Velké herní firmy si svá největší očekávání schovávají na výstavu E3, my se ale s tím naším vytasíme ještě před zahájením největšího herního setkání roku. V programu Games Fanatics totiž dneškem vítáme uznávanou stránku Konzolista.cz! Ta se pod vedením Martina Šmída a Martina Charouzka od roku 2008 etablovala jako jedno z nejpopulárnějších míst, kde se scházejí příznivci herních konzolí. O těch samozřejmě píšeme i na Games.cz (a nadále psát budeme), záběr Konzolisty je ale v tomto směru znatelně širší a věnuje se i hrám, na které na Games.cz nezbývá dostatek prostoru a času. Z nové spolupráce tak budou těžit čtenáři obou webů - na Games.cz se budou objevovat články o těch konzolových tématech, které jsme doteď byli nuceni vynechávat a s redakcí Konzolisty budeme na oplátku sdílet naše zázemí a především stránky náležitě propagovat. Zaslouží si totiž, aby na ně chodilo co nejvíce lidí.

V THQ to celkem vře. Sérii oznámení o rušení projektů nebo jejich přesunutí nyní...

Ačkoliv nám to v diskusích dáváte občas pěkně „sežrat“, stejně se s vámi rádi setkáváme. Ať už při živém natáčení Fight Clubu, na nejrůznějších akcích typu Press Start, nebo třeba při náhodných setkáních někde na ulici (ano, i to se stává ;). Už dlouho ale cítíme, že by nebylo na škodu uspořádat nějakou oficiálnější akci, na které bychom se viděli osobně s větším množstvím z vás. Celá věc se pak uspíšila tím, že Games.cz se staly pro tuto sezónu mediálním partnerem historické herní Arény Arcadehry.cz. Pro setkání se čtenáři si totiž těžko dokážeme představit lepší místo, než prostor plný těch nejklasičtějších herních automatů, na které mají mnozí z nás ty nejlepší vzpomínky.

Je asi příznačné, že o smrti Steva Jobse jsme slyšeli několik dnů i z našich zpráv a o smrti Jacka Tramiela se dozvídáme jen poskrovnu ze zahraničních zdrojů (čímž nechci nijak ubírat na významu Jobse).

Až vám zase někdo bude chtít tvrdit, jak je hraní her okrajová věc, je zábavou pro sociálně vyděděné outsidery a vlastně není nijak užitečná, chvíli hluboce dýchejte a pak mu vysvětlete, že jde o prudce expandující a velmi výdělečné průmyslové odvětví.

Jestli mají australští hráči s něčím problém, je to absence ratingu pro dospělé, což při současné legislativě spouště her znemožňuje, aby se zde dostali vůbec do distribuce.

Průběh podivného, zimně-jarního, víkendu můžete nasměrovat jiným, příjemnějším,...

Vybrat hru roku je přeci tak jednoduché! Všichni máme svého jasného favorita, přinejhorším dva až tři a vybrat vítěze není zas tak obtížné. Jenže si představte, že se s těmi svými dvěma a někdy i třemi favority sejde banda zhruba pěti lidí. Najednou je těch hlásících se kandidátů třeba čtrnáct a volba se začíná trošku komplikovat, protože ustupovat se nechce nikomu. Začíná kolečko vyjednávání, vyměňování, handrkování a pošťuchování, až zbude nejlepší desítka a v ní jeden vítěz. My v redakci už ho samozřejmě známe a nebojíme se vám ho po rozkliku předvést. Ještě před tím je však třeba připomenout, že rok 2011 byl na skvělé hry opravdu nesmírně bohatý. Když si vzpomeneme, jak jsme si před rokem stěžovali na obtížnou volbu, musíme se tomu jenom smát. Byl to opravdový hardcore, ale pokud by se to mělo letos opakovat, zlobit se samozřejmě nebudeme. Je lepší mít těžkou pozici při rozhodování o tom, která hra je nejlepší, než nemít pořádně co hrát. Na tom se snad shodneme. A s tímto milým konsensem už vás definitivně posíláme za naší Hrou roku 2011 - příležitostně se také můžete mrknout, které hry nás nejvíce oslovily na jednotlivých platformách.

Zatímco v řadě evropských zemí berou rodiče na věkový rating her stále větší ohled při nákupu titulů pro své ratolesti, v ČR se dle posledního průzkumu Asociace herního průmyslu ČR a SR rodiče na věkové hodnocení příliš neohlíží. Pouze 14 % z nich se při nákupu hry řídí systémem PEGI, kterým jsou hry v ČR již několik let označovány. Možná je to ale dáno tím, že rodiče vůbec netuší, co vlastně PEGI je, a co jednotlivá číslíčka a značky znamenají.

Pokud jste ovšem zvyklí na text „rolniček“, a to klidně v angličtině, v podání EA asi původní píseň nepoznáte.

Před tři čtvrtě rokem jsme psali o právním ohrazení se Ubisoftu proti THQ, kteří měli prý navzdory legislativě v oblasti konkurenčních doložek „lovit“ talentované tvůrce právě z Ubisoftu.

V konečně uveřejněném dlouhém (a zajímavém) rozhovoru Industry Gamers s Peterem Moorem (momentálně COO v Electronic Arts) se můžete dozvědět, jak se dostal k hernímu byznysu, jak prožíval konec Segy jako hardwarového čísla jedna, ale hlavně si můžete přečíst i jeho pohled na vývoj digitální distribuce a hlavně přechod průmyslu na ni.

K poměrně nepříjemnému závěru došel Jason Stark, art director z australského studia KMM Brisbane, které bylo dle očekávání s definitivou zavřeno. Dle Starka se momentálně australský herní průmysl, alespoň z pohledu vývojáře, dostal do bodu totálního kolapsu. Posuďte sami. THQ zavřela studia v Brisbane a Melbourne, skončila i australská studia Visceral Games, Team Bondi, Krome Studios a Pandemic Studios.

Tohle asi tradiční hráči, kteří podobně jako já řešili problémy Albionu (Call of Duty bylo synonymem pro Druhou světovou a hranatá krev v Quakovi jako něco přelomového), uslyší buď neradi, nebo to vezmou jako zprávu z jiné planety. Jenže když ze sebe setřeseme nánosy mechu a lišejníků a protáhneme artritické prsty, musíme se podívat na současný herní byznys realistickým pohledem. Sociální vztahy a sítě na internetu se ukázaly být něčím víc, než jen tradiční bublinou a v současnosti ženou nemalou část herního průmyslu vpřed. V Activision si to uvědomili, a tak představili sociální platformu Call of Duty Elite, o níž jsme toho napsali opravdu spoustu. Electronic Arts následovala se svým Battlelogem pro Battlefield a oba top hráči tak mohou určit směr dalšího vývoje. A Jamie Berger z Activision na to konto prohlásil: „Věříme, že celoroční služba, která bude 24 hodin denně a sedm dní v týdnu rozšiřovat herní zážitek za hranici prostého hraní, bude v dalších letech nezbytností“. Proč se tak domnívá? „Teď to může být jen názor, ale za tři až pět let nebude, bude to realita. Budete chtít podporovat rozličnou hráčskou základnu a k tomu nuceni nabízet dostatečné služby a dlouhodobou obsahovou strategii. Nevidím způsob, jak by to hry jinak zvládly.“Mýlí se? Zřejmě, zdůrazňuji zřejmě ne, ale s mnoha a mnoha výjimkami. Je pravda, že současný příklon k socializaci her (mimochodem, všímáte si, jak slovo socializace a sociální ztrácí svůj původní význam?) je silný a nepopiratelný. FIFA 12 má EA Sports Football Club, NfS Autolog... a půjdeme dál. Od prostého propojení s Facebookem, až po vlastní komunitní platformy, které jsou logicky pro jejich provozovatele lepší.

Tak to alespoň tvrdí American McGee, který se momentálně nachází v Šanghaji a se svým týmem Spicy Horse vesele vyvíjí jak klasické hry, tak hry pro mobilní platformy.

Tvrzení z titulku potvrzuje výzkum Austinské university pro komunikaci, který se zaměřil na reklamy ve hrách.