Autor: Ivan Kratochvíl Publikováno: 27.dubna 2009 |
![]() ![]() ![]() oficiální obrázky od výrobce Ve vyšlapaných stopách Gears of War Stylově se jedná o klasickou third-person střílečku s implementovaným módem krytí. Samotné provedení systému krytí není špatné, ale trochu postrádá švih a eleganci. Animace působí toporně a určitá pomalost je po čase únavnější, než by se mohlo zdát hned po startu hry. Naprosto stejný dojem jsem měl i z jednotlivých levelů. Začátek ještě celkem jde, ale čím jsem byl dál, tím více jsem se nudil. Designéři nedokázali přijít s osvěžením, které by rozbilo stereotypnost jednotlivých úkolů, protože drtivou většinu času strávíte tím, že musíte postřílet skupinu nepřátel, přemístit se o kus dál, opět všechny postřílet atd. atd. Zkopírujte si to zhruba stokrát a máte představu o 90% hry. O změnu herní náplně se tak starají zejména bossové, ale souboje s nimi jsou buď poměrně nezáživné nebo zdlouhavé. Příkladem za všechny může být nepřátelský sniper - napoprvé je poměrně zábavný, ale když se s ním potkáte znovu, přestože jste ho již jednou zabili, pochopíte, že tady došly designérům nápady. ![]() ![]() ![]() Tvůrci se nebojí dělat si legraci ani z vlastního díla. Matt Hazard neustále nadává, že tohle je děsná hra nebo vás v levelu zahrnou hromadou úkolů, které musíte splnit, aby je hned vzápětí vymazali a nahradili prozaičtějším „Zabij všechno, co se hýbe.“ Člověk se tomu opravdu zasměje, ale smích vás brzy přejde, jakmile zjistíte, že tohle je v podstatě jediná náplň této hry a to od začátku až do konce. Nechci přehánět, protože sem tam musíte někoho ochraňovat nebo naopak utíkat před pronásledovatelem, ale jsou to jen výjimky potvrzující pravidlo. Jiná herní rozptýlení Mattovi určitě nelze upřít notnou dávku vtipu i zajímavou kombinaci žánrů Serious Sam a Gears of War. Některé momenty jsou doslova nezapomenutelné a člověk se u nich opravdu zasměje vtipným replikám, nečekaným zvratům nebo třeba textovým výměnám s postavičkou z japonské RPG hry. Scénárista zjevně nedostatkem tvůrčí invence netrpěl, avšak jako celek je Matt Hazard ukázkovým příkladem průměrnosti všude kam se podíváte. Jak již bylo řečeno, ovládání není špatné, ale rozhodně není ani intuitivní a pohodlné. To se týká jak pohybu nebo systému krytí, tak i pěstních soubojů či tlačítkových miniher. Level design sice nabízí relativně variabilní prostředí, ale rozestavění jednotlivých objektů je natolik šablonovité, že za chvíli proběhnete mnohé z misí úplně poslepu. Vila, přístaviště, loď nebo hi-tech základna znějí sice různorodě, ale ve skutečnosti tomu tak není. Stejně rozpačitým dojmem působí umělá inteligence. Občas se nestačíte divit, když AI postupuje vpřed, chytře mění pozice a opětuje palbu, jindy zase pasivně stojí na místě, dokud je v klidu nepostřílíte. Díky parodování mnoha minulých i současných her se utkáte s typickými gangstery, sci-fi vojáky nebo speciálními jednotkami, ale také se zombies nebo dokonce s 2D vojáčky z Wolfensteina. K jejich eliminaci pak máte k dispozici celý arzenál zbraní, od klasických pistolí a samopalů až po nejrůznějších speciální zbraně se zápalnými nebo zmrazovacími náboji. ![]() ![]() ![]() další obrázky v galerii Výlet do historie grafiky Jsme ve finále Matt Hazard zůstal trčet někde na půli cesty. Kdyby nabízel tolik nápadů, jako má ostrovtipu a jadrných hlášek, asi by se jednalo o letošní trhák bez ohledu na jeho nezáživnou grafiku. Podobnost s Duke Nukemem, narážky na Master Chiefa i další konkurenty herního světa jsou trefné a povedené. Naneštěstí ani jejich vtipnost vám nedovolí zapomenout na příliš mnoho nešvarů, o které budete zakopávat téměř na každém kroku. ![]()
Stáhněte si: Trailery, Videa... Související články: Novinky... |
Ivan Kratochvíl | |
autorovi je 32 let a pracuje jako designér v 2K Czech; psaní bere jako hobby; preferuje akční hry a automobilové závody, ještě větší přednost však dává autům opravdovým |