Shank 2 - recenze
Když jsem kdysi dávno psal recenzi na prvního Shanka, přirovnával jsem ho v úvodu k mixu, který jakoby vzešel z hlavy Roberta Rodrigueze a studio Klei Entertainment ho následně předělalo do videoherní podoby. Ani tentokrát se Robertovi nevyhnu, ale dosadím ho na druhý konec rovnice. Tentokrát jde totiž po ulici on a potká vývojáře z Klei, uctivě jim potřese rukou a začne se jich vyptávat na to, co jeho posledním filmům chybí a oni to naopak mají.
The Darkness 2 - recenze
Změna vývojářů není nikdy příjemná věc. Obzvláště u hry, která byla natolik specifická a charismatická, jako první The Darkness. Není proto divu, že se na druhý díl, který už nemá na svědomí studio Starbreeze ale Digital Extremes, dívala spousta fanoušků s nedůvěrou a někteří i skrze prsty. Když na povrch začaly vyplouvat další a další informace o změnách konceptu, zdálo se, že budou mít jednička a dvojka společného opravdu málo. A skutečně se tak i stalo. Samozřejmě, v zájmu zachování příslušnosti ke komiksové předloze jisté charakterové znaky jednoduše zmizet nemohly, ale změn bylo stejně více než dost. Důležitá je ale otázka, zda to byly změny k lepšímu, nebo naopak.
Kingdoms of Amalur: Reckoning - recenze
Jsou hry, které to nemají lehké. Je za nimi vidět opravdu hodně práce, umu i talentu. Mnohdy dokonce převyšují dobře propagovanou konkurenci v kvalitě i uměleckém dojmu, ale podobného věhlasu stejně nedosáhnou. Budou navždy solidní dvojkou, kdesi ve stínu věhlasného titulu, kterému se mnoho lidí klaní třeba jen proto, že jde o momentální módní záležitost. Tento nevděčný osud snad Kingdoms of Amalur: Reckoning nepotká. Nebylo by to rozhodně spravedlivé, protože tahle hra by se na vlně zájmu měla vyhřívat a bavit opravdu hodně fanoušků.
Cave Story+ - recenze
Z dnešního pohledu je to naprosto nepochopitelné, ale hry jako Cave Story jsme dříve běžně hrávali, bavili se o nich a znamenaly pro nás opravdu hodně. Odreagování, zábavu, napětí a nervy drásající chvíle, kdy jsme měli chuť prohodit náš předražený počítač z okna - přesně takové stavy člověk u řady plošinovek zažíval a dokonce je i vyhledával. U téhle vylepšené, komerční verze, kultovní freewarovky, vám stačí pár minut na to, abyste pochopili, že stejné pocity se mohou dostavit po tolika letech znovu a že vlastně vůbec nevadí, jak to celé vypadá.
Resident Evil: Revelations - recenze
Od vydání 3DS již brzy uběhne skoro rok a je třeba přiznat, že to tento handheld vůbec neměl a nemá jednoduché. Přitom potenciálu by bylo na rozdávání, jenže míra neschopnosti jeho využití byla dlouho až zarážející. Ale časy se díky hrám od Nintenda a konečně také i jiných firem mění a všichni posměváčci se mohou jít zahrabat. Jen se podívejte na Resident Evil: Revelations. Silná značka z „velkých“ konzolí dorazila na kartridže 3DS a po nanicovatém spin-offu v podobě Resident Evil: The Mercenaries dokazuje, že to jde – udělat výbornou a přitom obsahově původní 3DS hru.
SoulCalibur V - recenze
Na západ od Plzně a na východ od Mongolska se na nový SoulCalibur velmi netrpělivě čekalo. Ale ve středu Evropy? O tom třetím vzadu za Tekkenem a Street Fighterem se v českých obývácích nikdy moc nemluvilo. V Evropě frčela krvavá jatka z Mortal Kombatu a SoulBlade (konec devadesátek), zatímco pozdější SoulCalibur stál neférově v ústraní.
Postal III - recenze
Postal III je hrou divnou, zvláštní, absurdně zábavnou, nehratelnou, graficky odfláknutou a naprosto nepochopitelně zabugovanou. Zcela upřímně, pokud se jí vyhnete, o nic zásadního ve svém životě nepřijdete, i když první dojem nebyl úplně zoufalý.
FlatOut 3: Chaos & Destruction - recenze
Co je špatné, jmenuje se většinou dost chlapácky. U her to platí takřka totálně. Jako by se snad nízká kvalita dala kompenzovat slovy. I třetí FlatOut si takto pomáhá. Kam mu ale podtitul „Chaos a Destrukce“ pomůže doopravdy, lze jen potichu tušit. Do přízně fanoušků tradičního FlatOutu se totiž rozhodně nevetře. A těžké to bude mít i u obyčejných smrtelníků, kterým se prostě líbí arkádové závody. Nový Flatout zkrátka není hrou pro nikoho. Ti, kteří si ho zahráli, už opravdu nevěří, že superbudget může být k něčemu dobrý a že holandské studio Team 6 nemusí pokaždé naprogramovat úplnou hovadinu. Ve třetím FlatOutu ji vyrobilo na klíč.
Fallout New Vegas: Old World Blues - recenze
"Větroplach! Větroplach! Elektrický zkrat vypnul můj bicykl vyjadřování. V mé databázi teď chybí spousta Slovinců. Opusťte lov! To není svištný poplach! Opakuji: To není svištný poplach!"
Fallout New Vegas: Honest Hearts - recenze
Národní park Zion. V reálném světě jde o fascinující místo plné symbolismu spojeného s dvěma třetinami abrahámovského duchovního světa. Obsidian Entertainment. Jedna z posledních výsep inteligentní a skutečně hravé a inovativní herní tvorby mezi středními až velkými studii. Fallout. Jedinečný herní svět, který byl v drtivé většině svých herních inkarnací tu mělčí tu hlubší studií morálky, kultury a socioekonomických struktur, aniž by se kdy uchýlil k náročnému filosofování po vzoru Planescape: Torment. Všechno dohromady. Záruka kvality? Lidé jsou líní, zvídaví a Bůh vynalezl scrollovací kolečko. Nebudeme si hrát na napínání, všichni jste už hodnocení viděli. Teď už je jen otázka, zda je to kvalita za rozumnou cenu.
The Binding of Isaac - recenze
Znáte biblický příběh o Abrahámovi a jeho synu Izákovi? Přestože je poměrně známý, nebudu se vám divit, pokud zavrtíte hlavou. Pokud však toužíte vědět, čím se nechal inspirovat Edmund McMillen při vymýšlení své další hry, doporučuji zhlédnout povedené televizní zpracování.
Dungeon Defenders - recenze
Dungeon Defenders se už od svého oznámení drží spíš při zemi. To, že o hře nebylo tolik slyšet, ale neznamená, že by měla v klidu ujít vaší pozornosti. Naopak, jedná se o jedno z největších překvapení právě končícího roku, obzvláště pro LAN party pozitivní hráče. Jde o zajímavý a originální mix akčního RPG a tower defense her, které vzaly útokem hlavně chytré mobily. Pamětníci možná zavzpomínají, jak mastili TD mapy pro Warcraft 3. Dungeon Defenders vám LAN orgie s W3 mody v mnohém připomenou, obzvlášť pokud seberete počítače, svezete si je na jedno místo nebo vyrazíte do herny.
Serious Sam 3: BFE - recenze
Ani jeden historický pramen se nezmiňuje o tom, že by staroegyptští bohové nosili na očích oranžové zrcadlovky kradené ze šaten jezdců na BMX kolech. Chorvatské studio Croteam si proto takové zjevení muselo vymyslet. Pravda, jejich bůh si ještě nevybudoval velkou tradici, vždyť je věřícími uctíván teprve deset let. Na druhou stranu už jich jsou ale miliony a o tom si takový Anubis, klimbající tisíce let nad hrobkami králů, může nechat opravdu jenom zdát. Croteam vyrobil boha moderního. Je to Serious Sam, bůh lakonicky štěkajícího kulometu. Nesesílá na kacíře hromy, blesky a neplodnost. Trestá je minigunem.
LEGO Harry Potter: Years 5-7 - recenze
K hraní LEGO her potřebujete pouze správnou náturu, smysl pro humor a nesmí vám vadit samotná podstata výtvoru, tedy marketingové propojení dvou produktů ve třetím, tvářícím se jako ojedinělá herní bomba. Pokud ani jednou z těchto vlastností neoplýváte, pak je pro vás LEGO Harry Potter: Years 5-7 ztrátou času, který vám nic a nikdo nenahradí. V opačném případě k vám štěstěna byla nakloněna, protože se chcete a umíte bavit nad lehce infantilní hříčkou, která v počítačovém světě jako zásadní komunikační nástroj používá barevné kostičky stále velmi populární stavebnice.
Insanely Twisted Shadow Planet - recenze
Her, ve kterých neohrožený hrdina zachraňuje svoji planetu před invazí hnusáků z vesmíru, vyšlo již nepočítaně. Avšak indie počin Insanely Twisted Shadow Planet na to jde z druhé strany a místo rádoby vážného boje o přežití, plného dojemných scén, nám servíruje logické hrátky, kde je záchrana světa vlastně jen taková třešnička na velmi chutném dortu.
Trine 2 - recenze
Betaverze Trine 2 ve mně zanechala velmi dobrý dojem a zároveň vzbudila vysoká očekávání. Plná hra měla tedy za úkol potvrdit, že jsem se již v půlce listopadu nemýlil. Splnilo Trine 2 to, co „slíbilo“, nebo jsem po dvou originálních úrovních z betaverze dostal ve verzi plné jen dalších jedenáct recyklátů, plných již dávno objevených mechanismů?
Super Mario 3D Land - recenze
Mario by si tu svou princeznu měl už konečně uvázat někam na řetěz, pěkně si s ní sednout a hlídat ji, nejlíp s pořádným hasákem v ruce a kapsami plnými fireballů. Jinak se ten želvoidní dacan Bowser bude neustále vracet a unášet ji – podobně jako už Xkrát předtím a aktuálně i v Super Mario 3D Land.
Afterfall: Insanity - recenze
Budoucnost lidstva není považována za nějakou procházku růžovým sadem. Pokud by se navíc měl našinec řídit vyhlídkami herních vývojářů z Polska, pak by se asi velmi záhy rozhodl pro dobrovolný odchod ze světa. Pokud nás totiž nebudou terorizovat emzáci, roboti či decimovat jaderné války, pak nás budou chtít alespoň požírat zmutované zombie. O tom, jaké by to mohlo být, se můžeme dozvědět z hororové akční adventury Afterfall: InSanity.
Kinect Sports: Season 2 - recenze
Studio Rare se naposledy předvedlo minulý rok se sadou miniher s názvem Kinect Sports, kterou v bundlu s Kinectem koupila drtivá většina hráčů, lačnících po nadpozemském zážitku z ovládání bez ovladače. Bez ohledu na celkový dojem ze hry se Kinect Sports nepochybně povedlo to, co od ní chtěl Microsoft především - předvést technické možnosti Kinectu. Ve hře jste dokonce hráli přímo za své avatary, které si Microsoft vypůjčil z Wii, jako by chtěl celému světu dát na srozuměnou, že Xbox je teď také ta "zázračná" krabička, u které může křepčit celá rodina.
Rochard - recenze
Rosťa a Kosťa malují byt. Ale pozor, každý jinak. Soutěží. Ten první to vzal z gruntu, mokrou žínkou serval staré nátěry a chopil se díla pěkně od omítky, zkrátka odznova. Naopak Kosťa, ten druhý, nebaží po novotách. Kdepak, zmydlil štětcem mastné stěny jako obvykle, jak mu kázala letitá setrvačnost. Kdo vyhraje? Kdo pozve šéfa na večeři?
