| Autor: Marek Beniač Publikováno: 8.října 2003 |
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
• Charakteristika Indy Racing League Naštěstí jsou tu Codemasters, kteří si patrně všimli mezery na trhu a rozhodli se všem ukázat, jak se jezdí formule v Americe. Pro svůj nový titul IndyCar Series si vybrali tu momentálně slavnější a hvězdami nabitější zámořskou sérii - tedy Indy Racing League (IRL). Na úvod by se asi slušelo objasnit, o co vlastně jde. Zjednodušeně lze říci, že je to americká obdoba Formule 1, i když je tu daleko více odlišností, než by se na první pohled mohlo zdát. Zatímco například v F1 si každý tým staví svůj monopost, v IRL si všechny týmy součásti vozu objednají a koupí. Na výběr jsou dva druhy podvozků, Dallara a G-Force. Používají se 3,5 litrové V8 motory Chevrolet nebo Infinity a všechny vozy obouvají pneumatiky značky Firestone. Tenhle "stavebnicový" systém zaručuje nejen poměrně nízké náklady na závodění, ale především je tím zajištěna maximální vyrovnanost všech týmů. Výsledky pak závisí zejména na výkonech pilotů a na nastavení vozu, takže celá sezóna je velice napínavá a vyhrát může prakticky každý. Záleží jen na tom, jak kvalitní tým dáte dohromady, jaký vůz dokážete postavit a komu ho svěříte do rukou. • Pouze ovály 
zdroj:
Archiv
Další markantní rozdíl mezi F1 a IRL jsou okruhy, na kterých se jezdí. Indy Racing League je čistě americká záležitost a využívá pouze závodiště, situovaná v USA. Co je ovšem horší (alespoň z pohledu evropského fanouška), všech čtrnáct tratí jsou ovály. Liší se sice svým povrchem i tvarem (jednou klasický ovál, jindy „D shape“ nebo trojúhelník), někdy se jedná o takzvané superspeedways, jindy „jen“ speedways :) a také poloměry zatáček a jejich klopení jsou hodně rozdílné, ale tohle se jen těžko vysvětluje.Ti, kteří jsou zvyklí na „klasiku“ z F1, to asi příliš neocení, stejně jako přítomnost slavných závodišť, včetně legendárního Indianapolis. Pro našince by tak možná bylo lepší, kdyby Codemasters sáhli po konkurenční sérii CART, která i přes svůj ústup z výsluní nabízí mnohem pestřejší kolotoč závodů. Nejen, že cestuje prakticky po celém světě (Kanada, Japonsko, dva závody v Evropě…), především však nabízí i klasické tratě, tak jak je známe a často se jezdí i na atraktivních městských okruzích. No možná někdy příště. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
• Indianapolis 500 "The Greatest Spectacle in Racing" - aneb licence Důvod, proč jsem věnoval tolik textu popisu skutečné Indy Racing League je prostý. Není to kvůli tomu, že závodit na oválech je nuda a o vlastní hře prakticky není co psát. Codemasters neponechali nic náhodě a nakoupili licence, na co mohli, takže vše, co jsem psal v předchozích odstavcích souhlasí. IndyCar Series obsahuje všech čtrnáct tratí, po kterých se můžete prohánět „v kůži“ jednoho ze sedmadvaceti jezdců IRL, nebo si vytvořit svůj vlastní profil i stáj. Za tohle si autoři zaslouží malé bezvýznamné plus, neboť podobné záležitosti většinou u her s námětem F1 nevidíme. Mimochodem výše uvedené informace, jakožto i údaje o podvozcích, motorech a pneumatikách se vztahují k sezóně 2002, jelikož hra zpracovává loňský ročník Indy Racing League. Letos seriál docela slušně expandoval, do hry vstoupily motory Honda a Toyota (i proto se pojede také v Japonsku), objevili se další přeběhlíci z CART… To jen pro pořádek, aby zasvěcení věděli, proč je hra „o rok pozadu“. A když už jsem u skalních příznivců, kteří o IRL něco vědí, musím též malinko zaskuhrat na složení jezdeckého pole nebo na zbarvení vozů. Nemá cenu to příliš rozpitvávat (nepředpokládám mezi čtenáři tolik fandů IRL) avšak zcela autentické to není. Někteří piloti tu chybí a vozy nejsou polepeny logy sponzorů zdaleka tak jako v reálu, což občas sklouzlo k podivným barevným kombinacím. Ale co naděláme, někdy je získání licence opravdu problém a navíc, vývojáři z Brain in a Jar sedí až v Anglii. • Arkáda nebo simulátor? 
zdroj:
Archiv
Abych řekl pravdu, nečekal jsem od IndyCar Series kdovíjakou realitu. Jednak je to produkt Codemasters a ti, jak jistě uznáte, mají jiné priority a potom, hra se před nedávnem objevila na konzolích Xbox a PlayStation2. Tudíž jsem byl připraven na nějaký mix, který by kladl důraz zejména na hratelnost a zábavu. A už nabídky hlavního menu jasně naznačily, jak to s tím závoděním vlastně bude. Jako první je tu Quick Race, který vás okamžitě hodí za volant některého z monopostů, dokonce se nemusíte obtěžovat ani s kvalifikací. Obtížnosti jsou tři, přičemž na tu nejnižší jsou formule nezničitelné, mají bezedné nádrže a traťoví maršálové nechali své černé a žluté praporky asi pod zámkem. Jak taková jízda vypadá, je nasnadě - jsou to jatka. Arkádovost podtrhuje ještě hudba hrající během závodu a dětsky snadné ovládání, kdy něco tak neposedného a nebezpečně rychlého, jako monopost formule Indy, uřídíte v pohodě jen třemi prsty.Naštěstí tohle se týká jen Easy obtížnosti, na Normal a Pro už hra začíná připomínat závody formulí. Monoposty se konečně poškozují, návštěva boxů je nevyhnutelná kvůli doplnění paliva nebo výměně pneumatik a vedení závodu už mává praporky na všechny hříšníky. V menu nastavení si lze ještě vypnout/zapnout nějaké ty pomocníky (automatická převodovka, kontrola trakce…), čímž se z šílené arkády pomalu přesuneme ke SKUTEČNÝM závodům. Realistickou simulaci ale nečekejte, to raději zůstaňte u stařičkého druhého dílu Indycar Racing od mistrů z Papyrusu. Codemasters vsadili především na hratelnost, zároveň ale zachovali podstatu Indy Racing League - tedy vyrovnané startovní pole, dramatické souboje a napínavé předjížděcí manévry ve vysokých rychlostech, přičemž je nutné starat se i o technickou stránku věci. Hlavně o nastavení vozu a jeho perfektní jízdní vlastnosti. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
• Fyzika jenom jako? Pokud se vykašlete na režim Quick Race a zvolíte si nabídku IndyCar Series (pod kterou se skrývá kompletní sezóna) objevíte možnosti a nastavení, ve které byste po „zážitku“ z arkádového rychlo-závodu ani nedoufali. Tak předně, každý závod šampionátu začíná kvalifikací. Lze jí sice přeskočit a startovat z posledního místa, tím se ale připravíte o návštěvu garáže, která vám názorně předvede, co vše na svém monopostu můžete nastavit. Jedním slovem všechno. Stačí se podívat na obrázky a máte jasno - nastavení křídel, tlak a sklon pneumatik, tuhost tlumičů, zavěšení kol, úprava převodových stupňů… Tohle přeci není arkáda, tohle musí být simulátor? Je pravda, že k úspěšnému zvládnutí kvalifikace a následně i závodu si musíte s nastavením auta pohrát. Zvlášť při vyšší obtížnosti by vám totiž se základním setupem všichni soupeři ujeli. Na druhou stranu, chování monopostu je viditelně zjednodušeno tak, aby hra byla přístupná co možná nejširší skupině hráčů. Ve skutečnosti jsou vozy série Indy velice citlivé a i malé cuknutí volantem může skončit nárazem do bariéry. Není divu, ručička pomyslného tachometru se po většinu času pohybuje okolo hranice 350 km/h a v takové rychlosti opravdu není čas na chyby. Takže ano, hra simuluje jízdu monopostu a nastavení má vliv na jeho rychlost a ovladatelnost, fyzika použitá v IndyCar Series má ovšem k reálu daleko. Což je ale OK, Codemasters nikdy netvrdili, že se snaží o ultra realistický simulátor. • Green flag, green flag… go, go go! 
zdroj:
Archiv
Po vyladění vozu v garáži následuje samozřejmě vlastní kvalifikace. V případě Indy Racing League jsou to dvě měřená kola, na jejichž zvládnutí závisí postavení na startovním roštu. A právě tady se projeví vaše příprava před závodem. Nastavit vůz na co nejlepší „průlet“ okruhem pro kvalifikaci je relativně snadné. Vhodný setup pro závod je však mnohem složitější, jelikož už se musí vzít v potaz i množství paliva a také správné nastavení podvozku. To se (mimo jiné) promítne na zahřívání pneumatik a jejich opotřebení. Opět platí, že hra tyto „drobnosti“ bere v potaz a je dobré sledovat ukazatel stavu pneumatik, který změnou svého zbarvení indikuje kondici všech čtyř gum. Ani na nejvyšší obtížnost však není nutné lámat si s tím příliš hlavu - většinou stejně přezouváte při tankování a popravdě se mi nestalo, že bych měl defekt nebo musel do boxů vyloženě kvůli obutí. Svoji roli zde hraje také délka závodu, která je pevně stanovena na 10 či 20 kol, popřípadě na čtvrtinu, polovinu nebo skutečnou délku závodu, což může klidně být i 250 okruhů.Vlastní závody pak probíhají přesně v duchu Indy Racing League. Po letmém startu, který je na oválech přeci jen bezpečnější variantou, sešlápnete pedál plynu až na podlahu a tak vydržíte většinou až do cíl. :) Ne, samozřejmě takhle jednoduché to zdaleka není, to byl jen příklad, proč se závody na okruzích zdají na první pohled tak nudné. Základem úspěchu je používání vhodné taktiky, volba správné stopy a také předjíždění v pravý čas a na pravém místě. A znovu, ačkoliv se nejedná vyloženě o simulátor, všechny tyhle prvky jsou ve hře zastoupeny a normálně fungují. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
Například takový slipstream. Pokud se přiblížíte zezadu k protivníkovi, váš vůz se dostane do vzduchového pytle, čímž se sníží odpor vzduchu a vzroste rychlost. Pak už stačí jen vykouknout ze zákrytu a provést předjížděcí manévr. Proto také většinou jezdí více aut v balíku - draftují a využívají nižšího odporu vzduchu, ať už k ušetření pár galonů paliva nebo k dojetí svých soupeřů (více aut má menší odpor vzduchu než jedno). Tohle opět nepíšu z legrace, draftování tu funguje skvěle a dokonce má svůj vlastní „měřák“, o šetření paliva platí totéž, nehledě na to, že během jízdy lze upravovat i bohatost směsi a dosáhnout tak většího výkonu motoru. • Problém? Poradí vám Eddie Cheever Jr. Kromě rychlého závodu, celé sezóny a speciálního módu Indianapolis 500, který se zabývá jen tímto slavným a specifickým závodem, je ve hře obsažen také jakýsi výukový tutoriál, skoro by se chtělo říct škola pilota formule Indy. Pod názvem Masterclass se ale skrývá spíše jeden z vrcholů celé hry, než pomůcka pro začátečníky. Pod vedením Eddieho Cheevera juniora je zde nachystáno osm „výukových“ lekcí, které hráče seznámí s celou Indy Racing League, od pravidel až po zákonitosti a používané praktiky. 
zdroj:
Archiv
Každá lekce je následně zakončena praktickou zkouškou a odměnou v podobě zlaté, stříbrné nebo bronzové ceny - kdepak jsme to jen viděli? Že by Gran Turismo? :) Vtip je ale v tom, že všechny testy probíhají na nejvyšší obtížnost a bez jakýchkoliv pomocníků. I proto je název Masterclass mnohem výstižnější, než Tutorial nebo Driving School. Některé lekce dokonce přerůstají až ve scénáře - hráči je například svěřen lehce rozštelovaný vůz (po pár zkušebních kolech ho musíte v boxech vyladit) nebo má za úkol pokusit se vhodnou zastávkou v boxech vylepšit svoji pozici v závodě.• Pozor na Sama Hornishe a Penskeho hochy Ačkoliv některé Masterclass testy nepatří zrovna mezi nejsnazší, celkově hra není příliš náročná. Ze tří úrovní obtížnosti by si měl vybrat každý, i když by asi bylo lepší nastavení v procentech (totéž lze říci o délce závodu). A pokud snad startovnímu poli nebudete stačit ani na Easy, vždycky si můžete vypomoci ještě volbou Automatic AI adjust. Ta dynamicky upravuje sílu počítačových protivníků a když hra usoudí, že drobátko nestíháte, sundají oponenti nohu z plynu a umožní vám se přiblížit. Pod výsledky závodu pak svítí jasný údaj, na kolik procent se soupeři snažili, kterýžto je i jistou motivací pro příště. Umělá inteligence se zdá být velice slušná, ono na jízdě po oválech se toho asi nedá moc zkazit, každopádně počítačem řízená auta velmi pěkně reagují na situaci na okruhu. Pokud někdo nezvládne svůj stroj a rozmázne ho o betonovou bariéru, ostatní se většinou dokáží velice rychle přizpůsobit a vyhnou se nejen hořícímu vraku, ale i úlomkům z něj. K hromadným haváriím tak dochází velmi málo - tedy za předpokladu, že z důvodů recenze nezkoušíte třeba jízdu v protisměru :) Soupeři předvádějí svůj um také při soubojích kolo na kolo a při těsných předjížděcích manévrech. I když jsem v úvodu psal o velké vyrovnanosti série Indy Racing League, jsou tu jisté individuality na které je třeba si dát pozor. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
Díky systému bodování (vítěz bere rovných 50 bodů) je hlavně v šampionátu nepříjemným soupeřem Sam Hornish z týmu Panther Racing (loňský vítěz IRL) a velmi dobře jezdí též dvojice Helio Castroneves - Gil de Ferran (letošní vítěz Indy 500) ze stáje Rogera Penskeho. Především s tímto triem jezdců jsem sváděl ty nejtužší souboje a mnohdy se rozhodovalo ne v posledním okruhu, ale doslova v posledních metrech. Proto je dobré snažit se dojíždět závody za každou cenu a třeba i na horších pozicích, jelikož jak vám nějaká hvězda bodově odskočí, v šampionátu už ji většinou nedoženete. Na druhou stranu, pokud dostatečně proniknete do tajů nastavování vozu, nebudete mít prakticky žádného soupeře a to i na nejvyšší obtížnost. • Technické provedení - poděkujte Sony a Microsoftu! Jak už bylo řečeno, IndyCar Series je multiformátovým titulem, kterého se navíc majitelé konzolí dočkali o nějaký ten pátek dříve, než hráči na PC. A tato skutečnost se na technickém zpracování bohužel lehce podepsala. Veškerá herní menu jsou ušita pro ovládání joypadem, myška v nich sice funguje, ale neustálé potvrzování (Yes-No-Are you sure?) je docela otravné. Zbytečně zdlouhavé je také nastavování vozu v depu. Zatímco jiné závodní hry si vystačí se dvěma obrazovkami plnými hejblátek, u IndyCar Series má každá položka své vlastní okno. 
zdroj:
Archiv
Grafická stránka hry spadá do kolonky lepší průměr, tratě a monoposty jsou sice vymodelovány docela hezky, avšak na PC obvykle vídáme více detailů i efektů. Engine je prostě ušitý na míru konzolím, tudíž se polygony šetřilo ve prospěch rychlosti zobrazování. Nesmíme zapomenout například na dynamické osvětlení a stínování, jehož použití ve hře by ještě umocnilo zážitek ze závodů - především pak těch, které se jezdí za umělého osvětlení.• Jen čtyři kamery Zpočátku mne hodně rozladily také kamery. Ty jsou tu pouze čtyři - dvě externí za vozem, třetí na „nose“, těsně nad vozovkou a poslední v kokpitu. Ta je ovšem velikým zklamáním, kokpit je nejen neuvěřitelně odfláknutý (viz. obrázky), ale pro jízdu prakticky nepoužitelný. Je z něho špatně vidět (velkou část výhledu zabírají přední kola) a hlavně tu nejsou zpětná zrcátka! Při rychlostech formulí v IRL se sice o okolí vozu většinou stará „spotter“ a jezdec kouká hlavně před sebe, občasná kontrola zrcátek by ale jistě nebyla od věci. Škoda, že v Codemasters úplně zapomněli na oblíbenou „T-cam“, která díky umístění nad hlavou jezdce poskytuje skvělý výhled a televizní režie ji často využívá i při skutečných závodech. Absencí většího počtu kamer utrpěla také funkce replay. Krásné souboje, kdy jsou monoposty od sebe vzdálené pouhých několik desítek milimetrů, si více vychutnáte v televizi, protože s hrstkou záběrů, které hra nabízí, se zázraky dělat nedají. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
další obrázky z této hry naleznete v sekci screenshotů • A co majitelé slabších počítačů? Hardwarové požadavky IndyCar Series nejsou z dnešního pohledu nijak přemrštěné (doporučený je procesor okolo 1,4 GHz, 256 MB paměti a 64 MB grafická karta). Při úrovni zpracování bych možná čekal poněkud nižší nároky, ale budiž. Problémy by ovšem mohli mít majitelé slabších sestav, jelikož hra nenabízí žádnou konfiguraci nebo setup. Při spuštění si vše detekuje sama a následně už dovolí pouze změnit rozlišení a korekci grafických detailů v rozmezí low/medium/high. Kdo by chtěl omezit vzdálenost vykreslování či snížit počet zobrazovaných vozů, má smůlu. A připomínám, že při závodu 500 mil Indianapolis je na startu 33 monopostů a trať má dvě superdlouhé protilehlé rovinky. Zvláštní také je, že vše běží jen ve 32-bitových barvách, takže pozor na specifikace vaší karty. Codemasters měli nedávno taktéž jisté potíže se zobrazováním na low-endových Radeonech (TOCA Race Driver) a bude zajímavé sledovat, jak si s čipy od ATi poradili tentokrát. 
zdroj:
Archiv
Se zvukem je to podobné jako s grafikou - žádná konfigurace, žádný výběr zařízení nebo akcelerace, dovoleno je pouze přizpůsobit si hlasitost. Těžko říct, jestli hra jede ve stereu nebo používá některý z 3D standardů, každopádně bych si představoval mnohem lepší nazvučení. Když uvážím hlasitost skutečných motorů, které při vysokých otáčkách krouží po betonových oválech, zůstala IndyCar Series trochu za očekáváním. Mimochodem ani ostatní zvuky nejsou nic extra. Spotter hlásící polohu soupeřů do sluchátek je docela v pohodě, ale další informace z boxu o pořadí, pit-stopech nebo poškození vozu zní jako z počítačového pravěku. Jsou v nich totiž slyšet zřetelné přechody mezi jednotlivými frázemi a slovy, což není zrovna dobrá vizitka zvukařů.Stáhněte si ke hře: Demo Související články: Novinky |
| Marek Beniač | |
| autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje (všechny články autora) |
