zavřít

Civilization IV - recenze

Vychází na platformách: Windows

Verdikt: Blýskavá technická prezentace a nabalování dalších drobných vylepšení na původní koncept stačí k zamaskování pokračující stagnace celé série jen tak tak. Civilization 4 je stejně hratelná a zábavná jako její předchůdce před lety, jen onen dojem jedinečnosti a herního novátorství vzal dávno za své.

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

metacritic 94/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Díky již třetímu remaku legendární tahové strategie se budování civilizace opět stává na omak příjemnějším a na pohled líbivějším. Neměl by se ale raději evergreen Sida Meiera uvelebit v muzeu po boku ostatních mumií?

Autor: Martin Holas
Publikováno: 9.listopadu 2005
Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 1 týden

Každý žánr má své legendy, na které se díky jejich průkopnické povaze nezapomíná. Wolfenstein 3D, Doom, Dune 2, Command & Conquer - to vše jsou klasiky, o jejichž dopadu na hráčské duše není třeba pochybovat a divil bych se, kdyby tato jména nic neříkala i mladším herním skautíkům. A právě Civilization je takovou legendou pro tahové budovatelské strategie. Sid Meier, duchovní tvůrce série, stvořil nehynoucí evergreen a tak není divu, že se co každých pár let ládujeme dalším nášupem uvařeným ze zaschlých zbytků předchozí hostiny. Čtyřka se opět stává na omak příjemnější a na pohled líbivější, ale stačí to ještě? Nebo by už tahle série měla uvolnit trať a uvelebit se v historickém muzeu po boku ostatních herních mumií?

 Mapování lidské historie
Kdyby přece jen některým z vás nadpis článku neříkal o nic víc než kterýkoliv jiný, tak vězte, že nosná myšlenka Civilization je nadmíru jednoduchá a ke stvárnění ve strategickém 3D kabátku si přímo říká. Zhostíte se jednoho z předhozených národů a v časovém období nějakých šesti tisíc let, které mapuje lidskou historii se vším všudy, se pokusíte prosadit své zájmy vůči těm ostatních. To vše se děje v krystalicky čistém tahovém prostředí. Tolik tedy k zevrubnému úvodu a vrhneme se konečně do popisu čtvrtého pokračování

Hned zkraje prozradím, že ani tentokrát nečekejte od hry extrémy v podobě drastického přebudování herních schémat a principů, byli byste ošklivě zklamáni. Můžete sice vesele namítat, že není třeba opravovat, co není rozbité. A budete mít pravdu. Jak ale známo, pravda není vždy jen jedna. A proto jistě nebudu sám, kdo by od hry, které předchází pověst Sida Meiera, v skrytu duše očekával další herní klasiku, od které člověk ráno vstává jen z důvodu, aby mu v krvavých očích splaskly naběhnuté žíly, přes které nevidí na monitor. Bohužel, nestalo se tak, máme tu „jen“ další skvělou hru.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Na ničem se nešetřilo…
… a vidět je to na každém kroku. Hned hlavní menu je zážitkem dostatečně impresivním na to, abyste v hlubinách nabídek několik minut hledali důvody, proč ještě nespouštět hru. Otáčející se Země na pozadí, na níž se pomalu střídají denní doby, spouští spolu se stylovou hudbou na pozadí monstrózní dojem monumentality. Ústřední hudební motiv je věru neskutečně rajcující a šťavnatý, hráče přímo nabudí do budování národa stejně velkolepého jako je on sám.

První kontakt se hrou pochopitelně směřuje ke stručnému tutoriálu, bez kterého by se strategie podobného rázu asi neobešla. Tím vás vtipně provede animovaná figurka, ve které ti světaznalejší bez problémů poznají právě Sida Meiera, těm méně zasvěceným se starý herní děda pro jistotu představí. Je sice znát, že pan Meier není tak dobrým dabérem jako herním návrhářem, ale těch pár drobných intonačních škobrtnutí naštěstí bohatě vynahrazuje dostatečně srozumitelně podaná látka. Trénink se zbytečně nevleče a zasvětí vás jen do základů, zbylé finty je možné si dostudovat z dalších (hodně obsáhlých) textových materiálů.

 Single vs. multi
Holdujete-li singleplayeru, Civilization 4 pro vás skýtá tři hlavní módy. Prvním, který vás pravděpodobně příliš nepřekvapí, je stará dobrá kampaň zahrnující plošně všechny možnosti hry a její časová období. Dále je pro vás nachystána možnost volitelných scénářů, kde máte na rozdíl od klasické kampaně možnost výběru téměř všeho od vůdce po způsob vygenerování herní plochy. Poslední možností jsou samostatné scénáře, přičemž každý z nich se upíná k určitému časového období. Ne všechny se nutně drží historické linie a v několika narazíte na čistě spekulativní otázky „co kdyby“ (co by se stalo, kdyby se lidská civilizace začala vyvíjet již před 20 000 lety?).

Ani multiplayer v sobě neskrývá o nic méně možností. Krom poměrně běžných věcí jako hra přes internet nebo lokální síť jsou tu jsou i méně obvyklé typy spojení s oponentem, kupříkladu hot-seat, hra přes email nebo nepřetržitě běžící internetový server pamatující si vaše tahy (Persistent Turn-Based Server). Ty první dva v dnešní době sice víceméně postrádají smysl, ale alespoň se může hra pochlubit něčím, co jinde tolik k vidění není. Svůj vzor ve staré škole prostě nezapře.


Ať už se rozhodnete ke kterékoliv z výše uvedených možností, na věci to příliš nemění. Ani tentokrát nečekejte obzvláštňující prvky jako příběh (jakkoliv by si ho už konečně „civka“ zasloužila…), ten si opět budete muset dovymýšlet sami. Po výběru národa a jeho vůdce (těch je tu vskutku požehnaně, každý má samozřejmě různá specifika a hezkou animovanou podobiznu) jste vrženi přímo do centra dění a dělej, milý hráči, jak umíš. Ne že by to bylo vyloženě na obtíž, ale stálo by za to položit si pro příště otázku, jestli i dnes postačí k ukojení namlsaných hráčů jednoduché, přes deset let staré metody. Alespoň pár náznaků v podobě generovaných úkolů (jako tomu bylo třeba v Rome: Total War) by hře jen prospělo.

 Klasické první krůčky
Na samotném postupu při budování vaší civilizace se mnoho věcí nezměnilo. Do začátku dostanete osadníka pro vybudování prvního města a jednu slabší jednotku jakožto základní obranu před vpádem dravé zvěře a prvních nepřátelských nájezdníků. Založíte tedy město a budujete. A budujete, vynalézáte, trénujete nové jednotky, zakládáte nová města a pokud jste byť trochu agresivní, užijete si i válčení. Prostě děláte to samé co dříve, i když minoritní změny a vylepšení tu samozřejmě obsaženy jsou.

Volba umístění měst je velmi důležitá a špatné rozhodnutí vás může do začátku slušně zpomalit. Políčka kolem města lze totiž zkultivovat dělníky a nemusím jistě dodávat, že čím více a vzácnějších surovin na nich naleznete, tím lépe bude město prosperovat. Některé ze zdrojů jako koně, kamení nebo železo jsou navíc zásadní pro rozvoj vaší říše a jistě vás nepotěší, když díky nedostatku železa nebudete moci stavět nablýskané rytíře. Jak se váš národ množí, rozlézá a počty dělníků jdou do desítek, přijde vhod možnost automatizace jejich konání. Bez problému můžete nastavit, aby se zaměřili na budování ekonomických budov nebo cest a silnic (ty slouží logicky k propojení nalezišť surovin s městy), a vy se tak nemusíte každý tah otravně zabývat s každou prkotinou zvlášť. Funguje to skvěle.

Snaha o to, aby se hráč mohl zabývat jen tou zábavnější stránkou věci, se zde projevuje víc než kdy předtím. Případná automatizace se tak netýká pouze dělníků, lze podle několika schémat nechat na počítači správu výstavby měst, trénování jednotek, průzkum vodních ploch a terénu jednotkami a další. Zkušení stratégové to jistě potřebovat nebudou, nováčci, kteří se v lavině neznámých ikon ztrácejí a nemají takový cit a schopnost plánovat dopředu, se mohou pohodlně věnovat jednodušším úkolům.



 Kvantita a kvalita zároveň
Civilization 4 je hrou nesmírně komplexní, a výčet věcí, kterým by se hráč měl věnovat, ani zdaleka nekončí, vlastně je teprve na začátku. Krom výstavby měst, starání se o blaho a zdraví obyvatel, musíte držet krok s ostatními civilizacemi i po technologické, diplomatické a náboženské stránce. Výzkum není řešen toliko upjatě jako dříve a větší svoboda je znát. Můžete se pokusit zaměřit na dosažení několika klíčových technologických vymožeností a vytěžit z jejich ranného použití maximum, nebo jednoduše vynalézat vše tak, jak je vám předkládáno. Meze se nekladou.

Diplomacie je také nedílnou součástí hry a lze pomocí ní dosáhnout mnoha věcí. Jednání je provedeno ve velmi intuitivním tónu ne nepodobném tomu z CIV3. Nabídka každé strany je zobrazena v samostatné tabulce a obě strany mohou manipulovat s dalšími předměty smlouvy dle libosti. Hašteřit se lze o mnohém - od válečné nebo surovinové výpomoci po otázky náboženského rázu. Navíc se z vás AI nesnaží vytřískat poslední zlaťák jako v minulých dílech, někdy svolí i k pro vás výhodnějším nabídkám nebo, v případě spojence, nezištné výpomoci.

Citelnou změnou prošel bojový systém. Samostatný útok a obrana jednotek byl nahrazen jedním parametrem, a to sílou. Jedná se o další zjednodušení pro zpřístupnění hry masám, bohužel není příliš šťastné a skalní fandové jím jistě příliš potěšeni nebudou. Nad povyšováním jednotek má hráč důkladnou kontrolu a je mu k dispozici několik desítek speciálních schopností, díky kterým může doslova vytvořit specialisty na boj proti určitým typům jednotek, v nepřístupném terénu nebo dobývání měst.


Dále bylo zrušeno pár nepříjemností, které byly dříve spíše na obtíž, především jde o neoblíbenou korupci. Vzdálenější města teď mají místo toho vyšší provozní náklady. Státní zřízení jsou nyní také mnohem ohebnější. Můžete vytvářet svá vlastní kombinací průběžně nabízených jevů jako otroctví, svobody slova nebo policejního státu. Za provedení revoluce sice zaplatíte krátkodobou anarchií, ale mnohdy to za její efekt více než stojí.

Položme si zásadnější otázku - jak je to vše vyvážené? Jedním slovem: výborně. Na své si přijdou všechny sorty hráčů. Široká paleta nastavení obtížnosti bude vyhovovat každému, a lehká obtížnost je skutečně lehká (AI se chová jako ochočený beránek, dostáváte značné bonusy,…) a těžká skutečně těžká (AI vám nedá oddechnout a citelně cheatuje). Navíc i přes enormní počty technologií, jednotek a staveb Civilization 4 neuvěřitelně drží tvar a formu (pominu-li fakt, že se opět nepodařilo setřást slavné absurdity, kdy parta mušketýrů vyhazuje do povětří tankové divize a prezident Roosevelt vede diplomatickou rozpravu s Napoleonem).


další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Grafika a spol.
Technické zpracování dopadlo na výbornou. Renderované animace sice nepatří ani zdaleka k nejlepším, dnes bezesporu najdeme mnohem lepší kousky, ale zbytku nelze na poměry tahových strategií co vytknout. Vše je kompletně trojrozměrné, detailní, roztomilé. Každá nová budova se na vzhledu města projeví a vy tak můžete zálibně projíždět vašimi prosperujícími zeměmi a kochat se frmolem v nich panujícím. Animace jednotek sice mohly být propracovanější, jejich modely jsou nicméně na slušné úrovni. Hranice pro zoomování kamery byly navíc stanoveny poměrně hodně štědře.

Zvuková stránka bohužel tak dobrá není. Ne že by byla špatná, ale ani nijak výjimečně úžasná - z těch několika málo cinknutí a hlášek jednotek vám uši asi neupadnou. Naštěstí to bohatě vynahrazuje hudba. Kromě již zmíněného úvodního motivu bylo pro každou etapu lidského vývoje připraveno několik rozmanitých skladeb. Perličkou je pak Leoanrd Nimoy, který namluvil intro a popisky k technologiím. Jeho zajímavě roztřesený hlas je radost poslouchat a neumím si představit nikoho, kdo by se sem hodil více.

 Čtyřikrát ohřívaná kaše?
Civilization 4 je kvalitním pokračováním, bohužel možná až moc vzhlížejícím k posvátnému originálu. Novinky jsou pouze kosmetického rázu a co bavilo před lety, může dnes už místy trochu nudit. Po čase se díky absenci příběhu a dalších oživujících prvků neubráníte pocitu táhnoucího se stereotypu. Doufejme, že pětka už bude trochu (více) o něčem jiném, v opačném případě by se nemusela vyhnout jízlivým poznámkám o nastavované kaši…

Stáhněte si: Trailer, Video, Cheaty...

Související články: Novinky, Civilization III recenze (2001)

Martin Holas
autorovi je 19 let, píše i pro Gamestar; studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-)





 
 
Martin Holas
Některé naše odkazy mohou vést na prodejce her či hardwaru. Pokud si skrze takový odkaz něco koupíte, můžeme z prodeje obdržet malá procenta. Více informací zde.

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.