Series X/S a Switch – naše recenze)

Absolutní král sandboxového improvizačního stealthu, který navíc mistrně zvládá balancovat na tenké hranici extrémně seriózního příběhu, ve kterém jde o všechno, a totálně absurdním cirkusem. Hitman vyniká precizně navrženými úrovněmi, neuvěřitelně pestrou škálou zbraní i předmětů, a především sebevědomým designem s výraznou emergentní hratelností.

Hitman se může pochlubit nejen chytrými scénáři, ale také obrovskou mírou flexibility, kdy můžete ke každé situaci přistoupit, jak zrovna chcete. Nesmírně povedeným rozšířením hitmanovské formulky je i režim Freelancer, který už tak vytříbenou hratelnost obohacuje o prvky žánru roguelike a ještě vyšší sázky. Celý Hitman: World of Assassination je tak velký balíček úrovní, možností, flexibility a emergentní hratelnosti, že vás může zabavit klidně na stovky hodin.

Dishonored 2

(Vyšlo v listopadu 2016 na PC, PlayStation 4 a Xbox One – naše recenze)

Jeden z těch poněkud sevřenějších stealth titulů, přesto výjimečný. Dishonored (oba dva díly) vynikají špičkovým designem úrovní, zábavnými schopnostmi, chytrým scénářem a natolik propracovaným světem, že je vyloženě radost se v něm plížit. To všechno zvládá hra z pohledu první osoby, což v rámci žánru stealth akcí není zase tak obvyklé, obzvláště když jsou ve hře teleporty a jiné magické schopnosti.

Přesto to funguje na výbornou a pokud hledáte přeci jen trochu více lineární a striktní stealth, rozhodně tu nešlápnete vedle. Co Dishonored „chybí“ na otevřenosti světa bez problémů dohání možnostmi jednotlivých potyček, kdy se můžete třeba převtělit do ryby a proplavat až k cíli. Takový stealth vám moc jiných her neumožní.

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain

(Vyšlo v září 2015 na PC, PlayStation 3, Xbox 360, PlayStation 4 a Xbox One – naše recenze)

Příkladná změna žánru, která by se měla tesat do kamene. Ne snad že by předchozí díly série nestály a nepadaly se stealthem, nicméně Phantom Pain (a předtím ještě taktéž skvělé Ground Zeroes) posunul věci mílovými kroky dopředu a ještě je nafoukl o tunu dalších možností, třeba i včetně inovativní online složky.

Phantom Pain ale vyniká především precizně propracovaným stealthem s tunou možností. Od využívání parťáků jako je odstřelovačka Quiet s neomylnou muškou, kůň, či pes, přes pestré hrátky s robotickou rukou, až po libůstky typu schování se na toaletě a pouštění záchodových nahrávek tak, aby vás nechali dotírající stráže na pokoji. Kodžima se tady jednoduše zase překonal a dodal špičkový, inovativní a komplexní stealth titul, ve kterém je radost se schovávat, stejně jako improvizovat při nečekaných situacích.

Ghost Recon: Breakpoint

(Vyšlo v říjnu 2019 na PC, PlayStation 4, Xbox One – naše recenze)

Nepříliš povedený startovní stav Breakpointu je už dávnou minulostí. Plejáda gigantických obsahových updatů v čele se zbrusu novou kampaní, společně s další hromadou ladících aktualizací, z něj udělaly prakticky novou hru. A lepší stealth vojenskou „simkádu“ na trhu dodnes těžko najdete. Ubisoftu se tady totiž nakonec povedlo famózně skloubit taktickou akci s extrémním důrazem na stealth.

Ghost Recon Breakpoint vyniká především roleplayingem, kdy dokáže fantazii jednotky drsných elitních borců v nepřátelském území prodat naprosto fantasticky. Přepady nepřátelských základen hluboko v džungli, s nočním viděním a tichým, důmyslným postupem, patří k tomu nejlepšímu, co můžete na poli vojenských stealth akcí zažít. Za zmínku stojí také opravdu velice povedená mini kampaň se Samem Fisherem, kdy v Breakpointu najednou hrajete v podstatě regulérní Splinter Cell tak, jak by asi v moderní podobě mohl vypadat.

Sniper Elite 5

(Vyšlo v květnu 2022 na PC, PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox One a Xbox Series X/S – naše recenze)

Ve Sniper Elite 5 jste pochopitelně především sniper, nicméně to není ani náhodou vaše jediná role. Jste hluboko za nepřátelskými liniemi a zabíjení na velkou vzdálenost je jen jednou z možností. Ve hře tak většinu času trávíte v přikrčení, kdy se snažíte infiltrovat nepřátelské pozice. Nepřátele můžete střílet například pistolí s tlumičem na kratší vzdálenosti, ale ještě častěji se může ke slovu dostat váš věrný nůž.

Solidní stealth mechaniky tu podporuje i prostředí, které vám nabízí spoustu úkrytů, přístupů, vyvýšených míst k tomu, abyste se náckům dostali do zad přesně tak, jak zrovna potřebujete. A když se věci zvrtnou, máte spoustu možností, jak se rychle dostat pryč a zkusit tichý postup znovu a lépe. Sniper Elite 5 pak k prověřeným principům hratelnosti (padající lustry, pasti, otrávené pití apod.) přidává onen titulní důraz na nenápadné odstřelování nepřátel z velké vzdálenosti, včetně dnes už ikonických „rentgenových“ snímků zásahu.

Deus Ex: Human Revolution

(Vyšlo v srpnu 2011 na PC, PlayStation 3 a Xbox 360 – naše recenze)

Deus Ex: Human Revolution je primárně RPG. To ale nic nemění na tom, že jde taktéž o skvělou stealth hru. O hru, která klade na stealth velký důraz, která vás k němu aktivně nabádá a pak vás i náležitě odmění. Fakt, že tu můžete, ostatně jako asi ve většině jiných stealth her, vzít do ruky zbraně, je vedlejší.

Hackování, plížení, detektivní práce a tiché zabíjení, nebo ideálně vůbec žádné potyčky, jsou nesmírně uspokojivé a patří k jednomu z vrcholů žánrů. Pocit, že jste přechytračili celou bandu nepřátel funguje v Deus Ex minimálně stejně dobře, ne-li lépe, než třeba v Hitmanovi. Jistě neuškodí ani nadmíru povedený příběh, působivý vizuál a sympatické postavy v čele s Adamem Jensenem.

Splinter Cell: Chaos Theory

(Vyšlo v březnu 2005 na PC, PlayStation 2, Xbox a GameCube – naše recenze)

Splinter Cell samozřejmě nesmí chybět. Byl to právě Sam Fisher, který pomocí ikonické roznožky a tří zelených světel noktovizoru pomohl zmodernizovat a posunout žánr stealth akcí zase o kus dál a právě Chaos Theory nasadil původní trilogii příkladnou korunu. Vyladil už tak povedné jádro hratelnosti, kdy byla hra světla a stínů středobodem tichého plížení, stejně jako nesmírně záleželo na zvuku a vůbec na vnímání okolního prostředí.

Chaos Theory sice nebyl v otevřeném světe, ale oproti předchozím, velmi lineárním dílům nabídl přeci jen trochu víc svobody, nelinearity a sandboxové hratelnosti. A to nejen v designu úrovní, ale i ve vašem přístupu, kdy jste mohli používat zbraně i různé předměty tak, jak to vyhovovalo vašemu hernímu stylu. Kreativním přístupům a prostoru pro znovuhratelnost se tady meze nekladly. Jako vrchol své série a jedna ze stálic žánru poslouží Chaos Theory bez zaškobrtnutí i dnes a pořád nabízí skvěle sevřenou a zároveň flexibilní, vytříbenou stealth hratelnost.

Spider-Man

(Spider-Man 2 vyšel v říjnu 2023 na PlayStation 5 - naše recenze)

Když se řekne stealth akce, nejspíš si nedávného Spider-Mana a jeho neméně povedené pokračování asi na první dobrou nevybavíte. Jenže chyba lávky! Stačí jen trochu zpomalit a hned zjistíte, jak moc tohle dílo od Insomniac Games ve stealth akci vyniká. Pavoučí muž je tu dokonalý predátor s perfektním přehledem o situaci, většinou je doslova nad věcí a postupně loví jednoho nepřítele za druhým.

Do skvěle zpracovaného „predátorského“ pocitu máte ještě navíc možnost klást pasti, hrát si s nepřáteli jako kočka s myší, a když vám promyšlený stealth postup náhodou neklapne, zdejší souboják je řádově lepší, než v leckteré jiné hře. Stealth totiž nemusí znamenat jen pomalý postup a plížení se ve stínech. A právě dynamickou, rychlou a dravou hatelnost zvládá Spider-Man na výbornou.

Thief 2: Metal Age

(Vyšlo v březnu 2000 na PC)

Absolutní klasika, spoluzakladatel žánru a dodnes velice solidní kousek, který prověří vaše oči, uši, reakce i kůru mozkovou. Thief 2 oproti jiným hrám na tomto seznamu samozřejmě znatelně zestárnul – aby taky ne, když vyšel v roce 2000. Thief ale svého času vynikal revolučním přístupem ke stealth hratelnosti, kdy najednou záleželo na stínech a světlu, kdy jste museli řešit po jakém povrchu zrovna jdete, kdo vás může kdy slyšet a na svoji dobu byly zjevením i různé druhy šípů.

Do toho si připočtěte propracovaný design velkých úrovní s různými možnostmi postupu a máte spoluzakladatele žánru, který se neztratí ani dnes. Thief 2 navíc nebyl jen o tichém postupu a skvělém pocitu povedené krádeže, ale dokázal nám učarovat i svým unikátním světem plným všemožných tajemství. Titul je tak právem považován za absolutní klasiku, hraje se velice solidně i dnes a pokud jste ho nezažili, měli byste si urychleně doplnit vzdělání. Nebudete litovat.

Alien: Isolation

(Vyšlo v říjnu 2014 na PC, PlayStation 3, PlayStation 4, Xbox 360, Switch, Xbox One, Android, iOS a iPadOS – naše recenze)

V drtivé většině stealth her máte možnost improvizace a více či méně efektivních soubojů. V Alien: Isolation máte smůlu. Tady jde o čirý, ničím neředěný stealth, naprostou esenci žánru a nemáte na výběr. Vy se prostě musíte schovat, nebo utéct. Ne ani tak útočit ze zálohy, ne bojovat, jen prostře přežít v úkrytu a doufat, že si vás xenomorf nevšimne.

Alien: Isolation umí strach, úzkost a leckdy i regulérní děs předat mnohem lépe, než leckteré jiné žánrové kousky. Možná jde o vaši relativní bezmoc, možná jde o ikonické monstrum, možná všechno dohromady. Faktem nicméně je, že pokud hledáte zase trochu jiný stealth – pomalejší, děsivější a skutečně jen a pouze stealth – mnoho lepších kousků nenajdete.

Assassin’s Creed Unity

(Vyšlo v listopadu 2014 na PC, PlayStation 4 a Xbox One – naše recenze)

Assassin’s Creed je zajímavou směsicí žánrů, kdy je to někdy spíš RPG, jindy zase víc akce, ale vždycky je středobodem stealth. Snad žádný z dílů nebyl vyložená rubačka a tichý postup se vám vždycky vyplatil. Ke skrytému pohybu vám dopomáhala plejádou schopností, zbraní a výbavy specificky šitých na míru nepozorovanému uklízení nepřátel.

Jestli ale některý díl ve stealth vynikal, byl to Assassin’s Creed Unity z roku 2014. Lustry, otevřená okna a obecně hustota pařížské zástavby byla pro kreativní stealth postup a následný případný úprk z místa činu ideální. Do karet tichému zabíjení hrály také udělátka v čele s kouřovými bombami. Pestré herní možnosti v kombinaci s reaktivními nepřáteli a hustou zástavbou velkoměsta tvořily dohromady kombinaci hrající stealth postupu do noty víc, než leckterá otevřená prostranství či rozlehlé základny pozdějších dílů.