New Super Mario Bros. Wii - recenze
8/10
zdroj: Archiv
Recenze

New Super Mario Bros. Wii - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

17. 12. 2009 0:00 | autor: Redakce Games.cz |

Dvourozměrné plošinovky hlásí návrat. Po pár skvělých kouscích je tu král žánru. Sice vypadá dětinsky, ale nenechte se ošálit prvním pohledem.

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 17.prosince 2009
Verze: Wii/finální/anglická
Doba recenzování: 1 týden

Obrázek zdroj: Archiv
V mládí jsem nebyl odkojen Mario hrami od velkého Nintenda. Vyrostl jsem na C64 a jeho velmi povedeném klonu – The Great Giana Sisters. A do doby, než jsem si koupil Wii, jsem ani o hry s italským instalatérem neměl zájem. Všechno se změnilo v momentě, kdy jsem si zahrál Super Mario Galaxy. Ačkoliv se to kovaným PC hráčům kosícím jeden „vážný“ titul za druhým příčí, tahle hra pro mě byla nejlepší za rok 2007. A uvedla mě do úžasné série.

 Zpět do 2D rozměru
Po cirka dvou letech se na scéně objevuje další titul z dnes již více než stovky her, kde se Mario objevil. New Super Mario Bros. Wii se vrací ke kořenům, tedy ke 2D zpracování a arkádové skákající hratelnosti. Ale nebylo by to Nintendo, aby nepřidalo trochu toho kvedlání ovladačem WiiMote, vylepšilo grafické zpracování a nenechalo vyřádit celou rodinu.

Jak už jsem uvedl, základ se za těch více než dvacet let nezměnil. Stále se s Mariem, nebo Gianou či jakýmkoliv jiným klonem, který jste hráli, pohybujete zleva doprava, skáčete po plošinkách, sbíráte mince a likvidujete nepřátele skokem na hlavu. Všechno, co si pamatujete z jakékoliv předchozího dílu, se pravděpodobně objeví i tentokrát.


Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Z určitých krabic vydolujete vylepšení, ať už ta klasická – tedy houbičky zvětšující Maria a dodávající mu jeden „život“ navíc, tak další, které vám umožní házet ohnivé koule, sněhové kuličky zmrazující nepřátele a vytvářející nové plošinky. Jiný předmět Maria zmenší tak, že se dostane i do jinak nepřístupných prostor. Úplnými novinkami je kostým tučňáka, který vám dovoluje házet sněhové koule a klouzat se po břiše. Druhou vymožeností je oblek s vrtulí na kapuci, který vás vynese do oblak a dostanete se na jinak nepřístupná místa.

 Ovládání alá WiiMote
Velmi vtipně je využíváno pohybové ovládání. WiiMote držíte naležato, tak jako kdybyste používali normální ovladač. Zatřesením Maria na místě roztočíte, ve vzduchu mu rotací prodloužíte skok nebo aktivujete zmíněné zbraně a obleky. S tím se pojí jediný problém v ovládání. Tuto funkci lze použít aniž byste chtěli, například, když měníte polohu, ve které sedíte.

Další využití pohybového ovládání je mnohem promyšlenější. Například v úrovni, kdy se plavíte temnou jeskyní a na vaší lodi je umístěna lampa. Její světlo směrujete požadovaným směrem právě nahnutím WiiMote. Na stejném principu fungují různé plošinky, které nakláníte do stran nebo jimi pohybujete po předem určených kolejích. Nintendo to naštěstí nepřehnalo a většinu času jste odkázaní na pohyb pomocí směrového kříže, skákání tlačítkem 2 a střílením/zrychlováním na 1.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Celá hra je rozdělena do specifických světů, které obsahují jednotlivé úrovně. Například v ledovém téměř nenarazíte na plošinku, která by nebyla kluzká. Tropický svět se z větší části odehrává pod hladinou moře. Jindy se pohybujete výhradně v oblacích. Perfektní je úroveň, kdy se téměř celou dobu vezete na zádech jakýchsi létajících rejnoků. Kolem vás je spousta mraků, jež můžete rozhánět rotací Maria a objevovat skryté předměty. Světů je celkem osm a jeden tajný.

 Ve čtyřech se to lépe táhne
Hodně vypichovanou vlastností je hraní až ve čtyřech lidech. Nicméně zapomeňte na online multiplayer, vše se odehrává na jedné obrazovce. Naštěstí se nekoná splitscreen, ale celá zběsilost se vejde na jednu plochu. Obraz se dle potřeby přibližuje a oddaluje, ovšem jen do určité doby. V kooperativním módu se poslední hráč prostě musí pohnout, aby mohl celý tým popojít vpřed. Naopak při kompetitivním hraní ten, kdo zůstane mimo obraz, ztrácí jeden život.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Kooperace vyžaduje schopné spoluhráče, protože už od druhého světa ti méně zkušení těžko drží krok s ostatními. Mezi Mariem, Luigim a dvěma Toads totiž probíhá čilá interakce. Když jeden stojí na hraně plošinky a za něj se přiřítí druhý, strčí do něj a shodí ho dolů. Jestliže jeden hráč zaútočí omráčeným protivníkem, neublíží jen potvorám, ale i hráčům. A na obrazovce se odehrává ve čtyřech taková mela, že jen ti nejzručnější, mezi něž se mohu jen stěží řadit, dokáží všechny tyhle aspekty sledovat.

Když jsem přinesl Wii do své oblíbené putyky a přemluvil pár štamgastů k vyzkoušení, bylo prvních pár levelů naprosto úžasných. Pak jsem ovšem musel přejít k osamocenému průchodu hrou, což bylo zábavné, ale bez salv smíchu zaznívajících ve společnosti.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Lze si i pomáhat
Skákáním po ostatních hráčích se dostanete na jinak nepřístupná místa, můžete se vzájemně poponášet nebo se ti méně zruční mohou kdykoliv přepnout do bubliny a poletovat úrovní, zatímco se ostatní snaží dostat dále. Jen je potřeba dát pozor, aby v bublině neskončili všichni, protože pak daná úroveň končí. Méně zdatným hráčům Nintendo podalo pomocnou ruku. Když v úrovni zemřete více než osmkrát, tak se na jejím začátku objeví boxík, který po aktivaci odehraje level za vás. Možná užitečné, ale osobně mi „pařanská“ hrdost tuto funkci nedovolila použít.

Ve versus módu je nutné sesbírat více mincí než vaši protivníci. Teprve při tomto způsobu hraní plně využijete všech záludností, které na své přátele můžete vytáhnout. Strkání do hlubin, aktivování pastí, házení do ohňů, útěk vpřed úrovní nebo záměrné vyhýbání se ostatním hráčům v bublině, je naprosto úžasné. Jen je potřeba soutěžit ve čtyřech lidech, protože s menším počtem hráčů se úměrně snižuje zábavnost. Navíc se mince sčítají pouze v rámci jedné úrovně a kdybyste chtěli soutěžit v několika levelech za sebou, je nutné vzít si na pomoc tužku a papír, což je trochu ubohé. Na jedné straně je fajn, že je vše přístupné široké veřejnosti a spustit hru zvládne i tříletý capart, na druhé by pár pokročilých nastavení vůbec neuškodilo.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Závěr
Zpracování je oproti 2D hratelnosti jinak kompletně ve 3D a i díky tomu je možné zažívat plynulé zoomování. Z obrázků je vidět, že nejde o žádné grafické orgie, ale účel je splněn na 100%. Hudba je naprosto klasická a mám pocit, že se stejně jako zvukové efekty, nemění už dobrých pár let. Ale kdo by od Maria čekal, že začne mluvit skotským přízvukem, že?

Zvětšit zdroj: Archiv Technické zpracování je téměř bez chyb. Úrovně se nahrávají v okamžiku a nezaznamenal jsem jediný problém. Za ten se dá označit snad pouze krátké stopnutí veškeré akce v momentě, kdy zemře jeden z hráčů. Když se právě nacházíte v choulostivé situaci, nemusí to pro vás dopadnout dobře.

Související články: Recenze ostatních her s Máriem

Pavel Oreški
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem



 
 
Pavel Oreški

Verdikt:

Parádní hra, která ač vypadá dětinsky, je velmi obtížná. Je plná klasické plošinkové hratelnosti, která je šetrně vylepšena moderními postupy. A po dlouhé době jsem zažíval ono staré známé: „ještě jeden pokus a končím“. Multiplayer je určitě vítanou změnou, na druhou stranu jen kvůli němu bych si tuhle hru nekupoval. Jádro hraní totiž stále vězí ve hře jednoho hráče, která vám na první dokončení zabere cirka osm hodin. Pokud chcete najít všechny tajné úrovně, světy a předměty, tuto dobu si nejméně zdvojnásobte. Nového Maria doporučuji zejména těm, kteří s oblibou říkají: „Počítačové hry už nejsou, co bývaly“.

Nejnovější články