Autor: Nukem Publikováno: 25.dubna 2006 |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Nejprve se Zoë dostane do křížku s policejními komandem, které ji přistihne v Rezově bytě, kde na podlaze leží mrtvá dívka s podivnou květinou přitisknutou ke tváři. Pak se rozhodne ex-přítele Rezu najít, neboť ten zmizel za velmi podivných okolností. Její první zastávkou se stává město Newport v Severní Americe, čtvrť jménem Venice. Ano, je to přesně to místo, kde před více jak deseti lety studovala April Ryan umění. Tady potkává Apriliny přátele, i když o tom Zoë zatím ještě neví. To se ale brzy změní a Zoë také záhy zažije první přenos do Arcadie... O deset let později Je těžké dopracovat se k nějakému bodu v příběhu, kde by bylo řečeno vše podstatné pro vykreslení úvodní zápletky a přitom nepopsat půl stránky textu nebo něco důležitého nevyzradit. Těch událostí, které se na vás sesypou hned z počátku hry, je opravdu hromada a stále to je jen maličký kousek z toho, co se bude odehrávat později. Pamětníkům je okamžitě jasná jedna věc. Hlavní postavou už není April, ale Zoë (to je ta v růžovém tílku na obalu hry). Také bude asi zřejmé, že příběh Dreamfallu přímo nenavazuje na konec TLJ, ale pokračuje až o celou dekádu později. Pak možná někomu dojde, že rovnováha mezi Starkem, tedy naším světem techniky, a Arcadií, paralelním světem magie, je opět narušena a že vesmír znovu povolal na pomoc jednoho smrtelníka. Ale co ti, kteří předchůdce nehráli? Budou mít z Dreamfall stejný zážitek jako znalci TLJ? Odpověď není jednoznačná. Nováčci se rozhodně budou nacházet ve stejné situaci jako Zoë, která dosud o žádné Arcadii ani cestování mezi realitami neslyšela a všechny tyto informace se jí zdají krajně nevěrohodné až zmatené. Mnohé z toho pak musí přijmout jako fakt, stejně jako neznalý hráč. Ne všechno je zde totiž vysvětleno dostatečně podrobně, aby se každý dostal do obrazu. Spíše jde o takové připomenutí pro ty, kteří možná leccos vypustili z hlavy. Ti ostatní by si pak TLJ měli nejprve zahrát, chtějí-li znát úplně vše. I když, mnoho cenných informací obsahuje manuál, dodávaný ke hře. Ale i bez předchozí zkušenosti si lze Dreamfall užít stejně dobře, jako každou kvalitní adventuru, neboť tak jako v TLJ je i příběh Dreamfallu jednoduše strhující. Navzdory značnému množství dialogů má hra slušný spád a dokáže vás připoutat k monitoru do brzkých ranních hodin - stále si budete říkat, ještě chvíli, ať vím, co mě čeká dál a pak půjdu spát. Trojice hrdinů Ach ta akce! Dalším nepovedeným, resp. k použitelnosti nedotaženým prvkem jsou souboje. Není jich tu mnoho, jsou primitivní, obtížnost protivníků nestoupá, ani tu nejsou žádní bossové. Zkrátka nadbytečné. Postavy umí dva typy útoků – slabý & silný a bránění, přičemž Zoë používá výhradně vlastní končetiny, April hůl a Kian meč. Boje probíhají tak, že s protivníkem pobíháte okolo sebe, čekáte, až máchne někam do prázdna a pak s určitou opožděnou rekcí na stisk klávesy zaútočíte. A když se vám povede trefit se do nepřítele, máte skoro vyhráno. Mnohým soubojům se naštěstí dá vyhnout. Buď potichu obejdete nepřítele z uctivé vzdálenosti nebo utečete tam, kam za vámi nepůjde, nebo za ním zavřete dveře (no, to vlastně jen v jediném případě ;-) Mimochodem, kromě probíhajících soubojů lze hru kdekoliv uložit a to samé místo opět nahrát.
Ne o moc lepší jsou pak "tichošlápkové akce" (stealth), kdy je nutné se vyhnout třeba strážným robotům - schováním se za překážku nebo jejich obejitím kradmým krokem. Tady mi chyběla, jak podrobněji zmiňuji níže, možnost nadhledu na scénu, ale i bez toho se všechny takové situace dají zvládnout napoprvé. Klady a zápory 3D Jak už jsem v úvodu předeslal, a z prvních obrázků či trailerů to je jasně patrné, byl pro Dreamfall zvolen trojrozměrný svět složený z mnohoúhelníků potažených texturami. Je pravda, že co do detailnosti ztrácí 3D oproti předrenderovaným scenériím nějaké ty body, přesto se grafikům povedlo vytvořit plno různorodých světů, které rozhodně nelze označit za fádní či chudé. Především lokace v Arcadii, jako např. křivolaké uličky v Marcurii nebo fantazijní lesní město Temných lidí, mají své neopakovatelné kouzlo (mimochodem, vynikající jsou i artworky na homepage). Postavám, jako snad v každé 3D adventuře, by pár set polygonů navíc neuškodilo, ale i tak vypadají dobře. V obličejích rozeznáte mnoho různých nálad a pocitů. Pohyb úst je synchronizován s řečí, oči se hýbají, víčka mrkají, postavy při běhu lehce zatínají prsty rukou atd. To vše jsou ale víceméně jen detaily, na které během hraní není ani čas se soustředit. Přínosem každého 3D engine je také volba z mnoha rozlišení, ve kterém lze hru spustit. V případě Dreamfall si můžete vybrat z bohaté škály, včetně těch širokoúhlých. Tak si lze hru jednoduše přizpůsobit jak výkonu počítače, tak i třeba nativnímu rozlišení LCD panelů bez nutnosti trpět lepší či horší interpolaci. Požitý engine není nijak zvlášť náročný a pohodlné hraní si dokážu představit třeba i na noteboocích, vyjma těch s integrovanými grafikami Intel Extreme Graphics a SiS. Příkladná je také stabilita hry a její svižnost. FunCom, resp. Aspyr doporučuje alespoň: P4 1.6 GHz (Sempron 2800+), 512 MB RAM, GF FX 5700 (ATI R9600) se 128 MB, 7 GB místa na disku, DirectX9c, CD-ROM resp. DVD-ROM. Dalším kladným rysem je daleko vyšší stupeň volnosti při pobíhaní po okolí, které je o to více přirozenější. Kromě hlavních cest tu jsou tedy i různá zákoutí, zapadlé uličky, sem tam nějaká vyhlídka apod., i když ne až v takové míře jako třeba v 80 dní. Nekamenujte konzole Patrně si už asi málokdo z nás vzpomene, kdy se PC hry začaly stále více podřizovat herním konzolím, hlavně co se ovládání a interface týče. Bohužel, je to ze strany menších studií nezbytný krok, protože když se vývoj stále prodlužuje i prodražuje a vydali by svůj titul jen na osobní počítače (přizpůsobený jen pro ně), nemusely by se jim vrátit náklady a pak by možná nebyli daleko od krachu. Můžeme s tím vším nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Maximálně takové hry nekupovat, ale to bychom se zbytečně ošidili o spoustu zajímavých titulů, u kterých se dá na konzoloidní rozhraní zvyknout. Ani Dreamfall, vycházející souběžně pro Xbox, není výjimkou. Ovšem jako nějaký výrazný zápor mi použité ovládání nepřipadá. Koneckonců, není o moc jiné než třeba u Broken Sword 3 či Psychonauts. Na výběr je ovládání klávesnicí a myší, avšak, dle mého soudu je nejlepší volbou gamepad. Postavu vidíte obvykle zezadu a je na vás, zda pohled kamery budete řídit výhradně vy nebo její natáčení necháte na počítači s tím, že občas bude třeba pohled korigovat. To se hodí zejména v úzkých prostorách nebo tam, kde se postava najednou schová za překážku. Trochu mě mrzela absence pohledu z očí hrdiny - tedy možnost bez omezení si prohlédnout situaci kolem sebe, nebo alespoň oddálit kameru dostatečně daleko, aby zabrala větší část území. To mi chybělo hlavně v situacích, kdy bylo třeba se před někým či něčím schovat a čekat až se dostane z dohledu. Potlesk pro dabing Naprostou samozřejmostí je v této sérii špičkové ozvučení. Ať už jde o přirozené ruchy okolí jako je zpěv ptactva, šumění deště, fičení ledového větru, vyvolávání trhovců apod., přes libozvučné melodie podtrhující aktuální dění na obrazovce. Tudíž klidné melodie pro ty malebnější scény, strašidelnější hudba pro napínavé scény nebo svižné skladby při nějaké akci, konče perfektním dabingem drtivé většiny postav. Zoë s krásným britským akcentem, April, dabovaná tou samou herečkou jako v TLJ, Vrána, Roper, Teoreticky Slepý Bob, sarkastický úředník z věznice, smyslná Bílá z Draic Kin - to jsou osobité hlasy, na které nezapomenete. Ale je tu i spousta okrajových postaviček, namluvená spoustou různých herců. Zkrátka další kladný rys hry, který si zaslouží velkou pochvalu. Košaté dialogy jsou vůbec jednou z dominant hry, takže kdo nemá tu trpělivost číst, bude asi trochu strádat. Občas dostanete na výběr určitý typ odpovědi nebo postoje, jaký by měla ovládaná postava zaujmout, ale v konečném důsledku to pokaždé vede k jedinému cíli. Možná, že se někdy dozvíte víc, než při jiné odpovědi, ale to podstatné uslyšíte tak jako tak. Podobně tomu je i s událostmi následujícími po dialozích. 12 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů S lehkým odstupem od dohrání, které mi trvalo slušných 15 hodin plynulého postupu prakticky bez zákysů, mohu s radostí prohlásit, že Dreamfall je poctivě zpracovanou a velice zábavnou hrou. Je to samozřejmě zásluhou především chytlavého příběhu, plného různých překvapení a zajímavých odhalení. Je tam humor, vášeň a jsou tam i slzy. Zkrátka příběh vás pohltí a tak dychtíte po dalších a dalších odpovědích, až najednou dorazíte k závěru, který ovšem působí tak trochu jako studená sprcha, neboť za sebou zanechává spoustu nezodpovězených otázek a hodně nedokončených kapitol. Ale tak už to u seriálů bývá a nám nezbývá než čekat na závěrečnou část série. Snad přijde o něco dřív než tato? Za světlou stránku hry je jinak možné považovat grafiku (s nízkými nároky na výkon) a rozhodně ozvučení. Hudba a dabing jsou zkrátka excelentní jak kvantitou, tak kvalitou, a není vůbec divu, že soundtrack k Dreamfall vydávají Warner Music sólově (viz trailer). Při pořízení této hry z Tiscali Gameshopu dostanete dárek zdarma, další adventuru Cesta do středu Země. Stáhněte si: Trailery, Video... Související články: Novinky, The Longest Journey recenze |
Nukem | |
autorovi je 31 let, je vědeckým pracovníkem na Západočeské univerzitě v Plzni, specializuje se na adventury, RPG a FPS, ty však již pomalu opouští :-) |