Recenze

Mario Golf: World Tour - recenze

Na letní olympijské hry se vrátí po 122 letech golf. Zarputilí sportovci kroutí hlavou, co že se tahle společenská radovánka cpe na největší sportovní událost roku 2016. Golf už ale není jen elitářskou zábavou. Široká veřejnost k němu již také přičichla, a pojme-li se šikovně, zaujme i totálního golfového analfabeta. Jen se podívejte na Mario Golf: World Tour, které chytlo i mě, člověka, jenž za vrchol golfové zábavy považuje drandění v elektrických kárkách.

Super Mario 3D World - recenze

Zatímco celý videoherní svět se momentálně hádá o to, zda je lepší Xbox One, nebo PlayStation 4, já si spokojeně hovím v obýváku na gauči a hraju skutečnou hru nové generace. Zatímco ostatní se honí za stále lepšími a lepšími technologiemi, grafikou a nesmyslnými pozlátky, já sedím na gauči a užívám si titul, který je navržen s citem pro dobu a dokáže nabídnout hodiny a hodiny nikdy nekončící a neuvěřitelně nápadité zábavy. Zatímco ostatní řeší Forzu a Killzone, já držím v ruce trošku otravný tabletoidní ovladač a užívám si Super Mario 3D World.

Mario & Luigi: Dream Team - recenze

Ať už se Mario objeví v jakékoliv hře, vždy je jasné, že bude zachraňovat princeznu Peach ze špinavých pracek Bowsera, a že to bude na dlouhé lokte. Výjimkou není ani RPGčko Mario & Luigi: Dream Team, ve kterém Bowsera doplňuje netopýří král a celá hra trvá desítky, čtete správně, desítky hodin.

Super Mario 3D Land - recenze

Mario by si tu svou princeznu měl už konečně uvázat někam na řetěz, pěkně si s ní sednout a hlídat ji, nejlíp s pořádným hasákem v ruce a kapsami plnými fireballů. Jinak se ten želvoidní dacan Bowser bude neustále vracet a unášet ji – podobně jako už Xkrát předtím a aktuálně i v Super Mario 3D Land.

Mario Strikers Charged Football - rec.

První hra pro Wii s podporou internetového multiplayeru má sice v názvu fotbal, ale spíš jde o akčně–strategickou rubačku, která je pouze orámována základními principy kopané. O to však je zábavnější.

Sonic & SEGA All-Stars Racing - mega-recenze

Největší hvězdy stáje SEGA vyzývají na souboj Mario Kart v bitvě o krále arkádových motokárových závodů. Parta okolo ježka Sonica má ale tu výhodu, že se neštítí ani PCček a to je dobře.

New Super Mario Bros U - recenze

Ke konci Sodovkové džungle měl Mario dvacet životů a spokojeně hopkal po plošinkách směrem k hradu s minibossem. A pak, na jednom ošemetném precizním skoku, přišel postupně o všechny životy a vrátil se na poslední checkpoint v polovině džungle.

New Super Mario Bros. Wii - recenze

Dvourozměrné plošinovky hlásí návrat. Po pár skvělých kouscích je tu král žánru. Sice vypadá dětinsky, ale nenechte se ošálit prvním pohledem.

Gear.Club Unlimited – recenze

Devět měsíců. Tak dlouho jsme my – majitelé poslední konzole od Nintenda – museli čekat na vůbec první realisticky pojatou závodní hru. Do té doby jsme si museli vystačit se skvělou party hrou Mario Kart 8 Deluxe, případně jsme se museli spokojit s některými z topdown závodů či s vozidly postrádajícími pneumatiky. Začátkem prosince se však dostavily slibně vypadající závody Gear.Club Unlimited s licencovanými vozidly od tvůrců sérií V-Rally a Test Drive Unlimited. Moc rád bych tu napsal, že se tvůrci z Eden Games vrátili ke skvělé hratelnosti prvního Test Drive Unlimited, ale jak už můžete vidět z hodnocení, někde se něco šeredně pokazilo.

Mario and Sonic at Olympic Games rec.

Dva hlavní symboly konkurenčních herních konzolí měří síly v licencované sportovní hře pro Wii, u níž se v mnoha různých disciplínách opravdu zapotíte.

Nintendo Switch Sports – recenze

Potíme se s Joy-Cony

Octopath Traveler 2 – recenze pokračování výborného RPG

Dosáhl druhý díl stejně závratných výšin?

Trackmania – recenze

Stará známá s novou neznámou

Poi - recenze

Banjo-Kazooie. Crash Bandicoot. Croc. Super Mario 64… Zpozornili jste? Prohnaly se vám před očima sladké vzpomínky na zlatou éru 3D plošinovek? A rádi byste si zkrátili čekání na Yooka-Laylee, staronového Crashe nebo na dalšího Maria? Pak právě pro vás je Poi. Tahle hříčka je milostným dopisem právě všem těm ikonickým plošinovkám z 90. let. Akorát je vidět, že ten dopis nepsal žádný Karel Hynek Mácha, nýbrž školák, který se i přes své velké srdce teprve učí řemeslu.

Team Sonic Racing – recenze

S žánrem motokárových arkádových závodů je to jednoduché. Na Switchi máte prozatím definitivního krále žánru Mario Kart 8 Deluxe, tím to začíná a v podstatě i končí. Tu a tam vystrčí růžky někdo jiný, ale na kvality jedné z nejprodávanějších sérií nedosáhne. Dosáhnout se na ni nedaří ani Team Sonic Racing, byť hra zvládá spoustu věcí, včetně té nejdůležitější: zabavení hráče.

Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2 - recenze

Vždy jsem si myslel, že budu liberální rodič. Že svým, zatím hypotetickým, dětem nebudu zakazoval šlapat do louží, rvát se s vrstevníky, ničit hračky nebo jíst McDonalda. Teď jsem ale musel změnit názor. A může za to Harry Potter. Knížky J.R. Rowlingové jsou fajn, filmy celkem také, ale test druhého dílu sedmého pokračování (sic!) herní varianty téhle série změnilo mé liberální já v nenávistného odpírače čehokoliv virtuálního, v čem se kouzelníci z Bradavic objeví.

Grimshade – recenze

Antropomorfní zvířátka jsou nejlepší. Viděli jsme to ve S.W.I.N.E., viděli jsme to v Tooth and Tail a měli bychom to vidět i v případě steampunkové nadílky jménem Grimshade. Vzít slibnou zápletku, okořenit to troškou magie a elektřiny a přihodit k tomu jezevce s odstřelovací puškou by rozhodně měla být rána do černého. Klíčové je tu ovšem ono kouzelné slovíčko „měla“.

Death Road to Canada - recenze

Víte, co zavinilo největší počet dopravních nehod ve Švédsku? Los. Zkuste si pak takové nebezpečné zvíře představit třeba ve Spojených státech, které jsou sice zmítané zombie apokalypsou, ale stále jde o zemi neomezených možností. Máte? Skvěle. A teď si představte, že takový poraněný los nezemře vaší rukou podle představ, ale v posledním záchvěvu života se rozhodne vzít všechny (před zombíky prchající) nebožáky s sebou na onen svět. Přežil jediný a do Kanady pořád daleko. Kruté.

Rabbids Go Home - recenze

Oproti předchozím Šíleným králíkům se zásadně liší změnou stylu. Ne minihry, nastupuje kombinace Boulder Dash a Super Mario Galaxy: sbíračko-jezdičko-skákačka.

Luigi’s Mansion 3 – recenze mariovské duchařiny

Myslím si, že společným jmenovatelem řady her od Nintenda je v první řadě hravost, v druhé řadě radost a úžas z objevování: světů, mechanik, předmětů, možností i nových zážitků. A jsem přesvědčen o tom, že Luigi’s Mansion 3 splňuje oba jmenovatele na jedničku, přičemž je zvládá zabalit do neokoukaného prostředí strašidelného hotelu, který je stejně jako hra samotná bohatý na detaily.

Hard West 2 – recenze temného westernového RPG

Tahový horor na Divokém západě

Yoshi's New Island - recenze

„Plošinovka od Nintenda“ představuje stejný punc kvality, jako „hodinky od Švýcarů“ nebo „buchta od babičky“. Řemeslu skákání a hopsání ve hrách asi nikdo nerozumí lépe, ale i mistr tesař se někdy utne. Nebo jinak: mistr tesař občas ani netne a nechá za sebe tnout někoho jiného. Yoshi's New Island má na svědomí studio Arzest, které sice dlouhodobě spolupracuje s Nintendem, jenže výsledek značí, že roztomilého dinosaura vedení kolem Satoru Iwaty odsunulo na vedlejší kolej.