Recenze
Cradle - recenze
15. 9. 2015
|
Václav Pecháček
Když se členové čtyřčlenného ukrajinského studia Flying Cafe for Semianimals posadili kolem stolu, aby prodiskutovali podobu své nové hry, jejich debata pravděpodobně probíhala nějak takhle: “Tu hru zasadíme do Mongolska. Doprostřed nádherných nekonečných stepí, do malé jurty s vycvičeným orlem,” říká první. “Hmm, dobrý nápad, a bude se odehrávat v roce 2070, co vy na to?,” kontruje druhý. “No jasně! V té jurtě totiž bude kromě orla taky androidí dívka, co je napůl váza,” přisadil si další “Cože?” “Jo! A bude tam obří rozpadlý zábavní park, kde budou hráči kolem sebe házet spousty virtuálních barevných kostiček!” „Ehm…“ „Počkejte, ještě tam bude robotický dědeček ve vznášedle, a bude mít takové ty srandovní brýle s nosem a knírem!“ „No tak jo, jdeme na to,“ shodli se a dali se do práce, kterou nakonec dotáhli do konce.
Tom Clancy EndWar - recenze
13. 11. 2008
|
Redakce Games.cz
Začíná nejen třetí světová válka, ale také nová éra RTS na konzolích. Unikátní způsob hlasového ovládání skutečně funguje a razí si cestu k širšímu hráčskému publiku.
Painkiller: Overdose - recenze
9. 11. 2007
|
Redakce Games.cz
Když začaly FPS na přelomu století taktizovatět a vážnět, postavil se Painkiller jako jeden z prvních k protestní zdi. Uchovává si jeho nekompromisní argumenty i třetí (skoro)pokračování původem z Čech?
Crysis 3 – recenze multiplayeru a konečné hodnocení
24. 2. 2013
|
Miloš Bohoněk
V recenzi singleplayerové části Crysis 3 bylo zdůrazněno, že tato série budí pozornost především svým skokovým grafickým zpracováním. Crytek však své nynější multiplayerové ambice dával hlasitě najevo a online složce jsme se tudíž rozhodli věnovat zvláštní prostor. Ostatně, když hlava studia už dlouho před vydáním Crysis 3 řekne, že svou budoucnost vidí na internetu a promuje při tom svou úspěšnou free-to-play střílečku Warface, člověk si domyslí, že by se toto směřování mohlo týkat i završení známé série.
PlayStation All-Stars Battle Royale - recenze
4. 12. 2012
|
Jiří Škrampal
Jednou to přijít muselo a je vlastně s podivem, že to Sony trvalo tak dlouho. Uplácat si vlastní Super Smash Bros., lehce oprášit kdysi slavná jména, na která teď sedá prach, naházet je do arény, a nechat je dělat to, co umějí nejlépe - střílet, sekat, mlátit a kopat. Ač koncept tohoto bojovkového subžánru vypadá jednoduše, dostat se na úroveň blockbusteru od Nintenda vyžaduje o stupínek víc umu i píle, než do hry bylo studio SuperBot Entertainment (pod taktovkou Santa Monica) schopné a ochotné investovat.
Mass Effect 3: Omega - recenze
2. 1. 2013
|
Jakub Kovář
Vrátit se po řadě měsíců do světa akčního RPG Mass Effect 3 (pokud nepočítám povedené DLC Leviathan) s sebou neslo poměrně velkou míru nostalgie a ještě větší nálož dat stahovaných z Originu. Ale povedlo se, nahrál jsem pozici před misí, z níž už není cesty zpět, a vydal se osvobodit vesmírnou stanici Omega, domov všech gangsterů a dalších pochybných existencí, ze spárů organizace Cerberus. Což je, jak si nejspíše vybavíte, organizace plná lidí, takže na souboje s exotickými druhy monster můžete v tomto DLC zapomenout.
Conflict of Heroes: Awakening the Bear! - recenze
15. 6. 2012
|
Tomáš Jung
Deskové hry žijí s těmi počítačovými v symbióze. V pravěku videoher mnoho deskovek dezertovalo na počítače, v novějších dobách se zase objevil trend dělat z populárních videoher deskovky. Ne vždy se to povedlo, protože ne každý pochopil podstatu zábavnosti těchto výrazně odlišných herních platforem a snažil se je hrubě a násilně promíchat. Budiž nám příkladem Axis & Allies, jenž byla z bravurní deskovky bez vkusu překopána na slabou realtime řežbu. Strategie Conflict of Heroes: Awakening the Bear! je ale jiná třída: velmi potěší majitele deskovky a nenaštve ani odhodlané PC válečníky.
Company of Heroes Tales of Valor recenze
4. 5. 2009
|
Redakce Games.cz
Tři nové mini-kampaně o délce pár hodin by se na datadisk pro oceňovanou válečnou RTS mohly zdát trochu málo. Zachránily situaci multiplayerové módy?
Pacific Storm - recenze české verze
30. 11. 2006
|
Redakce Games.cz
Zdají se vám letecké simulátory moc náročné, RTS nudné a taktické strategie málo propracované? Existuje jistá alternativa, která by vás mohla uspokojit. Snaží se zaujmout svou komplexností i zajímavým mixem žánrů.
Chromehounds - recenze
29. 10. 2006
|
Redakce Games.cz
Válka zuřící několik desetiletí bez jasného vítěze. Tři národy, tři protichůdné ideologie. A obrovské válečné stroje ve stylu MechWarriora. To je akční hra Chromehounds pro X360.
Panzer Campaigns: Tobruk 41 - rec.
6. 7. 2001
|
Redakce Games.cz
Ve čtvrtém díle válečné série Panzer Campaigns se přeneseme za Pouštní liškou na severoafrické bojiště u přístavu Tobruk.
King’s Bounty 2 – recenze
7. 9. 2021
|
Jakub Špiřík
Nemotorné pokračování legendární série tahových strategií
51 Worldwide Games – recenze skvělé kolekce miniher
2. 6. 2020
|
Patrik Hajda
Poker, kulečník, autodráha
The Long Dark - recenze
24. 8. 2017
|
Ondřej Švára
Zima, hlad, bolest a strach. To jsou poznávací znaky epizodické adventury The Long Dark, ve které nutno přežít v severokanadské divočině. Příběh člověka, který se po leteckém neštěstí stává trosečníkem v zemi vlků a omrzlin, doprovázejí fantastické survival prvky, i když za cenu slabší příběhové kampaně. První dva díly ze slíbené pětidílné ságy přinášejí dechberoucí zážitky jen díky skvěle zpracovanému boji o život.
StarDrive 2 - recenze domnělého nástupce Master of Orion II
2. 5. 2015
|
Ladislav Loukota
Nejsou to ani dva roky, co v zásadě jednočlenné studio Zero Sum Games vydalo 4X vesmírnou strategii StarDrive, inspirovanou klasikami jako Master of Orion II. Svou tehdejší recenzi jsem (pro Level 232) zakončil konstatováním, že ačkoliv je projekt navýsost sympatický, notné nedodělky a problematické vybalancování hratelnost v pozdní fázi hru fatálně kazí. O to větší byla moje prvotní radost z vydání StarDrive 2, ve které měli tvůrci právě ony "chybky" sáhodlouhým laděním odstranit. Zdání však opět klame. Z hlediska vyladění a zjevně uspěchaného betatestování platí i v případě notně lepšího a návykovějšího StarDrive 2 (Steam), že se historie opakuje.
Nidhogg - recenze
26. 1. 2014
|
Lukáš Grygar
„Líbí se mi, jak umělec pracuje s modrou barvou,“ zazní v jednom mém oblíbeném filmu. Líbí se mi, jak Mark Essen alias Messhof pracuje s modrou barvou, respektive jak s modrou barvou pracuju já, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč v hrdle modrého protivníka. Na to, že před koncem prvního odstavce už jsem v recenzi stihnul třikrát „respektive“, se s modrým panákem moc nerespektujeme a jdeme si nejenom po tom krku. Jenže takhle už to v Nidhogg chodí: zleva doprava, zprava doleva a vždycky proti šermíři opačné barvy.
Čtenářská recenze: Call of Duty: Black Ops
30. 12. 2010
|
Redakce Games.cz
Počet fanoušků Games.cz na Facebooku se zvedl o další stovku, což znamená, že vydáváme další čtenářskou recenzi, jak jsme na začátku slíbili. A pořád platí, že k tomu do budoucna přistoupíme pokaždé, když se počet našich fanoušků na Facebooku zvedne o 100. A nyní již recenze od jay.jay.13 (původní znění najdete zde).
Eat Lead: Return of Matt Hazard - recenze
27. 4. 2009
|
Redakce Games.cz
Jeden z nejslavnějších herních hrdinů je zpět. Že nevíte, o koho se jedná? Pochopíte ve hře, která má pohasínající hvězdě ala Duke Nukem zajistit triumfální návrat.
Scarygirl - recenze
22. 2. 2012
|
Aleš Smutný
Plošinovka z XBLA, to je prostě hazard. Můžete skončit s něčím originálním, ale i s něčím klišovitým. Anebo s něčím originálním, nudným a klišovitým, ale přesto zábavným. Scarygirl rozhodně patří do skupiny příběhově originálních a obsahově... nu, tady je to složitější. Nicméně, pokud by se dávala chvála jen za zpracování stylu a příběhu, byla by to jasná favoritka na ta nejvyšší ocenění.
Civilization IV - recenze
9. 11. 2005
|
Redakce Games.cz
Díky již třetímu remaku legendární tahové strategie se budování civilizace opět stává na omak příjemnějším a na pohled líbivějším. Neměl by se ale raději evergreen Sida Meiera uvelebit v muzeu po boku ostatních mumií?
Warhammer 40,000: Mechanicus - recenze
7. 1. 2019
|
Mars Vertigo
Games Workshop rozdává licence ke svému oblíbenému universu s grácií Ježíška, v důsledku čehož se doslova a do písmene v poslední době roztrhl pytel s herními tituly s visačkou Warhammer 40,000. Z toho pochopitelně těží především menší nezávislá studia hledající cestu na výsluní hráčské přízně anebo třeba řemeslníci z francouzské dílny Cyanide Studios, autoři posledních adaptací Space Hulka. Jejich krajánci z Bulwark Studios se tedy také vydali na křížovou výpravu skrze legie cizáckého hnusu, za svatým grálem kladných recenzentských hodnocení v tahovce Warhammer 40,000: Mechanicus.
Ruiner - recenze
2. 10. 2017
|
Mars Vertigo
Svět roku 2091 se v podání rudě podsvícené kyberpunkové střílečky Ruiner drží striktně svých žánrových klišé. Dystopická společnost v područí technokratických mega korporací, lstiví hackeři schopní se augmentovaným jedincům nabourat do hlav, špinavé slumy a ghetta megapolí se svými zaplivanými techno bary a nevěstinci, hemžící se kyborgy a pochybnými existencemi. To vše je zasazeno do neonem protkané orientální estetiky Neo-Tokya či některé z jihoasijských metropolí, zde reprezentované fiktivním Rengkok City, respektive jeho chudou čtvrtí Rengkok South.
Distrust - recenze
16. 9. 2017
|
Ondřej Švára
Málokteré studio zdůrazňuje, odkud pochází, tak vehementně jako Cheerdealers. Mrazem a větrem ošlehaní borci z ruského Novosibirsku prý nejlépe vědí, jak vypadá pravé bílé peklo a stvořili Distrust. Sněhem zavátá izometrická survival adventura se sice volně inspirovala fenomenálním hororem The Thing, nicméně zmar v arktické krajině podává dostatečně originálně, když se pod heslem: „můžete přežít, i když se zblázníte“ míchá tíseň s občasnou legrací. Na úplnou žánrovou špičku to ale bohužel nestačí. Vadí ospalá kampaň a koneckonců i příliš monotónní prostředí.
Homeworld: Deserts of Kharak - recenze
27. 1. 2016
|
Lukáš Grygar
Kdy naposledy se vám hra rozležela v hlavě natolik, abyste před usnutím zavřeli oči a viděli její grafiku nebo slyšeli její zvukovou kulisu? Dumám, čím přesně se to podařilo té, jejíž titulky zrovna doběhly. Patnáct hodin na planetě Kharak mi tamní písečné pláně vpálilo do duhovky, jako to umí slunce nad skutečnou pouští. A zvuk? Slyším komunikaci svých jednotek - nepodmíněnou kliknutím, ale přítomností v sice virtuálním, leč konkrétním prostoru.
Company of Heroes 3 – recenze krále akčních strategií
20. 2. 2023
|
Jakub Malchárek
Návrat v plné polní
Age of Wonders III - recenze
31. 3. 2014
|
Ondřej Švára
Palcát nebo kouzlo? Člověk nebo ork? Age of Wonders hry ke strategickému žánru vždy přistupovaly nanejvýš velkoryse. Tak jako kdysi Santini zdobíval své kostely, i autoři pozapomenuté herní série dbali na košatost, kudrlinky a viděli věci zeširoka, řekl bych z mnoha tvůrčích perspektiv. A výsledek byl vždy ohromující.
Metal Gear Rising: Revengeance - recenze
16. 4. 2013
|
Petr Poláček
„Milostný dopis fanouškům“ je jedna z mnoha floskulí, jaké herní kritici často užívají k jednoduché charakterizaci hry, kterou jim šéfredaktor hodil na stůj s jasným rozkazem „zrecenzuj to“. Snaží se tím říct, že jde o hru, která je bez výhrad střižená na tělo dost specifické skupině hráčů a objektivně v řadě aspektů chybuje, ale zároveň má něco, co ze všech těch chyb dělá pozitivní atributy. Jistě, jenom pro úzkou skupinu hráčů, ale právě v této výlučnosti spočívá pro fanoušky nezanedbatelné kouzlo a přitažlivost.