Recenze

Necromania: Trap of Darkness - recenze

Necromania je akčně taktická fantasy hra z domácích luhů a hájů, která vás rozhodně nenechá v klidu. Jen se obávám, že prostředky, kterými se bude o vaši přízeň ucházet, jsou přinejmenším zvláštní...

King of the Road - recenze

Pokud jste se někdy chtěli stát řidičem kamionů, jste na správné adrese. Originální hra King of the Road totiž nabízí komplexní simulátor života za volantem, kdy vás ohrožuje kromě konkurence i ruská mafie.

Soldier of Fortune II - recenze

Druhý díl akce Soldier of Fortune, která si vysloužila nálepku nejbrutálnější hry všech dob, je konečně tady a v této podrobné recenzi jsme rozpitvali všechny její aspekty i ustřelené končetiny obětí.

Day of Defeat v2.0 - recenze

Nebaví vás čekat na Team Fortress 2? Vyzkoušejte novou verzi Half-Life modu Day of Defeat, která je obrovským překvapením a posunuje realitu ve hrách z 2.světové války o notný kus kupředu.

Pool of Radiance II - recenze

Adaptaci třetích pravidel Dungeons & Dragons do virtuální podoby přináší RPG hra Pool of Radiance: Ruins of Myth Drannor odehrávající se ve známém fantasy světě Forgotten Realms.

Planet of the Apes - recenze

Ještě před příchodem Planety Opic do kin tu je stejnojmenná tombraiderovka, která vychází z klasické novely od Pierra Boulle.

Mystery of the Druids - recenze

Po dlouhé době přináší Mystery of the Druids čistokrevnou adventuru, detaily v naší podrobné recenzi a první části návodu.

Dragonriders: Chr. of Pern - recenze

Četli jste knihy Anne McAffrey? Pokud ano, pak je adventura Dragonriders: Chronicles of Pern pro vás naprostou nutností.

Legends of Might & Magic - recenze

Napadlo vás někdy představit si Counter-Strike ve fantasy hávu? Přesně to jsou Legends of M&M;, ale žádné zázraky nečekejte.

Rune: Hals of Valhalla - recenze

Ryze multiplayerová mutace vikingské hry Rune nese název Halls of Valhalla a orientuje se především na souboje na blízko.

Fall of the Reich - recenze

Toto rozšíření válečné strategie East Front II s novými misemi z konce války se bohužel nese v duchu všech datadisků od Talonsoftu.

Face of Mankind, Paradise Cracked, Xenus (Boiling Point)

Pravou tvář lidstva se chystají vývojáři z Duplex Systems odhalit v připravované MMORPG Face of Mankind.

Titanfall 2 - recenze

Respawn Entertainment jsou zpátky a podle šablony „větší a lepší“ vysoustružili pokračování, co se v drsné konkurenci neztratí. Titanfall 2 má navíc nelehkou úlohu, protože jako nejmladší otloukánek jde proti starším a zavedenějším značkám. Leckdo by se mohl ptát, jestli na špičku žánru všechny ty novinky ve dvojce stačí. Rovnou odpovím, že stačí. Zatímco byl první díl čistě multiplayerovou akcí s viditelně omezeným obsahem i rozsahem, Titanfall 2 všechno nafukuje, rozšiřuje a mění. Tvůrci, kteří svého času vytvořili šablonu pro singleplayer i multiplayer ve válečných akcích, vstoupili znovu do stejné řeky a vytvořili dílo na úrovni her Gears of War, Call of Duty nebo Battlefield.

Game of Thrones – recenze 4. epizody

Zatímco se pátá řada seriálové Hry o trůny vzpamatovala a po vlažné první polovině diváky konečně donutila k úžasu, videoherní Hra o trůny se po slibné třetí epizodě vrací do poněkud mdlých kolejí. Se čtvrtou epizodou s podtitulem Sons of Winter je to trochu jako na houpačce. V jednu chvíli jako kdyby někdo příběhu o zbídačených Forresterech vlil do žil svěží krev, jindy však vyprávění regulérně nudí a ukazuje, že nápad rozdělit hru do šesti epizod namísto pěti prostě nebyl dobrý.

Game of Thrones – recenze 3. epizody

„Když hraješ hru o trůny, buď zvítězíš, nebo zemřeš.“ Památný citát královny Cersei rezonuje celou fantasy ságou Písně ohně a ledu, a i události ve videoherní adaptaci Game of Thrones toho jsou jasným důkazem. Mladičká služebná Mira Forrester se ocitá v královské metropoli a nezkušeně se zaplétá do mocenské hry plné intrik, tajných aliancí a dýk v zádech, jejíž pravidla nemůže znát. Jsou to nervy a také důkaz, že z tvorby studia Telltale Games se konečně stává dílo hodné své předlohy.

The Binding of Isaac: Rebirth - recenze

Patříte-li mezi masochisty, kteří mají rádi roguelike herní styl, první inkarnace The Binding of Isaac vám jistě neunikla. Zalíbení v její specifické úchylnosti našla hromada hráčů i videoherních kritiků – já nejsem výjimkou. A když na scénu vtrhly konzole se svou „novou generací,“ rozhodli se tvůrci v čele s Edmundem McMillenem, že přišel čas mučit Isaaca znovu a to v titulu nazvaném s dávkou černého humoru The Binding of Isaac: Rebirth.

Game of Thrones - recenze 2. epizody

„Sakra, na tohle jsem úplně zapomněl. Tak já radši skočím do menu a rozjedu to znova i za cenu deseti minut nepřeskočitelných dialogů…“ Nějak obdobně jsem se cítil, když jsem v kůži Rodrika Forrestera reagoval na požadavky Lorda Whitehilla, jen aby mi bylo záhy připomenuto, že v kůži Ethana Forrestera jsem minule slíbil něco jiného. Jenže jak po mně někdo může chtít, abych si pamatoval vše z minula, když ono „minule“ bylo už před dvěma měsíci, a úvodní video připomínající děj první epizody bylo trestuhodně skoupé? Zkrátka a dobře, jedním z největších problémů videoherní Hry o trůny od Telltale není obsah, ale forma. 

Game of Thrones - recenze 1. epizody

Ani bradavka! Říká si to Game of Thrones, je to plné intrik a podrazů, ale neobsahuje to ani vteřinu záběrů na lechtivé středověké mecheche. Kdo se na populární seriál HBO dívá hlavně proto, že často zabrousí do sféry soft porna, ten bude z úvodní epizody adventurní adaptace zklamán (byť pochybuji, že někdo takový se dočetl až sem). Kdo se na Hru o trůny dívá kvůli komplexnímu ději s desítkami zajímavých postav, odejde spokojenější, ačkoli do rauše bude mít pořád daleko.

Call of Duty: Advanced Warfare - recenze

Už v recenzi singleplayeru jsem důrazně naznačil, že letos se Call of Duty vrací v překvapivé výborné kondici. A to samé můžu říct i o multiplayeru, který skvělým způsobem spojuje novátorství Sledgehammer Games a tradiční pojetí moderního válečnictví po vzoru Infinity Ward. Návrat tedy slaví nejen v nedávné době zapomenuté prvky nebo herní módy, ale spolu s nimi se k hráčům dostává i svěží moderní řežba, která hráčům téměř jistě vystačí na celý další rok.

TRI: Of Friendship and Madness - recenze

Před sedmi lety spatřila světlo světa hra, která změnila vnímání logického žánru, a do určité míry i posunula hranice herního designu. Místo pušky hráči vrazila do rukou experimentální výtvor a zákopy druhé světové nahradila architektonickými skvosty a logickými problémy. Řeč je samozřejmě o Portalu, který se ve formě barevného TRI dočkal duchovního nástupce, jenž dokazuje, že umění může být skutečně hratelné.

The Vanishing of Ethan Carter - recenze

Tři hodiny. 180 minut. Uteče to jako voda. Tedy v případě, že hrajete The Vanishing of Ethan Carter. Pak zůstanou nad klávesnicí rozklepané prsty a v duši touha vědět a hlavně vidět víc. Ve vyvolání pocitu nenaplněnosti debut studia Astronauts exceluje: naznačí smysluplný otevřený svět a rozsáhlé možnosti detektivní práce, ale pokaždé před nimi práskne dveřmi. Nenahlédnete za ně a s každým dalším bouchancem padáte vstříc simulátoru chůze. Přitom spoustu věcí dělá The Vanishing of Ethan Carter dobře, ba přímo mistrovsky.

The Last of Us Remastered - recenze

Když vyšla The Last of Us na PlayStation 3 (recenze Vaška Rybáře), byl jsem jeden z prvních, kdo netrpělivě přešlapoval před prodejnou GAME. Další hra od studia Naughty Dog! Pro sichr jsem si ještě před tím znovu „otočil“ Uncharted 2, abych se dostal do správné nálady. Jenže třetího dne jsem spatřil titulky a při jejich sledování jsem se zahořklým výrazem ve tváři odložil gamepad a dumal nad tím, jestli jsem za tohle dílo opravdu vysolil čtrnáct stovek dobrovolně, nebo zda jsem nebyl při smyslech. The Last of Us jsem se zadostiučiněním zpražil na svém blogu a myslel jsem si, že už se k němu nikdy nevrátím. Ovšem nevyzpytatelné jsou cesty boží. Tudíž krom analýzy vylepšené vizuální stránky se nyní dočkáte i názoru člověka, se kterým Last of Us zas až tak nezamávala.

Diablo III: Reaper of Souls - recenze

Tak jsme se konečně dočkali, milované i proklínané Diablo III se dočkalo prvního velkého datadisku Reaper of Souls, který by měl spoustu věcí napravit, přidává mnoho nového obsahu včetně nového aktu i módu a také novou postavu - Crusadera. Takže, podařilo se tvůrcům uchlácholit některé popuzené fanoušky?

The Night of the Rabbit - recenze

Studio Daedalic Entertainment nám ještě předtím, než si střihne letního levobočka v podobě tahového RPG Blackguards, předložilo titul přesně ve svém stylu. The Nigh of the Rabbit je klasická point-and-click adventura, která sice nevyniká nadnesenou obtížností jako třeba série Deponia, přesto může být zadostiučiněním i pro pokročilé hráče.

Warlock: Master of the Arcane - recenze

Warlock: Master of the Arcane lze laikovi nejlépe popsat jako Civilizaci, která je překlopená do fantasy světa Ardanie, známého především ze série Majesty. Na první pohled je vše dost podobné – na hexové mapě, viděné z ptačí perspektivy, se rýsují pláně, pouště, džungle a sem tam nějaké to městečko, které postaví vaši nebo nepřátelští osadníci. Pod širým nebem se však producírují i roztodivné armády a dohromady to prostě vypadá familiérně, skoro jako Civilizace. Zdání ale klame.

Team Assault: Baptism of Fire - recenze

Jsem přesvědčen, že každý tvůrce hry moc dobře ví, co je na ní špatného, co recenzenty i hráče naštve. Zároveň však doufá, že ty dobré věci mají dostatečnou sílu přebít všechny slabiny. Tahová taktická hra Team Assault: Baptism of Fire má hodně slabších míst ale i několik potenciálních trumfů. Mezi ty nejsilnější patří taktické hraní ve stylu Jagged Alliance a mocný editor map a jednotek.

Men of War: Condemned Heroes - recenze

Trestanecké prapory to měly ve 2. světové válce hodně složité a jejich bojové úkoly se rovnaly sebevražedným misím. Operace v týlu nepřítele, nasazení na první linii a nezáviděníhodné nabíhání na takřka nedobytné pozice s mizivou krycí palbou i šancí na přežití se staly denním chlebem mnoha mužů. Nemluvě o tom, že pevnou součástí pěchotních bataliónů byla i vodkou nadměrně intoxikovaná družstva, jejichž úkolem bylo proběhnout minovým polem a vlastní obětí vyčistit cestu normálním jednotkám.

A Game of Thrones: Genesis - recenze

Jste fanoušky G.R.R. Martina či spíše jeho ságy Píseň ledu a ohně? Chtěli byste s Nymerií dobývat Dorne, létat s draky Aegona Dobyvatele a udělat z Harrenhalu hroudu očouzené architektury? V tom případě vám A Game of Thrones: Genesis tohle všechno umožní, bohužel ve stylu natolik neatraktivním a herně mizerném, že to nestojí ani za váš čas, ani peníze. Pokud tedy nejste opravdoví hardcore fanoušci RTS her, kteří musí zkusit vše. Genesis se sice moc snaží o nějakou inovaci, ale nevychází to. O to víc její selhání bolí. Zajímavé nápady tu prostě umírají na otřesné designérské chyby.