Recenze
Incredipede - recenze
12. 11. 2012
|
Lucie Jiříková
Zní to jako americký sen. Vývojář hry Incredipede, Colin Northway, jednoho dne všechno prodal a společně s manželkou Sarah vyrazil do světa. Podle jeho slov chce prostřednictví cestování čerpat inspiraci pro své nové hry. To je opravdu bomba, nemyslíte? Já jsem si to taky myslela a v nadšení jsem tak nějak předpokládala, že Incredipede je předurčena stát se nezávislým hitem. Něco jako další Minecraft nebo alespoň World of Goo.
Mind Over Magic – recenze manažerského simulátoru magické školy
28. 3. 2025
|
Michal Krupička
Čáry, kouzla, management
Metroid: Samus Returns - recenze
14. 9. 2017
|
Miloš Bohoněk
Fez. Dust. Axiom Verge. VVVVVV. Ori and the Blind Forest. A mnohé další perly… Co mají společného? Patří do jednoho menšího subžánru, jemuž říkáme metroidvania. Slovo je to jak z jiné planety, ale to, co za sebou skrývá, zřejmě již znáte z vlastní zkušenosti. Základem je vždy rozsáhlý 2D svět propojený spoustou chodbiček, které díky novým schopnostem postupně odemykáte, přičemž kdykoli se můžete kamkoli vrátit. Za poslední roky se díky nezávislé scéně staly metroidvanie velmi populárními, což je ovšem poměrně paradoxní. Samotný zakladatel tohoto žánru, série Metroid, je totiž už pěkných pár let u ledu (dělejme, že neslavná odbočka Federation Force radši ani neexistuje). To se teď konečně mění. A stojí to za to.
Downward Spiral: Horus Station – recenze
29. 6. 2018
|
Lucie Jiříková
Virtuální realita navzdory dřívějším optimistickým předpovědím spíše skomírá. Poměrně slibně vypadal Fallout VR nebo Resident Evil 7 VR, žádná z těchto her však nepřekročila svůj stín. To znamená, že takový ten klíčový titul, který by ke koupi VR vybavení přiměl i docela obyčejné lidi, nejen technické nerdy, stále ještě chybí. Downward Spiral: Horus Station je další z her, která by to mohla změnit. I ona však od začátku nabízí dva módy – s VR brýlemi a bez VR brýlí. A tak na sebe v podstatě hned vysype, že ambicemi změnit situaci nehýří.
Commandos: Origins – recenze návratu taktické legendy
9. 4. 2025
|
Adam Homola
Solidní návrat bez ambicí
Armikrog - recenze nástupce Neverhoodu
2. 10. 2015
|
Jan Slavík
Že je plastelínový Armikrog duchovním pokračováním Neverhoodu, to snad ani nemusím opakovat. Z masáže článků a gamesplaye to ví to nejspíš i někdo, kdo předtím o Neverhoodu neměl ani ponětí. Povedlo se však zachovat, nebo dokonce překonat, kvality a specificky kouzelný styl téměř dvacet let starého originálu?
PlayStation 5 Pro – recenze konzole, kterou zatím nepotřebujete, ale chcete
20. 11. 2024
|
Aleš Smutný
Můj týden s novou konzolí
Knock-knock - recenze
13. 11. 2013
|
Lukáš Grygar
V časech, kdy k nám z Ruska chodí především špatné zprávy, je nová hra od Ice-Pick Lodge zprávou výjimečně dobrou. Také proto, že udržet naživu jedno z nejosobitějších herních studií na světě nebude, obzvlášť na tamním trhu, žádná legrace. Autorům obtížně uchopitelných (a po uchopení fenomenálních) her Pathologic a The Void tentokrát pomohla veřejná sbírka: Knock-knock vychází díky penězům vybraným přes Kickstarter a dobře tak – jde o možná nejucelenější zážitek, který se moskevským svérázům povedl.
Fable Fortune – recenze
3. 4. 2018
|
Patrik Hajda
Tak dlouho se čeká na další Fable, až dostaneme další Hearthstone. Vyhnout se srovnání s nepolevujícím králem je pro každou ambiciózní karetku toužící po věčné slávě prakticky nemožné. V případě Fable Fortune to platí dvojnásob. Postačí vám, když si odmyslíte grafiku, a hned bude mnohem obtížnější hledat rozdíly. Ale jsou tu. Zůstává otázka: stojí tyto rozdíly za to?
Chroma Squad - recenze
14. 7. 2015
|
Lucie Jiříková
Pamatujete se na Strážce Vesmíru? Nejste sami. Na tomto obskurním seriálu (a filmech) zjevně vyrostla celá jedna generace, do které patří i autoři z brazilského studia Behold. Po originálním tahovém RPG Knights of Pen and Paper totiž hráčům nabídli další originální žánrovku, kterou si docela klidně přejmenujete právě na Strážce Vesmíru. Chybí už jenom válečný pokřik „Morfujeme!“, i když jeho napodobenina v Chroma Squad nechybí, samozřejmě.
Warhammer 40k: DoW II - Retribution - recenze
19. 3. 2011
|
Tomáš Jung
Cílem datadisků je kromě obohacení stávající hry také oškubat nás o další peníze. Někdy však tasíme peněženku rychle a rádi, zvláště u samostatně hratelných přídavků, které nevyžadují vlastnictví původní hry. Třeba jako tomu bylo u prvního rozšíření realtime strategie Warhammer 40,000: Dawn of War II - Chaos Rising (recenze). Jenomže tenhle datadisk, přestože byl kvalitní, přišel i se vzkazem - pokud si, ty parchante, nechceš koupit původní hru, budeš moci válčit jen za zkorumpované Vesmírné mariňáky, kteří propadli silám Chaosu. Další frakce ti zpřístupním, až zaplatíš!
Ultros – recenze fantasticky psychedelické metroidvanie
19. 2. 2024
|
Jakub Malchárek
Unikátní biopunk
Vampire Survivors – recenze jednoho z největších překvapení roku
8. 12. 2022
|
Redakce Games.cz
Jak to může být tak dobré?!
Super Mario Odyssey - recenze
3. 11. 2017
|
Jakub Kovář
Super Mario Odyssey je typickou hrou od Nintenda. Využívá léty prověřenou a poctivě vycizelovanou herní formuli – skákání přes překážky a řešení drobných logických rébusů. Vybroušený základ je pak dále doprovázen symfonií originálních nápadů, které každých několik desítek minut přinesou něco nového a hráči se na tváři usadí lehce přihlouplý úsměv. Jeho mozkové buňky jsou totiž co chvíli stimulovány k trochu odlišné činnosti a parádně u hry relaxuje. Pokud totiž mluvíme o hraní si a o hravosti obecně, není v současné době ve videoherním průmyslu lepší příklad než Super Mario Odyssey.
Turnip Boy Commits Tax Evasion – recenze hry se zeleninově-daňovou tématikou
7. 7. 2021
|
Pavel Makal
Nezahrávejte si s cibulí!
Endless Space - recenze
2. 8. 2012
|
Jan Smejkal
Taky máte dojem, že se s vesmírnými hrami poslední dobou roztrhl pytel? Tedy ne, že by se snad velcí taťkové herního průmyslu jali oprášit historické velikány, to se jen indie scéna nachází v kreativním rozpuku, přičemž hledí ke hvězdám a do šuplíků, kde se jim válí krabičky Alpha Centauri, Masters of Orion, Wing Commander a bůhvíčeho ještě. Zažehl to vedle komunitního hladu po retru úspěch Sin of a Solar Empire? Dost možná. Nevím co si řekli klucí z Amplitude Studios, ale každopádně si dali do vínku heslo, dle nějž prý chtějí dělat ty nejlepší strategické hry pod sluncem. Je načase se jejich prvotině s názvem Endless Space podívat na zoubek.
Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie
27. 4. 2020
|
Miloš Bohoněk
V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.
Tchia – recenze hry, která vás zavede do nádherné Nové Kaledonie
5. 4. 2023
|
Patrik Hajda
Za mořem, kulturou a požírači dětí
Stronghold Crusader: Definitive Edition – recenze nostalgického obléhání
14. 7. 2025
|
Jakub Malchárek
Ohněm a mečem ve jménu Páně
Blitzkrieg: Green Devils - recenze
13. 8. 2005
|
Redakce Games.cz
Dvojka už je na spadnutí, ale chytří pánové z CDV se snaží vymáčknout maximum ze své dojné krávy v podobě prvního Blitzkriegu. Co fanouškům této povedené válečné strategie nabízí čtvrtý datadisk Green Devils?
A Plague Tale: Requiem – recenze středověkého krysího dobrodružství
17. 10. 2022
|
Alžběta Trojanová
Kde i nejkrásnější jablko je prohnilé...
Resident Evil HD Remaster - recenze
19. 1. 2015
|
Jan Olejník
Nevstoupíte dvakrát do stejného strašidelného domu. Nebo ano? Resident Evil nastartoval v roce 1996 novou vlnu survival hororů poté, co sérii Alone in the Dark došel se třetím dílem dech. Právě s nástupem éry prvního PlayStationu se objevily nové technologické možnosti a Capcom se je rozhodl popadnout za pačesy. Japonský Biohazard se dostal na západ pod názvem Resident Evil a položil základní kámen série, která začíná být v posledních letech až nebezpečně vydojená. Remaster prvního dílu ve vysokém rozlišení tedy vypadá jako poměrně logický krok, jak si usmířit rozladěné fanoušky.
A Bird Story - recenze
31. 12. 2014
|
Ladislav Loukota
Ačkoliv A Bird Story zdálky, zblízka i ze všech dalších úhlů vypadá jako 16-bitové JRPG, davy fanoušků herních příběhů nemohly do listopadového vydání projektu dospat. Jedná se totiž o další titul (otázkou je, zdali mu říkat "hra") od Kana Gao, tvůrce fantastické adventury To The Moon. Tentokrát nás tklivě melancholická A Bird Story zavede do dětství a vystřílí přitom opět pořádný zásobník emocí. Navzdory velmi krátké herní době a minimalistickému pojetí celkového zážitku se však hodnocení hry neobejde bez široké a ukecané cesty herními i jinými médii.
Need for Speed: Most Wanted - recenze
6. 11. 2012
|
Václav Rybář
Jejda, to už je zase podzim? Mohli bychom Needům zas a znovu počítat letokruhy, ohlížet se přes rameno a mudrovat nad tím, že poslední The Run a staronový Most Wanted mají asi tolik společného, co má Veyron s Trabantem. Ale proč se vzájemně zdržovat. Rovnou přeskočíme hodnocení exteriéru a interiéru a nastartujeme. Hmm, nezní to špatně. Dokonce to zní povědomě. Hádanka: Je to závodní arkáda, ale NfS to není. Co to je?
Resident Evil: Revelations - recenze
2. 2. 2012
|
Jan Vitík
Od vydání 3DS již brzy uběhne skoro rok a je třeba přiznat, že to tento handheld vůbec neměl a nemá jednoduché. Přitom potenciálu by bylo na rozdávání, jenže míra neschopnosti jeho využití byla dlouho až zarážející. Ale časy se díky hrám od Nintenda a konečně také i jiných firem mění a všichni posměváčci se mohou jít zahrabat. Jen se podívejte na Resident Evil: Revelations. Silná značka z „velkých“ konzolí dorazila na kartridže 3DS a po nanicovatém spin-offu v podobě Resident Evil: The Mercenaries dokazuje, že to jde – udělat výbornou a přitom obsahově původní 3DS hru.
Bohemian Killing - recenze
13. 8. 2016
|
Ondřej Švára
Pod rouškou sladkého večera se v Paříži stala vražda. Kdo za ni bude pykat? Rozhodne soud! Avšak pozor, klasická detektivní adventura vás v Bohemian Killing nečeká. Autoři z polského studia The Moonwalls roztočili kolo nápadů a výsledkem je mimořádně originální dílo. Zahrajete si přímo za pachatele vraždy, snažícího se obalamutit soud lživou výpovědí, která vzniká samotným hraním. Tahle adventura nemá připravený scénář. Příběh kráčí tam, kam zrovna chcete, což je fantastická myšlenka. Naneštěstí to ale kvůli nešikovnému zpracování není až taková zábava, jak by se dalo čekat.
Overfall - recenze
7. 7. 2016
|
Pavel Skoták
Everking se zase ztratil. Pojďme ho všichni hledat! Dlouho jsem přemýšlel nad vhodným českým ekvivalentem, ale zatímco Všeotec zní ještě docela normálně, Vždykrál je na tom o něco hůř. Ať už se ale přikloníme k jakékoliv variantě, je tato postava kdesi ztracená, a nic netušící hráč se vydává na dlouhou pouť po mořích a ostrovech osídlených trpaslíky, elfy, orky a další havětí s jediným cílem – záchrana světa. Everking jako jediný dokáže zastavit hordy barbarských nájezdníků, kteří připomínají Vikingy, co se jako vlna valí z podivného kouzelného portálu. Je čas spasit svět ve hře Overfall.