Dance Central 2 - recenze
Nalijme si čistého vína. Party hry běžného, casual hráči pohrdajícího, čtenáře zajímají asi jako teorie Miltona Friedmana demonstranty v Aténách. A já jim rozumím (čtenářům, ne demonstrantům). Není to tak dávno, co jsem sám patřil ke skupině, která na oko okázale ignorovala, v nitru však nepřejícně nesnášela, všechny casual hříčky, které prezentovaly naaranžované rodiny s tak křečovitými úsměvy, že by jim mohly závidět i reklamy na zubní pastu. I když mojí party-skepsi trochu nahlodalo Nintendo Wii, skutečně jí zlomil až Kinect a taneční hra Dance Central od Harmonixu (Guitar Hero, Rock Band), která se nedávno dočkala pokračování.
Dark Souls - recenze
Když jsem před takřka dvěma roky konečně vymodlil od hongkongského prodejce (Evropa ani USA tehdy nebyly na pořadu dne) akční RPG Demon’s Souls, dočkal jsem se vynikajícího a velmi svérázného titulu, který se odvolával k dobám, kdy se s vámi hry nemazlily, kreslili jste si hezky mapy a na vše přicházeli sami. A jelikož se z Demon’s Souls, k překvapení samotných tvůrců, vyklubal úspěch, mohlo vzniknout pokračování s názvem Dark Souls, které je nadupanější, krásnější, drsnější, chytlavější a jednoduše lepší. Kdybych nechoval úctu k předmětům, klidně bych mohl Demon’s Souls hodit do skartovačky a s ním půlku akčních RPG, protože tahle hra má jeden velmi nepříjemný efekt: dělá z ostatních her podobného druhu fádní, hloupé a ploché hříčky.
Batman: Arkham City - recenze
Vydejte se společně s námi na výlet do Gotham City - města špíny, zločinu, beznaděje a temných zločinů. Už toho zažilo hodně. O jeho ovládnutí, rozklad nebo zničení se snažilo několik desítek zločinců a jizvy na jeho gotické tváři dokazují, že každý z nich alespoň trochu uspěl. Přesto se ale nad Gothamem vždy po čase rozsvítí stříbrná elipsa netopýřího znaku, která dá jeho obyvatelům alespoň na chvíli trochu jistoty. Tedy, jen do té doby, než své plány rozjede další z místních padouchů. Co se ale stane, když se zločinecké záměry několika z nich časově prolnou? Co když někteří spojí své síly proti jiným a mezi tím vším se rozpohybuje pár solitérů, kteří se rozhodnou využít zmatku ve svůj prospěch? Ano, Gotham bude úpět, jako ještě nikdy předtím...
Ace Combat: Assault Horizon - recenze
Japonskou sérii Ace Combat jste si se simulátorem asi nikdy nespletli, ale do čistokrevné střílečky měla taky docela daleko a její odměřené servírování misí trochu připomínalo vojenskou latinu. Tu máš rozkazy a vytapetuj nížiny fiktivní země nepřátelskými Migy.
Forza Motorsport 4 - recenze
Podle úvodního intra nové Forzy jsou závodníci ohroženým druhem. Na cestě pro rohlíky se opravdu dá driftovat jen na kruháčích a navíc to platí jen o pokročilých nočních hodinách. O zácpách, bránících byť jen trojciferným rychlostem, ani nemluvě. Tím spíš však hrozba vymření neplatí pro virtuální závodnické zážitky. Přibývá jich raketovým tempem, lákají nás na nejrychlejší auta planety a každý z nich nás varuje, ať těžkou nohu na plynu necháme v obýváku.
FIFA 12 - recenze
Kdyby se evoluce lidského druhu řídila rétorikou radikálních ideologů 19. a 20. století, měli bychom teď pravděpodobně dvě hlavy, tři ruce a zašitá ústa, abychom nemohli proti ničemu prostestovat. Dogma, podle kterého je revoluce jedinou hybnou sílou vývoje a pokroku, už bylo ale naštěstí překonáno a důkazem, že změny musí přicházet postupně, aby se v průběhu odfiltrovaly mrtvé vývojové směry, je i FIFA 12.
F1 2011 - recenze
Kdybyste se mě zeptali začátkem týdne na to, jak moc Codies letos makali v boxech, pravděpodobně bych jen výmluvně obrátil oči v sloup. Preview verze nových formulí sice naznačovaly, že se nic důležitého od minula nerozbilo, ale většina zlepšováků se dala vysvětlit změnou pravidel a klasickou technologickou setrvačností.
Gears of War 3 - recenze
Jacinto je pod vodou. Lidé sice zaplavili svou poslední výspu a odrazili Locusty, ale na jejich místo přišli jejich zmutovaní bratranci, Lambenti a celá Sera i její civilizace je na kusy. Když se Gears of War 3 zaštiťuje heslem „Bratři až do konce“, nejde o plané plácání. Koalice, jejíž válečné stroje s takovou pompou v druhém dílu vyjížděly k mohutné bitvě pod povzbuzujícím proslovem vrchního potentáta, má zlomenou páteř. Vojáci COG se rozdělili na dvě skupiny. Jedna se vydala s dekorovaným plukovníkem Hoffmanem do pevnosti Anvil Gate, druhá se snaží držet u lodí, z nichž odlétají vrtulníky a shání zásoby v osamělých lidských koloniích civilistů, kteří už vzali apokalypsu za svou a přežívají.
From Dust - recenze (včetně hodnocení PC verze)
Původní recenzi (z 1. srpna 2011), kde jsme hodnotili X360 verzi hry, jsme nyní doplnili zhodnocením PC konverze, které naleznete ve spodní části článku.
NHL 12 - recenze
Je to jedna z největších jistot herního průmyslu. Dětem skončí prázdniny a EA Sports vydá nový ročník série NHL, což s sebou přináší několik průvodních jevů, které se také pravidelně opakují. EA se v dostatečném předstihu začne bít v prsa a do světa vypouštět informace o chystaných změnách a novinkách. No, a když už nové NHL vyjde, začnou se hráči pídit a vyptávat, kde ty novoty jsou.
Child of Eden - recenze
Čistil jsem hřbet kybernetické velryby od virů, probíjel jsem se mračny digitálních závojnatek, požal jsem trávník z jedniček a nul, prošel jsem si vnitřním vesmírem do čtvrté dimenze, utkal se s kyberchobotnicí, utahal si obě ruce k upadnutí a to vše pro smutný úsměv krásné dívky jménem Lumi, umělé lidskosti ve vesmíru kybernetické reality.
Driver: San Francisco - recenze
Dvě zásadní chyby. První: zase sjíždím The Wire, nejlepší seriál široko daleko. Je o policajtech a gangsterech a je o nich takovým způsobem, že je pak těžké brát cokoliv dalšího s podobnou tematikou vážně. Druhá? Hrál jsem původního Drivera, hrál jsem ho do morku kostí a dodnes vím, kde přesně se práší na tu jeho bílou krabici, kterou jsem tehdy pod dojmem z jediné honičky v demu uháněl koupit. To je pak tuplem těžké, pouštět si k tělu patý díl série, která šla s každým dalším hlouběji do kytek.
Bodycount - recenze
Bodycount mohla být pořádná střílečka, která se na dlouhé měsíce stane pro všechny vyznavače žánru ideální zábavou. Ne každý chce totiž hrát komplexní 1st person akce s nějakým přídavkem. Mohla to být hra, která prostě jen nabídne dostatečně velké množství akce s naprosto ideálním poměrem jednoduché zábavy. Tvůrcům však záměr vyšel jenom částečně.
Bastion - recenze
Supergiant Games jsou sice v herním průmyslu nováčci, ale hned jejich první hra dokázala způsobit pořádný zájem ještě před vydáním. Akční RPG Bastion dostalo na E3 2011, zejména díky nádherné grafice a unikátnímu zapojení komentátora veškerého děni, více jak patnáct ocenění v kategorii nejlepší stahovatelná hra a na nás je rozhodnout, zda tehdy nešlo o předčasné oslavy.
Call of Juarez: The Cartel - recenze
Call of Juarez série prošla s novým dílem zásadní plastikou. Není to ale takové to napravování povislých víček nebo nenápadná botoxová řachanda do čela. Naopak se dá říct, že vizuálně hra vypadá o fous nebo dva hůř než její předchůdce. Překopávalo se však hlavně zevnitř, ostatně sousloví „moderní western“ hovoří samo za sebe. A věřte, že na papíře to ještě zní mnohem lépe než ve skutečnosti.
Auta 2 - recenze
Auta jsou zpět! Pod tímto lakonickým oznámením se ukrývá informace, která potěší všechny malé kluky, ale i jejich trochu dětinské a věčně nedospělé otce. Studio Pixar natočilo druhý díl dnes již bezesporu kultovního animovaného snímku Cars (Auta) a současně s ním samozřejmě vychází i hra, v níž si budete moci zajezdit se svými oblíbenými hrdiny.
Shadows of the Damned - recenze
Unikátní projekt, na kterém se podepsaly legendy japonské videoherní tvorby, se konečně dostal na stříbrné (a modré) placky. Kde mělo být nadšení, však zůstává jen rozporuplný pocit nenaplněného očekávání. Všechny závany geniálního herního designu byly dokonale utopeny ve fádnosti a technických chybách. A bizarní japonsko-mexický černý humor při nejlepší vůli hratelnost suplovat nedokáže.
Alice: Madness Returns - recenze
Alenku v Říši divů od Lewise Carolla zná snad každý. Když ne z osobní zkušenosti, tak alespoň z tisíce reinkarnací, které navštívily téměř každé multimediální odvětví. Hráčům libujícím se v groteskních fantaziích a halucinogenní hratelnosti pak zajisté neunikl výtvor American McGee’s Alice z roku 2000, pocházející z hlavy geniálního designéra Jamese McGeeho. Hra měla úspěch. To, co ale stačilo před jedenácti lety, dneska stíhá držet krok jen stěží. Má tedy novodobá Alenka co nabídnout?
SBK 2011 - recenze
Zatímco vloni prakticky nebylo nad čím váhat a povedená simulace SBK X od Milestone naprosto převálcovala v mnoha směrech neuspokojivou arkádu MotoGP 09/10, letos jsou síly obou virtuálních šampionátů mnohem vyrovnanější. MotoGP 10/11 přinesla řadu na první pohled nenápadných, ale ve výsledku výrazných změn (viz recenze), a tak jsou její šance oproti SBK 2011 něco vyšší. Obě hry se navíc letos snaží o realistickou simulaci a jejich srovnávání je tudíž logické.
L.A. Noire - recenze
I v noci se Los Angeles čtyřicátých let topí v záři neonů, které objímají bulváry, ale nedosáhnou do temných uliček. Válkou nedotčená metropole se nadechuje k tomu, aby Hitlerem zkoušenou Evropu zaplavila pokleslou zábavou. Sama však musí žehlit vrásky na domácím hřišti, protože zločin nikdy nespí. A proto jste tu vy - bývalý voják Cole Phelps, kterému policejní uniforma připadá tím nejsmysluplnějším ohozem poté, co shodil frčky nasbírané v zákopech.