Recenze
Apex Legends – recenze nastupujícího krále battle royale
14. 2. 2019
|
Adam Homola
Najednou mám pocit, že to takhle mělo vždycky být. Poté, co se pánové ve zlém rozešli s Activisionem, poté, co jim vyšel Titanfall jen na dvou platformách a poté, co Titanfall 2 tak trochu zapadl mezi Call of Duty a Battlefieldem, studio Respawn konečně dostálo svému jménu. Jeho znovuzrození sice proběhlo už před lety, ale na vrcholu je teprve teď. A zaslouženě.
South Park: The Fractured But Whole - recenze
30. 10. 2017
|
Jan Slavík
První díl novodobé adaptace seriálu Městečko South Park příjemně překvapil. Smršť bohulibě nechutných vtípků a břitké ironie očekával nejspíš každý, ale pod vším tím blitím, krkáním a kaděním se také ještě ukrývala řemeslně velmi kvalitní hra. Podařilo se tvůrcům v pokračování The Fractured But Whole udržet tu samou laťku? Nebo se přes ni snad ještě s ladností neslyšného pšouku dokázali přenést?
Yooka-Laylee - recenze
5. 4. 2017
|
Ondřej Švára
S elánem a novými nápady se před pár lety podruhé narodily klasické plošinovky. Nyní jsou na řadě i jejich trojrozměrné verze. Třeba Yooka-Laylee, která oživuje pozapomenutou zábavu z Nintenda 64. Moderní vzhled a čerstvý obsah ji nicméně neuchrání od pověsti kopie kdysi oslavované 3D plošinovky Banjo-Kazooie. Pusťte se do akce, jen pokud od her nežádáte originalitu.
Atlas Fallen – recenze hry, která marně bojuje proti času
9. 8. 2023
|
Pavel Makal
Již brzy v Game Passu!
Apotheon - recenze antické rubanice
17. 2. 2015
|
Pavel Dobrovský
Když se bohové na Olympu dožerou a začnou kosit smrtelníky, bývá to nepěkné divadlo. Pakliže je ale mezi nebohými lidmi jeden, který má velký meč a kuráž dojít bohům vysvětlit, že takhle tedy ne, vážení, může z toho být pěkná hra. Platilo to v případě Gods, God of War, a platí to i v Apotheon. Do dvourozměrného světa zasazená odysea bojovníka Nikandreose není jen nezávislou kopírkou Kratova tažení proti řeckému božskému panteonu. Samotný příběh a poutavou stylizaci doplňují nečekané designové finesy, které bychom u hry od malého týmu nečekali.
Hyrule Warriors - recenze
17. 9. 2014
|
Jakub Kovář
Magické království Hyrule je neodmyslitelně spjato s The Legend of Zelda hrami, což jsou akční adventury s logickými hádankami, důrazem na průzkum a zajímavým soubojovým systémem, který ale nehraje hlavní roli. Dynasty Warriors, respektive přímo série her Warriors s rozdílnými přívlastky, je naprostým opakem Zeldy – jde o rubačku založenou na skládání komb okořeněnou výraznými RPG prvky. Lidé v Koei Tecmo a Nintendu se však rozhodli, že dvě naprosto odlišné značky hodí do mixéru a výsledný koktejl vyladí směrem k oblíbené bojovce. Chuť výsledného produktu je inovativní, velice plná, jemná, vyvážená a potěší jazýček každého gurmána i obyčejného jedlíka.
Solar 2 - recenze skvělého vesmírného sandboxu
1. 7. 2011
|
Tomáš Jung
Právě jste skončili hodinu či dvě intenzivního válčení v multiplayeru Call of Duty, hlavu máte jako střep a tělo se nechce zvednout ze židle. Je čas pro Solar 2, hezky rostlou masérku vaší hlavy, jejíž prsty příjemně kloužou po hemisférách mozku, uvolňují ho a zároveň ho nenechají usnout. Z obrázků a videí vypadá Solar 2 jako chaotická směs barevných bodů, hrubě obyčejná indie hra s velkým potenciálem pádu do hlubin hráčova zapomnění. Musím však uznat, že nenápadný a nepropagovaný Solar 2 mě nadchnul svěžím nápadem a hratelností, kombinující pohodu, uvolnění i monstrózní vesmírné bitvy.
Hotline Miami – recenze
28. 11. 2012
|
Marek Král
Je třeba si předem vyjasnit jednu věc: Hotline Miami JE retro. Teď se dobrá polovina z vás zase může sbalit a odejít si někam k modernímu umění. My zbylí si následujícím textem pojďme předat, proč je ta hra tak zatraceně dobrá.
Judgment – recenze
20. 6. 2019
|
Pavel Skoták
Duchovní nástupce série Yakuza se ještě ani nedostal na anglofonní trh, a už museli autoři hasit nepříjemný problém, který se objevil v březnu letošního roku. Představitel jedné ze záporných postav Pierre Taki byl totiž zadržen policií kvůli užívání kokainu a jeho postava Kjohei Hamura se tak dočkala menšího faceliftu a také nového dabéra, s nímž se Judgement právě dostavil na západní trh. V červenci se ho dočká i Japonsko, v němž byla do té doby hra stažena z prodejů. Nutno říct, že pokud jste Japonec a nestihli jste si hru pořídit před stažením z prodeje, měli jste řádný důvod prolévat slzy ve velkém. Soud nad Judgmentem začíná!
Unravel - recenze
17. 2. 2016
|
Jan Slavík
Také máte někdy pocit, že už hry nedokážou strhnout jako dřív? Že zážitkům, které vás naprosto nekriticky přibily do křesla a nenechaly vás vydechnout, už definitivně odzvonilo? Všechno je na nic, už jsme moc staří a tak dále? Tato hořkosladká sebelítost ovšem dostala pořádný políček od šikovných Švédů ze studia Coldwood Interactive, kteří servírují fantastickou plošinovku Unravel, co nechytne za srdce jen úplné roboty.
The Dark Pictures: Switchback VR není důvodem, proč si koupit PS VR 2
7. 4. 2023
|
Pavel Makal
Supermassive opět ukazují, jak to nedělat
Red Matter 2 – recenze sci-fi pro virtuální realitu
26. 7. 2023
|
Jakub Malchárek
Kdo vás uslyší křičet ve vesmíru?
Warhammer Quest 2: The End Times - recenze
2. 2. 2018
|
Jan Hrdlička
To takhle jednou kapitán, rytíř, temná čarodějka a elfí lučištník vejdou do hospody. A jelikož se nejedná o začátek povedeného vtipu, naše čtveřice usedne ke stolu, kde hodí řeč s vesničany. Jakže? Sužují vás monstra? Dobrá, podíváme se na to. Na cestě ke dveřím hrdinové možná zrekrutují někoho dalšího do party a hurá do kobek, čistit je od nestvůr. To je náčrt děje, který podbarvuje Warhammer Quest 2: The End Time. Je to bídné? Je, ale alespoň to nestojí v cestě alfě a omeze téhle mobilní hry – taktickým soubojům.
Realpolitiks – recenze
17. 5. 2017
|
Ladislav Loukota
Nebylo toho málo, co strategie Realpolitiks papírově nabízela – vše od simulace uprchlické krize až po kolonizaci Jupitera slibovalo unikátní možnost pohrát si na mapě dnešního a budoucího světa. Titul inspirovaný strategiemi od Paradoxu, jako je Europa Universalis, Crusader Kings nebo Hearts of Iron, se zároveň odhodlal postavit prokletí strategií z moderního světa. Podařilo se mu prorazit tam, kde neuspěli mnozí jiní, nebo je odsouzen skončit na smetišti dějin?
Arma Mobile Ops - recenze
1. 8. 2016
|
Miloš Bohoněk
Když chcete dělat mobilní hru na motivy autentické vojenské střílečky jako Arma, můžete pracovat s řadou žánrů. Jeden však můžete vyloučit hned zkraje: nepůjde o vojenskou střílečku s co nejrealističtějším pojetím. To by na mobilech a tabletech prostě nefungovalo. Můžete tak udělat třeba tahovou strategii, jak už to české studio Bohemia Interactive zkusilo v roce 2013 s Arma Tactics. Anebo můžete udělat další free-to-play variaci na Clash of Clans, jak to Bohemka zkouší nyní s Arma Mobile Ops.
Fe - recenze
14. 3. 2018
|
Lucie Jiříková
Bohulibý projekt EA Originals po neskutečně krásné plošinovce Unravel vdechl život další charismatické skákačce, tentokrát s názvem Fe. Oba tituly se od sebe významně liší, ale najdete v nich i mnohé společné body. Tak například hlavním hrdinou je neidentifikovatelná příšerka s velkýma ušima, která je tak roztomilá, že byste ji chvílemi samou láskou sežrali.
Dragon's Crown - recenze
4. 6. 2014
|
Jan Švelch
Pryč jsou ty časy, kdy jste ve 2D fantasy mohli být epičtí, násilní a svalnatí a nikdo vás neobviňoval z misogynie a sexismu. Kultovní hity Golden Axe a Dungeons & Dragons: Tower of Doom se ale i přes nepřízeň politické korektnosti dočkaly svého nástupce. Když veterán George Kamitani, který v 90. letech pracoval právě na Tower of Doom, zveřejnil obrázky z Dragon's Crown, čelil kritice. Hrdinové dvojrozměrné rubačky totiž svými rozměry spadají do nadlidské kategorie - jak muži svými svaly, tak ženy svými vnady. Za barokním fantasy hávem se ale skrývá herní duše kombinující skvělým způsobem mlátičku s RPG.
The First Templar - recenze
10. 8. 2011
|
Karel Drda
Historie bez příměsi fantasy nebo sci-fi, to je ve hrách nedostatkové zboží. First Templar takovou hrou klidně být mohla, kdyby… No, ono těch kdybysmů je opravdu požehnaně a při hraní téhle solidní akční adventury se budete občas cítit jako na tobogánu. Na strategie specializovaní tvůrci z bulharského týmu Haemimont (Tropico 3, Tzar, Celtic Kings, Glory of the Roman Empire a další) totiž ve své první nestrategické hře nepochopitelně zkombinovali mix příjemných i záludných překvapení, že z toho jde jednomu opravdu hlava kolem.
Xenoblade Chronicles X: Definitive Edition – recenze hry, která předběhla svoji dobu
19. 3. 2025
|
Aleš Smutný
Ovšem už v roce 2015...
R.U.S.E. - recenze
1. 10. 2010
|
Redakce Games.cz
Realtimových strategií z druhé světové války už jsme viděli hodně. A recenzí začínajících touhle větou vlastně také. R.U.S.E. proto celkem pochopitelně pokouší štěstí a přízeň hráčů neotřelým přístupem a novými nápady. Mimochodem, autoři téhle aktuální RTS mají na kontě třeba Act of War, takže nejsou žádnými zelenáči po základním výcviku, ale veterány ošlehanými mnoha bitvami.
Chaos Reborn - recenze
12. 4. 2016
|
Lukáš Grygar
Mohl bych napsat, že jsem tuhle recenzi lepil dva měsíce, protože mi nešlo odlepit se od výborné hry, a byla by to dokonce poloviční pravda. Chaos Reborn je výborná, avšak následující text vznikal v obtížích, daných krom jiného nastavovaným vývojem. Kickstarterem zafinancovaný projekt jste mohli v jeho rozpracované fázi hrát celý loňský rok, ale měsíce po vydání plné verze její plnost dál bobtná. Hrnečku dost, volal bych, kdyby mi hrneček o hlavu dávno neroztřískal šéfredaktor – i proto pojďme vše zapíchnout tady a teď a říct si, jak moc je Chaos Reborn výborná v rozpuku jara.
Batman: Arkham Origins - recenze
27. 10. 2013
|
Lukáš Grygar
Jsou hry umění? Můžou být. Zcela bez debat je ale uměním soubojový systém z novodobého herního Batmana. A hráči, kteří ho zvládají vytěžit na maximum, jsou umělci. Musí na pětníku zpracovávat tolik faktorů! Například si všímat, kdo z davu nepřátel po nich zrovna jde. Kdo se napřahuje k úderu a kdo se odkryl ráně. Kdo zaútočí nožem, proti kterému se kryje jiným způsobem, než před ostatními útoky. Koho ránu nelze vykrýt a čí naopak vlastním výpadem stihnete přerušit. Kdy přehmátnout na kombo úder, nebo kdy nasadit jednu z několika vychytávek, které hrdina nosí po kapsách.
Soulstice – recenze staromilské rubačky, která nestačí na nejvyšší ligu
20. 9. 2022
|
Pavel Makal
Někdy je méně více
Farming Simulator 23 – recenze chudého příbuzného
24. 6. 2023
|
Patrik Hajda
Zážitek osekaný na dřeň.
Zaklínač 3: O víně a krvi - recenze
28. 5. 2016
|
Miloš Bohoněk
„Rozšíření O víně a krvi představuje konec hry Zaklínač 3: Divoký hon. Chtěli jsme ho nazvat ‘O potu a slzách’ nebo ‘Ku*va, bude se nám stýskat’, ale neprošlo to,“ píší vývojáři ve vzkazu, kterým uzavírají závěrečné titulky. Ještě aby se jim po těch letech nestýskalo. Neloučí se totiž jen s námi, nýbrž také s Geraltem. Bylo by bláhové domnívat se, že dámy a pánové z CD Projektu Red již nikdy žádnou zaklínačskou hru neudělají, ať už však bude čtvrtý Zaklínač jakýkoli, hlavního hrdinu někdo vystřídá. Geralt bude tou dobou už jen líně usrkávat sklenku Est Est na své nové vinici v Toussaintu a myslet na Triss, respektive na Yennefer, potažmo na obě. Zaslouženě. Po této jeho poslední zakázce už má vážně právo na oddych.
Broken Age: Act 1 - recenze
22. 1. 2014
|
Pavel Dobrovský
Když Ron Gilbert najímal před mnoha lety Tima Schafera do LucasArts, prokázal hernímu světu a adventurnímu žánru velkou službu. Během své kariéry se Schafer vyprofiloval jako návrhář s nevídaným komediálním talentem a zároveň jako zdatný scénárista i nekonvenční manažer studia Double Fine. Ať už je to Day of the Tentacle, Full Throttle, Psychonauts nebo Brütal Legend, vysoce kvalitní scénář, humor a chaotický vývoj jsou pro Schaferovy hry typické. Jedno bez druhého nedokáže existovat a Broken Age je skvělým příkladem a do značné míry i současnou špičkou tvorby studia Double Fine.
Divinity II: The Dragon Knight Saga - recenze
9. 12. 2010
|
Vilém Koubek
Nebudeme daleko od pravdy, řekneme-li, že druhý díl této RPG série zapadl ihned po vydání. Cestičku si k němu našli snad jen fanoušci Beyond Divinity (recenze) a Divine Divinity (recenze), kritiku nechala hra víceméně chladnou a zbytek světa upíral své zraky spíše k Dragon Age: Origins (recenze). Není proto divu, že při příležitosti vydání datadisku připravili tvůrci krásné balení s podtitulem Dragon Knight Saga, v němž naleznete jak původní hru, tak navazující datadisk Flames of Vengeance. A jelikož jsme i my na Divinity II v době vydání trochu pozapomněli, připravili jsme pro vás plnohodnotnou recenzi původního titulu i datadisku.
The Devil in Me – recenze parádního hororu z antologie The Dark Pictures
21. 11. 2022
|
Jakub Žežule
Kolik postav zachráníte?
FAR: Lone Sails – recenze
6. 8. 2018
|
Šárka Tmějová
Patřím k těm věčně neposedným lidem, kteří dlouho nevydrží na jednom místě. Zavřete mě do domku se zahradou, zatíženého hypotékou, a sledujte, jak chřadnu, nebo mě posaďte k portálu s levnými letenkami a kochejte se jiskřičkami v mých očích, které si nezadají se skelným pohledem hazardního hráče. Touhu podlehnout vábení dálek máme s hlavní hrdinkou FAR: Lone Sails, myslím, společnou...