Recenze
Battle Brothers: Warriors of the North – recenze
31. 5. 2019
|
Mars Vertigo
Hyle Ničitel právě dokonal dílo zkázy, když dalším úderem svého sekero-kladiva rozštípl jak štít, tak i lebku sedláka, který v ruce držel zbraň očividně poprvé a zároveň naposledy. Hyle a Ragnar na mě upírají zraky z potřísněných tváří, na nichž není jediná kapka jejich vlastní krve, a netrpělivě čekají na můj pokyn. Další osada nám padla k nohám a na severu již není jediné, která by se nepoklonila moci našeho kmene či nelehla popelem. Ženy, děti a starci bědují a naříkají nad hromadou neúplných, zmrzačených těl. Zkrátka a dobře, je tady další rozšíření k Battle Brothers.
Darkest Dungeon: Tablet Edition - recenze
28. 12. 2017
|
Jan Hrdlička
Určitě jste četli spoustu oslavných článků, které vyzdvihují unikátní kouzlo Darkest Dungeon. Vždyť hráči se do titulního podzemí a ztrápených myslí svých dobrodruhů mohou vydávat už téměř dva roky a hra si za tu dobu vybudovala skutečně solidní reputaci. Logikou věci netrvalo dlouho, a šmejdit kobkami mohli nejen uživatelé na PC, ale rovněž i na konzolích. Nu, a "mobilní" verze Darkest Dungeon: Tablet Edition nakonec vyšla také na iPadech, kam se její tahové pojetí soubojů a strategická rovina hodí dost možná i úplně nejlépe.
Crusader Kings II: Jade Dragon - recenze
25. 11. 2017
|
Mars Vertigo
Jedna z nejdéle aktivních a neustále přiživovaných herních ság dostala do vínku zbrusu novou a řádně sytou náplň. Virtuální středověk Crusader Kings II se totiž konečně dočkal přídavku v podobě samotné Říše středu. Tedy ne úplně. Samotná geografická reprezentace vnitřní říše se na herní mapě nevyskytuje. Čínu navenek reprezentuje Západní protektorát a speciální interface sloužící k diplomatickým interakcím s jeho císařskou milostí. A věřte mi, že i když se to nezdá, jde o plnohodnotný a propracovaný politický nástroj, který svou důmyslností pumpuje hře do žil novou krev.
Rise of the Tomb Raider: 20 Year Celebration - recenze
24. 11. 2016
|
Jan Olejník
Ještě pár týdnů a dvacetileté výročí budu slavit i já: téměř dvě dekády uplynuly od doby, kdy jsem poprvé zasedl ke konzoli PlayStation, a s vyvalenýma očima zíral na perfektní grafiku, fantastické úrovně a dech beroucí architekturu, kterou na obrazovky přinesl první Tomb Raider. Kdybych jen tehdy tušil, že za dvacet let budou vycházet další díly, a že i zbrusu nový a zmodernizovaný Rise of the Tomb Raider mě bude bavit skoro stejně jako ten první tenkrát.
King's Quest - recenze 3. epizody
20. 5. 2016
|
Jan Slavík
Ve třetí epizodě novodobé adaptace adventurní klasiky King's Quest s podtitulem Once Upon a Climb se šplhá. Hodně šplhá. Nejen doslova. Po drobném úpadku a obavách, které jak stíny hnízdily v periferii po dohrání druhé epizody, se třetí díl dokázal vyšvihnout zpět minimálně na úroveň načrtnutou skvělou první částí. V některých chvílích dokonce pomyslnou laťku překonává.
Sun Dogs - recenze
4. 4. 2016
|
Ladislav Loukota
Nebesa samotná jsou vám limitem v textové adventuře Sun Dogs (Steam, homepage) od studia Royal Polygon. Hra na první pohled nabízí fenomenální, hlavně textová, dobrodružství z futuristické sluneční soustavy. Ne nadarmo se tedy nabízí srovnání s parádní adventurou 80 Days, jejíž PC verze lehce pokulhává, především na telefonech však nabízí jeden z nejlepších zážitků (před)loňského roku. Podobný přístup k látce ovšem ještě nezaručuje stejně kvalitní výsledek.
Sky: Children of Light – recenze
2. 8. 2019
|
Jan Hrdlička
Patrně největší chvála, které se mobilní hře může dostat, je, že jako mobilní hra vůbec nepůsobí. Když se ve Sky: Children of Light člověk spustí ze sněhem zaváté římsy, jen aby se svezl po jiskřivě bílých pláních, nemá příliš pocit, že by hrál cosi do kapsy. Když se rozletí nad sytě zelenými stébly trávy, jimiž cloumá vichr, skoro si ani neuvědomuje, že hraje na mobilu. Thatgamecompany zkrátka umí, příkladem budiž jejich Flow, Flower či všeobecně a právem zbožňovaná Journey. A Sky v mnohých ohledech zachází ještě dále. Mohla to být nefalšovaná mobilní desítka. Jenže jí tu a tam přeci jen něco chybí.
The Hong Kong Massacre – recenze
5. 2. 2019
|
Vilém Koubek
Přemýšleli jste někdy při hraní Hotline Miami nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby Jacket uměl zpomalovat čas a zvládal by se s matrixovou elegancí vyhýbat kulkám? Vývojáři ze studia Vreski v tomto ohledu přešli od fantazírování k činům a The Hong Kong Massacre postavili na idejích zběsilosti, stylovosti a krvavosti. Výsledná hra má však k dokonalosti daleko.
Book of Demons - recenze
18. 12. 2018
|
Pavel Skoták
Na pojem early access dá dnes a denně házet neuvěřitelné množství špíny a jeho problematikou se zaobírá nejeden videoherní novinář. Přesto v tom nepřeberném množství titulů, které se vydávají do early access, existuje několik zářných příkladů reprezentujících zdravý vývojářský přístup a výbornou práci hráčské komunity. Prvním budiž letošní hit Dead Cells, dalším by mohla být právě Book of Demons.
Artifact – recenze aneb kasino vždy vyhrává
11. 12. 2018
|
Aleš Smutný
Strašně bych chtěl mít rád Artifact. Jeho základní taktická myšlenka je skvělá a systém, když funguje, představuje jednu z nejtaktičtějších, nejkomplexnějších karetních her na digitálním trhu (na tom reálném nic netrumfne VtES, nechť odpočívá v pokoji). Jenže Valve se rozhodlo vydat hru v takové formě a takovém stavu, že nad tím zůstává rozum stát. A z obrovského potenciálu zbývají frustrující trosky.
FIFA 19 – recenze
5. 10. 2018
|
Václav Pecháček
Nikdo by se vlastně nemohl moc divit, kdyby se nová FIFA 19 spokojila s nákupem drahých licencí na Ligu mistrů a Evropskou ligu, doplnila je novými soupiskami a dál nic neřešila. I tak by stoprocentně prodala strašlivou hromadu kopií a vyrýžovala jmění na kartičkovém Ultimate Teamu. A tak je překvapivé, že letošní ročník je od toho minulého vážně dost odlišný. „To je dobře, nebo špatně?“ ptáte se. A já odpovídám, že dobře.
Monster Hunter: World - recenze
7. 2. 2018
|
Vilém Koubek
Série, která se zrodila před čtrnácti lety coby netradiční záležitost pro fajnšmekry vlastnící druhý PlayStation, se po pár letech dobrovolného exilu u Nintenda vrací s titulem Monster Hunter: World zpět na přístroje od Sony a také Microsoftu. A jak už to tak bývá, je větší, hezčí a okázalejší než kdy dřív. Zároveň se holedbá tvrzením, že je přístupná také novým hráčům, a tak se nemusíte bát naskočit na rozběhlého ještěra – a já souhlasím!
Skylar & Plux - recenze
1. 6. 2017
|
Ondřej Švára
Skylar & Plux: Adventure On Clover Island (www.adventureoncloverisland.com) je hravé, barvité a neagresivní dobrodružství pro děti i dospělé. V parádním stylu oživuje to nejlepší z trojrozměrných plošinovek a zároveň umí jít vlastní cestou, když sází na kratší, ale o to dynamičtější herní kampaň v perfektně vyladěném herním světě. Sympatická arkáda mohla jen o chlup lépe vypadat a přimět své hrdiny k dokonalejší spolupráci.
Alienation - recenze
29. 5. 2016
|
Vilém Koubek
Arkádová top-down akce od autorů vysoce hodnocených her Resogun nebo Super Stardust HD – finského studia Housemarque – zní jako projekt, kterému chcete dát výstřel okamžitě po vydání. Zkušení vývojáři, kteří si postavili reputaci na zábavě a hektické řežbě, přece nemůžou selhat při navrhování takzvané dvoupáčkové střílečky, kterou navíc obohacují o jednoduché RPG prvky a systém náhodného lootu… A vidíte, jde to.
RAD – recenze mutantské řežby
3. 9. 2019
|
Vilém Koubek
Studio Double Fine má za sebou řadu nadprůměrných her vystavěných okolo humoru a dobrých nápadů, ale často také pokulhávající hratelnosti – a RAD ze zástupu nijak nevyčnívá. Pokud však nemáte příliš zkušeností s žánrem roguelike a hodláte tento nedostatek napravit, neměli byste tuhle hru minout.
Beholder - recenze
2. 12. 2016
|
Ondřej Švára
Strategie Beholder vykresluje život v totalitním státě tak věrně, až z toho mrazí. Komorní příběh o domovním udavači pohlíží na nesvobodu očima obyčejných lidí a rozjímá o morálce. Tísnivé drama doplňuje zajímavě zpracovaná herní mechanika a rozvětvený scénář. Trochu však zamrzí časté opakování náročné kampaně a mírně nevyladěná technologie.
Splatoon 2 - recenze
31. 7. 2017
|
Jakub Kovář
Splatoon 2 je pořád ta stejná netradiční střílečka z pohledu třetí osoby, ve které hraje prim multiplayerová složka a originální idea proměny z humanoida, co střílí z vybraných zbraní inkoust, na oliheň, jež naopak ve své barvě inkoustu umí rychleji plavat, schovávat se a zdolávat vertikální překážky. Znamená to rychlost, obratnost, hravost a možnost využít jinde nevídané taktiky. Což stačí na výrazné odlišení se od zástupu generických stříleček. Oproti prvnímu dílu přináší dvojka už od začátku více herních módů, více zbraní a vyladěnější herní zážitek.
Nioh - recenze
5. 3. 2017
|
Aleš Smutný
Z nebohého uzlíčku, v němž byste jen těžko hledali člověka, vytékají poslední potůčky nevábné tekutiny a já mohu s klidem jít dál. Bylo to monstrum a jinak to nešlo… Tak skončil poslední člověk, který přede mnou řekl, že Nioh je kopie Dark Souls. A pokud si myslíte, že to beru příliš vážně, asi jste ještě Nioh nehráli a nepochopili, že ačkoliv se možná hra od studia Team Ninja odráží ze stejných základů, výsledek je v mnoha směrech velmi odlišný.
Dark Fear - recenze
11. 9. 2016
|
Daniel Kremser
Hra původem z mobilu, respektive minimálně pro mobily dělaná, a ještě k tomu za pár korun. To už v jednom vyvolá pochyby, které v případě Dark Fear ještě utvrzuje minulost a webovky autorů. Na první pohled tedy nic, co by vás na Steamu zaujalo a věřím, že většina navíc nad skutečně stařičkou grafikou ohrne nos. Zdání ale někdy může klamat. V zásadě jde o zajímavě pojatý horor, který táhne právě retro stylizace, a byť naráží na limity platformy, může zaujmout alespoň milovníky retra.
Salt and Sacrifice – recenze „dvojrozměrných Souls“, kde budete umírat
23. 5. 2022
|
Pavel Makal
Sůl nad zlato?
Mario Kart Live: Home Circuit – recenze závodů z vašeho obýváku
19. 10. 2020
|
Aleš Smutný
Mario se zarazil o kecku, převrátila ho kočka
Nioh 2 – recenze
23. 3. 2020
|
Jan Slavík
Nabruste katany, naostřete kopí, za opasek srovnejte nástroje nindžů, oprašte posvátné štětce k psaní ochranných talismanů. Japonsko se zmítá v bouřlivém a krví zbroceném období Sengoku a jako by snad řada krutých střetnutí a vojenské manévry potenciálních sjednotitelů po celé zemi nepřinesly dost útrap, ještě se to všude hemží démony, nestvůrami a přízraky. A ty není radno podceňovat. Mají na vás totiž zálusk a nedají vám nic zadarmo.
Overkill‘s The Walking Dead - recenze
4. 12. 2018
|
Vilém Koubek
Když se licenční hry ujme zkušené a schopné studio, může se z ní vyklubat klenot, kterým je letošní Spider-Man. I známí harcovníci však mohou selhat a zařadit se tak vedle nesčetně dalších, kteří si na oblíbených značkách vylámali zuby – Overkill‘s The Walking Dead je toho bohužel důkazem.
The Great Whale Road - recenze
11. 4. 2017
|
Pavel Skoták
Třetí díl The Banner Saga sice zabodoval na Kickstarteru, ale na jeho vydání si fanoušci i podporovatelé ještě řadu měsíců počkají. Nezbývá tedy než se poohlédnout po nejrůznějších klonech, které se chlubí kreslenou grafikou, příjemným hudbou, silným příběhem a tahovými souboji. Přispět svou troškou do mlýna se rozhodli autoři ze Sunburned Games, kteří se do rozbouřených vod pustili s titulem The Great Whale Road (homepage).
1-2-Switch – recenze
17. 3. 2017
|
Miloš Bohoněk
Nintendo Wii mělo Wii Sports, výbornou a dodnes vzpomínanou kolekci sportů, která skvěle demonstrovala schopnosti konzole, byla nekonečně zábavná a s konzolí jste ji dostali gratis. Nintendo Wii U mělo Nintendo Land, o něco slabší kompilaci miniher, která ale v konečném důsledku také slušně ukazovala vlastnosti Wii U a většina lidí ji také dostala gratis v rámci Premium bundlu. No a Nintendo Switch má 1-2-Switch, bizarní směsku 28 hříček, která se brzy přejí, někdy ani pořádně nefunguje a gratis ji nedostane nikdo, neboť autoři si ji cení na přepálených 1 299 Kč.
American Truck Simulator - recenze
29. 1. 2016
|
Pavel Válek
Zatím poslední velké DLC pro Euro Truck Simulator 2, které hráče vyslalo brázdit silnice a plnit zakázky v nádherné Skandinávii, vyšlo teprve loni na jaře a už je tady regulérní pokračování American Truck Simulator s novým kontinentem. Vyplatí se tedy opustit vyhřáté sedadlo vašeho kamionu a pozici šéfa prosperující společnosti v honbě za vidinou ještě většího úspěchu za velkou louží? Nebo je lepší ještě nějakou dobu setrvat na známých silnicích v Evropě? Odpověď závisí na míře vašeho fanouškovství.
Onimusha: Warlords – recenze
31. 1. 2019
|
Pavel Skoták
Nadpřirozenem propletená historická fikce Onimusha letos slaví osmnácté narozeniny. Čerstvě plnoletý titul Onimusha: Warlords stál na začátku pěti her vydaných ve čtyřech letech, po nichž následovalo ještě jedno pokračování v roce 2006. Po roce 2012, v němž vyšla prohlížečová hříčka Onimusha Soul, se pak po celé sérii definitivně slehla zem. Až do letoška, kdy se na PS4 objevil HD remaster prvního dobrodružství samuraje Samanosuke Akečiho.
Legend of the Skyfish - recenze
11. 1. 2017
|
Jan Hrdlička
Povězme si to hned zkraje. Inspirace kultovní Zeldou se v Legend of the Skyfish odráží více než jasně, nejen v názvu. Současně je však třeba upozornit na fakt, že tvůrci téhle mobilní akční adventury se nikdy nesníží k čiré nápodobě své předlohy. Namísto toho nabízejí svěží a skvěle vyladěný obsah, jako na míru tvořený pro dotykové displeje, který vám učaruje svým půvabem, a jen zřídkakdy vás popudí.
Minecraft: Story Mode - recenze 5. epizody
7. 4. 2016
|
Miloš Bohoněk
Minecraft: Story Mode je asi to nejzvláštnější, co Telltale za poslední léta vypustili do světa. Loni v poměrně rychlém sledu vydali čtyři epizody adventury, která se snažily v němém, otevřeném a nesmírně nápaditém světě Minecraftu odvyprávět příběh, který byl upovídaný, lineární a plný klišé. Čili žádná sláva. Čtvrtá epizoda pohádku o kalamitě Wither Storm uzavřela, což však nadzvedlo nejedno obočí, protože epizod přeci mělo být pět. Takže? Následovala tříměsíční odmlka, pátá epizoda konečně vychází, překvapivě nabízí samostatný ucelený příběh, a co je ještě překvapivější: je dobrá.
Bomber Crew - recenze
10. 11. 2017
|
Mars Vertigo
Bomber Crew se na první pohled jeví jako hříčka, kterou byste spíše asi čekali kdesi v útrobách digitálních tržišť mobilních zařízení. Fanoušci herního mikromanagmentu, druhoválečné tématiky a letectví obzvláště by mohli být při prvním pohledu na obrázky a videa zmatení. Obdobně i já, když jsem při průletu novinkami na Steamu zaregistroval položku Bomber Crew vystupující coby simulátor, projela mnou ihned vlna nadšení a vybavila se mi jedna šestnáct let stará klasika. Není proto divu, že jsem svůj první kontakt s obrázky překonával spíše s jistou nevolí. Jenže vem to čert, podobných her je jak šafránu, a pokud vás bavila FTL: Faster Than Light a dáte občas šanci manažerským hříčkám, dost možná vám Bomber Crew uštědří přímý zásah.