zdroj: tisková zpráva Už se pomalu stává zvykem, že tak přibližně jednou za půlrok vydá americká softwarová firma HPS Simuations další díl série Panzer Campaigns. Série pochází z dílny ve světě válečných strategií už legendárního Johna Tillera, mimochodem spoluautora další válečnické série Campaign Series od Talonsoftu. O hrách obou sérií jsem zde již psal a tak bych si dovolil v rámci této recenze udělat i malé srovnání a tu a tam se odkázat na předchozí díly. Nicméně tato recence je určená i lidem, kteří ani jednu ze zmiňovaných her neznají a nemusí se tedy bát, že nebudou vědět, o čem je řeč. A teď tedy k Panzer Campaigns a poslednímu dílu, který se na trh dostal v červnu.

• Přesun na severoafrické bojiště
Když krátce zrekapitulujeme historii Panzer Campaigns. První ze série byl Smolensk ´41, který byl vydán v prosinci 1999 a jako novinka byl dobře přijat, i když hlavně v komunitách skalních válečníků. Hra se zabývala velkou obkličovací bitvou u Smolenska z dob blitzkriegu německého Wehrmachtu z léta 1941. Zhruba po půl roce firma vydala další hru a Panzer Campaigns se stalo sérií. Díl druhý přenesl hráče až do roku 1944 na pláže Calvadosu a poloostrova Cotentin, do slavné Normandie. Nepřinesl mnoho nového, ale posun na západ byl zajímavý. A opět uplynul zhruba půlrok a třetí díl byl na světě. Vrátil se na východní frontu a námětem byla první bitva o Charkov roku 1942. Recenzi na tuto hru můžete najít i zde na Worldonline. To je tedy stručná rekapitulace. Hry Panzer Campaigns prošly za ten rok a půl jistým vývojem, ale v duchu Johna Tillera a prodejní strategie Talonsoftu, kterou Tiller pravděpodobně okoukal, nebyl tento vývoj nijak výrazný a změny, pokud nepočítáme změny prostředí, front a jednotek, byly spíš tak na úrovni lepších patchů upravujících pravdidla a přidávajících různé detaily, kterých by si nezkušený hráč kolikrát ani nemusel všimnout.

Jak už název recenze napovídá, další díl nás tedy opět přesouvá zpět na západ, nebo možná přesněji řečeno na jih. John Tiller se tentokrát zaměřil na africké bojiště, kde se po kolapsu italské armády v Kyrenaice objevil Erwin Rommel a „jeho“ Afrikakorps a pěkně rozhýbal anglickou armádu podřimujících na vavřínech. Nebudu se zde pouštět do rozboru historie, tažení Afrikakorpsu a jejího slavného velitele „Pouštní lišky“ je popsáno v mnoha známých knihách a je určitě i v dobrém povědomí našinců a to nejen expertů na historii druhé světové války. Nehledě na to, že slavného obléhání přístavu Tobruk se vedle slavné australské 9.divize, kterou Němci posměšně nazvali „Tobrucké krysy“, zúčastnil i náš, československý prapor pod velením plukovníka Klapálka. A patrioti se nemusí bát, Klapálkův prapor ve hře je a je i spravně umístěn na západním okraji perimetru v Tobruku. Čili historickou věrností si můžeme být poměrně jisti.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Zahrnuté období
Takže vynechme historickou přednášku (ta by se mi narozdíl od hry The War 1812 určitě povedla :) a zmiňme, že hra obsahuje bitvy od nástupu Afrikakorpsu v El Agheila a Mersa el Brega, přes boje u Mechili, první útoky na pevnost Tobruk a postup k soutěsce Halfája a Egyptským hranicím až po operace Brevity a Battleaxe. Vrcholem je pak „kampaň“ zabývající se operací Crusader, která ve svém důsledku uvolnila obklíčení Tobruku a vyhnala Afrikakorps z Kyrenaiky. A stejnou cestou teď budu postupovat v recenzi. Začnu nějakou malou bitvou a skončíme u kampaně.

Jakmile spustíte hru, dostanete se do klasického menu, kde dostanete na výběr z několika možností: nahrát uloženou nebo začít novou hru a zvolit, jakým způsobem se bude hrát. Zde nám autoři dávají na výběr z možností hry proti počítači (můžete si vždy zvolit libovolnou stranu a druhou přenechat umělé inteligenci vašeho PC), online hry po síti, pbem hry nebo hot-seat ve dvou u jednoho počítače. No a jako poslední si vyberete některý z předdefinovaných scénářů. Těch základních má hra 36 a u některých je i několik variant, čili sečteno a podtrženo dohromady máte k dispozici přes padesát scénářů a to od pidi scénářů s několika jednotkami a na pár tahů až po scénáře-kampaně, z nichž největší obsahuje všechny zúčastněné jednotky a je na 158 tahů.

zdroj: tisková zpráva Pak přicházejí na řadu nastavení hry. Tato část je důležitá a na tom, jak si co nastavíte hodně záleží, protože rozdíly mohou být značné. Naštěstí je ve hře pěkný help, kde je vše poměrně dobře a detailně popsáno. Takže zvolíte nastavení (já například preferuji nedělené tahy na jednotlivé fáze a větší prvek náhodnosti ve výpočtech) a pak už se konečně dostáváte do hry samotné. Hra na první pohled vypadá poměrně složitě, ale pokud třeba znáte Campaign Series brzy zjistíte, že tato hra je lehčí a nabízí poněkud méně možností (i když některé detaily z Panzer Campaigns by se mi naopak líbily v Campaign Series).

• Grafika bohužel bez výrazných změn
Mapa, jednotky i situace jsou pro každý scénář předdefinované a tudíž nemáte možnost nic měnit. I když to není úplně pravda, protože máte v průběhu bitvy třeba možnost budovat zákopy a opevnění, pokládat či naopak neutralizovat minová pole, stavět přemostění nebo je ničit atd. Nicméně základní mapu, rozložení jednotek a tedy základní situaci nezměníte. Můžete si tedy rovnou zaměřit na samotné bojiště. Mapa je hexová, což je pro válečné tahové hry už standard. Zobrazení mapy a jednotek je buď 2D nebo 3D a to v několika přiblíženích. 2D pohled se od minulého dílu prakticky nezměnil a 3D pohled bohužel také ne. Je v něm pouze jakási možnost alternativního zobrazení, ale rozhodně nic, co by bylo pěkné pro oči, jako například v Campaign Series, což je dost škoda a po vydání hry The War 1812, která je postavená na úplně stejném principu a která obsahuje docela pěkné 3D zobrazení, je to vyloženě zklamání.

Já jsem se tedy musel držel 2D pohledu, který je pro tento typ her sice klasický, ale zrovna nádhera to není. Ostatně na fóru na domovské stránce HPS John Tiller právě na dotaz, proč hra nemá pěkný 3D kabátek, odpovídá, že většina hardcore stratégů stejně hraje ve 2D a pro tento tip hry, kdy jedna zobrazená jednotka představuje četu či rotu, je to jediný rozumný pohled. Nechápu ale, proč tedy 3D pohled do hry vůbec dělal. Že ostatně nemá pravdu a jak příjmené je používat pěkný 3D pohled mohou dosvědčit příznivci Talonsoftích Campaign Series.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Systém bojů
Jakmile si tedy prohlédnete mapu a projdete jednotky, které máte k dispozici (obvykle od pluku až po několik divizí), můžete se pustit do studia situace. Každá bitva je hodnocena na základě ztrát, které způsobíte nepříteli, ztrát, které při tom sami utrpíte a součtu bodů za obsazení nebo naopak udržení takzvaných victory pointů, což jsou bodově ohodnocené významné lokace na mapě. Samotné boje probíhají na velmi malou vzdálenost, což je další výrazný rozdíl oproti Campaign Series, kde se bojuje víc takticky a tedy přes několik hexů (což mi upřímně řečeno víc vyhovuje). V Tobruku budete běžně střílet na jeden hex, jen težší kalibry (jako třeba legendární acht-acht nebo 75mm tankové kanóny) střilejí na hexy dva.

Vyjímkou je pak dělostřelectvo, které může vést nepřímou i přímou palbu na poměrně značnou vzdálenost. Zde tato hra bohužel ztrácí na preciznosti, protože třeba dostřel 88 byl kolem 8km, 105mm houfnice kolem 12km ... čili podle rychlého výpočtu by dostřel houfnice měl být 3, maximálně 4-5 hexů (vezmeme-li v potaz ještě třeba účinný dostřel) a ne hexů 20. Dalším způsobem jak bojovat, je zteč (assault), což je druhý hlavní bojový prostředek. Jakmile docílíte palbou, že nepřítel zalehne, poklesne mu morálka nebo je dokonce zcela rozvrácen, tak pak ztečí i početně slabší jednotkou poměrně snadno pobijete jednotku silnější. A pokud nepřítele současně obklíčíte získáte zajatce a většinou i obsadíte bráněný hex.

• Tankové síly a letectvo
zdroj: tisková zpráva Co se týká tankových bojů, které přece jen byly hlavní náplní bitev v poušti, jde hlavně o přestřelky a manévrový boj mezi jednotlivými jednotkami, kde jedna jednotka většinou představuje cca 10 - 15 kusů, tedy zhtuba jednu rotu. V těchto bojích jde hlavně o to, oslabit nepřítele a pak ho buď zničit obklíčením a assaulty nebo ho ve stylu Afrikakorpsu nalákát do obrané palby protitankových děl. Škoda jen, že tu podobně jako v Campaign Series není možnost ničit nepřátelské tanky palbou do jejich slabých míst, tedy třeba zezadu. Člověk tak přichází o radost z úspěšného manévru, když se dostane se svými tanky za tanky nepřítele a jinak nezničitelné stroje rozstřílí palbou do motoru. Poslední možností jsou pak nálety letectva, které tady narozdíl od Campaign Series fungují docela spolehlivě. Letectvo se dá dokonce i využít k průzkumu nebo k obraně před nálety nepřítele.

Dále bych se chtěl zmínit o „kampaních“ což jsou vlastně dlouhé scénaře zabývající se operací Crusader. Jsou sice pěkné, ale jsou to prostě jen rozsáhlé a dlouhé scénáře a v ničem se neliší od těch normálních. Je škoda, že zde není třeba nějaká linkovaná kampaň, která by mapovala postup a ústup Afrikakorpsu v celém obsaženém období a umožňovala přenášet jednotky z bitvy do bitvy. Nebo třeba velký giga scénář, který by toto období obsáhnul v jedné bitvě. Je to velká škoda, obzvláště když HPS přišli s tak pěkným způsobem kampaní v již zmiňované hře The War 1812.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Změny od dob Kharkova
Znalci Panzer Campaigns si teď asi říkají, že skoro vše, co jsem do teď napsal je vlastně jen obecný popis všech her série a jistě se ptají, co konkrétně nového je v Tobruku. Takže je tu onen nový 3D pohled, který mě osobně ale moc užitečný nepřijde. Pak tu je hodně nových pravidel nebo úprav pravidel zaměřených na boj v poušti. No pak ti je další základní faktor boje v poušti a tím je zásobování. To se od minula také moc nezměnilo a stále funguje na základě výpočtu dosažitelnosti pro tu kterou jednotku od nejbližšího skladiště či zásobovacího bodu. Nezměnilo se tedy skoro nic tedy až na několik „experimentálních“ scénářů a možnost sestavit si takové scénáře svoje v přiloženém editoru scénářů, kde máte k dispozici i reálné zásobovací kolony, které nejen že mohou následovat vaše jednotky, ale také mohou být zničeny či dokonce zajmuty nepřítelem. Je to rozhodně zpestřující prvek a je mi záhadou, když už byl vymyšlen a do hry přidán není ve všech scénářích, tím spíše, že v úvodním menu existuje možnost tyto zásobovací kolony vypnout a nepoužívat. A to je ke změnám vše.

• Resumé
zdroj: tisková zpráva Když se to teď celé pokusím zrekapitulovat, Tobruk ´41 je tahová strategická válečná hra zabývající se jednou fází války v západní poušti. Hraje se z taktického hlediska, čili strategie typu výroba jednotek, přesuny armád či diplomacie zde nejsou. Boje jsou detailní zhruba do úrovně rot a jeden hex představuje přibližně 1km, což znamená že řízení bojů probíhá na vyšší operační úrovni.

Základem hry jsou scénáře různých velikostí a délek, tedy teoreticky pro každého něco. Hrát můžete buď proti počítači nebo proti člověku jedním z běžných způsobů těchto her. Umělá inteligence počítače je taková neidentifikovatelná a neutrální, nedělá žádné hrubé chyby, ale brilantností a nápaditostí moc nevyniká. Co se záporů hry týká, tak bych zmínil především odbitý 3D pohled na mapu a jednotky. Dále pak jen nepatrný pokrok od minulého dílu série. Za menší zápor bych považoval i ne úplně domyšlený onen operační odstup, který je jistě zajímavý, ale mě osobně moc nevyhovuje. A v závěru výčtu záporů bych zmínil nepřítomnost nějaké pěkné kampaně.