Raidy v Lost Ark jsou zkouška pro západní mentalitu
zdroj: Smilegate RPG

Raidy v Lost Ark jsou zkouška pro západní mentalitu

23. 6. 2022 18:00 | Téma | autor: Jan Slavík |

Od vydání korejského akčního MMORPG Lost Ark už uplynuly čtyři měsíce a v dnešní hektické době, kdy si málokterá hra dokáže udržet pozornost širší hráčské obce delší dobu, by zlí jazykové mohli reagovat stylem: „To jako ještě někdo hraje, jo?“ Vždyť nyní zrovna odevšud slyšíte o upírech, kdo necucá krev, není in, a za pár měsíců to určitě bude zas jiná bomba.

Na podobný dotaz bych nicméně musel reagovat vcelku spokojeným pokývnutím: Hraje. Onen necelý milion a půl současně připojených hráčů, který hra na Steamu zaznamenala v únoru, zůstal nepříliš překvapivě nepřekonán, základna se ustálila na počtech mezi čtvrtmilionem a půlmilionem současně přihlášených lidí – což MMO titulu naprosto stačí pro zcela zdravý život.

 

 

Dalo by se namítnout, že nevíme, kolik z tohoto počtu opravdu představují lidé z masa a kostí, protože nelze zavírat oči před faktem, že Lost Ark vzali útokem farmářští boti ve snaze vydělat skutečné peníze na prodeji herní měny.

Dle posledních informací se ale snad konečně podařilo nejrozšířenější botovací program plně detekovat a fóra pochybných existencí se plní slzami kvůli obdrženým banům, což legitimního hráče samozřejmě se směskou zadostiučinění a nebývale příjemné škodolibosti upřímně zahřeje na srdci. Snad se tedy blýská na lepší časy i v tomto ohledu a většina ze čtvrtmilionu připojených účtů patří skutečným lidem.

Kulturní bariéra?

Možná jste Lost Ark zkusili a neoslovil vás. Možná vám stačí jen vidět obrázky či videa a víte, že tohle zkrátka nebude pro vás. Jedná se přeci jen o typické asijské MMORPG a to jednoduše nemusí vonět každému. Jenže... co přesně vlastně je „asijské“ MMO? Jak se vůbec pozná jeho „typická“ asijskost?

Jako první člověka samozřejmě napadne vizuál. Dálně východní výtvarná stránka má svá specifika a stokrát můžeme hlásit, že se její kořeny dají vysledovat až někam do osmého století ke svitkům emakimono – pokud vám asijský styl esteticky nesedí, je to pochopitelně prostě konečná. A nedivím se. Taky byste mě nepřinutili sníst brokolici, ani kdyby mi talíř nabízela skvadra švédských bikini modelek a vedle toho Greta Thunberg předčítala traktát o blahodárnosti zeleniny. Prostě ne. Brokolici ne. A když to takhle máte s východním vizuálem, není co řešit.

zdroj: vlastní video redakce

Další typická věc je přítomnost grindu. Jenže mi přijde, že grindování je automaticky asociováno s východními hrami trochu neprávem. Ty „naše“ ho mají samozřejmě také dost a dost a hlavně, dokud někdo nevymyslí lepší způsob, jak hráči něco dát, aby neměl pocit, že to bylo zadarmo, aby ho hřálo vědomí, že si to zasloužil, budu si stát za tím, že grind prostě není sprosté slovo, a že pokud se umí dobře nadesignovat, dovede být zábavný a naplňující.

Pak je tu role náhody. Ale znovu, vážně je to exkluzivně východní záležitost? Hody kostkou byly stěžejním prvkem dobrodružství už od dob stolních her na hrdiny a v západních videohrách taktéž figurují ve velkém. Možná v trochu jiné formě, co tak nebije do očí, ale figurují.

Příklad? Osobně jsem v různých asijských i západních MMORPG strávil roky čistého času a věc, kterou mi náhoda znemožnila získat nejdelší dobu, nebylo nic v Black Desert Online. Nebylo to nic v Blade & Soul ani v Lineage 2. Ne, byl to kouzelnický trinket z Immersea ve World of Warcraft, pro který jsem každý týden chodil snad rok a půl, než konečně vypadl.

Jako specificky asijská se jeví spíš mechanika vylepšování výbavy s rolí náhody, což dělá každé druhé korejské MMO, ale nenapadá mě západní onlinovka, v níž by vylepšení zbroje mohlo selhat, či dokonce poškodit daný předmět.

Ale opravdu vidíte nějaký diametrální rozdíl mezi „dvacetkrát klikni, než vylepšíš kopí“, „vyrob tisíc kopí, než se povede nějaké použitelné“, jak to dělá například New World, a „padesátkrát zabij bosse, než ti padne kopí, které chceš“ v podání WoWka? Všechno se to může povést hned, všechno to může trvat rok a ve výsledku vcelku prašť jak uhoď, nebo ne?

Peníze vládnou napříč světadíly

Nejtřaskavější téma, které bohužel nemohu vynechat, je monetizace. Existuje totiž jisté stigma, že asijským hráčům nevadí pay-to-win mechaniky, nebo že si je nedejbože dokonce užívají. Ale prosím vás, takový názor je zhruba stejný předsudek, jako že dámy neumí řídit auta nebo že jsou Asiaté automaticky skvělí v algebře.

Všeobecnou hladinu tolerance toho, co už je a co ještě není p2w, mají východní hráči možná o fous výš, ale garantuji vám, že standardní, průměrný Korejec, Číňan nebo Japonec se na p2w praktiky dívá s úplně stejnou nevolí jako vy nebo já.

A úplně stejně jako my nezmůže zhola nic, protože agresivní monetizace cílí v první řadě na bohaté „velryby“, tedy zámožné jedince, které nebolí ve hře vysolit miliony. Těch máme na Západě úplně stejně jako v Asii. A želbohu to funguje, vždyť se podívejte, kolik už hráči stačili urvat penězDiablo Immortal. Nese to, vývojáři to budou dělat dál, na to vemte jed.

Pokud by to nestačilo, ne, není to jediná vlaštovka. Věřte tomu, že asijským platičům ti západní opravdu konkurují naprosto bez problémů – stačí se podívat třeba na rozdělení globálních výdělků Black Desertu z posledních let, na nichž se západní hráči podíleli nadpoloviční většinou.

Jasně, čisté víno do sklenice, existují mraky naprosto prvoplánových, harpagonských, mizerně nastavených útoků na peněženky. Her, kde se bez neustálého placení nehnete, her, jejichž bohapustou hamižnost zkrátka a dobře neobhájíte. Ale snažím se naznačit, že takové najdete na každém světadílu, a že to tudíž je dnes už naneštěstí globální, nikoliv exkluzivně asijský problém.

Nebo to je v lidech?

Rozdíly mezi „našimi“ a „jejich“ hrami a jejich komunitami sice existují, ale v jádru to není až tak jiný svět, jak by jeden na první dobrou možná čekal. Ano, hraní jako takové se v asijské společnosti těší přeci jenom o něco širší podpoře a jsem do hloubi duše přesvědčen, že minimálně v některých řešeních bychom se měli inspirovat – nebyl by svět onlinovek krásnější, kdyby měli hráči své účty svázané s občankou jako v Koreji? A kdyby zmetek, co podvádí, dostal ban? Tedy on, jako člověk, nikoliv jen jeho účet, který může okamžitě nahradit novým?

Ale když přijde na přetřes sociální dynamika, rozdíly se vytrácejí. Asijská MMORPG komunita miluje memy stejně jako ta západní. Provozuje své interní vtípky a bude si z vás dělat dobrosrdečnou legraci, když prozradíte, že jste táta od rodiny v guildě mezi teenagery. A pak možná přijde dotaz, jestli náhodou v Lost Ark nehrajete berserkera, protože ten se v Koreji asociuje s hráči nad třicet let věku, kteří „neumí hrát“. Narazíte na jedovaté grázly, kteří si vychutnají vám něco pokazit, potkáte filantropy, co nezištně nabídnou pomocnou ruku.

Tak kde, krom zmíněného vizuálu, je vlastně ten konceptuální rozpor mezi našim a asijským MMO zážitkem? Grind je všude, náhoda je všude, monetizace jakbysmet a hráči se chovají stejně či velmi podobně.

Nemůžu se ubránit jinému závěru, než že ona podnadpisová kulturní bariéra existuje spíše než kde jinde jen v hlavě a mysli. Nakonec jde primárně prostě jen o to, jak to vypadá na pohled. A ještě jednou, každému, co jeho jest, pokud vám východní estetika nesedí, nezaslouží si to vůbec žádný despekt. Jen mě zkrátka trochu mrzí, když se asijským hrám s negativní konotací automaticky přisuzují vlastnosti, které jsou prakticky žánrovým standardem na celém světě.

Vůdcové legií

Druhý důvod, proč Lost Ark uměl řadu lidí odradit, je mnohem prozaičtější. Hra je zkrátka v úvodu celkem slabá a kvůli tomu jí i doma v Koreji trvalo docela dlouho, než se vůbec prosadila na trhu. Před tímto faktem se ostatně neskrývají ani samotní tvůrci – v domácí verzi například můžete celé vstupní pachtění víceméně přeskočit a hra vás rovnou pustí k tomu dobrému.

Proč ne i u nás, ptáte se? Inu, po obědě si sice možná dám viržinko, ale neplačte, sami jste si to zavinili. Původní plán byl totiž hru vydat s výrazně zrychleným postupem skrz první a druhý tier obsahu, tedy skrz ono úvodní otravné bahno, ale komunita si na fórech vydupala opak. Máme demokracii, tak trpte.

zdroj: Smilegate RPG

„To dobré“ ale konečně přichází i k nám. Pokud jste zvládli nepřeskakovat příběhové cutscény, jednak si za trpělivost zasloužíte odlít sochu z bronzu a jednak víte, že místní svět ohrožuje šest démonických legií. Nové raidy vás nechají bojovat s jejich generály, což po složité matematické operaci napoví, že by mělo přijít celkem šestero výprav. V Koreji jsou venku čtyři a chystá se pátá, první dorazila na Západ zhruba před měsícem.

Už v recenzi jsem tvrdil, že kvalita raidů v Lost Ark je jedna z nejlepších, jakou jsem měl tu čest zažít za velmi dlouhou dobu. Po vyzkoušení prvního legion raidu musím tohle prohlášení vzít a několikrát podtrhnout. Valtan, první démonický vůdce, je skvělý.

Bossfight je plný mechanik založených čistě na dovednosti hráče – velká část boje se odehrává v aréně na špici věže, z níž vás boss může útokem shodit. A pád se samozřejmě rovná smrti, ať na sobě máte klidně výbavu jak syn Boží, což znamená, že zkrátka musíte vědět, co děláte. Vítězství s sebou díky tomu nese náležitě sladkou příchuť.

S podtónem obav. Valtan je z legion raidů s přehledem nejlehčí. A i tak to bylo zpočátku celkem peklo a první úspěšný pokus měl na svědomí celou řadu propocených triček a vypadaných vlasů.

Dáme to?

Bojím se totiž jednoho – komunita se opět něčeho tvrdohlavě dožaduje, tentokrát rychlejšího tempa vydávání obsahu, ale málokdo bere ohled na to, jestli jsme na těžší raidy vůbec připravení. A tím nenarážím na výbavu a sílu našich postav, ale na mentalitu všeobecné masy.

Jasně, že hardcore dedikované raidovací guildy rozseknou prakticky cokoliv, co na ně hodíte, ale Lost Ark také silně podporuje výpravy nesehraných, víceméně náhodně posbíraných skupin. A to do plnohodnotného raidu, nikoliv do nějaké zlehčené verze ve stylu „looking for raid“ obtížnosti z WoWka.

Neodvažoval bych se dopustit nějakého humpoláckého zobecnění, jako že jsou Korejci lepší hráči nebo něco podobného. Naopak, jak už jsme si řekli, jsou nám až překvapivě podobní a mají mezi sebou neskutečné frajery i nemehla, kterým byste nesvěřili ani oloupat brambor, natož držet partu naživu. Jenže měli daleko víc času na trénink, upevnění disciplíny a utvoření specifické raidovací kultury.

Pochopili, že jsou souboje stavěné tak, aby bylo potřeba využívat podpůrné předměty, zatímco u nás je naprosto běžný úkaz, že se hráči až patologicky brání ve vhodné chvíli vypít lektvar, škudlí si všechno na horší časy a místo aby použili lahvičku za deset mincí a odstranili tikající bombu, radši odpálí polovinu spoluhráčů do věčných lovišť. Při boji s „lehkým“ Valtanem se to ještě dá ustát, ale to nebude platit navždy.

Zkušenější korejská komunita má nepsaná pravidla. Téměř všichni rozumí, na jaké pozice se postavit v závislosti na svém čísle v partě a není potřeba to vysvětlovat. První v partě automaticky nosí a odpaluje světlice, druhý vábničky, třetí granáty a tak podobně. Něčeho takového byste se na Západě nedořezali, protože z některých skupin mám pocit, že by dobrodruzi snad radši hodili po bossovi vlastní ledvinou, než aby utratili pět goldů za granát, jehož použití celý boj výrazně zrychlí a usnadní.

Souběžně s tím ale zároveň také existuje druhý, silně kontrastní, avšak obdobně kontraproduktivní trend: Jistá část komunity zase zastává názor, že co řekne Korejec, je písmo svaté. Takhle, jasně, že když si poprvé stoupnete k troubě a vedle sebe máte mistra pekaře, není úplně od věci si poslechnout nějakou tu radu – obzvlášť, pokud bytostně netoužíte upéct nestravitelnou cihlu. Stejně tak když přijdete jako nováčci do hry a někdo jiný v ní má nahráno tisíce a tisíce hodin, existuje jistá pravděpodobnost, že vám bude schopný poskytnout nějakou tu relevantní informaci.

Problém je tendence tyto informace konzumovat naprosto nekriticky a bez jakéhokoliv zamyšlení ohledně jejich kontextu. Příkladů by šla uvést celá řada – třeba všichni Korejci prakticky bez výjimky používají grudge, efekt, který zvýší poškození udělené bossům o 20 %, ale zároveň sami dostáváte o 20 % větší rány. A velká část západních hráčů se to samozřejmě jala kopírovat, jenže nikdo už neuvažoval nad tím, že v Koreji jsou na úplně jiné úrovni výbavy a mají bosse, kteří bez oněch 20 % navíc prakticky nejdou porazit – a že my to ještě nějaký pátek nebudeme potřebovat.

Zůstaneme-li u pekařských metafor, dalo by se to přirovnat třeba k situaci, kdy vidíte někoho, jak do chlebového těsta přidává slad, tak ho začnete taky cpát úplně všude, aniž byste se zamysleli, proč to tak dělá a zda se podobná přísada vůbec hodí do vaší situace a k tomu, co chcete vytvořit vy.

Ve výsledku to přineslo víc škody než užitku, když všichni pyšně nasadili grudge, protože tak to přeci dělají v Koreji, a pak vysoce nečekaně hromadně umírali jeden přes druhého jak na zájezdu lumíků s poškozeným pudem sebezáchovy, protože když dostáváte o skoro čtvrtinu větší rány, samozřejmě to znamená, že máte daleko menší prostor pro chybu a musíte každý bossfight velmi dobře znát a přesně vědět, čemu, kdy a jak uhnout. Což zpočátku nikdo nevěděl.

Křest ohněm na obzoru

Zjevně jsem sice jsem se svým názorem v nepopulární menšině, ale osobně bych tempo vydávání nových raidů trochu zvolnil. Nechal lidi naladit se na všeobecný styl hry a akceptovat ho, zvyknout si, že Lost Ark 2 nebude, a lektvary si tudíž není potřeba šetřit na žádné horší časy. A též si tak trochu vytvořit vlastní hlavu a přestat slepě a bez rozmyslu kopírovat naprosto cokoliv, co se dělá v Koreji.

Bohužel (a pro většinu nejspíš bohudík) to nezávisí na mně a druhý legion raid, ďábelskou Vykas, dostaneme v horizontu nejbližších týdnů. A to bude, myslím, první opravdová zkouška, protože veteráni se shodují, že Vykas je výrazně větší výzva než Valtan.

Těším se. Bojím se. A ani nevím, co z toho víc. Chlácholím se nicméně nadějí, že komunitu pouze podceňuji, budu usvědčen z neopodstatněných obav a Vykas porazíme bez šedivých hlav. Ale také se klidně může stát, že se na fórech spustí pláč, protože raid bude „moc těžký“. A pak nezbude než doufat, že se Amazon nepodvolí a neoblaží nás nějakou vykleštěnou verzí.

Tak či tak, odpověď přijde již brzy. Západní hráči Lost Ark, překvapte mě!

Nejnovější články