Posledních několik let se neustále vracím k Destiny. Vždy, když je čas a vyjde v něm nový obsah, tak si mě Bungie zaháčkuje na desítky hodin. Během těch let jsem si ale všiml, jaké problémy musí Bungie s Destiny a komunitou řešit. Po zhlédnutí hromady rozhovorů a přečtení tuny materiálů o jejich historii i současnosti se ze mě stala taková chodící encyklopedie, kterou dokonale doplnila skvělá kniha od novináře Jasona Schreiera Blood, Sweat, and Pixels. Jelikož historie tohoto studia nebyla u nás nikdy pořádně sepsaná, rozhodl jsem se tohoto úkolu chopit. Pořádně se připoutejte, protože tahle jízda bude sakra hrbolatá.

Na mobilu dnes najdete nespočet pozoruhodných aplikací, mezi které se řadí i Ovia. Je určená převážně pro ženy, které v ní mohou zaznamenávat svou periodu, průběh těhotenství i sexuální aktivitu. Jde o sběrnici dat, ze které může čerpat kdokoliv, kdo se vytasí s odpovídající sumou. A to společnosti Activision Blizzard zřejmě nedělá problém.

CD Projekt RED má problém. Chorvatský skladatel Elvis Stanić totiž v jedné písni z oficiálního soundtracku ke třetímu Zaklínači poznal svou tvorbu a podává na studio žalobu za neoprávněné užití vlastního díla. Kromě toho mu vadí, že mu CD Projekt nenabídl kompenzaci. Místo toho zmíněnou skladbu tiše stáhl, ale nadále ji distribuuje třeba na vinylech.

Black Mirror Bandersnatch se před pár měsíci dočkalo pozornosti většiny předplatitelů Netflixu, rozhodně se ale nedá říct, že by interaktivní filmy byly nějakou novinkou. Rozhodnutí YouTube přijít s platformou pro jejich vytváření a sledování až teď, se tak může zdát trochu překvapivým. Ale lepší pozdě než nikdy. Když můžete na Netflixu hrát hry od Telltale, proč nehrát hry mezi klipy s koťátky a obsahem kabelky vaší oblíbené youtuberky?

Hráči po možnosti změnit název svého účtu na PlayStationu volají už roky a od října loňského roku napjatě očekávají, kdy se slibovaná funkce konečně spustí. Došlo k tomu z noci na dnešek. Pokud nejste spokojení se svou přezdívkou onlinového účtu PSN, kterou jste si zvolili před dávnými roky a od té doby změnili svůj styl, už vám nic nebrání ve změně. I když, pár překážek by tu vlastně bylo.

Sea of Thieves stále žije. Hra oslavila své první výročí před třemi týdny, ale výroční update to bohužel na den přesně nestihl. Musíte si na něj počkat do 30. dubna, ovšem slibuje opravdu velké věci, které by mohly nejednoho čtenáře konečně nalákat do pirátských vod.

Antropomorfní zvířátka jsou nejlepší. Viděli jsme to ve S.W.I.N.E., viděli jsme to v Tooth and Tail a měli bychom to vidět i v případě steampunkové nadílky jménem Grimshade. Vzít slibnou zápletku, okořenit to troškou magie a elektřiny a přihodit k tomu jezevce s odstřelovací puškou by rozhodně měla být rána do černého. Klíčové je tu ovšem ono kouzelné slovíčko „měla“.

Battle royale sem, battle royale tam. Už se to zajídá, ale pak se z nicoty objeví Apex Legends a svět má zase novou senzaci. V nejpopulárnějším žánru planety je stále prostor pro novinky, čehož je důkazem i notmycar (skutečně se to píše takhle). Na lidi tu ale nenarazíte. Konflikt mezi sebou vedou automobily.

Sekiro: Shadows Die Twice očarovalo kritiky (včetně našeho Honzy Slavíka, viz recenze) svým výborným bojovým systémem, který je ovšem natolik nemilosrdný, že od sebe spoustu hráčů rovnou odradí. To je ostatně u studia From Software taková klasika. Na internetu se ovšem objevily hlasy, že by podobné ultratěžké hry měly mít lehký mód pro ty nešikovnější z nás. A přesně o tom dnes ve Fight Clubu podebatujeme.

Třetí Darksiders bohužel nebyli žádný zázrak a u kritiků si to nehezky slízli. Prodejně také nejde o žádný trhák, nicméně vývoj hry se zaplatil a pro vydavatele THQ Nordic zůstávají jezdci Apokalypsy stále důležitou značkou. Vývojové studio Gunfire Games mezitím už finišuje novou značku Remnant: From the Ashes.

Portu je první online automatizovaná investiční platforma v Česku. Sestaví vám portfolio na míru a vy se nemusíte o nic starat – jen sledovat, jak vaše peníze pracují za vás.

Připravované Dragon Age 4 mělo být singleplayerovým RPG, které své špionské hrdiny zavede do Tevinteru, císařství plného magických otrokářů. Kladlo velký důraz na příběh, reaktivitu světa, hloubku, osobnosti parťáků a rozlohou bylo o poznání menší než předchozí Inquisition. Svoboda voleb vybízela k opakovanému hraní. Že to zní skvěle? Škoda, že v téhle podobě po restartu vývoje už s největší pravděpodobností nevznikne.

Na Burnouty vzpomínám vždycky s úsměvem na tváři. A teď nemyslím poslední díl Burnout Paradise s otevřeným světem. Ten byl samozřejmě skvělý, ale v mé paměti jsou mnohem hlouběji zakořenění jeho předchůdci, kteří se soustředili na šílené závodění na více méně přímočarých tratích a ještě šílenější bouračky. A přesně to vám nabízí i novinka Dangerous Driving od některých tvůrců těchto starších Burnoutů.

Hry od From Software nikdy nebyly pro žádná ořezávátka, jak Dark Souls, tak i Bloodborne ale měly pár berliček, s nimiž šly plůtky obtížnosti přeskočit snáz. Jejich nejnovější Sekiro: Shadows Die Twice vás už ovšem nenechá přivolat na pomoc ostatní hráče a momentálně platí zřejmě za nejtěžší titul japonských vývojářů. Což vyvolává nespokojené hlasy těch, kteří si chtějí užít příběh a atmosféru, ale vysokou obtížnost prostě nepřekousnou.

Doba před patnácti roky byla pro hráče velice přínosným obdobím. Svoji zásluhu na tom nese hlavně obrovská popularita konzole PlayStation 2 od Sony, která se i v našich končinách těšila nesmírné oblibě a kdo ji sám neměl, určitě na ní minimálně hrál u kamaráda. Díky tomu se i u nás objevovaly tituly všech možných žánrů a dříve neslýchaných konceptů. A to nás přivádí ke Katamari Damacy REROLL.

Jde o jeden z nejdivnějších žánrů mezi deskovkami. Naprostá většina hráčů nad ním ohrnuje nos, ale kdo se do něj odváží proniknout, objeví něco úžasného. Pokud tedy začne ze správného konce. Ve dvanáctém BoardGame Clubu si popovídáme o našich zkušenostech s deskovkami pro jednoho a rozebereme jejich různé podoby.