Minulý rok na mě z křoví nevyskočil žádný stříbrem ozbrojený Zaklínač 3, neočarovala mě božská podstata jako v Divinity: Original Sin 2, neobjevila se prostě žádná dechberoucí hra, která by pro mě celý rok definovala. Ale vážně si nemám nač stěžovat. Místo toho jsem se setkal se starými známými, se kterými je vždycky fajn se pobavit, a pak taky s několika úplnými cizinci. Jak často máte šanci sledovat při práci vesmírnou archeoložku?

Hlad po pořádném velkém západním MMORPG je v komunitě online pozitivních hráčů obrovský. Není se čemu divit, World of Warcraft se pomalu mění v herního kmeta a od vydání posledních prominentních západních kousků, tedy Guild Wars 2 a The Elder Scrolls Online, nás také dělí již osm, respektive šest let. Navíc se ve všech případech jedná o archetypální onlinovky, tradiční záležitosti s dungeony a raidy, jejichž hratelnost krystalizuje v klasické trojici tank – heal – damage. A stejně jako jakýkoliv jiný, i tenhle mustr se po určité době unaví.

Loňský rok byl na kvalitní hry bohatý stejně jako všechny předtím a já měl velké štěstí, že mi pod rukama prošla celá řada skvělých titulů: noví Pokémoni, Outer Wilds a Outer Worlds nebo naprosto parádní Judgment. Ani v jednom z nich jsem ale neutopil tolik času jako v jedné trošku opomíjené hře – loňském Anno 1800, v němž jsem strávil desítky a desítky hodin. Kde jsem je sebral, sám nevím, ale hra je to neskutečně návyková.

Nový herní rok zatím vypadá jako jabloň obsypaná voňavými plody. Všichni vydavatelé se jistě div nepřerazí, aby stačili své hry vyvinuté na starou generaci vydat ještě před příchodem generace nové, která dorazí už na Vánoce. A my v redakci jsme si pro vás připravili náš osobní výběr toho, nač se v roce 2020 těšíme ze všeho nejvíc.

Zklamání roku je pravidelně naší nejméně oblíbenou kategorií. Mnohem raději máme překvapení a povedené hry, konzole a služby. Jenže bez zklamání se to bohužel neobejde – vývojáři často šlápnou vedle a ze hry, na kterou se v redakci těšíme, se nakonec vyklube v lepším případě nedodělek s promrhaným potenciálem, v horším případě úplný zmetek, který bychom nehráli ani zadarmo.

Pronikavá mysl a bystrý úsudek mohou být ve válce mocnější než tisíc mečů z kalené oceli, to ví každý správný stratég. Jenže chudáci správní stratégové v posledních letech zdaleka nemají tolik mentální výživy, kolik se jim dostávalo třeba na přelomu tisíciletí. Inu, každý rok se i tak najde pár těch strategií hodných vyzobnutí a my jsme si posvítili na nejlepší tři z nich.