Recenze

Test Drive Unlimited - mega-recenze

Nejprve na obrazovkách připojených k X360 se rozburácely motory očekávaných závodů Test Drive Unlimited, v nichž se můžete prohánět po asfaltkách havajského ostrova Oahu ve stovce vysněných vozidel.

Dreamfall: The Longest Journey - recenze

Přechod do 3D, akční souboje, vedle April další dvě postavy a celkem tři úžasné světy - to je nástupce legendární adventury The Longest Journey. Je vše ke prospěchu hratelnosti? I to zjistíte v první české recenzi

Trackmania - recenze české verze

Vymyslete si svou vlastní trať, postavte ji v editoru a vyhrajte na ní šílený závod s přáteli. Lednová recenze byla doplněna o zhodnocení české verze Trackmanie aneb i na malém překladu se toho dá hodně zkazit.

IndyCar Series - recenze

Zrychlení 0-160 km/h za necelé 3 vteřiny, maximální rychlost přesahující 380 km/h, přetížení v zatáčkách až 5G... I tak lze definovat americkou formulovou sérii Indy Racing League. Chcete se svézt?

F1 Challenge 99-02 - recenze

Nejnovější simulátor F1 z dílny EA Sports přichází bez aktuální licence a kariéry, zato hned se čtyřmi uplynulými sezónami. Stojí F1 Challenge 99-02 za povšimnutí nebo jde jen o nastavovanou kaši?

RymdResa - recenze poetické vesmírné roguelike hry

Zemi zničil asteroid, osamocené kosmické lodičce se však podařilo přežít. Může se tak vydat na cestu a v nekonečném prostoru hledat nový domov. Ano, námět procedurálně generovaného kosmického roguelike RymdResa (homepage, Steam) připomíná řadu jiných sci-fi příběhů, ale jinak se tato hra od dvoučlenného studia Morgondag liší nejenom od Battlestar Galacticy nebo Homeworldu, ale i jiných vesmírných rogueliků, především F.T.L. Jak už to ale u originálních látek chodí, pro někoho bude poetičnost a osobité pojetí pravidel roguelike her v podání RymdResa ojedinělým prožitkem, zatímco jiný nad tím zlomí hůl. Už dlouho přitom v takové míře neplatilo, že oprávněné jsou do značné míry oba postoje.

The Stanley Parable - recenze

Nečtěte to! Vykašlete se na text, mrkněte na číselné hodnocení, slepě mu věřte, kupte si The Stanley Parable, zahrajte si hru skrz naskrz, a pak si sem o ní přijďte popovídat. Pokud chcete o Stanley Parable mluvit stoprocentně bez spoilerů, akorát se to zvrhne v lavinu prázdných adjektiv. Anebo si aspoň stáhněte původní HL2 modifikaci či demo ze Steamu, které se od plné verze překvapivě liší.

(Retro) Decathlon 2012 - recenze

Přesně takto vypadají mé nejstarší a nejlepší vzpomínky na herní Desetiboj, a každý nový kousek s 20 let starými zážitky bezděčně srovnávám. Docela dlouho jsem k tomu ale neměl příležitost, protože klasický Decathlon už herní firmy nedělají a pouze jednou za čtyři roky vyplodí další nudný olympijský titul. Vyplývá z toho, že se Cinemax strefil do díry v nabídce her a šlo pouze o to, jak moc se jejich Retro Decathlon 2012 (na DSiWare jenom Decathlon 2012) přiblížil jednoduché, ale zabijácké, návykovosti vzorové hry v mnoha jejích variantách.

Sniper Elite V2 - recenze

Ať se nám to líbí nebo ne, studio Rebellion není a nikdy nebylo žádnou zárukou skvělé hry. Občas se mu ale podaří vytáhnout nějaký ze svých titulů nad průměr, což je případ pár let staré a ne zcela tradiční akční hry Sniper Elite. Ohlas byl pozitivní, prodeje slušné, vytvořila se kolem ní silná komunita fanoušků - není proto divu, že se začalo pracovat na druhém dílu, který zanedlouho udeří na pulty obchodů. Otázkou je, zda má náš elitní odstřelovač stále pevnou mušku, nebo se mu za tu dobu náhodou nezačaly trošku klepat ruce.

Oblivion - mega-recenze

Dlouhé čekání se vyplatilo. Jedno z nejlepších RPG všech dob otevírá svoji náruč a nabízí epické dobrodružství, neuvěřitelné množství lokací a nesmírnou herní svobodu. Vítejte v Cyrodiilu, kde jsme prožili úžasné dva týdny.

Splinter Cell - recenze

Špionážní akční hra Splinter Cell konečně dorazila na PC a první česká recenze odhaluje, proč ji snadno propadnete i vy. Stačí uvést podobnost s Thiefem, revoluční škálu pohybů či nevídané světelné efekty.

FIFA 20 – recenze

14. února 2017 PSG zahodilo čtyřbrankový náskok z prvního zápasu a prohrálo odvetu proti Barceloně 6:1. 10. dubna 2018 se Barcelona psychicky složila v Římě a místní AS ji po prohře 4:1 ve Španělsku výsledkem 3:0 vyřadilo. 7. května 2019 Barcelonu ztrapnil pro změnu Liverpool, který sice na Nou Campu prohrál o tři góly, jenže doma na Anfieldu vyhrál o čtyři. To jsou tři nejvýznamnější fotbalové kolapsy poslední doby… a bohužel se k nim připojuje ještě jeden: FIFA 20.

Just Cause 3 - recenze

Hrdina stojící na letící Cessně, raketomet v ruce, nalétávající helikoptéry, ocelová bouře rotačních kulometů. Krkolomný seskok padákem, honička vojenských vozidel, nájezd nepřátel na sídlo, exploze buší do činelů všude kolem. Takhle vypadá první mise v Just Cause 3. Hra naznačí hned z kraje, co od ní zhruba čekat. Rej destrukce a akrobatické kousky, ze kterých musí Isaac Newton rotovat v hrobě jak plynová turbína. Buďme ale upřímní, výše uvedený popis však sedí nejen na úvodní seznámení s šílenstvím hry, ale rovnou i na všechny ostatní mise. V Just Cause 3 budete ničit, rozmetávat, pustošit, rozbíjet, bořit, odstřelovat, rozstřelovat, přejíždět, detonovat, demolovat, odpalovat, střílet a nakonec ještě trochu likvidovat. Nic víc, nic míň.

The Park – recenze

Zaběhnuté dítě nikdy nevěstí nic dobrého. Pokud však uteče do lokace známé jako Atlantic Island Park, je teprve zaděláno na pořádný průšvih. Děsivé místo, známé z onlinovky The Secret World, je dějištěm krátkého hororu The Park (Steam, homepage), od kterého se obecně čekal zážitek inspirovaný dílem Stephena Kinga, a zároveň experiment ve virtuálním strašení a tak trochu návrat studia Funcom k singleplayerovému zážitku. Je toho hodně, co vývojáři chtěli vměstnat do jedné či dvou hodin hraní. Vyšel jim však jejich pokus, nebo je The Park kraťas, který si můžete nechat ujít? Cesta k rozřešení této otázky vede přes principy herních hororů.

Grand Theft Auto V - recenze

Pět a půl roku. Přesně tolik času uplynulo od vydání Grand Theft Auto IV. Telefony jsou chytřejší, lidi hloupější a okolní svět svou bizarností občas až nezdravě připomíná přepálenou satiru virtuálního opusu od Rockstar Games. Grand Theft Auto V tohle všechno reflektuje a znovu drží prst na tepu doby, když se dokáže všem aktuálním trendům vysmát nebo je rovnou nakopat do zadku.

I Am Alive - recenze

Nenašel by se zřejmě člověk, který by věřil, že lidstvo bude žít v poklidu donekonečna. Proto je postapokalyptické téma tak oblíbené. Předpovědi o konci světa se rok od roku množí a jednoho dne se určitě některá z nich vyplní. Otázkou spíš zůstává, co se vlastně stane a jak to bude vypadat bezprostředně po ničivé události.

Drakensang Online - recenze

Diablo je kultovní klasika, která založila subžánr takzvaných ..no diablovek. Podobnost se svým vzorem mají jednotlivé hry různou. Může to být izometrická kamera, může to být hratelnost zaměřená na vybavení a méně na jiné prvky RPG žánru, může to být identická grafika nebo může být daný titul v podstatě identický. Drakensang Online (homepage) spadá do poslední kategorie, a pokud máte nějaké Diablo za sebou (zejména pak třetí), budete se při hraní Drakensangu hry potýkat s výrazným pocitem déjà vu.

Train Fever - recenze

Máte horečku? A jediným lékem jsou vláčky? Proč ne! Nově vydaná strategie Train Fever nabízí nejenom vlaky, ale začleňuje i silniční dopravu a navíc se nebojí přiznat, že se snaží přenést legendární a nestárnoucí Transport Tycoon do nového tisíciletí. A upřímně, kdo tuhle letitou klasiku někdy hrál, musel se alespoň jednou zamyslet nad tím, proč vlastně zatím nevzniknul pořádný nástupce. Jak těžké to vlastně může být?

Saints Row: The Third - recenze

Třetí díl ujeté městské akce Saint Row je konečně tady a s definitivní platností potvrzuje, že tvůrci ani tentokrát neustoupili v nekorektním a běsném humoru. Dokázali, že nadsázka a ironie může směle konkurovat seriózně míněným titulům a že sandboxové hry ještě dokážou z vysoka kašlat na všelijaká cenzorská doporučení.

The Sims 3: Povolání snů - recenze

A máme je tu zase. Koho? No, přece malé oživlé postavičky, které se odpočaté a s čirou myslí vracejí z dobrodružných dovolených v druhém datadisku.

NHL 09 - mega-recenze

Další ročník next-gen verze hokeje od EA je tady. Jak obstály opěvované novinky a jak se hraje hvězdný mód Be A Pro? Vůbec poprvé si na konzolích také užijete lokalizace, s komentářem Bohdana Tůmy.

Pro Evolution Soccer 6 - mega-recenze

Již počtvrté přichází Konami se svým fotbalem, jenž se stal synonymem výborné hratelnosti. Přinášíme co možná nejkompletnější souhrn toho, co letošní ročník nabízí a jak se novinky projevují na jeho zábavnosti.

Pro Evolution Soccer 4 - exkluzivní recenze

„Fotbalovější a zábavnější než opravdová kopaná!“ Tak by se dal s trochou nadsázky nazvat čtvrtý, konečně i multiplayer podporující díl Pro Evolution Socceru, který převálcoval konkurenci téměř ve všech úhlech pohledu.

FIFA Football 2004 - recenze

EA Sports do nového ročníku fotbalu naslibovali řadu vylepšení včetně manažeru nebo systému Off the Ball pro uvolňování hráčů bez míče. Výsledný produkt je však jako obvykle hodně rozporuplný.

SimCity 4 - recenze

S novým rokem jsme se konečně dočkali čtvrtého dílu slavné budovatelské strategie SimCity, která posouvá tutu hru na starostu města k ještě větší dokonalosti. Detaily se dozvíte v obsáhlé recenzi...

Remember Me - recenze PC verze

Historie se opakuje i v budoucnosti. To není oxymoron ani experiment s logikou. Alespoň ne ve vizi francouzských vývojářů z Dontnod Entertainment. Pro svou akční adventuru Remember Me si stvořili svět roku 2084, který v mnohém kopíruje naši současnost i včerejšek, a protože se z nich neumí poučit, dodává mu to nezaměnitelného aroma podobně jako kávě vtíravá reklama.

Final Fantasy VII Remake – recenze

Jeden z nejslavnějších hrdinů (a s ním i jeden z nejikoničtějších záporáků) je zpět. Milované, kultovní a dnes již notně zubem času ohlodané JRPG Final Fantasy VII se konečně dočkalo vydání svého remaku. Krásného, moderního a také jen částečného přepracování, které za sebou určitě zanechá výraznou stopu kontroverze a hodně otázek.

Doom Eternal – recenze

Je půlnoc a já konečně dohrál Doom Eternal. Po téměř 30 hodinách mám oči podlité krví, rozdrcená klávesnice kliká z posledního a těším se, že konečně ulehnu do nebeského klidu. Jenže ne a ne zabrat. Tepovku odhaduju na 100+ a mysl je stále ve střehu, připravena ve zlomku vteřiny uskočit, změnit směr, vystřelit, rozdrtit démonickou lebku. Hrát nového Dooma je do značné míry intenzivní workout. Pravda, bicáky, jako má Doomguy, nikomu před monitorem nenarostou, ale frenetická akce rozpumpuje váš organismus a nedá vám spát. Doslova.

Far Cry 5 – recenze

Hodnotit většinu nových her od Ubisoftu je zapeklitý oříšek. Ať už zahalení v kápi šplháte na osmdesátou věž, nebo s kulometem a raketometem osvobozujete stý padesátý nepřátelský tábor, vždycky to bývá zábava – jenže taková povědomá. Kdyby tyhle hry existovaly ve vakuu, kdyby je nebylo možné přirovnávat k jejich předchůdcům, nejspíš by pravidelně vyhrávaly ocenění za nejlepší hru roku. Ovšem takové vakuum neexistuje, a porovnávat se musí i v případě Far Cry 5.