| Autor: Pavel Oreški Publikováno: 3.srpna 2007 | Verze hry: anglická/prodávaná/Wii Doba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
Mario Strikers Charged Football (dojmy z květnové prezentace) je pokračováním oblíbeného arkádového fotbálku z GameCube, s nímž jsem sice neměl tu čest, na druhou stranu mi připomněl podobně koncipované hry z doby největší slávy počítačů Amiga. Jde o první titul na Wii, který příliš nesází na pohybové ovladače a namísto nich staví na samotné hratelnosti, která by byla v podstatě stejná při ovládání na kterékoli konzoli. Přesto jde o kvalitní zábavu a navíc první hru, v níž jde soupeřit s dalšími majiteli Wii na druhé straně zeměkoule přes internet. • Speciální pravidla S nadsázkou by se dalo říci, že kromě základních pravidel - kdo dá více gólů, vyhrává, a počet hráčů 4+1 - panuje na hřišti absolutní anarchie. Rozhodčí neexistují, faulovat je povoleno, tedy spíše se jedná o nutnost a ten počet hráčů vlastně také není úplně konečný. Jediné závažnější omezení je, že gól smíte vstřelit jen z půlky soupeře. Díky tomu zápasy vypadají asi tak, že se po úvodním hvizdu neexistujícího rozhodčího do sebe obě party pustí hlava nehlava a masakr pokračuje po dobu tří minut. Pokud na konci zůstane nerozhodný stav, prodlužuje se až do doby, než padne gól. Většinou je to otázka pár sekund, ale stalo se mi i to, že nastavení trvalo déle než samotný zápas. Pravidla bychom tedy měli z krku a asi by bylo dobré osvětlit, co se na hřišti opravdu děje. Ačkoliv má hra v názvu fotbal, jde mnohem více o akčně – strategickou rubačku, jenž je pouze orámována základními fotbalovými principy. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Individuální power-upy Před zápasem si vybíráte kapitána, což je důležité pro vaši budoucí strategii. Například Mario je vyvážený ve všech směrech, tj. v rychlosti, obraně, útoku i síle a jeho power-upem je zvětšení, díky čemuž má silnější střelu a může pouhým pošlapáním vyřadit ze hry protihráče. Každá z dvanácti postav má jiné výhody, například moje oblíbenkyně Daisy je spíše obraný typ, Donkey Kong má zase téměř nechytatelné střely. Je skvělé, že se postavy neliší jen kosmeticky, ale speciální útoky jsou naprosto odlišné a je nutné se přizpůsobit jejich zaměření. Naopak takzvané megastrike, které dokáží vyslat opět jen kapitáni, jsou sice vizuálně rozdílné, nicméně v konečném důsledku stejné pro všechny. V momentě, kdy jste si kolem sebe vybojovali dostatek prostoru, můžete vyzkoušet štěstí právě s megastrike. Při dlouhém podržení tlačítka pro střelu se objeví jezdec v půlkruhovém poli, který v ideálním případě zastavíte v červené zóně a při jeho cestě zpět stejně tak. Tím určíte počet vystřelených míčů a jejich rychlost... 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Následně se spustí minihra, při níž se bránící hráč chopí kontroly nad brankářem a za pomoci infračerveného ovladače se snaží balóny chytit. Ačkoliv by se mohlo zdát, že cesta k vítězství vede právě skrz megastrike, většinou tomu tak není, protože nemáte dost času na dokonalý odkop, balónů letících na branku je málo, jsou pomalé a s jejich likvidací není problém. • Bokovky Velkou roli tak hrají kapitánovy spoluhráči, kteří sice nemohou aktivovat megastrike, ale jejich speciální útoky jsou rychleji proveditelné a v důsledku i efektivnější. Třeba želvička Hammer bros. se zastaví a nahází před sebe několik velkých kladiv, kterými odstaví hráče před sebou a pak už je triviální dostat míč do branky. Má i velmi účinný způsob vyhnutí se faulům. Vyskočí do výšky a opět vyhodí kladivo, čímž omráčí útočníka. Každý z menších hráčů má jiné přednosti a speciální útoky a dával bych si dobrý pozor, které si vyberete do obrany a do útoku. Jejich role je totiž podstatně důležitější, než se po prvních pár odehraných zápasech zdá, a naplno se to ukáže až při zápasech online. Ale ani to není vše, co se ovlivňování zápasu týče. Svou roli totiž hraje i stadion. Některé arény jsou dalo by se říci bezproblémové, jiné vyžadují sledovat nejen protihráče, ale i dění kolem. Standardně jsou všechna hřiště obehnána silovým polem, což znamená, že se jak míč, tak postavy nemohou dostat do autu. To ale neplatí na Ostrově bouří, kde pole nefunguje a správně mířeným faulem můžete na pár sekund podstatně změnit počet aktérů na hřišti. Dokáže se o to postarat i silný vítr, který přes hrací plochu pošle třeba traktor nebo krávu a pokud se v tu chvíli nacházíte v jejich trajektorii, je s vámi konec. Jiným příkladem může být elektrickými výboji sužovaný stadion, kamennými bloky bombardované pouštní hřiště nebo lávové pole s velmi žhavým povrchem. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Ovládání a zpracování Jak už jsem napsal v úvodu, ovládání nebylo nijak složitě šroubované na pohybové senzory a autoři si v klidu vystačili s tlačítky na Wii mote a nunchaku. Takže joystickem pohybujete hráči, A je pro nahrávku nebo změnu aktivní postavy, B pro střelu, C použije power-up a směrový kříž je pro skluz nebo vyhnutí se. Aby se neřeklo, přeci jen pár akcí spouští pohyby ovladačů. Potřesením Wii mote faulujete, jeho nakloněním lze vybrat aktivní ze dvou power-upů a mácháním nunchakem při soupeřově megastrike mu trochu ztížíte zastavení jezdce na správném místě. Ovládání jako takové je velmi jednoduché a v podstatě okamžitě víte, co dělat. Zpočátku se dá hrát jen za pomoci A, B, C a potřesením, nicméně v těžších turnajích a při online hraní vám dojde, že jen s tímto arzenálem se vyhrávat nedá. Zpracování je velmi roztomilé, klasicky nintendovské. Pravdou je, že v tomto případě je mnohem důležitější, jak je grafika přehledná, než kolik efektů je v jeden moment na obrazovce. Zvuky jsou perfektní, naprosto se hodí k celkové atmosféře a při skandování na zaplněných stadionech vám naskočí husí kůže. I když jednu výtku bych přeci jen měl a to k poměrně dlouhým nahrávacím časům. Nejde o nic strašného, nicméně před každým zápasem zíráte dost dlouho na nápis loading a v poměru k velikosti a zpracování arén mi tento čas nepřijde adekvátní. • Multiplayer 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Zmiňované problémy mají několikero příčin. Jednak je to způsob, jakým jsou vám přidělováni soupeři. Jde o naprosto automatickou akci, která je navíc zahalena rouškou tajemství. Konzole sama vyhledává protivníka a pak vám ukáže kvalitu spojení a na vás je, jestli zápas přijmete nebo ne. Jenže už se nikde nedočtete, proti komu nastoupíte, což by vám ušetřilo spoustu času promrhanému v zápasech, které teoreticky nelze vyhrát. Jako začátečník jsem několikrát nastoupil proti člověku z druhého místa žebříčku a asi vám je jasné, že jsem moc nepochodil. Když se vám to stane několikrát za sebou, na online turnaj raději zapomenete, protože vás nebaví neustále prohrávat. Nechápu, proč nešlo vytvořit několik výkonnostně odlišených lig, z kterých by se postupovalo a sestupovalo, čímž by byla zajištěna větší vyrovnanost mezi jednotlivými hráči. Druhým problémem je občasné nevysvětlitelné padání, které se mi kupodivu stávalo zvláště v situacích, kdy jsem vedl. Že by nějaký cheat nebo jen dílo náhody? Z čistě technického hlediska zápasy probíhají většinou bez lagování. 
zdroj:
tisková zpráva
Podstatně více zábavy jsem si tedy užil při hraní ve dvou na jedné konzoli. Zejména proto, že máte okamžitou reakci na své činy (některé fauly je nutné oplatit i ve skutečnosti :-) Hraní není tak anonymní jako po internetu, kde by neškodila možnost poslat po zápase krátkou zprávu, trochu protihráče vyprovokovat nějakými gesty nebo mít možnost si třeba pokecat přes mikrofon. Právě díky komunikační temnotě není online hra až tak zábavná a nezávislý pozorovatel nepozná, zda hrajete proti konzoli nebo živému člověku. A to je docela problém. Prostě při osobním kontaktu je to mnohem větší sranda! Když se sejde více lidí u jedné obrazovky, je to fotbalově nepřekonatelná zábava. Související články: Novinky vč. podrobných dojmů z novinářské prezentace |
| Pavel Oreški | |
| autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |
