zdroj: tisková zpráva "Třikrát sláva", zvolal jsem, když se zase po dlouhé době urodila hra, kde není důležité mít plný zásobník střeliva a za každým rohem očekávat bandu rozzuřených mutantů prahnoucích po mé krvi, ale kde je naopak třeba rozvážně prohledávat okolí, mámit z každého živáčka všelijaké rozumy a z nich pak vyfiltrovat cenné informace (tedy ovšem všeho s mírou, že). Zmiňovaná hra nese název Mystery of the Druids a její 3 stříbrné kotouče skrývají pravou adventuru. To jsem ovšem ještě netušil, co mne doopravdy čeká. Ale nepředbíhejme.

• Den skoro jako každý jiný
Je obyčejný všední den, venku není nijak zvlášť přívětivě, sychravo, po obloze plují šedivá oblaka. Zkrátka pro starou dobrou Anglii asi nejtypičtější počasí. Brent Halligan, celkem mladý detektiv proslulého Scotland Yardu, míří ke kanceláři svého šéfa. Již zdáli je velmi zřetelně slyšet, že šéf je přítomen a že právě úřaduje. Stalo se asi známým faktem, že každý šéf detektivního oddělení je obdařen výkonnými hlasivkami, věčně špatnou náladou a i jistou dávkou hulvátství. Tentokrát jako hromosvod posloužil Brentův kolega Lowry, kterému lépe než detektivní činnost jde od ruky flákání a sukničkářství. A tak není divu, že po několikaměsíčním pátrání po vrahovi, který je znám tím, že po sobě zanechává pouze holé kosti svých obětí, Lowry zatkl nevinného člověka, jenž byl bohužel ve vězení zabit. Proto byl z případu stažen a jeho nástupce se stává nikdo jiný než Brent Halligan.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

zdroj: tisková zpráva Mluvím-li o adventuře, mám na mysli přesně takovou, jakých za ta léta vyšlo nesčetně mnoho. I zde tedy hlavního hrdinu vidíme zpravidla pěkně celého, ovšem někdy máme možnost pohlédnout na svět i jeho očima a to především při bližším zkoumání nějakých předmětů či míst. Stejnou samozřejmostí je rovněž myšoidní ovládání, kdy je třeba po obrazovce rejdit kurzorem sem a tam a sledovat, kde se změní obecná šipka na jiný tvar udávající jednu z možných akcí. Inventář se skrývá v dolní části obrazovky a podobně jako skrytý systray ve Windows vyjíždí nahoru. Ovšem v případě, že máte v úmyslu udat směr chůze právě ve směru dolního okraje obrazovky, stane se vám asi často, že místo toho vyvoláte inventář. Kromě myši užijete často klávesu Escape, kterou lze přeskakovat dlouhé dialogy jakož i animované sekvence. Mimo to se jí vyvolává hlavní menu, kde je možné uložit a nahrát hru. Tady je netradičně použito standardní dialogové okno Windows, takže ukládat pozice můžete kamkoliv a stejně tak je odkudkoliv nahrávat.

Kromě vlastních ukládacích pozic je ve hře jedna zvláštní pozice, kam se ukládá stav hry těsně před jejím ukončením, a ze které se hra načte po jejím spuštění. Malé, ale milé usnadnění. Mimo práci s pozicemi najdete v hlavním menu základní nastavení hry - hlasitost hudby, titulky a gamma korekci. Podrobnější nastavení naleznete před spuštěním hry, kde si lze vybrat mezi nejrychlejším či nejlepším 2D zobrazení grafiky, případně zapnout hardwarovou akceleraci. Ještě o něco podrobnější nastavení je možné provést konfiguračním souborem umístněným na prvním CD, kde lze volit mezi 16 či 32bit barevnou škálou, bohužel jen při jednom rozlišení - obstarožních 640×480 bodů, a vypnout stíny či filtrování textur.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Grafika na jedna mínus
Tímto se dostáváme ke grafice hry. Ta kombinuje 2D a 3D prvky, jež však leží kvalitativně značně od sebe. Celé prostředí tvoří z části předrenderovaná, z větší části kreslená 2D grafika, která je jedním slovem úžasná. Krásná a neuvěřitelně detailní. Stromy obsypané drobným listím, jakož i listí popadané v trávě, přirozeně rostlé větvě, jež věrohodně vrhají stíny na obdobně propracované zdi domů, či dlažbu na zemi. Překrásně je vypodobněna např. voda v přístavu, která se realisticky vlní, přičemž drobné vlnky rozbíjejí odraz okolních budov na hladině. Na druhé straně však stojí 3D postavy. Ty již neoplývají takovou detailností, navíc jsou nepěkně hranaté a stíny, které vrhají jsou ploché, necelistvé, podivně se mihotají a rozhodně nekopírují nerovnosti povrchu, kam dopadají. Raději jsem je pak vypnul a s nostalgií vzpomínal na stíny v Alone In The Dark 4. Samozřejmě, že jde o chybu, která se dá s klidem v duši přehlédnout, ne však už následující chyby.

zdroj: tisková zpráva Pokud zvolíte zobrazení bez akcelerace, určitě si v jistých momentech hry všimnete jejího znatelného zpomalení (v počítačovém žargonu se tomu výstižně říká „lag“). Jde především o situace, kdy chcete promluvit s jinou postavou. K tomu je třeba „zazoomovat“ na dotyčnou osobu a v ten moment se kurzor myši stává těžkopádným a stejně líně se rozbaluje i lišta inventáře. Zlepšení lze dosáhnout změnou z Highest Quality na Highest Performance, ovšem tím se postavy stávají ještě zubatějšími. Dobrá tedy, řeknete si. Pustíme na to hardware. Lag sice zmizí, ale ouha! Ze hry se nějak potratila informace o hloubce a veškeré 3D postavy překrývají 2D scénu. Možná si toho všimnete na některých obrázcích. Místo aby šéf seděl v křesle za svým stolem, vypadá to, jako by seděl na stole. Obdobně, přijdete-li s Bretem, k nějaké skříni, rázem se zdá, že Bret na skříni stojí, případně kapitán levituje ve vzduchu před přídí své lodi, místo aby byly jeho nohy zakryty bortem. Těžko se vybírá, který režim nejméně vadí.

Když už jsme u chyb, zmíním ještě jednu. která se ke grafice ale neváže. Raději nezkoušejte ze hry přepínat do systému, u mně to vždy znamenalo pád hry. Celkově je však hra až na zmíněný režim vysoké kvality bez akcelerace plynulá, nahrávací doby jsou krátké a ani paměťová náročnost není podle mě velká.

Ke grafice se váže i zvuková stránka hry. Hudba provázející vaše kroky se často mění podle místa, kde se nacházíte, je celkem příjemná a snaží se vystihnout danou situaci. Dialogy jsou namluveny velmi profesionálně, typickou královskou angličtinou, u postav neangličanů samozřejmě s rodným přízvukem. Samotné dialogy jsou srozumitelné, mnohdy bohatě větvené. Často je tedy třeba začínat rozhovor znova, neboť se obvykle po zvolení jedné možnosti ostatní ztrácí. Stane se, že ne vždy souhlasí titulky s tím, co postavy říkají, obvykle ale jde jen o pár slov, jednou jsem dokonce narazil na situaci, kdy si titulky ke dvěma větám postavy prohodily. Ovšem takové chybičky jsou omluvitelné, neboť jsou patrně způsobeny následným překladem z německého originálu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Jak příliš mnoho předmětů umořilo hráče
Jak jsem již uvedl, vyznačuje se grafika hry nadprůměrnou detailností, což jejímu celkovému vzhledu přidává na věrohodnosti a kráse. Avšak pro hratelnost to má díky, podle mne, nevhodnému zpracování přínos takřka vražedný. Z drtivé většiny adventur ovládaných pouze myší jsme zvyklí, že narazí-li kurzor na aktivní předmět, změní se tvar kurzoru do podoby vyjadřující to, co lze s předmětem dělat. Nejinak tomu je i zde, avšak kurzor myši tady reaguje na spoustu předmětů, z nichž jsou ale k postupu potřebné jen některé. Při střízlivém odhadu se tak jedna třetina potřebných předmětů utápí ve dvou třetinách okolního balastu, mnohdy poměr ještě vrůstá. Je vám nyní asi jasné, že pokud není nasnadě nějaký logický postup, stává se z oblíbeného nouzového stylu „všechno na všechno“ hodinové utrpení.

zdroj: tisková zpráva Další věc, která hratelnosti rozhodně nepřidá, je nulová rozlišitelnost aktivních předmětů od svého okolí. Tak jako jsem si na tento fakt stěžoval už v adventuře The Messenger, musím si postěžovat znova. Občas jsou některé předměty značně malé, nebo je z části zakrývá jiný předmět, čímž se situace opět komplikuje zvláště, máme-li hledat určitou věc mezi nepotřebnými, leč aktivními předměty. Vzpomínáte, jak dobře byla zvýrazňována důležitá místa lehkým třpytem např. v The Longest Journey? To tu 100% chybělo. Nezbývá, než na každé obrazovce zkoumat každý čtvereční milimetr prostoru a klikat na desítky míst a stejně se určitě stane, že něco přehlédnete. Odhaduji, že drtivá většina zákysů bude právě spojena s přehlédnutím důležité věci či místa v záplavě mnoha aktivních předmětů, či díky jejich malým rozměrům.

• Občas zbytečně složité úkoly
Zmiňoval jsem se o logičnosti úkolů. Když budu shovívavý, tak velká část z nich by se za logické asi dala pokládat, ale najdou se úkoly i méně logické, úkoly zbytečně složité (např. alarm automobilu hrdina spustí tím, že povytáhne drátem skrz pootevřené okénko páčku k zámku. Osobně bych na jeho místě zvolil mnohem jednodušší postup, prostě bych do auta udeřil.) a konečně tu jsou i úkoly víceméně uměle přidávající na obtížnosti (třeba příliš komplikované bludiště ke konci hry). V takových případech hráč hledá nápovědu, kde se dá, ale ta dle mého názoru je naprosto nedostatečná. Jistě znáte takové ty průpovídky, které mají zlehka naznačit, co by se asi tak přibližně mohlo udělat. Těch tu je skutečně poskrovnu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Jak to celé zhodnotit?
zdroj: tisková zpráva Osobně si myslím, že mi hra příliš dlouho v mysli nezůstane, jako tomu je např. u The Longest Jorney nebo mé nejoblíbenější Grim Fandango. Zápory jsem popisoval dosud, takže bych shrnul i klady, ke kterým největší měrou nesporně přispívá krásná grafická podoba hry, byť jí to kazí nepříliš vyvedené 3D postavy. Výborně namluvené dialogy jsou naprosto zřetelné a srozumitelné, obsahově jednoduché a přesné. Zkrátka kvalitní angličtina, kterou by jste čekali spíše na nějakém výukovém CD. Navíc jsou dialogy bohaté a pestré, byť jde o dvousečnou zbraň, občas obohacené o nějakou tu vtipnou větičku (např. šéf detektivního oddělení velmi rád častuje své podřízené mnoha sarkastickými poznámkami).

Jistým osvěžením je i občasná výměna charakterů, za které hrajete. Možná jsem to měl napsat už v úvodu - kromě Brenta budete totiž chvílemi hrát i za jeho novou společnici, Dr. Melanie Turner, antropoložku z Oxfodského muzea. Ale i přes veškeré tyto klady musím říci, že hra na mě tolik nezapůsobila jako dva výše zmíněné tituly a tak jsem byl rád, když jsem dorazil na konec.

P.S. První část našeho návodu pro Mystery of the Druids najdete zde.