Recenze

Mars: War Logs - recenze

Kdyby Mars: War Logs byla člověkem, trpěla by rozpolcenou osobností a to ne dvěma, ale rovnou několika. V touze být Falloutem, Riddickem, Mass Effectem nebo RAGE či Deus Ex ztrácí svojí vlastní identitu a namísto soudržných a odladěných pravidel kvalitního akčního RPG a mistrného adventurního scénáře přináší cosi, co by se v neohrabané poloze celé hry mělo jmenovat Mar: Wars Log.

Fable Heroes - recenze

Vývojáři z Lionhead své fanoušky rádi překvapují, ale ne vždy pozitivně. Při čekání na údajně novátorský titul Fable: The Journey, nám stihli naservírovat ještě jeden netradiční titul - Fable Heroes. Hra vyšla na Xbox Live v rámci programu Arcade Next a jedná se spíše o jednoduchou mlátičku s drobnými RPG prvky, která sice těží ze světa Albionu, ale skalní příznivce nejspíš dvakrát nenadchne. Co hůř, příliš nenadchne ani další hráče.

Gran Turismo 7 – recenze

Jak dopadly next-genové závody?

Jazz & Faust CZ - recenze

Zdá se, že adventury ještě nevymřely. Dalším letním důkazem jest titul Jazz & Faust, který potěší hlavně netradičním příběhem s hraním za dvě postavy. Jak se povedla u nás vycházející počeštěná verze hry?

Fire Emblem Echoes: Shadows of Valentia - recenze

Po složité půlhodinové bitvě se notně pocuchaná armáda konečně prokousala k bossovi. Táhnout můžete už jen se dvěma posledními jednotkami, všechny ostatní čekají na další kolo, ale proč by vás to mělo trápit? Zlému černokněžníkovi zbývají poslední tři bodíky zdraví. To by mu ubral i váš nejslabší lučištník. Na jazyku cítíte sladký pocit vítězství. A tak zavelíte ke střelbě, lučištník natahuje tětivu a… miss. Míjí cíl. Sakra! Ale nevadí. Máte ještě jednoho bijce, navíc natolik rychlého, že zvládne dva útoky po sobě. Znovu velíte k útoku, rytíř dává ránu a… miss... a pak ještě jednou miss. To snad není možné! Váš tah končí, ke slovu se dostává protivník, zaměřuje vaši polomrtvou hlavní hrdinku. Jednou ranou ji zabíjí. Game over. 3DS letí z okna.

Chaos Reborn - recenze

Mohl bych napsat, že jsem tuhle recenzi lepil dva měsíce, protože mi nešlo odlepit se od výborné hry, a byla by to dokonce poloviční pravda. Chaos Reborn je výborná, avšak následující text vznikal v obtížích, daných krom jiného nastavovaným vývojem. Kickstarterem zafinancovaný projekt jste mohli v jeho rozpracované fázi hrát celý loňský rok, ale měsíce po vydání plné verze její plnost dál bobtná. Hrnečku dost, volal bych, kdyby mi hrneček o hlavu dávno neroztřískal šéfredaktor – i proto pojďme vše zapíchnout tady a teď a říct si, jak moc je Chaos Reborn výborná v rozpuku jara.

Jotun - recenze vikinské rubačky

Vikinská hra sem tam vyjde, ale herní dobrodružství přímo podle severských mýtů? To opravdu není tak běžný úkaz. William Dubé se svým studiem Thunder Lotus Games na Kickstarteru vybral přes 64 tisíc kanadských dolarů a nasliboval za ně hory doly, což už se s nadhledem bere jako jakási automatika. Jenže, světe, div se, pro jednou to všechno nebyla jen prázdná slova. Jotun je totiž od úplného začátku krásně osobitá hra.

Knights of the Temple 2 - recenze

Když už to vypadalo na klid, noční můry plné démonů se vrátily. Templářský rytíř tedy opět musí vytasit svůj meč a předvést bojová komba, aby v této akci říznuté RPG prvky zachránil středověký svět. P.S. Made in Slovakia.

TimeSplitters 3: Future Perfect - recenze

Třetí kapitola téhle FPS série se nedávno objevila na konzoli Playstation 2, kde vedle singleplayeru nabízí i robustní online multiplayer, takže to rozhodně vypadalo na docela zajímavé a hlavně docela dlouhé střílení.

Shadowgate - recenze

Nostalgie je sázka na jistotu. Obzvláště když chcete vydat novou verzi svého času (1987) dobře hodnocené a všeobecně populární adventury Shadowgate. Nabízí se proto otázky, zda se nejedná o možná až vypočítavě snadný úkol, případně jestli se dá na oživení klasické hry pro současnou generaci vůbec něco pokazit. A hned si také na obě dvě otázky odpovíme.

Kinect Star Wars - recenze

Na Kinect Star Wars se pracovalo dlouho a určitě nejde o nějaký uspěchaný projekt, který nabízí vědomě odpad, jen aby profitoval ze známé a oblíbené značky. Když jsem viděl první taneční video z Kinect Star Wars, zhrozil jsem se. Probůh. Proč proboha Han Solo tančí a zpívá? Předsudků jsem měl víc, než dost a strach ze hry jsem v tu chvíli mohl exportovat do zahraničí. Jak už to ale bývá, stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, se nevyplácí. Stejně jako odsuzovat cokoli a kohokoli po prvním, letmém a náhodném, dojmu. Protože tahle hra určitě není propadák.

Star Wars: Force Commander

Star Wars Force Commander - recenzeAutor: DepiPublikováno: 19.dubna 2000 •Prostě ...

EURO 2008 (next-gen) - mega-recenze

Tradice „reklamních her“ k velkým fotbalovým svátkům pokračuje, po World Cupu 06 tu máme po obsahové stránce ještě nabitější EURO 08. Navíc staví na enginu všeobecně kladně přijaté FIFA 08 - co více si přát?

Broken Sword 3 - recenze

Půvabná Nico a neohrožený George se vrací v třetím dílu kvalitní adventurní série o záchraně světa a s sebou přinášejí i více akčních meziher s konzolovým ovládáním. Je to ale ve prospěch hratelnosti?

Lies of P – recenze soulsovky, která nelhala

Korejci na nás neudělali dlouhý nos

Drakensang: Řeka času - recenze

RPG jsou významným hráčem herní scény. Jednou jsou dole, jednou nahoře, ale vždy tu jsou a jejich věrní fanoušci stojí při nich. S každou generací RPG hry prochází vývojem, který odpovídá jak současným herním trendům, tak celkovému popkulturnímu obrazu, který se odráží v herní sféře. Dnešek patří přímočařejším, silně dějovým a film evokujícím kouskům (ať už je to Mass Effect nebo Dragon Age), případně speciálním odnožím, jako jsou například JRPG. Má tedy cenu vydávat v této době tituly, které se drží klasického pojetí RPG žánru? Druhý Drakensang je dostatečně ráznou odpovědí.

Star Wars: The Force Unleashed II - recenze

Mám za to, že sága Force Unleashed šla ke dnu ve chvíli, kdy dala hráči do rukou Darth Vadera. Tedy na samém začátku. Bijte mě, řežte mě, mučte chlebovou polívkou a Star Wars Holiday Special, ale fakt, že jsem na Hvězdných válkách vyrůstal, mi opravdu nepomůže být smířlivý s něčím, co jde proti étosu původní trilogie.

Thief II: The Metal Age

Thief II: The Metal Age - recenzeAutor: AmbushBug & GOnDaRPublikováno: 25.května...

Majesty: The Fantasy Kingdom Sim

Majesty: The Fantasy Kingdom Sim - recenzeAutor: SliderPublikováno: 3.dubna 2000...

Devil May Cry 5 – recenze

Červený kožený kabát, svižné tempo elektrických kytar, olbřímí meče i frajerské hlášky pronášené zády k explodujícím hlavám pekelné havěti. Devil May Cry se po originálním, ale fanoušky nepříliš vřele přijatém pokusu o restart od studia Ninja Theory vrátil k původním vývojářům a od prvního traileru bylo očividné, co nám chce Capcom říct: „Dante je zpátky i se vším, co jste na něm milovali“.

Total War: Warhammer II - recenze

Při oznámení Total War: Warhammer II jsem měl dost ambivalentní pocity. Je sice hezké, že hra má přinést čtveřici ras, které v prvním dílu nebyly, ale vydání se mi zdálo příliš brzy po jedničce na to, aby zde byly vidět nějaké výraznější změny. Po pár hodinách se ale ukázalo, že jsem se pořádně mýlil. Creative Assembly totiž v dvojce předvádějí, že nejde o to, jaké máte kousky stavebnice, ale jak je použijete. 

Auta (Cars) - recenze české verze

Vítejte v Kardanové Lhotě, kde se závodů, honiček s policií, plašení traktorů nebo miniher účastní hrdinové stejnojmenného animovaného filmu od Disneyho, kteří navzdory dětskému zpracování pobaví i odrostlejší hráče

Rollercoaster Tycoon 3: Wild - recenze

Představte si divoce se prohánějící zvířata mezi železobetonovými konstrukcemi všelijakých horských drah, atrakcí a skluzavek. Nejen s tím se setkáte v již druhém datadisku pro Rollercoaster Tycoon 3.

The Wheelman - recenze

Dokázal Vin Diesel v GTA klonu z Barcelony zaujmout efektními smyky a úhybnými manévry nebo dopadl špatně jako většina her dle filmového scénáře?

Assassin’s Creed Origins - recenze

Snad u žádné herní série jsem nevydržela tolik dílů, jako u Assassin’s Creed. Možnost cestovat po nádherných kopiích měst prodchnutých historií a příběhy konspirací, spiknutí a politických machinací totiž žádná jiná značka, pokud vím, nenabízí. I tak mě ale loňská pauza vlastně potěšila, protože co může být horšího, než když vaší oblíbené sérii začne docházet dech. Zvlášť když poslední díly v čele s Unity nepůsobily jako lehké zadýchání, ale spíš pořádné předsmrtné křeče. Rok se s rokem sešel a Anubovi dík, soudě dle Assassin’s Creed Origins zatím není potřeba se loučit napořád. 

World of Warcraft: Battle for Azeroth – recenze – část druhá

Na konci první části recenze Battle for Azeroth jsme se rozloučili ve chvíli, kdy mělo dojít na objevování světa s vylevelovanou postavou. Levelování to bylo příjemné, kvalitně zpracované putování po Kul Tirasu a Zandalaru doplněné přiměřeně překopanými profesemi. Nanicovatý systém spojený s artefaktem Heart of Azeroth nezkazil zajímavě rozjeté válečné tažení proti nepřátelské frakci. Jenže teprve s dosažením maximálního levelu přichází pro většinu hráčů ten pravý herní zážitek spojený s novým datadiskem. A ten je tentokrát poměrně rozpačitý.