Psal se rok 2018, když se na internetu vyloupnul první trailer na sandboxovou střílečku Atomic Heart od studia Mundfish. Hra si okamžitě vysloužila přezdívku „ruský BioShock“ a vyvolala menší senzaci – na poměry východních her vypadala se svou retrofuturistickou estetikou bezvadně a premisa alternativní historie Sovětského svazu, který druhou světovou válkou vyhrál díky robotické převaze, zněla přiměřeně tajemně i lákavě.
O pět let později jsme se zvládli ocitnout na prahu světové války s pořadovým číslem tři, a přestože mě hrozba globálního nukleárního konfliktu straší o poznání méně než v prvních březnových dnech loňského roku, těšení na Atomic Heart mi stihlo zhořknout pořádně.
Co se týče mého zájmu o současný ruský export, limitně se blíží nule – těch několik zajímavých umělců a kapel stihlo v mezičase emigrovat, skleničky z Ikey jsem si tam pořídila už dávno předtím, animovaný film s Čeburaškou holt nějak oželím, zbývají jen ty hry. A ty na rozdíl od plynu z jiných zdrojů dokonale nahradit nejdou.
Kyperské studio? Akorát že vůbec
Studio Mundfish vzniklo v roce 2017 v Moskvě, i když papírově sídlí na Kypru. Není žádným velkým tajemstvím, že tenhle ostrůvek ve Středozemním moři slouží zbohatlíkům včetně Rusů nejen coby skvělá dovolenková destinace na pomezí Evropy, Asie a Blízkého východu, ale především coby banka, která se na nic moc neptá.
Vedle krásných pláží má Kypr pověst země, kde skořápkové společnosti jen kvetou. Takže přestože tam vloni vláda zmrazila 105 milionů eur na účtech ruských oligarchů, přiteklo jich tam z Ruska v roce 2021 přes 5,6 miliardy a většina peněz tam patrně zůstává v bezpečí.
Samotný Mundfish se na svém webu snaží prezentovat jako velmi mezinárodní společnost s investicemi z Gaijin Entertainment (ruská firma sídlící v Budapešti), Gem Capital (kyperský fond investující do ruské ropy a plynu, toho času řízený bývalým manažerem Gazpromu) a Tencentu (čínský holdingový gigant), potažmo s partnerstvími s Nvidií a francouzským vydavatelstvím Focus Entertainment. Zaklíná se mimo jiné formulací, že studio sdružuje více než 130 kreativců z desítky zemí včetně Ukrajiny. Vývoj Atomic Heart nicméně stále probíhá i v Moskvě, nikoliv v kyperské Nikósii, oddělení QA pak podle pracovní nabídky sídlí v Jerevanu v Arménii.
Jak říct spoustu slov a nic jimi neříct
Co se týče odsudků ruské invaze na Ukrajinu, Mundfish od jejího zahájení v únoru 2022 mlčel. Na rozdíl třeba od takových Ice-Pick Lodge, kteří ji šmahem odsoudili coby zločin páchaný jejich jménem, nebo od Wargamingu, který z Ruska a Běloruska veškeré své zaměstnance stáhnul, na trzích agresorů přestal působit, a de facto se tak připravil o třetinu veškerých příjmů, Mundfish na svých západních kanálech skoro rok o válce neříkali vůbec nic. Pouze důsledně zamykali témata s otázkami ohledně svých politických postojů v diskuzním fóru Steamu. Jistě, je to vedle hardwarových nároků dost off-topic, jenže v tomto případě mlčení naznačuje tichý souhlas ještě víc než obvykle.
Poněkud kryptické je potom jen pár dní staré sdělení na Twitteru. „Všimli jsme si otázek, kde my, coby Mundfish, stojíme. Chceme vás ujistit, že Mundfish je studio s globálním týmem soustředěným na inovativní hru a nepopiratelně pro-mírová organizace proti násilí na lidech. Nekomentujeme politiku ani náboženství. Ale můžete si být jistí, že jsme mezinárodní tým a usilujeme o to, aby se Atomic Heart dostalo do rukou hráčů po celém světě,“ dostalo se zvědavcům ujištění o všem možném, jen ne jednoznačného odsouzení ruské invaze na Ukrajinu.
We do not comment on politics or religion. Rest assured; we are a global team focused on getting Atomic Heart into the hands of gamers everywhere.
— @Mundfish #AtomicHeart (@mundfish) January 16, 2023
Ve světě, kdy se úsilím o mír nejvíc zaklíná právě agresor, není na tanečky na tenkém ledě místo. Mundfish vyjádření navíc nasadili korunu, když dotazující fanoušky nepřímo označili za spammery a napřímo je blokují.
Poněkud protichůdný je i výrok, že studio nekomentuje politiku. Na sociálních sítích patrně ne, jenže Atomic Heart je brutálně politické ve svém jádru a doslova se prezentuje jako utopická střílečka, kde vlhký imperialistický sen o všemocném Sovětském svazu nikdy neskončil – i když se v něm občas vzbouří roboti, definitivně vyhladili nacisty a hodný sovětský agent nakonec všechno napraví. Nic proti alternativní historii a snadno se argumentuje tím, že spousta západních stříleček v čele s Call of Duty všemožné armády a státní uskupení velebí taky. Jenže v současné situaci má tenhle východní budovatelský narativ přece jen trochu jinou příchuť. Poněkud hořčejší.
Hry jsou politické. Atomic Heart obzvlášť
Podobně bizarně v tomto kontextu působí večírek pro ruské novináře a influencery, který v listopadu jménem Mundfish uspořádala ruská technologická platforma VKontakte. Opulentní večeře se jako správná herní akce neobešla bez cosplayerů, ale ani bez tematické výzdoby včetně obřích sloganů jako „Sláva sovětským inženýrům!“ či „Soudruhu, přidej se ke společnosti budoucnosti!“.
zdroj:
Michail Ševkun
V mírových časech bych nad tím asi jen pokrčila rameny, maximálně zavrtěla hlavou nad absencí dobrého vkusu. Jenže vzhledem k tomu, jak se starými dobrými časy Sovětského svazu v médiích zaklínají všemožní váleční štváči a o obnovu SSSR dle svých slov usiluje i Putin, je to spíš jako kdyby si na launch párty Wolfensteina přítomní vesele skupinově zahajlovali pod hákovým křížem.
Bez zajímavosti a politických vazeb není ani ono partnerství s VK. Ruská technologická společnost kromě největší tamější sociální sítě provozuje také vlastní herní platformu a ve vybraných zemích bývalého východního bloku bude pro Atomic Heart výhradním distributorem. Vedle Ruska a Běloruska si mimo VK Play na PC hru nezahrají ani v Kyrgyzstánu, Moldavsku, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu, ačkoliv v nich Steam stále normálně působí.
Nedá se vyloučit, že se smlouva o exkluzivitě neobešla bez klauzule, že se Mundfish musejí zdržet komentářů ohledně války, VKontakte má totiž velmi úzké vazby na ruskou vládu. Generálním ředitelem skupiny VK je Vladimir Kirijenko, syn bývalého ruského premiéra a současného prvního zástupce náčelníka generálního štábu prezidenta Vladimira Putina, Sergeje Kirijenka. Celou společnost VK pak vlastní státní podnik Gazprom, hlavní zdroj příjmů vlády Ruské federace. Pokud jsou exkluzivity na Epic Games Store hráčským rudým hadrem na býka, neměly by je politicky motivované exkluzivity dráždit ještě mnohem víc?
Prokletí spojených nádob
I kdybych tuhle sérii hořkých pilulek spolkla a chtěla se zaklínat titulní větou, že můžeme oddělovat autory od děl, Atomic Heart mi přes hltan vážně neleze. Občas je potřeba se smířit s tím, že tvůrci našich oblíbených popkulturních fenoménů nejsou zrovna nejhodnější lidi, jenže pořád vnímám dost nuancí mezi transfobními výroky J. K. Rowling v kontextu Hogwarts Legacy a mezi Atomic Heart, které ruskou daňovou mašinerií zafinancuje smrt dalších nevinných lidí na Ukrajině.
Nepochybuju totiž o tom, že se příjmy z prodeje Atomic Heart do Ruska přes Kypr dostanou oním nebo jiným způsobem, dřív nebo později. Spolupráci s Mundfish nerozvázal ani Focus, ani Microsoft, který sovětský BioShock hodlá poslat do Game Passu rovnou v den vydání. Ale protože v přerozdělování peněz z her v předplatném není kdovíjak transparentní, nehodlám se do něj pouštět ani tam, i když by moje válečná daň mohla být v tomto případě o něco nižší.
Napůl tak poprvé v životě vlastně doufám, že Atomic Heart bude příšerná hra. Uplatňuju metodu kyselých hroznů, aby mi nemuselo být líto, že já si tenhle mix BioShocku a Stalkera s klidným srdcem a bez pocitu viny zkrátka nezahraju. I když vím, že samotní tvůrci hry válku na Ukrajině nerozpoutali, finančně je za daných okolností podpořit určitě nemůžu. Mám ráda, když hry smrdí penězi i potem vývojářů, ale vůbec se mi nezamlouvá, když zdálky čpí krví ukrajinských dětí.
